Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1780
471
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Začala jsem číst, protože jsem chtěla něco odlehčeného a ze současného světa. Věděla jsem, do čeho jdu, že to bude vztahová kniha, žádná hluboká filozofie... Četlo se mi fakt dobře, i když si zprvu musí člověk zvyknout na absenci uvozovek. Někdy jsem nevěděla, jestli bylo řečeno nahlas nebo jen v myšlenkách, ale nevadilo mi to. Občas jsem si připadala jak v reality show. V závěru jsem si uvědomila, jak je všechno v rodině křehké, někdy by stačilo málo a dalo by se hodně zachránit a někdy se proste všechno po...
Syrová, strohá a věcná výpověď o jedné rodině očima všech jejích členů.
Bohužel asi velmi častá realita dnešní doby.
Autorku mám velmi ráda. Přiznám se ale, že za mě by knize slušela menší stopáž, trochu se mi to vleklo. A popravdě ani k jedné z postav jsem si nenašla silné pouto, jak to mám ráda. Bohužel mi kniha zapadne do mnoha dalších podobných...
Čtivě napsaná kniha. Od prvniho momentu je jasné, že ti dva se neměli nikdy potkat, natož se brát. Po celou dobu čtení knihy, jsem pociťovala velkou vděčnost za to, že jsem vždy věděla v jakém vztahu bych nebyla ani v budoucnu šťastná. Pocítila jsem vděčnost za manžela, za děti, za lásku a pochopení i po 19 letech manželství. Takze ano, tuto knihu doporučuji a díky, Petro Soukupová.
Nic, co by tady už xkrát nebylo. Dobře napsaný, určitě osloví hodně lidí, ale za mě taková Třeštíková pro intelektuály. Přečteno sice se zájmem, ale za den už o tom nevím.
Odložena, nedočtena. Měla jsem pocit, jako když sleduji seriál Ulice (který je pro mě slušným ničitelem mozkových buněk). Ani jedna z postav mi nebyla sympatická a absolutně jsem nepochopila, proč vůbec byli ti dva spolu? Dva lidi, kteří spolu neumějí normálně komunikovat a místo toho se neustále navzájem deptaj. Nehledě na to, že mi postavy přišly hrozně (ale fakt hrozně) nudné. Chápu, že autorka chtěla co nejvíce realisticky ukázat všední život "obyčejných" lidí, ale tam se nestalo do půlky knihy nic zajímavého. Asi nebudu cílovou skupinou této knihy. Ve svých 26 letech jsem tuhle knihu opravdu neocenila.
Věci, na které nastal čas je první knihou, kterou jsem od Petry Soukupové četla. A určitě není poslední.
Na necelých 400 stranách sledujeme příběh sedmnáctiletého vztahu Alice a Richarda, a to od chvíle, kdy spolu začali chodit, až po to, kdy se s z nich stali manželé a následně se jejich rodina rozrostla také o dvě děti. Sledujeme začátky jejich vztahu, kdy je všechno ještě fajn, oba jsou zamilovaní. Postupem času se však jeden druhému začínají víc a víc odcizovat a najednou zjišťují, že kromě dětí už nemají společného vůbec nic. Setrvávají zaseknutí ve stereotypním vztahu, který je oba ničí.
Styl psaní Petry Soukupové mi neskutečně sedl. Je takový hodně strohý, úderný a syrový. Celý příběh díky tomu působí o to více reálněji. Může se zdát, že jednotlivé kapitoly jsou psané spíše jako povídky, které na sebe mnohdy nenavazují. Dohromady však tvoří ucelený příběh. Příběh, který nejdříve sledujeme z pohledu Alice a Richarda, avšak později, když už mají děti, také z pohledu jejich dvou dětí. Celá kniha postrádá uvozovky v přímé řeči, takže mi pár stran trvalo, než jsem se zorientovala v tom, kdy postavy mluví nahlas a kdy si to, co je psáno, jenom myslí. Jedná se o dost depresivní čtení, co si budeme povídat. Při čtení jsem měla pocit úzkosti, hlavně za polovinou knihy už to byla více méně jenom jedna velká beznaděj, která byla na posledních stranách skoro hmatatelná. I přesto je kniha tak čtivá, že Vás to nutí číst dál a dál. Líbí se mi, jak Petra Soukupová dokáže psát nevšedně o všedních věcech. Kniha pro mě neměla žádnou přidanou hodnotu, z toho důvodu jí nedávám plný počet, ale napsaná je výborně.
