Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428786/bmid_uzkosti-a-jejich-lide-ztx-428786.png
4
2066
575
Úzkosti a jejich lidé je naprosto bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých při prohlídce bytu. Neúspěšný bankovní lupič se uvnitř zamkne s přehnaně nadšeným realitním makléřem, dvěma morousy závislými na nákupech v IKEA, jedním potměšilým multimilionářem, smutnou starou paní, ženou v pokročilém stadiu těhotenství, otravným chlápkem a králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, ale když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni vylíčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstane klasická detektivní záhada: Jak se lupiči podařilo utéct? Proč všichni tak zuří? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?... celý text
Přidat komentář
Zpočátku mi přišly dialogy takové přitažené za vlasy, nějak se mi to nepozdávalo, ale jak se později ukázalo, všechno mělo svůj smysl... jde o nesmírně laskavý příběh plný emocí, i když zpočátku na mě trošku nepochopitelný, ale bavila jsem se a koncem i hodně dojímala... krásná kniha, určitě se k ní budu vracet.
Celkově se mi kniha moc líbila, i když se zpočátku některé "scény" zdály poněkud absurdní. Kniha pobavila, na konci i dojala. Takže za mě palec nahoru a pět hvězd.
Naprosto uuuuzasna kniha plna zivotnich mouder. Smala jsem se a taky byla hodne dojata a brecela. Jedna z nejlepsich knizek, co jsem kdy cetla. Od autora si prectu urcite i neco dalsiho.
Z téhle knihy prýští člověčenství. Ostatně jako ze všech knih, které jsem zatím od Backmana četla. Příběh plný moudrosti obsahuje pravdy, které ani sami sobě nechceme přiznat. Je to dojemné a humorné zároveň.
B. mě prostě baví a začínám ho řadit k mým oblíbeným autorům.
AUDIOKNIHA: Tak jo - "Babička pozdravuje a omlouvá se" se mi zamlouvala trochu víc. Asi to je dětskou vypravěčkou a tím, že ve mně knížka vyvolala mnohem víc emocí. Ale mám ráda autorův humor, styl psaní, postavy a snahu o filosofování. Jen kdyby se mi také nezdálo, že v každé knížce je i trochu vaty - v Babičce ke konci (podle toho, co považujete za vatu), v tomto titulu průběžně... Ale to mne od čtení dalších děl neodradí. Jo a nesmím zapomenout - přednes Otakara Brouska ml. byl úžasný!
Když jsem tuhle knížku začínala číst, říkala jsem si, jestli mě Backman nezklame, že to vypadá trochu jako blbost. Ale to by prostě nebyl Backman, aby si se mnou jen tak nepohrával a nakonec mě zase totálně nerozsekal. Neuvěřitelné, jak si tenhle autor umí hrát se slovy a vyždímat z příběhu maximum. I když jsou vlastně všechny postavy v knize více či méně vyšinuté, vlastně tam nebyl nikdo, koho bych neměla ráda. A ty Backmanovy životní moudra! Z toho si vždycky sednu na zadek...
Knížka byla chvilkami tak moc hloupá, že se mi až líbila. Na odlehčení nebo letní dovolenou ideální
Po minulé knize, která byla zklamáním, jsem se trochu bála, ale opak byl pravdou, výborný příběh, jazyk, odsýpalo to.
Málokdy se stane, že začnete číst a nemůžete se odtrhnout, protože už úvod vás strhne natolik, že to prostě nejde. Backman je mistr myšlenky, jeho styl nemusí a nemůže sedět každému, ale mně mluví z duše. Směju se, abych za 10 vteřin málem plakala. Nádhera.
F. Backman je pro mě jedinečný autor, který dokáže napsat humornou knihu s tolika zajímavými myšlenkami...Miluji knihy, které v sobě mají určitou psychologii jednotlivých postav a to umí Backman naprosto bravurně...V knize je krásně popsáno, jak si s naprosto cizími lidmi dokážeme ovlivnit životy, aniž bychom to tušili..
Tleskám, opět velká nádhera. Backman se prostě umí dotknout lidské duše tak, jako žádný jiný autor.
