Továrna na absolutno

kniha od:


Koupit

První Čapkův utopistický román, napsaný fejetonovým stylem, líčí události kolem vynálezu karburátoru, který dokonalým spalováním hmoty uvolňuje nejen elektrony, ale i tajemné všeovládající absolutno - boha.

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389929/big_tovarna-na-absolutno-bEn-389929.png 3.8978
Nahrávám...

Komentáře (127)

Kniha Továrna na absolutno

tamara1351
30. května

Nadčasové, vtipné, zdánlivě v jednoduchém stylu,a proto geniální.Přístupné všem.A tak aktuální:).

"Každej to myslí náramně dobře s lidstvem,ale s jedním každým člověkem,to ne.Tebe zabiju,ale lidstvo spasim.Svět bude zlej,pokud nezačnou lidi věřit v lidí"

kaja9825
24. května

Rozhodla jsem se, že audioknížky mi pomůžou nepřestat číst, i když zrovna třeba musím uklízet a tak jsem si jako první vybrala tuto klasiku od Karla Čapka.
No musím říct, že jsem ráda za svůj výběr u maturity ohledně tohoto období. Měla jsem v četbě zahrnutou Bílou nemoc, která se mi hodně líbila, ale tohle je přesný opak. Bylo to možná i zmatečné, protože nejsem zvyklá na tenhle druh “čtení ušima”.
Postavy mi nepřišli zajímavé a bylo jich i celkem dost. Ve směs člověk pochopí, co tím autor myslel, ale ten poslech mi přišel strašně zdlouhavý a každou chvíli o něčem jiném. Jako kdyby na sebe děj ani nenavazoval.
Za mě tohle tedy opravdu ne a je to moje letošní první zklamání.


ujira
27. dubna

Poslech audioknihy mne zaujal, čtení by bylo asi náročnější. Téma velmi neobvyklé, inu pan Čapek je mistr.

puczmeloun
20. dubna

Fejetonový seriál s prvky geniality. Ano, styl, kterým Továrna na absolutno vznikala – a autor ostatně souboj s termíny i jednotlivými kapitolami sám v předmluvě z roku 1926 přiznává – přinesla knize určitou nevyrovnanost a po 13. přelomové kapitole text tematicky i místopisně skáče, utíká, vrací se, někde je velmi povrchní, někdy zase trousí moudra. Dějem je pak spíše náhodná, kronikářská, neucelená... Přes to všechno i fakt, že jde o opravdu útlou knížečku, v sobě rokem svého vzniku (1922) i obsahem mnoha zajímavých témat skrývá velký potenciál. Na text jsem se tak mohl dívat tehdejším pohledem a chápat kritiku (všeho a všech od církevních hodnostářů přes novináře a české poměry po zahraniční politiku a různorodé země), myšlenky nad další velkou válkou, náboženstvím či vědou (včetně atomové energie). Výsledek mě tak opravdu bavil.

CITACE:
“Říkám vám, že to je pravý Bůh. Ale něco vám povím: On je příliš veliký.”
“Myslíte?”
“Ano. On je nekonečný. V tom je ta svízel. Víte, každý si na Něm odměří svých pár metrů, a myslí si, že to je celý Bůh. Přisvojí si Ho takovou malou třásničku nebo odřezek, a myslí, že Ho má celého. Eh?”
“Aha,” řekl kapitán. “A má vztek na ty, kteří mají jiný kousek.”
“Právě. Aby sebe sama přesvědčil, že Ho má celého, musí zabít ty ostatní. Víte, právě proto, že mu tak strašně na tom záleží, aby měl celého Boha a celou pravdu. Proto nemůže strpět, aby měl jiný jiného Boha a jinou pravdu. Kdyby to připustil, musel by přiznat, že má jen pár mizerných metrů nebo galonů nebo žoků boží pravdy.”

ondra295
21. února

Čapek má svůj specifický styl a musím uznat, že ne každému asi sedne. To je individuální.

Zcela objektivně je ale schopen na jednoduchých tématech a poměrně nenáročným jazykem psát díla, která mají přesah, zaobírají se celospolečenskými tématy a sugestivně kritizují nejrůznější režimy/ideologie. Ano, je to přiražené za vlasy, ale dost velká část toho, co Čapek píše, je svým způsobem alegorie.

