Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4325
4325
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Knihy o holocaustu mam rada. Tater z Osvětimi me velmi dlouho lákal, moc hezky se cetl, i kdyz sila tematu mi prijde v nekterych jiných knihách vetsi.
Knihy ohledně holocaustu mě zajímají, proto tato nemohla chybět. Mně se upřímně více líbila Cilčina cesta, která byla volným pokračováním, ale Tatér byl taky moc fajn.
Já ten příběh znám, ale nemůžu si vzpomenout, kdy už jsem to četl a od koho to bylo. Snažil jsem se upamatovat na to první čtení v každé kapitole, ale nepovedlo se. Neznáte to od někoho jiného?
No nějaký ten rok už mám a knížek jsem přečetl už hodně. Jestli to bylo před 20 lety, tak si už asi nevzpomenu.
Knihy podle skutečné události, a zejména ty, které se týkají tématu holokaustu, mě velmi zajímají. Po doporučení od známých jsem sáhla právě po Tatéru z Osvětimi, který byl však pro mě obrovským zklamáním. Nelíbil se mi především autorčin styl psaní a také to, že se autorce ve mně, jako ve čtenáři, nepodařilo vyvolat žádné emoce-což mi přijde zrovna u knih týkajících se tohoto tématu důležité.
Pravdupovediac po dočítaní knihy mám rozporuplné pocity.
Na jednu stranu som rada, že i povojnová autorka napísala príbeh o genocíde najhoršej katastrófe v dejinách ľudstva, ktorú nemôžeme len tak vymazať z našich životov.
Na druhej strane som sklamaná, ako "lacno" ho podala nám čitateľom.
Môj úsudok by bol možno iný, keby som nemala prečítaných množstvo autentických vypovedí priamych účastníkov koncentračných táborov počas 2. sv. vojny, alebo iných fiktívnych príbehov, ktoré však niesli skutočné historické stopy o ich fungovaní.
Pokiaľ chcela autorka napísať ľubostnú romancu z tohto prostredia, mala si zodpovednejšie naštudovať dejiny, aby príbeh vyznel uveriteľnejšie a dôveryhodnejšie.
Teraz po prečítaní pociťujem iba veľké sklamanie nad znevážením dôležitých historických udalostí k napísaniu nejakej lacnej vojnovej romance a to voči tomuto žánru vo všeobecnosti nemám námietky, len sa mi skrátka v takomto podaní nehodila do tohto prostredia.
Překvapivé zklamání. Příběhu jsem nevěřila, hlavní hrdina měl až moc štěstí na to kde se nacházel...na místě kde není slitování..
Styl psaní je tristní. Jak tu již přede mnou někdo poznamenal, opravdu to připomíná slohovku žáka 5. třídy. Je to napsané naprosto bez emocí, jako bych četla návod k obsluze nové pračky. Ani děj není nijak obsahově napínavý, navíc autorka naprosto zlehčuje situaci židů a jejich urpení v Osvětimi. Vzhledem k tomutu všemu a mnohému dalšímu, co se mi na knize nelíbilo nechápu, jak může mít hodnocení 80%.
"Aby už se to nemohlo nikdy stát". To je důvod, proč o tomto pekle lidi, kteří jej přežili, mluví. "Aby se na to nezapomnělo", z toho mají asi přeživší těchto hrůz největší strach. Osobně jsem v příběhu nespatřovala žádnou romantiku, ani privilegia, ani kolaborantskou práci. Bytostně jsem vnímala touhu přežít... a nenechat si upřít právo na lidský život.
Tak trochu pohádka. Je pravda, že je to určité osvěžení (detailně popsané hrůzy v koncentráku jsou v jiných dílech), ale stejně mi vadilo jak hlavní postavě vše vychází, jak se z něj pomalu stával "boss" celého tábora..
Na konci je informace, že mělo být původně sepsáno jako scénář pro film - škoda, že se tak nestalo, podle mě by byl výsledek 100x lepší
Audiokniha. Nechtěl jsem číst love-story z koncentráku, nějak mi to spolu neladí. Letošní čtenářská výzva (pruhovaná obálka) mi nabídla tuhle audioknihu.
Musím přiznat že jsem se mýlil, poslech jsem si maximálně užil, love-story jsem přijal bez výčitek, ne, není to žádná růžová knihovna, i když jsou mírně potlačené opisy všech hnusáren které se v té době a těch zařízeních děly. Doporučuji k přečtení nebo poslechu.
Vlastně nevím, jsem z toho rozpačitá. Podle mě je ten příběh odvyprávěn až příliš romantickým pohledem. Způsob, kterým je napsaný, podle mne ubírá na síle obsahu.
Další z tragických, přesto krásných příběhu, které napsala Osvětim. V rámci žánru je to spíš mírnější kniha, co se týče zvěrstev páchaných na vězněch, ale i těch se bohužel dočkáme.