Jak to ten autor dělá? Jak dokáže, že člověk může s postavami prožívat jejich životy, cítit s nimi bolest, radost, smutek, bláznivé potřeštění, úzkost, hravost, strach a já nevím, co ještě? Backmanovy knihy jsou pro mě něco jako tornádo - po přečtení zůstane máloco na svém místě a v hlavě to šumí jako v úlu. A právě proto je tak výborným autorem a těším se, až si zase přečtu další knihu.
Úžasná hra se slovy. Příběh v podstatě o ničem a přece je v něm všechno. A hloubka, ta hlavně.
Přečetla jsem za jeden propršený den a podobně chmurnou náladu jsem po přečtení měla. Vůbec jsem neměla pocit, že jde o komedii, uvědomila jsem si fakt, že každý máme své úzkosti a je třeba s nimi žít. Musíme si uvědomit, že jsme něco víc než chyby, jichž jsme se dopustili včera.
To se nedá. To není fér. To si tak čtete příjemnou knihu, která se tváří, že je o přepadení a rukojmích. Vy víte, že to o tom není, autor vám to pořád připomíná. Vy se bavíte spoustou vtipů a zamýšlíte nad spoustou životních mouder, která do vás autor sype. Říkáte si, jestli to není až moc prvoplánové, patetické, laciné a typicky backmanovské. Jestli ty figurky opravdu někde existují nebo jsou zcela vymyšlené. Dumáte nad tím, kde sakra ten autor tak poznal běžný život a prostudoval psychologii nás - lidí. Pořád máte v hlavě "Za tu přeslazenost a šablonovitost tomu nedám plné hodnocení. Ani náhodou."
No a pak přijde konec.
Klasický backmanovský konec.
Neřeknu jaký, protože to pořád ještě neříká nic konkrétního. Jasně, někdo umře, někdo se poučí, někdo se zamiluje, někde jen projde životní zkušeností dál...
A vy držíte proudy slz v očích z toho, jak jen Backman umí zakončit příběh. Jak se všechno nejdřív zaplete, pak si vás vodí a rozplétá něco, co pak na závěr dostane ještě úplně jiný směr...
Je mi líto, že nebudu, ale nemůžu být objektivní.
Prostě za ten nával emocí musím dát pět hvězd.
Jako V28 jsem si říkala, že na 5 hvězd to nebude - na konci bylo. Každý z nás si nese své úzkosti, svá omezení a svá požehnání. Čím jsem starší, tím víc vnímám, jak každý z nás má toho naloženo a má za úkol to zpracovat. Někdy přitom sdílení jiného života zapomínám na ten vlastní.
„Říká se, že osobnost člověka je součtem jeho zkušeností. Ale není to pravda, nebo přinejmenším ne celá, protože kdyby nás definovala pouze naše minulost, tak bychom sami se sebou nevydrželi. Musíme mít možnost si připomínat, že jsme něco víc než chyby, jichž jsme se dopustili včera. Že jsme i všemi našimi budoucími volbami, všemi našimi zítřky.“
Úzkosti a jejich lidé mají sice poněkud zvláštní obálku, ale uvnitř se skrývá příběh, který se mi zapsal do srdce svou provázaností a opravdovostí lidských osudů. Během čtení jsem se chvílemi přihlouple usmívala a chvílemi měla zase pocit, že se po přečtení další věty rozpláču. Backman to s emocemi prostě umí. Ví přesně, kdy si může dovolit vstoupit na most citů, který lidi spojuje, a kdy je zase dobré trochu ubrat. Nesnaží se působit přehnaně pateticky, naopak se dokáže ve správném okamžiku dotknout nitra vaší duše. Výborná kniha.
Štítky knihy
humor švédská literatura tajemství
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha Úzkosti a jejich lidé je v
| Právě čtených | 49x |
| Přečtených | 2 692x |
| Čtenářské výzvě | 795x |
| Doporučených | 225x |
| Knihotéce | 612x |
| Chystám se číst | 1 030x |
| Chci si koupit | 224x |
| dalších seznamech | 26x |
Moc se mi knížka líbila.Vypsala jsem si plno zajímavých myšlenek.Během čtení jsem se nahlas smála i brečela...měla jsem si ji přečíst...nic není náhoda...