Továrna na absolutno
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389929/mid_tovarna-na-absolutno-bEn-389929.png
4
1174
155
První Čapkův utopistický román, napsaný fejetonovým stylem, líčí události kolem vynálezu karburátoru, který dokonalým spalováním hmoty uvolňuje nejen elektrony, ale i tajemné všeovládající absolutno - boha.
Přidat komentář
Myšlenka naprosto skvělá a když si ji připodobníte k dnešním dním, docela i mrazivá. Ale na příběhu je strašně znát, jak mu původní fejetonová podoba uškodila... Spoustu věcí je třeba si domýšlet podle sebe, neustále přeskakování v ději a "záměrné" vynechávání zajímavých situací... Pak přijde kapitola, kde je do Vás nahuštěno tolik informací, že nevíte, co s nimi, ale vzápětí přijde kapitola, která Vám vlastně nedá vůbec nic, a tak se to vzájemně dorovná. Jako román by byla Továrna na Absolutno asi mnohem údernější, ale i takhle si v tom člověk dokáže najít spoustu skrytých myšlenek.
Kniha se mi nečetla lehce, chyběl mi souvislejší děj. Celkově mi příběh s karburátorem přišel poněkud uspěchaný. Každopádně chápu, že dílo má především vyvolat zamyšlení a tématizovat problémy, což kniha rozhodně splňuje. Také se Čapkovi podařilo ukázat svůj rozhled, i když bych se bez některých enumerací dokázala obejít. Oceňuji zejména konec knihy - tolerance, a to nejenom v náboženství, je moc důležitá.
Dokonale zvrácený svět
"Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi."
Super knížka se spousty zajímavých a pravdivých myšlenek.
Svět, ve kterém nastalo náboženské pobláznění lidí a hospodářská (ekonomická) katastrofa -- "Kde není ceny, není trhu. Kde není trhu, není distribuce. Kde není distribuce, není zboží. A kde není zboží, roste potřeba, rostou ceny a rostou zisky a rostou obchody."
Skvělé k zamyšlení a nadčasové.
"Každej věří na svýho výbornýho Pánaboha, ale nevěří druhýmu člověku, že ten taky věří něco dobrýho. Lidi mají nejdřív věřit v lidi, a to ostatní se už najde."
Stejně to byl neuvěřitelně chytrý člověk, ten Karel Čapek, jen co je pravda. Víte, jako malý jsem měl s Čapkem hrozný problém. Asi jako se Shakespearem. Každý do vás dokola, jak do blbého hustil, jak byl skvělý a úžasný a že je to nadčasový klenot a tak dál a tak dál. Člověku tak lezli ušima, že bylo snad nemožné nepocítit k tomu Čapkovi, Shakespearovy, Němcové a kdovíkomu jinému odpor. Pak si člověk ovšem něco přečetl a bylo, alespoň tedy u mě, po odporu.
A tady máme toho Čapka. Ten vám v jedné tenké knížečce napíše neuvěřitelně sžíravou kritiku církví, kapitálového trhu, ale i komunismu, předpoví Druhou světovou válku, vynález zbraní hromadného ničení, změnu formy válečnictví, dlouhý mír, který bude po válce následovat a pak tedy také to, že nakonec se vůbec, ale vůbec nic na lidech nezmění. Ano, všechny tyto „předpovědi“ obsahují větší, či menší míru omylnosti, ale i tak poukazují jednak na ohromný přehled pana Čapka, jednak také, a to možná hlavně, na jeho vynikající intelekt a pozorovací talent. Inu, ne nadarmo byl Čapek jedním z blízkých známých prezidenta Masaryka, toho člověka, který ve věku osmdesáti tří let napsal jednu z prvních, ne-li první kritiku (a nikoliv zrovna mírnou) knihy Mein Kampf Adolfa Hitlera.
Pěkné je – a v tom se Čapek také silně shoduje s Masarykem), že kniha obsahuje silnou kritiku církví, ale nikoliv kritiku náboženství, pouze náboženství fanatizovaného. Zároveň však více nežli cokoliv jiného prosazuje sekulární humanismus a toho si já neuvěřitelně vážím.
Kniha se čte lehce jako pohádka a přitom obsahuje až neuvěřitelné množství moudrých myšlenek. Samozřejmě obsahuje i některé vědecké nepřesnosti, ale toho času Čapek nemohl tušit, že se o vědecké nepřesnosti jedná a když si je tedy odmyslíme, čistě z důvodu, že v jeho době se o nich nevědělo, zjistíme, že i jeho vědecký přehled byl nemalý a úžasně propojoval některé filosofické směry s vědeckým poznáním.
