Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12932/bmid_selsky-baroko-rUp-12932.jpg
4
1474
343
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? Magnesia Litera 2006 za prózu 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005... celý text
Přidat komentář
Těžko se mi píše komentář k této knize. Velice zajímavý příběh, ale mně po dočtení zůstává v hlavě spousta otázek. Příběh jednoho léta, jedné podivné pracovní zakázky na mě působí dojmem jakési neukončenosti a nejraději bych teď debatovala s někým zasvěceným o jednotlivých postavách, jejich charakterech, postojích, činech, rozhodnutích. Nevím. Snad to byl autorův záměr. Možná právě takové pocity má kniha vyvolávat.
Příběhy ve kterým se nějaký vypravěč nebo pátrač věnuje historickým událostem moc nemusím, protože v nich buď současnost hraje vedlejší housle nebo se k sobě minulost a současnost moc nehodí. Pan Hajíček, ale dokázal oboje přirozeně spojit do velice příjemného celku.
Při četbě této útlé knihy jsem se vrátila ve vzpomínkách do mého rodného kraje a do svého dětství a mládí. Ze stránek lze cítit vůni při senoseči i žár slunce při žatvě. Není nás asi mnoho pamětníků těch časů, jako studenti jsme chodili na brigády do nově zakládajících JZD, vždy jsme přecházeli z políčka na políčko, protože noví členové byli většinou domkáři, málokdy s jednou kravkou. Pamatuji i selské statky v okolních vesnicích i jak byli pronásledováni. A ti ostatní zase jiným způsobem. Nebyly to dobré roky. Dobrá kniha.
Opravdu výborná kniha. Nechápu, jaktože tak dlouho unikal Jiří Hájíček mé pozornosti. Jazykově byla kniha vynikající, vždy jsem se po pár slovechh vnořila do děje a nevmímala jsem stránky knihy, ale před očima mi probíhaly jednotlivé obrazy děje. Postupné odkrývání příběhu mě obzvlášť bavilo. Obsahově si autor vybral silne téma, 50.léta, JZD, do toho láska, zrada, a zase z toho vychází, že nic není černobílé, nic nemusí být jak se zdá a každý má svou pravdu a úhel pohledu. Moc děkuji za čtenářský zážitek a těším se na další Hajíčkův kousek.
NEDONUTILI MĚ NENÁVIDĚT
Nádhera, nádhera, nádhera....Hájíček mě opět jako už před lety Rybí krví dostal na kolena. Protože nemám ráda knihy z nedávné minulosti potěšilo mě , že ač se vztahuje k padesátým letům celá se odehrává v současnosti. Příběh se táhne poklidně , stejně jako na mě vždy působila letní atmosféra v jihočeských dědinkách. Postupné odhalování dávné historie vyústí velmi nečekaným vyústěním v současnosti.
Měla jsem od knihy na základě zdejších hodnocení velká očekávání a bohužel mě zklamala. Příběh by to byl zajímavý, ale přišel mi nepropracovaný a plochý. Téma má podle mého názoru velký potenciál, který bohužel nenaplnila.
Celá kniha mi přišla jaksi povrchní, celý děj tak jako klouže po povrchu, nikam radši moc nezabíhá, i ty zmiňované události jsou takové nakousnuté a jakoby nedořečené.. Knize nepřidává ani občasný chaotický styl psaní a hlavní postava je vyloženě nesympatická.
Od pana Hájíčka je toto moje třetí kniha po Dešťové holi a Zlodějích zelených koní. I takto pozpátku mi opět autor zabrnkal na to, co mám rád. Znovu jsem dostal úžasně vykreslenou atmosféru léta a jihočeského venkova, hrdinu, který až tak není hrdina a je to úplně obyčejný člověk s běžnými životními peripetiemi a děj, ve kterém se vlastně ani tak moc zase neděje. Jenže to je právě ono. Pokud čtenáře tohle pohltí, je to na vysoké hodnocení. Pokud ne, nedivím se "odpadovým" hodnocením. U této knihy mě trochu překvapil ten dějový "zvrat" ke konci, ten byl podle mě zbytečný. A úplný závěr? No ten byl ze všeho nejlepší. Prostě takový "Hájíčkovský"... 4/5
Vcelku slabé. Těšila jsem se na zápletku, která mi zároveň rozšíří obzory , ale byla to jen vějička. Hlavní linie - pátrání po udání z 50. let je roztříštěné, povrchní a rozuzlení nevěrohodné . Psychologická linka soukromí hlavního hrdiny je trapné klišé. Neuvěřitelné, že text je nositelem ceny Magnesia litera.
