Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130332/bmid_selsky-baroko-Fp2-130332.jpg
4
1474
343
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, tím méně obdobím kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor patřící ke generaci, která vyrůstala až dlouho po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty hledající ve staré vlasti své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné, a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let, nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost?... celý text
Přidat komentář
přečetla jsem všechny tři "díly" za sebou, ale za mě tato byla nejslabší, ale ne námětem. Je pravda, že padesátá léta byla asi hrozná doba, ale na této knize mi vadila nespisovná - hovorová čeština. Vím že lidé na vesnicích nemluví čistě spisovně, ale nějak tam toho bylo moc. Proč se takto čeština "kazí"? Buď všude samé amerikanismy, nebo zase toto. Ale jinak obsahově velmi velmi dobrá kniha.
Knihu jsem doslova zhltnul, nečekaná pointa. Říkal jsem si při čtení této knihy, kolik lidí komunismus u nás zničil, je dobré neustále to připomínat.
Chvílemi jsem měl pocit, že se okolo Třeboně motám s laptopem na rameni já sám - tak jsem se s hlavním hrdinou dokázal ztotožnit.
Příběh má dobrou pointu, ale v čem autor exceluje jsou popisy horkého léta v jižních Čechách. Sem tam jsem se potil a viděl chvějící se vzduch nad asfaltem.
Kniha se četla vcelku dobře a svižně. Děj mi přišel zajímavý a hodně propracovaný. V této úzké knihy se vyskytovalo poměrně dost postav, ale kromě par hlavních nebyly nijak rozpracované a hluboké. Mě, jako rodilému Pražákovi, problémy na vesnici a jejich vztahy přišly klišé. I rozhadani bratři byli celkem klišé. Ale velice oceňuji, jak se "zločin" minulosti táhne až do současnosti a stále bolí a najít viníky občas nelze jednoznačně určit.
Hodnotím půl na půl, neboť se mi líbila ta průzkumnická složka, ale za postavy a vedlejší děje a dialogy srazím par bodu
Jihočeská ,,detektivka" s kořeny sahajícími až do 50. let a s přesahem daleko přerůstajícím hranice regionu i naší vlasti. ,,Všichni dobří rodáci" geniálně maskovaní pěnou dní létem provoněné jihočeské současnosti a bezstarostnosti letních ,,prázdnin" i zatuchlým bezčasím okresního archivu... Příběh ilustrující fakt, že touha po pomstě může mnohdy přecházet z generaci na generaci. Silná kniha. Jiří Hájíček je jedním z nejlepších současných českých autorů, to bezesporu!
Tato kniha byla poslední z autorových, kterou jsem ještě nečetla. K Jiřímu Hájíčkovi mám osobní pracovní vztah a i pro s nadšením chválím i Selský baroko. Kniha byla čtivá a děj měl spád. Ráda jsem se dozvěděla o tom, jak v 50. letech docházelo k zabavování majetku ... skutečné by tato kniha mohla být součástí povinné četby středních škol. I mne zajímají tajemství rodokmenů, téma mi pasovalo.
Jirko DĚKUJI !!!!
Naprostý souhlas s kometářem "Pigface".
Z nějakého důvodu jsem se také Hájíčkovi doposud vyhýbala a byla to chyba :)
Rozhodně s radostí napravuju. Přečtena už i Rybí krev a nyní čtu Dešťovou hůl. Jenom jsem čekala (podle nějakých avíz) trochu větších návaznost, na kvalitě knih to ale rozhodně nic nemění.
Poprvé je vždy intenzívní. Přiznám se, sypu si popel na hlavu a vlastně se i divím, že Jiřího Hájíčka jsem knižně doposud jen míjel. Protože tady platí beze zbytku moje první věta. Selský baroko je útlá kniha s nenápadně silným příběhem o naší minulosti i přítomnosti a já přemýšlím, která z těch popsaných dob je temnější. Jestli ta v 50. letech minulého století, kdy se dělo spoustu bezpráví a křivých konstrukcí a kdy si lidé, do té doby vedle sebe v poklidu žijící vyřizovali své jedovaté osobní dluhy anebo ta dnešní, kdy se s tou dobou, ještě po více než 50 letech (ne)vyrovnáváme, (ne)děláme za ní tlusté čáry a (ne)odpouštíme si. Kniha je dokladem, že křivdy si sebou neseme celý život a kolikrát o tom ani nevíme a že křivdy si i dědíme. Krásně vystavěný příběh z jihočeského prostředí proplétá vlákna minulosti i současnosti do obrazu, který až mrazivě ukazuje, že se ani přes období několika lidských generací i několika politických systémů člověk nakonec nemění. A jestli ty tlusté čáry dělat, jestli odpouštět? S tím se už čtenář této knihy musí srovnat sám.
Mých 100% za Selský baroko je možná trochu nekritických, možná jsem díky dávnému přátelství podjatej, ale ruka by mi musela upadnout, kdybych dal méně. Krásná kniha. Doporučuji a nemohu se dočkat dalšího setkání.
první kniha od tohoto autora, jsem z jč, tak mi bylo sympatické prostředí. Téma zajímavé a však z celkový dojem je max 80%,
První kniha, kterou jsem od tohoto autora přečetla, takže nemám srovnání. Ale téma, které si vybral, je v naší literatuře nezpracované, hodí se skutečně jako povinná četba do škol. Prostředí a vesnické postavy popsal výborně, jeho poetický styl se mi také líbil, rozuzlení celého románu mě nenapadlo, a to čtu dost často detektivky!!! Uvidíme, zda další díla budou ještě lepší...
