Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4325
4325
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Další zajímavá a zažívná kniha z prostředí koncentračních táborů. Doporučuji.
Moc nádherná kniha a krásně napsaná. Moc doporučuji. Moc se těším na druhý díl je to fakt bomba.
Jak já byla vytočená, když jsem to četla. Takových kravin a nesrovnalostí. H. Morris by se měla stydět, že něco takového vůbec pustila do světa.
Příklad: za tatérem přijde esesák a Lale se mu dívá do očí se slovy: Co chceš??
Nebo jednoho vězně chytnou při pokusu o útěk, ale nezabijou ho hned jako výstrahu ostatním, ale nechají ho ještě další den chodit v klídku po táboře.
JO JASNĚ!!!
Prostě taková osvětimská pohodička.
Tak tahle knížka z Osvětimi se moc nepovedla, naopak mohla dobře posloužit těm, kteří ještě dnes (!) zpochybňují hrůzy nacistických lágrů a nesnášejí Židy. Vždyť, podle autorky, ono se ani v té Osvětimi zas tak nic strašného nedělo. A ti Židé - ti si uměli poradit!
Nevěřila jsem vlastním uším, když jsem poslouchala audioknihu. A k tomu několik (3!) epilogů a doslovů. Všechno je přece autentické a navíc všechno dobře dopadlo.
Svoje původní hodnocení jsem musela dvakrát změnit a definitivně dávám jen jednu hvězdičku - za to, že je knížka napsaná celkem zručně a určitě autorce jakožto "světový bestseller" zaručila dobrý výdělek. Z Nového Zélandu (a Austrálie) dávno po válce, o které evidentně vůbec nic neví, to se to píše!
Naprostá slátanina. Nejhorší kniha o holokaustu co jsem kdy četl. Přirovnání k "letnímu táboru, kde se snídal chleba hustě posypaný diamanty a k večeří bylo horký kafe s tabulí čokolády, to vše za dozoru hodných strýčků z SS" naprosto sedí.
Skvělá kniha, která mě hrozně rychle vtáhla do příběhu a pustila až po přečtení poslední stránky.
(SPOILER)
Ke knize jsem se dostal díky čtenářské výzvě. Začnu tím jednodušším: kniha se velmi dobře četla, zdatný čtenář zvládne za odpoledne, max. za dva dny ... Obsahově je to o dost horší. Jako milovník válečné literatury jsem musel zavřít oči nad všemi nepřesnostmi a vžít se do děje hlavních postav jako jeden z vězňů, který pozoruje rodící se vztah mezi spoluvězni opačného pohlaví. Oproti jiným válečným románům z prostředí koncentračního tábora je zde popsán život jako "na letním táboře s přísnými vedoucími". Autorka se evidentně při psaní zaměřila na vsazení dvou lidí do nepřátelského prostředí, které ale nemělo mít takový vliv na zrod jejich lásky. Tudíž, pokud bych měl knihu hodnotit podle atmosféry tohoto prostředí, podle denního režimu tábora a podle vypjatých a detailně popsaných situací, hodnotil bych knihu jako naprostý odpad, který opovrhuje, ba konce zesměšňuje a popírá hrůzy, které se v táborech smrti děly. A tím sráží autoritu knih se stejným zaměřením ... Ovšem, pokud bych měl knihu hodnotit jako román, zejména pro ženy, který je vsazen do tohoto prostředí a nemá mít velký vliv na děj, hodnotil bych jako jeden z lepších románů do červené knihovny.
Poznámka: Pokud čtenář nedokáže rozlišit válečný román plný hrůz od románu do červené knihovny vsazen do tohoto prostředí, nedoporučuji tuto knihu číst.
Krásná kniha na toto téma. Dobře se čte a je fajn vidět to pohledem někoho, kdo v koncentračním táboře byl.
Nemůžu si pomoct, ale hlavní postava je mi nesympatická a mnohé antižidovské čtenáře může dokonce utvrdit k nenávisti vůči Židům. Tábor je zde popsán jako běžné vězení, které se dá v pohodě přežít, hrůzy jsou shrnuty do dvou vět a jde se dál. Hlavní hrdina podplácí všechny esesáky, kápa, dělníky z venku bez jakéhokoliv strachu a má privilegia, o kterých si může nechat zdát kdejaký Němec, esesák....tatér je se všemi kamarád, který má neomezené možnosti....Tím samozřejmě nezpochybňuji hrůzy holokaustu, ale kniha je neosobní. Mengeleho děvče je kniha, u které běhá mráz po zádech. Oproti Tatéra si člověk opravdu uvědomí, jaká zvěrstva lidé zažívali. Nevytýkám tatérovi, že jeho život byl těžký, nicméně zpracování mě neoslovilo...
Stokrát promleté téma zde nepřináší nic tak převratně nového, i když je kniha čtivě napsaná.
Za chvilku přečtené, psané velmi jednoduše, takže se čte rychle, ale stejně jako @Sandor pode mnou mám ze sebe trochu provinilý pocit, že se mě hrůzné téma úplně nedotklo. Připadalo mi to jako románek, trochu nechápu vysoké hodnocení.
Knížka se četla sama - hrozně čtivě napsaná! Ale po dočtení mám ze sebe až špatný pocit. Asi ani jednou jsem neměl pocit, že se nacházíme v tom nejhorším pekle ve kterém člověk kdy mohl být. Pocitově jsem na tom byl asi podobně, jako když jsem koukal na Shawshank. Vězení, přísná stráž, ale vůbec z toho nedýchala atmosféra zmaru, beznaděje a utrpení. Dovedu si představit rozhodně důstojnější zpracování tématu holokaustu...
Tohle jsem teda musela vzdát. Občas mi to přišlo jako sloh dětí ze základní školy. Styl psaní byl tak jednoduchý a plytký, že vlastně vůbec nechápu ta vysoká hodnocení. Příští knihu o holokaustu budu muset vybírat o mnoho pečlivěji.
Po knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě. Nejsem fanoušek tohoto tématu - tak nějak necítím potřebu o těchto hrůzách číst. Spousta lidí si stěžuje, že tato kniha nešla do hloubky, tábor je popisován hodně povrchově, bez emocí. Někdo, kdo o holocaustu nic neví, by mohl získat dojem, že to ani tak strašné nebylo. Já jsem za sebe ale byla ráda, že nás autorka těch emočních ždímaček ušetřila. Knihu hodnotím kladně, jsem ráda, že jsem se dozvěděla příběh tohoto může a ráda si přečtu něco dalšího i o osudu Cilky.
Bohužel já si nikdy neoblíbím toto téma. V poslední době mi přijde, že se stává tématika koncentračních táborů velmi oblíbená, a ten velký židovský boom odstartoval právě Tatér. Chápu, že by měl historii každý znát, to v žádném případě neodsuzuju, ale nechápu fascinsci ani neustále připomínání téhle hrůzy.
Velmi čtivě napsaný příběh, který mi ale víc než pravdivý odraz oné doby připadal jako "líbivý" román. Pokud je to ale to, co očekáváte a chcete si trošku pobrečet, moc doporučuji. Čte se opravdu rychle a styl psaní je hodně líbivý :)
Smutné čtení o smutné době ???? ale s "dobrým" koncem a nadčasovým posláním ????.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Příběh jako takový si nedovolím hodnotit vzhledem k tomu, že je inspirován skutečností. Jeho podání se mi ale vůbec nelíbilo. Jako slohová práce žáka prvního stupně základní školy. Tohle čtení mě opravdu nebavilo.