Říkám bravo a tleskám. Dnes již nemohu neuznat, že Karel Čapek patří k nejlepším českým spisovatelům a je potěšující, že to jistě bude právě jeho literatura, která se přenese dalším generacím.
I já se přiznám, že tato kniha byla pro mě složitější ke čtení. Nemohla jsem se do ní vůbec začíst. A i přesto, že je tak krátká, četla jsem jí dlouho. Karla Čapka mám velice ráda, ale tohle dílko k mým oblíbeným patřit nebude.
Číst knihu od Karla Čapka - to je sázka na jistotu. Zaručeně vás nezklame. Nejinak to bylo i v případě Továrny na absolutno. Autor v ní brilantním způsobem rozebral otázku vztahu člověka k Bohu (neboli Absolutnu), a to z pohledu různých náboženství, národů či etnik. Musím přiznat, že i přes závažnost tématu a nastolených problémů jsem se při čtení velmi dobře bavil. Román je břitkou satirou, která nešetří žádné že známých církví, staví na pranýř i vědecké kruhy, volnomyšlenkáře, zednáře a další. Nejlépe ze všech je na tom prostý český sedlák se svým selským rozumem.
...lidi mají především věřit v lidi... asi tak by se dal parafrázovat autorův postoj k víře.
Výtečná kniha!
Nepřestane mě udivovat, jak byl Čapek progresivní a úžasný spisovatel. Trochu mě mrzí, že jsem na něj jako školačka zanevřela a odmítala si číst jeho tvorbu. Dostávám se k ní až jako dospělá a díky tomu snad můžu říct, že jeho dílo oceňuji o to víc. Továrna na absolutno je úžasné sci-fi, které otevře oči nejednomu člověku moderní doby.
Příjde mi, že když Čapek psal tuto knihu, tak Československo bylo ve světě někdo. Z dnešního pohledu se mi zdá až neuvěřitelně naivní a psaná stylem, který mi nesedí. Celkem jsem ji četl třikrát, ale pokaždé jsem ji vnímal jen hůř a hůř.
,,Svět bude zlej, dokud lidi nezačnou věřit v lidi."
Absolutní pravda nebo lež?
Jako bych byla unášena nekonečným prostorem...
Zpočátku nadšená nápadem, později zmatená jemnou naivitou,snad.
Na konci ohromená fantazií, však mezi tím trochu nuda.
V určitých momentech jsem se musela smát.
Zelí mám ráda na všechny způsoby...
P.S.: A možná jsem neměla číst v neděli. Možná jsem měla číst v pátek....
Má úcta, Pátečníci...
Mně to teda s prominutím přišlo jako úplná kravina. Do poloviny je to docela v pohodě, ale jakmile začnou kapitoly popisovat války, tak jsem to chtěl zahodit. A nevím, jestli je to tím stylem, ale trvalo mi snad čtvrt roku se tím prokousat, i když je knížka docela krátká.
Utopistický román. U-to-pi-sti-cký???
V jednom seriálu o historii mne zaujala tato věta: ,,...a pamatujte, že na světě se nic nemění. Jen kostýmy a kulisy..."
Pan Čapek svým mírným, chytrým a velice ironickým způsobem komentoval konání lidského plemene. A nebál se to uveřejnit! A ještě za to byl a stále je milován!
Pan Čapek by měl sestoupit z literátského nebe a vtělit se do některého z dnešních psavců. Potřebujeme ho jako soli. Já teda jo.
Aby bylo mezi námi hned od začátku jasno, obdivuji každé písmenko, které pan Čapek napsal!
Slova, která z nich stvořil, varují a přitom zároveň léčí! Jsou absolutně nadčasová … v době svého vzniku, kdy rychlost „nového světa“ teprve začala nabírat na obrátkách, a úplně stejně i dnes, kdy se někam řítíme nadsvětelnou rychlostí, aniž bychom alespoň tušili, kam naše cesta vede … nám můžou pomoci, zorientovat se!
Pro Čapka je „člověk“ a všechno to, co k němu náleží, tím nejdůležitějším, proto se tak často konfrontuje s otázkou, jak najít dobro – v sobě, v každém z nás, proto se tolik zaobírá těmi protichůdnými silami, které v sobě máme … tvořením vs. ničením, a proto nám, stále dokola ukazuje a zároveň nás před tím varuje, že tyhle dvě síly spolu jednoduše koexistují, a tak nemůžou jedna bez druhé být, protože teprve pak je jasné, proč je to na světě tak, že čím efektivnější prostředky v rámci pokroku vymýšlíme, čím víc tak naši civilizaci „zdokonalujeme“ … tím efektivněji a účinněji ji i ničíme!