Autorka se zaměřila na lásku a přátelství, které si našli cestu i na tak temném místě, jako je Osvětim.
Velmi čtivě, doporučuji.
Příběh to byl neuvěřitelný a krásný. Veliká je proto škoda, že byl tak špatně a jednoduše napsán. Nevyvolával ve mě téměř žádné emoce, což mě velice mrzí, protože potenciál na to měl. Lítost a smutek se v člověku nevyvolá větou: "Zažívali hrůzy". Zkrátka, kniha byla moc strohá.
Po přečtení knihy mě napadá, že by se příběh na téma holocaustu dal psát na objednávku ...jak to, že kniha vychází 75 let po válce? Je to téma, které se dobře prodává, jak po tolika letech dokázat, zda jde o (ne)skutečný příběh? ...svědci už nežijí ... stejně jako Cilčina cesta
Jsem ráda že jsem si knihu nakonec nekoupila a jen si jí půjčila, vůbec mě neoslovila...
A to navzdory tomu že je podle skutečného příběhu...
Způsob jakým byl příběh sepsán mi spíš připomínal slohovou práci žáka 6 třídy základní školy.
Žádná psychologie postav ani těch hlavních, o dialozích ani nemluvím.... Používání jmen v každé druhé větě. Třeba u Laleho až 14x na jedné stránce i když to bylo zbytečné. Čtenář není "idiot" a ví o Kom čte....
Tím pádem pro mě byl příběh kostrbatý ( tak trochu jako bych četla Slabikář: Ema má mísu. Ota má maso...)
Vzhledem k tomu že autorka sama uvádí že s Lalem strávila tři roky, knižně příběh vyšel až dvanáct let po jeho úmrtí a na knize se podílelo takové množství lidí... Tak bych očekávala něco víc.
K příběhu samotnému,ano jsou zde ojedinělé střípky brutality koncentračního tábora ale bez emocí, hloubky a tak na mě působil skoro celý pobyt v táboře.
Plno nepravděpodobných událostí. Alespoň v takové míře jak je nám tu předkládáno....
Uznávám že tatér mohl mít určitá privilegia ale že by s ním esesák mluvil jako s nejlepším kamarádem o soukromí, ženách....
" Při cestě do Osvětimi měl Baretski žoviální náladu a bombardoval Lalea otázkami. Kolik je ti let a co jsi dělal předtím než ses sem dostal."
Hledí esesakovi zpříma do očí a dovolí si říct "co chceš..."
Lale odchází od plynových komor a řve na esesáka "Vy parchanti kolik nás ještě chcete zabít a on se jen zasměje a jde dál"
TO JAKO VÁŽNĚ?
Mohl se bez problémů a doprovodu volně pohybovat, kšeftovat, uplácet. Poté co mu prohledali pokoj našli malé jmění. V podstatě žádný trest. Ve srovnání s tím jen za objevení pouhého papíru a tužky se umíralo....
A další prohřešky které náhodou prošly....
Je otázkou jak moc pravdivý příběh ovlivnila komerce a snaha autorky sepsat velkou LOVE STORY s kulisami Osvětimi.
Jak tu několikrát zaznělo takto částečně idealizovaný příběh může nahrávat odpůrcům holokaustu kteří ještě dnes zpochybňují krutost a temnotu která se v nacistických táborech odehrála.
Asi nejlépe hodnotím závěr kdy se hlavní hrdinové vrací domů a doslov jejich syna Geryho. Alespoň tak na mě trochu dýchá část emocí. Měla jsem v plánu přečíst si i druhou knihu autorky ale prozatím mě přešla chuť.
(SPOILER) Knížka se četla dobře, žádné zbytečné složitosti. Jen myslím, že některé “situace” byly napsány jemně a že se v koncentráku dělo spoustu horších věcí. Možná škoda, že to nebylo úplně vykresleno. Jako román z tohoto prostředí hodnotím vcelku kladně, i když konec byl za mě hodně useknutý a najednou happy end... jako popis života v táboře jsem čekala větší hrůzy okolo dění. žádné výhody a “přátelství” s nepřítelem... od knihy jsem čekala víc napětí, úžasu a možná znechucení nad celou situací. Nicméně si chci přečíst i Cilčinu cestu.
Urcite je potreba tuhle knihu brat jako ROMAN a ne jako valecnou literaturu. Jsou v ni zachyceny spis jen stripky vseho zla, ktere se v Osvetimi delo a hodne situaci mi prijde pozitivne prikraslenych. Pokud to ale zvladnete cist jako roman, ktery se nepoji 100% s pravdou a minulosti, najdete v nem velmi emotivni pribeh plny zvratu.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
S citem vyprávěný příběh skutečné lásky z Osvětimi, trochu přikrášlený poslouchán jako audiokniha v příjemném podání Martina Siničáka.