Věc Makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57971/bmid_vec-makropulos-kKG-57971.jpg
4
1164
166
Divadelní hra Karla Čapka o tajemství dlouhověkosti a strachu ze smrti, ale také o deziluzi z nesmrtelnosti. Premiéru měla v roce 1922 v Městském divadle na Vinohradech, kde byl v té době Čapek dramaturgem. Tato komedie novým způsobem zpracovává téma nesmrtelnosti a právo člověka na věčný život. Hlavní postava zpěvačka Emília Marty už téměř tři sta let nestárne.... celý text
Přidat komentář
Já bych si to teda zkusila! Tři sta let zase není až taková pecka, ale třeba bylo důležité, kdy se Věc Makropulos provedla. Kdyby mi mělo být tři sta let třeba deset, to bych si nedala a šedesát nejspíš taky ne. Bylo by potřeba načasovat si to na nějaký takový pěkný den, kdy je člověk nejvíc v pohodě, esence jiskřivosti, elegance a svěžesti, jak ranní růže a šup šup Věc Makropulos (ať už to bylo teda cokoliv) a pěkně to zafixovat na 300 let. Četba je to náramná a bavila jsem se královsky.
Na čtení náročný Čapek? (Podle mě) ne. Komedie? (Podle mě) vůbec ne. Věc Makropulos nabízí nenáročný děj vyjma závěrečné proměny, ve které dílo graduje a vede k zamyšlení nad otázkou, na kterou neexistuje správná odpověď. Je lepší žít 60, nebo 300 let? Jak se ptá postava Kristy: "Byli by (lidi) šťastnější, kdyby tak dlouho žili?" Kdo ví.
Věc Makropulos je nadprůměrné dílo, ale vrchol Čapkovy tvorby je jinde (Válka s Mloky, Matka; jeho zbylá díla jsem vyjma Hordubala zatím nečetl).
Na závěr citát z Čapkovy předmluvy: "Člověk, který pracuje, hledá a realizuje, není a nemůže býti pesimistou. Každá snažná činnost znamená důvěru, třeba bez verbálního zdůvodňování."
Tak tenhle příběh já opravdu zbožňuju! Jedna z nejlepších her a českých knih vůbec!
„VÍTEK: Ne, prosím to nepřipustím! Danton – prosím za odpuštění, ale takhle se nesmí mluvit! Pak by nezbylo nic velkého v dějinách!
EMILIA: Nebylo nic velkého.
VÍTEK: Cože?
EMILIA: Jakživo nebylo nic velkého. Já to znám."
Je to první dílko Karla Čapka, jemuž dávám „jen" čtyři hvězdy, samozřejmě se zřetelem ke geniálnímu zbytku jeho tvorby. Věc Makropulos chápu v duchu autorovy předmluvy jako důstojné zúčtování se starým nápadem.
To neznamená, že by hře chyběly excelentní momenty. Postavy mají – jako u Karla Čapka vždycky – charaktery lidsky uvěřitelné (Vítkova Francouzská revoluce) a hluboké k nedohlédnutí. Kristinka mluví tak, jak by děvče na jejím místě mluvilo. A Prus –– Prus je veliký. I Vítek je veliký, zase jinak: nadčlověk a humanista proti sobě. Zvrat s Jankem mě přiměl brát hru vážněji a doteď na něj musím myslet. A pokud jde o humor, nad prózami jsem se sice smála víc, ale "degutantní Danton" mě od srdce pobavil.
Svěží, realistické, humánní a k zamyšlení, ale literární vrcholy má autor jinde.
Jen tak mimochodem, já bych to s věcí Makropulos zkusila. Až by mě to přestalo bavit, vždycky je tady možnost vzít si ampulku kyanidu, ne? A v mladém těle se nad omrzelostí životem přemýšlí příjemněji.
* PRUS: „Dovolte, obyčejný, malý, pitomý člověk vůbec neumírá; malý člověk je věčný i bez vaší pomoci; malost se plemení bez oddechu jako mouchy nebo myši. Jen velikost umírá. Jen síla a schopnost umírá, neboť se nenahradí."
* VÍTEK „... Padesát let být dítětem a žákem; padesát let poznávat svět a vidět vše, co je; sto let užitečně pracovat pro všechny; a pak sto let, když vše jsme poznali, žít v moudrosti, vládnout, učit a dávat příklad."
Jeden z "těžkých Čapků", co mě výrazně zaujal (spolu s Matkou). Opět zkonzumováno coby rozhlasová hra (knihy jsem už dříve prostě nezvládala, i když jsem fakt chtěla Čapka aspoň trochu poznat, i šla jsem po přístupnější formě).
Makropulos se mi prostě líbil/a. I když je člověk ze školy vybaven základními znalostmi a ví, oč půjde, bylo to dobré, záživné a zajímavé. V téhle hře mi ani nevadily staromilné a děsně konzervativní postavy, naopak jsem se jimi mnohdy bavila a do hry plně zapadaly. E. M. mě nejprve děsně štvala svou namyšleností, nadřazeností a vším ostatním... a nakonec jsem ji plně pochopila. Protože co znamená něčí láska, něčí smrt, něčí prožívání šílených emocí, když je to vlastně jen záblesk a okamžik vašeho dlouhého života... Vlastně úplně podobně jsem přemýšlela nedávno nad vztahem mezi prožíváním dětí a dospělých. Děti vše děsně řeší a prožívají právě proto, že je to pro ně nové, neotřelé... kdežto dospělý si řekne Co už, to už znám. Přesně jako paní E. M.