Protože to bylo moje první seznámení s panem Hájíčkem, tak jsem si pro začátek vybrala tu nejtenčí z jeho knížek, abych se v případě, že bychom si s autorem nesedli, netrápila moc dlouho :o) Ale moje obezřetnost byla naprosto zbytečná. Tak pěkně napsanou knížku je radost číst. Všechno je plastické, hmatatelné a tak skutečné, jako byste tam byli. Úplně cítíte to letní vedro i zatuchlost archivní studovny a slyšíte šustění uschlé trávy na hřbitově. Příběhy staré desítky let se mísí se současností a nic není promlčeno, zapomenuto. Život na vesnici přes všechen pokrok moderní společnosti stále zůstává v mnohém zakonzervovaný a uzavřený v předsudcích. Stejně jako kdysi ani dnes se "náplavám" nic neodpouští. A zároveň nic není černobílé, každá mince má dvě strany. Ne každý je natolik silný, aby ho křivdy na něm páchané nezlomily a nedonutily nenávidět. Většina lidí je slabá a podlehne závisti, zatrpklosti a zlobě, která je věčná obzvlášť na vesnici, kde si všichni vidí vzájemně do talíře. Pojem "vina" je tu velmi relativní a záleží na úhlu, ze kterého se díváte. Nečekaný zvrat v závěru knihy je možná překvapivý, ale názorně ukazuje, že spousta lidí se ani po tolika letech nebyla schopna se stíny minulosti vyrovnat. Těžko je soudit.
Příběh měl pomalý rozjezd, od poloviny už je to lepší a závěrečné rozuzlení mě skutečně překvapilo. Čekal jsem více pasáží z 50. let, ale nakonec ta současná linie příběhu vůbec neubírala na atraktivitě.
Je dobře, že se násilné kolektivizaci Jiří Hájíček věnuje - toto téma na literární reflexi z druhého (rozumějme ne budovatelského) břehu teprve čeká.
Selský baroko mne zaujalo a tématem si mě získalo. Přesto si myslím (teď, když mám srovnání s dalšími dvěma romány vesnické trilogie), že je tato kniha nejslabší. Nejde tak ani o téma, jako o zpracování, které se oproti Rybí krvi a Dešťové holi zdá být spíše plošší. Rovněž hlavní postava genealoga Pavla mi nepřirostla k srdci tak jako hlavní postavy zbývajících románů. V Selským baroku autor nicméně předznamenává významná témata, která neopouští ani v Rybí krvi či Dešťové holi, a která jeho romány dělají výjimečnými - mimořádný zájem o půdu, vesnici, nedávnou českou historii, složité rodinné vztahy, snaha o dosažení harmonie a nalezení sebe sama v přítomnosti a konečně vykořenění ze ztráty vesnické domoviny, která symbolizuje mravní čistotu a identitu hrdinů.
Knížka se mi líbila nejvíc ze tří, které jsem od Hájíčka četla (líbily se mi všechny). Asi je to tím, že jsem z vesnice a přesně o takových rodinných historkách a udavačství v malé vesnici mi rodiče hodně vyprávěli, dodnes potomky těch rodů znám a jsem ráda, že jsem takové časy nezažila, ale nezapomínejme na to !!!!
Téma slibovalo hodně, ale děj mi připadal hodně zmatený, než jsem se v tom trochu zorientovala, půlka knížky byla za mnou. Slyšela jsem na Hájíčka spoustu chvály, ale připadá mi možná malinko nezasloužená.
Nějak Hájíčkovi nemůžu přijít na chuť. Téma si vybral skvělé, kvůli němu jsem se na knížku těšila, ale hodně mě zklamala. Způsob zpracování se mi zdál zmatený a tak nějak povrchní, situace a některé dialogy nevěrohodné. Hvězdy tedy dávám za námět.
Moje první setkání s Hájíčkem, na které jsem se velmi těšila. A nebylo to úplně hladké, trvalo mi se do knihy zabrat, není z románů, které vás od začátku vtáhnou, působí tak nějak "krátce", a tím nemyslím počtem stránek, ale svým příběhem, vyprávěním. Líbilo se mi prostředí i výběr postav, ale autor má svůj vlastní styl, se kterým jsem se musela nějaký čas sžívat. A byla jsem odměněna :)
Jsem ráda, že jsem s touto knihou počkala až nebudu nic muset a nikam muset. Přečetla jsem jí za včerejšek. Velmi dobré. Nesu si sebou od této chvíle: Nedonutili nás nenávidět. .... ale v podstatě je tak kniha o něčem jiném :)
Z knihy jsem lehce rozpačitá. Nemůžu říct, že by byla špatná, spíš tak jaksi zvláště napsaná. Zpočátku jsem se úplně ztrácela a moc nechápala, o co vlastně jde. Je to jaksi chaotické - přitom velmi dobré a zajímavé téma.
Zkusím ještě jinou knihu autora.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Selský baroko je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 2 088x |
| Čtenářské výzvě | 418x |
| Doporučených | 90x |
| Knihotéce | 317x |
| Chystám se číst | 432x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 13x |
Bavilo me to. Rodny kraj salajici horkem je pro mne jako pohlazeni na dusi po mnoha letech v cizine. Atmosfera naprosto dokonale vykreslena. Minulost rodu a padesata leta popsana velmi podobne, jak jsem to osobne slysela od mych rodinnych prislusniku. Hovorova rec mi nevadila, takhle se zkratka u nas mluvi, bylo by divne to napsat jinak.
Rybi krev se mi libila o malinko vic, asi hlavne tematem, bylo mi to blizsi. Kazdopadne Selsky baroko rozhodne doporucuji a sama uz se tesim na Destovou hul.