Sputnik, má láska
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24006/bmid_sputnik-ma-laska-bIN-24006.jpg
4
1302
156
Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy. Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti. Díla japonského spisovatele Haruki Murakamiho (1958) byly přeložena do třiceti jazyků. Mj. je autorem románů Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark. V říjnu 2006 mu byla v Praze udělena mezinárodní Cena Franze Kafky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
Spútoniku no koibito , 1999
více info...
Přidat komentář
Ano, Sputnik, má láska je jinou variací na téma Norské dřevo, ačkoliv oba příběhy víceméně nesměřují k nějakému pevnému cíli, či poselství a neřeší nějaká základní morální dilema jako např. Dostojevského romány, nemyslím si, že byly plytké a postrádaly hloubku. Pokud by Murakami napsal "jenom" dalších pár variací na Norské dřevo, všechny bych si je velmi rád přečetl.
Knihy od Murakamiho mám ráda, ale Sputnik mi narozdíl od ostatních, které jsem četla přišel tak nějak o ničem a vůbec to ve mně nic nezanechalo. Ještěže je Murakami tak dobrý vypravěč, jinak bych to možná ani nedočetla...
Dost těžká knížka. Parabola sputniku mě nadchla. Stejně tak mě nadchly úvahy o tom, co existuje, když vynecháme slova. A naprosto mě dostal konec. Kdyby byl takový klasický, asi by se mi to nelíbilo. Fialka zmizela a stejně tak zmizel i konec knihy. Prostě je to záhada a takové patří k životu - že něco prostě není. Není a nedá se to dost dobře slovy vysvětlit. Něco zmizí, a přitom něco velkého zůstává. Jenže je to tak nějak nevyslovitelné ... to je ta návaznost na hudbu, hru světel a tmy a stínů, lidské konverzace, kdy i ticho a nevyřčené má svou váhu. Připomněla jsem si jakýsi postřeh kohosi z kdysi .... že hudbu dělají nejen tóny, ale i pauzy a ticho mezi notami, aby se zvuky od sebe daly rozlišovat.
Pre mňa osobne slabšia kniha od Murakamiho, i keď isté čaro tej knihe nemožno uprieť. No nezanechala vo mne toľko dojmov ako iné knihy od autora...mnohé pasáže mi prišli strašne nudné a to je už čo povedať, keďže som na HM zaťažená...:-)
Myslím, že opět jsem se nezklamala,... svět jeho hrdinů kteří se ocitají na rozhraní "tady" a "tam" je zvláštní a přitom to není "žít "a "nežít" . No a opět pocit samoty, odcizení. Opravdu zvláštní příběhy píše tenhle pan Murakami. Už se těším na další.
Udělal mi to už u Kafky na pobřeží, udělal to i zde a já už o tom nemohu dále mlčet. Totiž... Murakamimu nelze upřít následující: Má zcela jedinečný, zajímavý a strhující styl psaní. První jeho dílo, se kterým jsem se setkala, bylo Norské dřevo a hned po několika prvních stránkách jsem se nechala vtáhnout tou podivnou a zvláštně poetickou atmosférou, která dýchá i z dalších jeho knih (ovšem nutno dodat, že krom Norského dřeva jsem četla jen Sputnika a Kafku). O čem rovněž nemusíme dlouze diskutovat, je fakt, že Murakami dokáže rozjet velmi nadějný příběh s perfektní zápletkou. Jenže to je právě to - rozjet. Nemohu se zkrátka ubránit dojmu, že první polovina až dvě třetiny Sputnika byly opravdu skvělé a pak najednou přišel zlom, kdy jakoby autorovi zcela došel dech a on nevěděl jak dál. Přijde mi, že tak úplně nezvládá dotahovat děj do konce. Jak zde, tak u Kafky, v určitém momentě dochází k tomu, že se perfektně našlápnutý příběh rozplizne v jakési prapodivné metafyzično, kterým Murakami veškeré napětí a kouzlo totálně zazdí. Rozhodně se nepovažuji za čtenáře, který potřebuje mít děj přímočaře naservírovaný, se všemi zápletkami dokonale rozpletenými a nezanechávající žádná bílá místa pro potěšení čtenářovy fantazie. Jenže ve Sputnikovi (a Kafkovi) bylo těch nezodpovězených otazníků na můj vkus opravdu příliš.
Když měla tato Murakmiho útlá kniha vyjít, moc jsem se na ni těšil a s chutí jsem si přečetl. Proto, i odstupem času, chci přidat komentář, který ve kterém nebude jen to, že Murakami napsal lepší knihy. Podle mě prostě napsal jiné knihy a nechci rozhodovat o tom, zda byly lepší nebo horší. Mě se líbí. Část komentáře jsem už napsal i jinde, ale protože se na mém názoru nic nezměnilo, neměním ani onu část:
Sputnik, má láska, Norské dřevo, Letní pevnost. Všechny tyto tři knihy jsem přečetl ve stejné době, v poměrně krátkém časovém úseku.