Z tohoto díla si každý odnese svoje - z mojí strany je jedním z hlavních výstupů to, že lidstvo má určitý limit na rychlost svého pokroku. Pokud přijde pokrok moc rychlý a skokový, lidstvo ho není schopno využít, tradiční nastavení společnosti zkolabuje a celá společnost se musí "resetovat" o nějaký čas zpět.

A ono to tak ve skutečnosti je. Žádný přerod společnosti nebyl bezbolestný. Lidé se vždycky prali se změnami a někdy trvalo i několik století, než je dotáhli k dokonalosti.

janka2000
30.12.2021

Čapek je autor, který dle mého psal velká témata pro obyčejný lid. V tomto románu představuje, co dokáže víra a věda. Zpočátku byla věda, která vytvořila stroj na absolutno. To pak vytvořilo víru, samo je považováno za Boha. Proti němu však opět bojuje věda...
Nejvíc se mi líbil konec knihy: "Víte, čím větší věci někdo věří, tím vzteklejc pohrdá těma, co v ně nevěří. A přece největší víra by byla věřit v lidi."
Kniha je krátká, čtivá a velmi dobrými myšlenkami.

Stefan63
29.12.2021

Čapek bol možno dobrý novinár a zrejme mal vo svojej dobe takú tú buditeľskú funkciu,
ale bohužiaľ ako literát stojí za starú bačkoru.
Sloh ako na základke,
príbeh = 0,
presah = 0.
To je len také povrchné, hlbokoškolácke "žvatlání", nie moc dobre napísané.
Veľmi som trpel než som to dočítal...

JulianaH.
20.11.2021

„Absolutno“ je, řekněme, fyzikálně numinózní, tak jako je „Krakatit“ chemicko-numinózní. A já nemůžu odolat tomu, když Karel Čapek hledá boha: v románech, v povídkách, v cestopisných listech, všude. Obdivuji tu hluboce osobní soustředěnost, s níž zkoumá, jaký by byl, kdyby byl.
Tak třeba bůh „Továrny na Absolutno“ prý „... nemůže vystát politiku a peníze, rozum a hrdost a povyšování; vím, že má hrozně rád lidi i zvířata, že je moc rád, když sem přijdete, a že schvaluje dobrý skutky. Je to náramnej demokrat, bratři.“ Ecce, dobří lidé mají dobré bohy.

Zní to jako výsostně vážné téma, ale tenhle malý románek-fejeton vážný není. Přinejmenším od poloviny autor vymění občasné žerty za neskurpulózní švandu. Neobává se zatáhnout do ní (tehdy) žijící lidi, a tak se dočteme o rozbrojích, které Absolutno způsobilo mezi PřF a FF UK: „... Historikové obsadili univerzitní knihovnu v Klementinu a bránili se zoufale, hlavně knihami. Děkan Rádl dostal do hlavy vázaným Velenovským a byl na místě mrtev.“ Co na tuhle pasáž asi říkali pánové Velenovský s Rádlem? :D (V duchu slyším škodolibé kolegy: „A četl jste už toho nového Čapka, profesore?“)

Zvlášť líčení (předjímané) druhé světové války má jasné prvky nonsensu (obyvatelstvo českých zemí je kompletně vyhlazeno, dokonce několikrát, ale vůbec mu to nebrání objevit se v následujících scénách) a celkově hravě rozpoutané, pochechtávající se fantasie. Což je fajn, protože jinak by si nad válečným armageddonem člověk musel rvát vlasy.

Když čtu Čapkova velká díla, vždycky si vzpomenu, jak Jára Cimrman „položil Praze k nohám moře“. K.Č. totiž udělal totéž: ve svých knihách učinil Československo velmocí, střediskem pokroku, dějinným epicentrem. To Čechové vynalezli Krakatit a Karburátor, objevili Mloky a našli lék na Bílou nemoc; někdy pak různí Bondyové tyhle novoty distribuovali pokornému zbytku světa. Impérium Československo — jak typická představa 20. let! Nemůžu se neradovat nad tím, jak spisovatel nabírá do plic celého ducha doby. Mně se to tak líbí!

Ano, knížka trpí roztříštěností stylu, autorovy pozornosti a místy i jeho zájmu. Ano, je znát, že spisovatel uprostřed zapomněl, jak to mělo skončit. (:DD) Ale přesto „Absolutno“ zůstává skvělým zamyšlením nad povahou boha a lidí, sektářstvím a tolerancí. A je krásné a laskavé. To nestačí? — „Všechno, co je, je pozoruhodné.“

1