Rybí krev
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126269/bmid_rybi-krev-OL5-126269.jpg
4
1653
392
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Musím se přiznat, že jsem se nějak do knihy pořád nemohla začíst. S postavami jsem se nemohla dlouho ztotožnit a knihu jsem chtěla kvůli tomu několikrát odložit. Jsem ale ráda, že jsem to neudělala, protože druhá polovina už mě pohltila a závěr mě vyloženě dostal.
Kniha mě naprosto uchvátila, a to se opravdu nestává často. Moc jsem nevěřila ani komentářům, že trilogie má vzestupnou úroveň, ale mohu to jen potvrdit.
(SPOILER) Hvězdička za téma zatopených vesnic, s nímž nešlo nic dělat ani po revoluci, hvězdička za celkem uvěřitelnou ich-formu, která nekoresponduje s autorem, a hvězdičku za některé motivy a obraty, které se mi líbily: doktorka Brejchová, bouračka, strejda Venca. Co se mi nelíbilo: linie Hana-Olina-Petr, která jako by vypadla z červené knihovničky a byla zde trochu navíc, některé příliš doslovné věty a kýčovité motivy (umírající Car).
Silný příběh, mistrovsky napsán.
Autor přesně ví, co a kdy odkrýt a co nechat ještě zahalené tajemstvím.
Hájíček je můj oblíbený autor. Je zvláštní, jak mi pasáže z této knihy neustále vyplouvaji na mysl. Silné příběhy...
Na knihu jsem narazil čistě náhodně a když jsem zjistil, že román napsal, pro mne ještě tehdy neznámý autor, J. Hájíček, tak jsem začal mít obavy, zda vůbec k něčemu bude, když si, jakožto jihočeský rodák, knihu přečtu. Naštěstí mne kniha zaujala a posléze jsem nevěřil tomu, že se do ní zaobalilo tolik zajímavých vět.
Je zajímavé, že autor v příběhu propojoval lidskou naivitu, kterou čtenář vidí převážně u postavy Hany, se zoufalstvím a bezmocí.
Na druhou stranu, kdybych příběh vzal pozpátku, tak se v knize nacházejí i místa, kde je hlavní postava až příliš naivní a chová se nesmyslně a čtenáře pak celý děj unavuje a přijde mu nekonečný.
Poklidně plynoucí příběh, kde se vlastně nic moc neděje, a přitom se odehrávají zásadní změny. Smutek, plynoucí čas, komplikované rodinné vztahy.... dobré čtení.
Rybí krev
Dočetla jsem moc pěkný i smutný román z jihočeského prostředí. Příběh vypráví Hana, pocházející z vesnice, která musela ustoupit stavbě Temelína. V současnosti žije v zahraničí a vrací se k otci do paneláku, který je po operaci ... . Vzpomíná na mládí, kdy tvrdě bojovali o zachování chalup a málem na to doplatila životem. Hledá kamarádky a kamarády i bratra „černou ovci rodiny“. Přátelé z mládí byli nuceni vystěhovat se do různých míst ... Román má pomalý rozjezd, ale pak dostane grády, je čtivý a napínavý. Doporučuji.
Moje absolutně nejoblíbenější kniha od Hájíčka. Četla jsem téměř všechny, ale tuto jako první. Překvapivé, čtivé, napínavé. A hlavně to člověka donutí najít si další informace a zase se trochu vzdělat.
Knize chyběl větší náboj. Objevoval se, ale pouze po kapkách a nevyvážil rozvláčnost děje. Jakoby se pan Hájíček stylizoval do jiné doby a uchopil vyprávění z jiné dobové pozice.
A námět přitom skýtal mnohem větší barvitost postav i vyprávění.
Spisovatel chtěl být zároveň dějinným průvodcem jistého období a na druhou stranu rozvinul rodinné drama, které ne zcela splnilo očekávání, ač bylo ústředním motivem a hnací silou celé knihy.
Kritizovat koncepci knihy je odvážné, ale nemohu si ji odpustit.
Retrospektiva v tomto případě působí unaveně a spíše ubližuje celému obrazu, který z knihy vyvěrá. Osobně jsem cítil potřebu být častěji v přítomnosti, která měla šťávu a agresivitu dobře zvládnutých dialogů.
Ale přes všechny výtky je kniha dobře napsaná, nacházíte se po celou dobu v mírném napětí a pokud vás pan spisovatel dokáže dostat do jisté letargie, budete v závěrečných scénách příběhu dojati, překvapeni i zmrazeni zároveň.
Kdo je nostalgický, bude z knihy nadšený. Kdo zároveň čeká více dramatických scén, které by románu slušely, bude trochu zklamaný.
Hájíčkova tvorba je dobrá. Popisuje, přibližuje, rozehrává. V tomto případě k dokonalosti přeci jen drobný krůček chyběl...
Poslouchala jsem jako audioknihu, doslova jedním dechem. Soudím, že napsání takového románu vyžadovalo notnou dávku odvahy a musela mu předcházet mravenčí práce při hledání podkladů. Autor určitě musel vycházet ze skutečných osudů skutečných lidí, kterým stavba Temelína vzala domov. A náročného tématu se zhostil se ctí.
Zdá se mi, jako by téměř bezchybně "maloval" se slovy, vykresluje prostředí tak, aby si ho čtenář dokázal živě představit... Postavy rozhodně nepůsobí nijak plytce - oceňuji, že se jako muž dokáže natolik věrně vžít do ženské psychiky, že je zcela uvěřitelná. Líbilo se mi, s jakou až téměř fanatickou urputností Hana bojuje za své přesvědčení, za záchranu své vesnice, což se vlastně stalo i smyslem jejího života.