Nějakým způsobem se v mé hlavě smísily a zdá se, jako kdyby tam existovaly ve vzájemné harmonii pěkně pospolu. Vůbec nevadí, že Letní pevnost nenapsal Haruki Murakami, klidně mohl.
V knize Sputnik, má láska nepovažuji za důležitý moment záhadu Fialčina zmizení a vůbec by mě nenapadlo snovat teorie o tom, kam mohla zmizet. Za daleko důležitější považuji prázdné místo, které po sobě zanechala. Prázdné místo, které je umocněno závěrečnou scénou - ti, kteří to četli ví, o čem mluvím, těm, kteří se na to chystají nebudu kazit pocit gradace děje. Scéna, o které se zmiňuji se pro mě pohybuje na samé hranici snesitelnosti. Ještě krok a byla by to romantika, kterou bych nehodlal akceptovat. A co vy?
Překladatel Tomáš Jurkovič si zaslouží poděkování za úžasný překlad, svého času jsem mu poslal dotaz, jestli chápe, jak Murakmi myslí větu "Je to jasné jako Vltava", či zda jde o český klon nějakého japonského úsloví typu "Kolik višní tolik třešní". Dnes, kdy mám přečteno více Murakamiho knih, hlavně Kafku, bych se neptal, protože vím, jaký vztah má Murakami k české hudbě a tím je mi zase o něco bližší.
Zajímavá, ale ne z Murakamiho nejlepších, aspoň pro mě tou nejlepší zůstává Kafka na pobřeží.
Po geniální Kafce na pobřeží u mě s každou další knihou Murakami klesá níž a níž, do oné "studny" v níž je temnota tak černá, jako by jí navařili ze všech temnot světa. Občas se mu ale podaří vyplavat na povrch - Afterdark. Možná právě proto, že jsem byl natěšený po té briliantní knize, která mi dokázala, že platforma knihy může být mocnější než film. Četl jsem to moc brzo, možná to zkusím někdy zas. Ačkoliv jsem si některé Harukiho myšlenky opsal, jako celek to na mě bylo moc utahané a musel jsem se přemáhat, abych to vůbec dočetl. Strašně banální a předvídatelný příběh, do kterého jsem se nemohl nějak hlouběji vcítit, i když mi postavy byly blízké. Je to ale jen věc názoru, protože jsem slyšel, že někdo ji označuje za jeho zatím nejlepší do češtiny přeloženou knihu. Já se jen děsím, co přinese O čem mluvím, když mluvím o běhání.
btw: zajímalo by mě, podle jakého klíče si Tomáš Jurkovič vybírá knihy k překladu. Já bych třeba ocenil nějaké Murakamiho povídky, zajímalo by mě, jak se dokáže popasovat s kratším prostorem.
Knihu jsem přečetla včera večer na jeden zátah. Záhadný a hudební Murakami, se zmínkou o studně - jako vždy. Japonci jsou na ně prostě zatížení :)
Také mi na tom něco nesedlo a nevím co...Příběh super, ale tak nějak nevím, co si s koncem počít...možná si to budeme muset přečíst ještě jednou :)
Heyy píše, že slabinou knihy je to, že končí jinak, než se dá očekávat. Já to hodnotím právě jako plus. Nejnověji lokalizovanou knížku H.Murakamiho jsem četl jako první v ostravských knihovnách, Murakamiho si hlídám pečlivě. Určitě doporučuji k přečtení, něco mi v ní však oproti jiným schází... Těžko ale pojmenovat co. Pokud zjistím s časem nebo po opětovném přečtení, dám vědět.
Sputnik, je důvod, proč jsem začal číst Kerouaca a zajímat se o beatniky(i když mě jejich éra minula), Murakami má pro mě cenu i jako odkaz na díla jiných autorů v mezidobí k přeložení jeho další knížky do češtiny, velmi oceňuji jeho odkazy na jinou literaturu, hudbu i film
Zklamal mě konec, kdyby to skončilo tak, jak se dalo předpokládat, bylo by to velmi dobré, takhle je to jen dobré... :)
Více než polovinu knihy jsem se bavila. Ovšem pak už mi byla ta opěvovaná "konverzačnost" na obtíž. Prostě ukecané. A navíc ten dvojí konec ...
Štítky knihy
Řecko japonská literatura lesby, lesbismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Sputnik, má láska je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 2 022x |
| Čtenářské výzvě | 123x |
| Doporučených | 66x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 246x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 12x |
... Neskutečně krásná kniha