Jak jsem psala, pan Čapek varuje, ale taky léčí! On totiž, na rozdíl od mnoha jiných autorů, nikdy neztratil základní důvěru v obyčejného člověka, v jeho schopnosti a taky víru, že všechno to, před čím varuje, si nakonec nějakým způsobem vezmeme k srdci.
… „největší víra by byla věřit v lidi“ …
A toho se pan Čapek drží :-). Jsme lidi, důvěřujme tedy našim schopnostem, ale, bacha, nepřeceňujme je, měli bysme totiž taky pochopit, že naše lidskost nás tím zároveň omezuje!
Opakování je matka moudrosti, takže, znovu a znovu, ale zase trochu jinak … největší problém moderního světa, nebo řekněme 20. století, se totiž plynule přesunul i do století následujícího, tedy našeho. Jak je vidět, stále řešíme to samé …
„co je největší problém moderní techniky?“ „Obchod,“ řekl prezident. ... „Žádný obchod, rozumíš? Spalování! Dokonalé využití tepelné energie, která je ve hmotě!“
Takže pozor, moc dobře to víme, jen na to rádi zapomínáme, že každý vynález, který naruší zaběhnutý řád světa … způsobuje jen problémy!
A přitom je nám to servírováno stále dokola :-) …
„Víš, co je to panteismus? To je víra, že ve všem, co existuje, se projevuje jeden Bůh, nebo Absolutno, jak chceš. V člověku i v kameni, v trávě, ve vodě, všude.
A víš, co učí Spinoza? Že hmotnost je jenom projev nebo jedna stránka božské substance, kdežto druhá stránka je duch.
A víš, co učí Fechner?“ „Nevím,“ přiznal se prezident Bondy. „Fechner učí, že všecko, vůbec všecko je oduševněno, že Bůh oduševňuje všechnu hmotu na světě.
A znáš Leibnize6? Leibniz učí, že hmota je složena z duševních bodů, z monád, které jsou boží podstaty. Co tomu říkáš?“ „Nevím,“ řekl G. H. Bondy, „já tomu nerozumím.“ „Já také ne; je to strašně spletité. Ale představ si, že dejme tomu opravdu v každé hmotě je Bůh, že je v ní nějak zavřen. A když tu hmotu nadobro rozbiješ, … Spálíš jeden atom, a máš najednou plný sklep Absolutna. To ti je úžasné, jak se to hned rozprostraní.“
Nemůžeme říct, že bychom nebyli varovaní.
Víte, pane Čapku, já teda takový optimista asi nejsem, mě teda čím dál víc připadá, že jsme stále absolutně nepoučitelní! …
„Nedá se to uzavřít ani vysát. Je to rozpoutané zlo.“ „Nu a co,“ řekl pan Bondy, „je to opravdu takové zlo? I kdyby to všecko byla pravda… je to takové neštěstí?“ „Bondy, … je to ohromná věc. Převrátí svět technicky a sociálně; nesmírně zlevní výrobu; odstraní bídu a hlad; zachrání jednou naši planetu před zmrznutím.
Ale na druhé straně vrhá do světa Boha jako vedlejší produkt. Zapřísahám tě, Bondy, nepodceňuj to; my nejsme zvyklí počítat se skutečným Bohem; nevíme, co by jeho přítomnost mohla napáchat …!“
...
„Vůbec, nevidím tě tu rád. Jsi trochu příkrý; já si nechci Absolutno hned předem urazit.“
„Bondy,“ šeptal Marek s hrůzou, „varuji tě naposled: uvedeš Boha na svět!“
Samozřejmě Čapek nezklamal, ale tahle kniha se až moc hemží myšlenkami a moc mi nesedla, asi si ji přečtu ještě někdy znova.
Na začátku autor vysvětlil, že knížku napsal jen, aby zabil čas... ale jelikož je to Karel Čapek, tak to bylo v povinné četbě a vznikla geniální povídka se zajímavou (pan)teistickou zápletkou. Nutí k zamyšlení.
Karel Čapek byl geniální spisovatel. Tahle kniha je naprosto úžasná. Je vtipná a čtivá, ale má i dokonalej jazykovej styl a filosofickou hloubku.
Čapka mám strašně ráda, ale tahle kniha se mi četla hůř. Asi se k ní ještě někdy vrátím, třeba to bude lepší.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie atomová energie rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Továrna na absolutno je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 1 795x |
| Čtenářské výzvě | 143x |
| Doporučených | 57x |
| Knihotéce | 362x |
| Chystám se číst | 254x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 11x |
Tak je to Čapek. Ale stejně by nemusela každá legrace končit až takovou alegorií na lidskou nemohoucnost a nenapravitelnost...
CERN jede !-)