Kniha mi i pomohla trochu ozřejmit chování mé matky, kterou v dětství postihl podobný osud: její rodina se musela nuceně odstěhovat z rodného městečka, které skončilo pod vodní hladinou. Neumíme si ani představit, co ti lidé prožili: Hájíčkovi se to povedlo na jedničku. Jenom konec je takový... neurčitý. Ale knihu si určitě ještě přečtu.
Zasloužená Magnesia Litera. Výborný příběh na pozadí historických událostí, které jsem neznala tímto pohledem.
Tento příběh mě dojal skoro až k slzám. V osmnácti létech jsem narukoval k ženijnímu praporu do Týna nad Vltavou 1987-1989.Jezdili jsme do stráže na Podháji vylidněnou obcí Březi.V některých domech sidlili firmu z JETE,cesta panelová a pod kopcem u silnice Týn - Budějice nový kulturák. V roce 1988 tam plápolal transparent od čezu o zábavě na rozloučenou.Z knihy jsem se dozvěděl že zlikvidovali i Podháji ,bylo to zbytečné. Tak nádherný kraj nezachránil ani nový režim.Jezdili jsme každou středu do čistírny ve Vodňanech.Dva krát jsme šli do Litoradlic s batohy pro pivo,šli jsme podél Vltavy.Hněvkovická hraz s komorou byla teprve betonové monstrum,šel z toho strach a také adrenalin z vycházky na černo.Jednou jsem vezl lampasáka na kontrolu přijímače poblíž Podháji a Litoradlic, chtěl abych mu nasbíral hřiby ,panečku tam jich bylo,přiroda nádherná jak z Troškových filmu a pohádek. Běželi štafetový běh z Týna do Budějovic a na dokončené chladící věži vysel transparent ARMABETON PRAHA.Nové sídliště v Týňě dostali jako první vojáci PTP kteří makali na stavbě Dukovan a JETE. Měl jsem tam kamaráda z Karviné,tak jsem ho dva krát navštívil.Mám rád tento kraj , po vojně jsem ho dva krát navštívil. Jednou s rodinou a jednou služebně v roce 2014 , to jsem potkal dědka který jel na kole na náměstí v Tỷňe,byl to osmdesátijedna letý velitel nadpr. Papoušek.Když jsme se vrátili do Karviné,tak zmizela obec Louky která byly celá lemována trešňovou aleji.Některé budovy Karviné - Darkov,Karviná Lipiny celé. Tři hospody,kino,obchody atd.Tak mizeli vesnice mého mládí.
Výborně napsaný, čtivý příběh, který čtenáře chytne už po pár stánkách a pevně si ho drží až do konce. Vše je v knize naprosto přirozené, uvěřitelné, lidské. Osudy vesnic jsou pak pro jejich obyvatele neuvěřitelně smutné a traumatizující. Skvělá kniha, kterou je požitek číst.
(SPOILER)
Začátek knihy byl takový nemastný neslaný... Asi má ve čtenáři vzbudit jakési napětí nebo zvědavost, ale u mě se to nepovedlo. Ať už jde o prolog, nebo o začátek samotného příběhu. S každou další stranou byl ale příběh lepší a lepší. Z postav přímo čišela ta směs naděje, že se vše v dobré obrátí, a zoufalství, když se musí stěhovat z chaty, kde prožili celý svůj život a kterou vybudovali jejich předkové... Hanin idealismus, kvůli němuž odvrhne dva příliš neidealistické (realistické) chlapce, je takový zneklidňující.
Jen mě mrzí, že jsem se na konci nedozvěděla, co se stalo se Zdeňkem, vyjma naznačeného na začátku. Nevím, byl mi takový sympatický...
hoví mi Hájíčkova schopnost sugestivně vystihnout drobným synestetickým motivem celou kolektivní paměť jihočeského venkova, ty detaily popisující specifickou vůni každé chalupy, ranní štípání třísek, nošení polen a roztápění kamen, k snídani chleba s máslem a čaj z otlučenýho hrnku, pak ten nesmytelný typický pach ženských z kravína a ženských z prasečáku, orvaný vaťáky s příliš dlouhými rukávy na dětech ve vyšmajdaných pantoflích z třetí "nohy", půdy plné sena, generacemi ušáků okousané králíkárny, slepice v maštali, prkno na hnojišti, kluky na motorkách a holky brebentící v houfu u pumpy..., a stejně dobře umí Hájíček zachytit lidský vztahy, tu nenávist a závist do třetího a čtvrtýho pokolení... tohle prostě člověk z města nepochopí
Můžu jen vyzdvihnout propracovanost postav a to především Hany, kterou nám autor přiblížil dokonale. Rozuměla jsem jí, jak se chtěla držet minulosti a svého dětství. Byla pro to schopná udělat velké oběti. Ale nakonec vše musela pustit a nechat za sebou, začínala jí nová etapa života. Jen poučení, že nikdy není pozdě začít znovu.
Byla bych ráda, kdyby nás na konci knihy čekal větší závěr. Co seznam? Můžu jen hádat, jestli Hana později potkala i ty poslední ze seznamu. A jestli její cesta do Čech byla tím, co očekávala.
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Rybí krev je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 2 361x |
| Čtenářské výzvě | 383x |
| Doporučených | 169x |
| Knihotéce | 373x |
| Chystám se číst | 546x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 8x |
Moje nejoblíbenější Hájíčkova!