Už chápu, jak se může stát, že někdy někdo skončí s rejčem v zádech. Dokonale vypsanej vztahovej příběh, kterej neměl mít od prvního rande pokračování. Už v prvopočátku bylo jasný , že nejlepším počinem by bylo, kdyby jeden před druhým vzal kramle a prchal jako postřelenej jelen. Toxický ovzduší v průběhu několika let, který neočistil ani materiální dostatek, zdravý děti a ani to “pitomý” moře. Sobci až na půdu, jeden jak druhej a dennodenní nasranost jen s minimálními přestávkami, který byly jen oddechovým časem na další kolo. Doporučuju poslouchat v audio verzi, kdy každýho nasránka, včetně dětí mluví jednotlivej předčítač a z knižních nasránků se stávají oživlí nasránci. Tak dobrý, že ráno jsem se občas budila se sluchátky obtisklými v lebce :)
Strohý styl, který přesně odpovídá situaci v rodině. Knížka na mě působila až depresivně, ale bylo zajímavé sledovat situaci z pohledu všech zúčastněných.
Tuhle knihu mohu jen doporučit. Reálný život, reálné problémy a situace. Úsporný jazyk, příběh popisovaný různýma očima dává knize nádech objektivity. Pro mě byla kniha velmi čtivá, těžko se mi od ní odcházelo. Myslim, že autorce se povedlo pěkně vystihnout dnešní svět a to, jak se mohou priority lidí, kteří spolu žijí, tak značně lišit, až je to nebetyčně vzdaluje.
Je to jako proměnit se v mouchu a sednout si na stěnu u sousedů v obýváku. Věrné dialogy, každodenní situace, popsané do nejmenších detailů. Přesto mi k tomu, abych dala pátou hvězdu, scházel nějaký moment překvapení. Od jisté chvíle se příběh odvíjel přesně tam, kam jsem si myslela, že se odvine... Ono v realitě by to možná dopadlo právě takhle. Ale i tak...
Bylo to již mé druhé setkání s Petrou Soukupovou a musím říct, že jsem byla opět moc spokojená. Nejprve jsem si musela chvíli zvykat na absenci uvozovek v přímé řeči, abych rozlišila, co postavy říkají a co si naopak myslí. Mám ráda tyto knihy o obyčejných vztazích, chápu, že pokud někdo tento typ literatury úplně nemusí, může to pro něj být vlastně o ničem, ale u mě právě tyto knihy o ničem a vlastně o všem vzbuzují nejvíce otázek a dávají mi plno podnětů k zamyšlení. Jen bych ještě zmínila, že anotace na můj vkus prozrazuje až mnoho.
Knížky Soukupové pro mě mají velké kouzlo a ani tuhle nemůžu ohodnotit jinak, než plným počtem hvězd.. pojednává o úplně obyčejných věcech (dva se potkali, vzali, udělali děti, přišla vztahová rutina..), napsána věcně a přitom tak čtivě..užila jsem si každou větu.
Takový styl příběhu buď pro 17ti lete holky, nebo naopak ženy v důchodu, do vzpomínají na své mladí... nedocetla jsem, ztráta času číst něco, co nema nějaký přesah . Proste jen vyprávění příběhu, co má každý z nás v hlavě ...
Po dlouhých letech moje další setkání s Petrou Soukupovou proběhlo velmi dobře. Od knihy jsem se odtrhával velmi těžko. Jak už zde někdo poznamenal, i mně trochu vadila absence přímých řečí (je to pro mě trochu nepřehledné). Zvláštní je, že ani jedna z postav není úplně sympatická, dost často spíš vyloženě prudí. Nicméně parádní čtení, v kterém asi každý najde nějaký obraz ze svých vztahů.
Petra Soukupová je moje nejmilejší spisovatelka. Líbí se mi její styl, témata, skvělá orientace v současném světě dětí. Na její novou knihu tudíž vždycky nedočkavě číhám. Ani tato nebyla výjimkou. Popis rozpadu rodiny pohledem všech členů rodiny je naprosto přesný a reálný.
Knihu jsem četla s nadšením a už teď se těším na další.
Pro mě naprosto dokonalé! Miluji styl psaní Petry Soukupové, její postavy, témata, která si vybírá. Dokáže popsat narušené rodinné vztahy jako nikdo. V této knize se možná malinko našla každá žena na mateřské dovolené, která má pocit, že všechna práce leží jen na ní ;) Ke konci mě ze čtení mrazilo, všichni víme, že rozpad rodiny zasáhne nejvíc děti, ale ne vždy si to plně uvědomujeme... Přečteno jedním dechem, vůbec jsem se nedokázala odtrhnout.
Z knihy mam spis smisene pocity. Chvilemi se mi cetla hodne dobre a chvilemi nuda. Nelibil se mi pohled Loly, holky, co ma 10 roku. V knize uvazovala jako dite skolkou povine. Celkove dobre cteni, ale... Nevim, zda si od teto autorky jeste neco prectu.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Co jsem si přála, to jsem dostala. V obyčejnosti je síla, tahle sonda do života jedné rodiny, která může být moje/tvoje/vaše/naše/sousedova/šéfova, byla hodně trefná. A autorčin styl miluju už od doby, co jsem četla Martu v roce vetřelce.