Moc se mi líbil závěrečný dialog zúčastněných nad jejím dokumentem - co s ním, co by to pro lidstvo znamenalo, co kdo chce a nechce, co má smysl a co ne... Až zase jednou můj utopistický bratr přijde s myšlenkou, že touží po nesmrtelnosti a že my, co akceptujeme smrt jako součást života, jsme uctívači smrti... odkážu ho na tohle dílo. Díky, pane Čapku, díky.
Zajímavé téma.
Dnes příběh už nikoho moc nepřekvapí, ale pořád má hodnotu.
Pěkná je i dramatizace.
Téma úžasné, zpracování panem Čapkem geniální. Tenhle spisovatel je pro mě prostě nesmrtelný sám o sobě. Jako člověk, jako spisovatel...prostě génius a jeho knihy jsou věčné.
Nejvíce mě dostala Kristina, nejmladší členka skupiny, když se jí starší, učení a zkušení páni zeptali, jestli by chtěla, aby lidé žili více než 300 let.
"Byli by šťastnější, kdyby tak dlouho žili?"
Geniální!
Od školních let jsem mylně žil v domnění, že Věc Makropulos je román. Nedávno, kdy jsem si řekl, že se opět vrátím k něčemu od Čapka, jsem zjistil, že se jedná o drama. A v podstatě až v knihkupectví jsem zjistil, že jde o komedii.
Celkově se domnívám, že je zbytečně promrhán dobrý námět ohledně dlouhověkosti. Dokáži si představit velmi zdařilý román namísto rychlé komedie.
Na takový děj obsahuje drama příliš velké množství postav.
Závěrem, dílo mě spíše zklamalo. Nicméně závěrečná část "Proměna" ho kvalitativně posouvá na vyšší úroveň.
Karla Čapka mám moc ráda a tato kniha mě opět jen usvědčila v tom, že byl skvělým autorem!
Od začátku mi sice bylo jasné, jak to celé bude, ale i tak byl děj velmi zajímavý.
Doufám, že se na tuto divadelní hru půjdu někdy podívat do divadla, protože určitě stojí za to!
Kniha je svým tématem velmi zajímavá. Už jenom proslov samotného Čapka ke knize je skvělý. Pak sice příběh trochu pokulhává, ale i tak má kniha něco do sebe.
Kniha mě zaujala především svým tématem, ovšem zpracování se mi příliš nelíbilo. Je ale zajímavé se zamyslet nad vlastním názorem na dlouhověkost a porovnat je s myšlenkami v knize.
Věc Makropulos je záležitostí spíše sci-fi. Žena z dob Rudolfa II. získala nesmrtelnost díky elixíru mládí, ale na druhou stranu velice zajímavé téma dramatu.
Už druhé Čapkovo drama, které se mi tento víkend dostalo do rukou.
Velmi zapeklitá ta Věc Makropulos. Líbí se mi, že Čapek od pravdivého jádra (ohledně Rudolfa II.) dokázal vytvořit/sepsat něco takového. Celý děj rychle ubíhá a ke konci člověk narazí i na filosofii života, která se vlastně line mezi řádky v celém díle. Zajímavá to myšlenka, žít 300 let. Kdo z nás by to bral?! Proč ano a proč ne?!
Klasika od Karla Čapka. Čte se velice dobře.
Pár humorných hlášek a hlavně zamyšlení nad nesmrtelností.
Jinak zapadá ke hrám jako R.U.R., Bílá nemoc apod.
Přiznám se, že tohle bylo moje první seznámení s Čapkem. Kniha je psána jako divadelní hra a navíc jsou rozhovory takové staročeské. Zápletka je jednoduchá a pointa zřejmá již od počátku, ačkoliv přináší do knihy spoustu zajímavých myšlenek. Pro mne příjemné oddechové počtení, ráda bych hru viděla na prknech divadla.
Na druhou stranu si nejsem jistá, zda by tato kniha uspěla mezi středoškoláky jako povinná četba vzhledem k tomu, že ji tvoří pouze rozhovory, které opravdu odrážejí tehdejší dobu.
Zatím nejslabší věc od Čapka, co jsem četl. Námět je jednoduchý, nadčasový, ale kniha jen na námětu stát nemůže. Je sice hezké, že je postava Emilie duševně i citově vyprázdněná, ale když před ní děj nestaví nějaká těžší dilemata a její rozhodování se v zásadě omezuje na bezduché reakce na okolní dění, divadelní hru na ní postavit nelze rovněž. Ostatní postavy jsou jen hrubě načrtnuty (bohužel snad až šablonovitě), konec je rychlý a bez nápadu. Případnou realizaci samozřejmě soudit nemůžu.
Toto Čapkovo drama se čte celkem pěkně a svižně, nedá se ovšem říci, že v něm naplno využil možností práce s motivem dlouhověkosti. Více či méně nám představil jen jednu dlouhověkou postavu, která je svým chováním na facku a spíše se ukazuje jako pubertální fracek; další postavy jsou bohužel také značně infantilní. Divadelně to musí být jistě zábava, nicméně při čtení je z toho nejednomu člověku trochu smutno a očekával by spíše vážnost dalších Čapkových děl. Bez spoilerů nelze moc prozradit, nicméně se mi opravdu nelíbilo, jak krátkou dobu dokáže někdo oplakávat smrt blízkého člověka. Ačkoliv ten paradox a souvislost chápu, tak mě Čapek svým psaním nepřesvědčil. I tak jsem ale rád knihu přečetl a jistě bych ji doporučil, už jen kvůli své délce, všem fanouškům dramatu a Čapka.
Štítky knihy
tajemství divadlo dědictví rozhlasové zpracování herečky nesmrtelnost
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Věc Makropulos je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 1 880x |
| Čtenářské výzvě | 271x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 314x |
| Chystám se číst | 230x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 11x |
Velmi zajímavé téma. K zamyšlení.