Moc hezká kniha. Zajímavá pointa. Mám tohoto autora rád a s touto knihou mě opět potěšil.
Jedna událost a každý z aktérů ji vnímá a chápe jinak...
Tato kniha mě moc nezaujala. Autor líčí historické události dost povrchně a nějak mi ani nesedí jeho styl psaní.
Velmi pomalý rozjezd. Prvních čtyřicet stránek jsem četla dvakrát, protože jsem stale tápala o čem se tam hovoří. Ani podruhé jsem moc chytřejší nebyla, ale nevzdala jsem to. V půlce už to bylo srozumitelnější a zajímavější, leč silnější zápletka chyběla. Líbil se mi však způsob psaní, věrohodnost situací. Posledních padesát stránek mě už silně zaujalo a z původních 2-3 hvězdiček mě konec přivedl k hodnocení 4. Obsah je diskutabilní. Zděděná vina. To už tu bylo a jak je vidět, stale přežívá.
Zajímavé retro z bouřlivých 50. let, jež si nikdo z nás, co to nezažili, nedovede představit. Trochu mě zklamalo rozuzlení, přišlo mi přitažené za vlasy, ale jinak se to četlo moc příjemně.
První půlka trošku chaotická a tak nějak ne-tak-moc-poutavá. Ale zpětně a celkově výtečně vystavěný příběh, na Hájíčkovy poměry bych skoro řekl netradičně vygradovaný a relativně i s výraznou pointou. Přesto otazníky neubývají, spíš přibývají a chvílemi vlastně nevíte, komu fandit. Každý má svoji pravdu, svůj úhel pohledu a jak to všecko bylo doopravdy, to už nikdo nezjistí. V pozadí příběh znásilnění a rozvratu českého venkova kolektivizací.
Od knihy, která získala ocenění Magnesia Litera, jsem měla větší očekávání.
Neříkám, že se mi to četlo špatně. Hlavně poté, co jsem se smířila s tím, že autor chvílemi píše ve stylu nejlepšího zedníka pana Lorence (V tomašické hospodě hluboký stín, zaprášené parkety, modro od cigaretového dýmu.).
Hlavní hrdina mi časem začal dost lézt na nervy tím, že když on otravoval lidi na vsi a potřeboval o nich informace, tak byl vlezlý a času měl dost. Když ale někdo měl potřebu vysvětlit něco jemu, tak používal výrazy jako bába, stařena a někam spěchal.
Daniela mi tam přišla jako postava naprosto zbytečná (celkově to hezky popsala Eremites ve svém komentáři) a teprve konec dal její přítomnosti nějaký smysl, i když ten smysl byl takový laciný, jako do béčkového filmu.
Knihu jsem si koupila proto, že mě zajímá téma kolektivizace a doufala jsem, že se k tomu autor, ač píšící prózu, postaví stylem Kateřiny Tučkové. Tj. do prózy zasadí historii tak, že se o ní mnoho dozvíme a jen aby byla stravitelnější, bude opředena nějakým příběhem. A cítíme, že autor(ka) věnoval(a) hodně a hodně času studiu historických pramenů. Tady to bylo obráceně. Autor psal příběh a aby byl zajímavější, oplácal ho nějakou historií. O které jsem doufala dozvědět se víc. Ale to je venkoncem můj pocit a problém - za to, že jsem od knížky měla jiná očekávání, těžko můžu autora obviňovat.
Já nějak nevím. Pro mě je to naprosto průměrná kniha, která šla uchopit mnohem lépe. Selské baroko kromě architektury hodně ovlivnilo dějiny naší země, kultury a mentality lidí. Od toho se dalo krásně odpíchnout. Namísto toho vznikl průměrný román, který se autor pokusil osvěžit zajímavou zápletkou. Ale přijde mi, že se to k dílu ani k námětu vůbec nehodí.
Četla jsem a četla, stránky ubíhaly a já se nějak nemohla odtrhnout od stesku nad tím, jak éra rudých trenek nenávratně zaryla drápy do duše českého lidu a malých měst a vesnic...
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Selský baroko je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 2 088x |
| Čtenářské výzvě | 418x |
| Doporučených | 90x |
| Knihotéce | 317x |
| Chystám se číst | 431x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 13x |
Tuto trilogii jsem četla v opačném pořadí a jak jsem si čtení předchozích 2 knih užila, tak tahle mi bohužel vůbec nesedla. Nemohla jsem se do knihy začíst, hlavní hrdina mi nebyl sympatický a nudil mě opakující se motiv (lidé lpějící na historii, podivíní).