Sputnik, má láska
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24006/bmid_sputnik-ma-laska-bIN-24006.jpg
4
1302
156
Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy. Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti. Díla japonského spisovatele Haruki Murakamiho (1958) byly přeložena do třiceti jazyků. Mj. je autorem románů Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark. V říjnu 2006 mu byla v Praze udělena mezinárodní Cena Franze Kafky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
Spútoniku no koibito , 1999
více info...
Přidat komentář
Podle ostatních komentářů jsem zjistila , že jsem buď měla zvolit jinou knihu pro první setkání s tímto autorem a nebo to prostě není pro mne . Každopádně z toho mám dojem , že se do ničeho dalšího asi pouštět nechci . Uvidíme .
Poprvé se mi u Murakamiho knihy stalo, že moje první reakce byla "Sakra, kde to má druhý díl, okamžitě potřebuju pokračování!!" :-) Jenomže není :(
Osamělý souputnik ležící ve vlahé noci pod bledým měsícem, který napřahuje ruce, přitahuje si stanovené množství času a hned ho zas pouští dozadu - to je jen jeden z mnoha fantastických Murakamiho obrazů, které se musí dotknout každého. A takových je tato kniha plná.
Já asi prostě nejsem zrozena na čtení Murakamiho knih, první knihu, která se mi dostala do ruky (Kronika ptáčka na klíček) dostala několik šancí, ale bohužel se mi nepodařilo knihu dočíst. Sputnika jsem tedy se skřípěním zubů dočetla, ale není to prostě autor pro mě, nechápu myšlenkové pochody, děje a tak prostě všechno. Takže pro mě palec dolů :-(
Absolutní nádhera!!! Procházet se jeho příběhy je jako pohlazení... už po první stránce jste lapeni ve víru myšlenek... zbožňuji jeho charakteristické znaky, je to vždy jako setkání s milým známým... tuhle studna, tamhle kočka, tady měsíc... a vždy se mi po někom zasteskne... Aomame, Ptáček na klíček a další moji blízcí... atmosféra byla opět omamující... scéna na ruském kole opět dechberoucí... myšlenkové pochody opět okouzlující... inu, co naplat... jsem za-mi-lo-va-ná... vážení :)
Těžko se mi Sputnik hodnotí. Kdyby to byl můj první román od Murakamiho, asi bych tu pěl nadšené ódy, jak krásně Haruki Murakami umí psát a jak magicky jeho věty a odstavce působí. Problém je, že ve srovnání s jinými jeho knihami mi tato přišla povážlivě slabší. Je to, jako kdyby vzal 1Q84, ořezal ho na 200 stránek a příběhu se jen tak povrchně dotkl, místo aby šel do hloubky.
Po knize Kafka na pobřeží, byl Sputnik pro mě menší zklamání, takové suché a méně mě příběh pohltil, místy mě lehce nudil. Ale po přečtení a zpracování díla, musím hodnotit kladně. Příběh má své kouzlo a záleží jakým pohledem se na něj díváme.
Podobně tomu tak bylo u knihy Na jih od hranic, na západ od slunce. Představa, že Šimamoto ani možná neexistovala (Jak Murakami uvedl v rozhovoru), dalo příběhu nový rozměr. Podobně jsem přistupovala ke Sputnikovi.
Mám od něho knihy ráda ale tato měla už opravdu moc otevřený konec. Vypadla jsem z něho.
Začnu asi takhle: tohle byla má druhá kniha od Murakamiho. První jsem přečetla Norské dřevo, které miluju.
Začátek Sputnika se mi líbil, následná zápletka byla taky fajn, ale ten konec, ten mi přišel tak zvláštně..nedotažený? (nemyslím ani tak úplný konec - ten je celkem fajn, každý v tom vidí něco jiného, myslím poslední část knihy - tam mi přijde, že se vůbec nic neděje, že je to nepromyšlené,.. a na samotném konci se vlastně vůbec nic nevyřeší). Chvílemi jsem si připadala, že čtu nějakou sci-fi a ne světový román. Ale zase nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, Harukiho styl mě baví, krásně se čte, jen jsem prostě čekala víc a především něco jiného..
Nevím, Murakami je výborný spisovatel, ale Sputnik jakoby lehce pokulhával za ostatními knížkami, především za Norským dřevem. S Kafkou na pobřeží se nedá už vůbec srovnat - to bude nepochybně námětem.
Většinou nechci srovnávat, není to správné, když je předmětem hodnocení pouze tato jedna kniha, přesto si to neodpustím.
Nemůžu se zbavit dojmu, že Murakami se i přes svou kvalitu dost opakuje, stejně jako například Remarque. Neříkám, že to ubírá na kvalitě jeho děl, nicméně je to po čase může ovlivnit směrem k horšímu. K horšímu z pohledu čtenáře, který má Murakamiho načteného. A právě tak to je.
Celkově se ve Sputniku nic neděje, pominu-li na první pohled patrný hlavní děj. Přesto obsahuje zajímavé úvahy a vlastně na pozadí se odehrává jakoby další dej, ten je však jen lehce načrtnutý. Většinou Murakamiho knihám dodává surrealismus jistou osobitost a to zvláštní kouzlo, kdy není děj vymezen hranicemi reality. A proto je tak oblíbený, proto se dokázal odlišit.
Tady si však nejsem úplně jistý, jestli to knize spíše neuškodilo, pokud vezmu v úvahu poněkud jiný formát knihy, co se délky týče. Jakoby zde mnoho věcí chybělo. Na druhou stranu, pokud by kniha přišla o ten nádech surrealismu, který se vznáší nad příběhem, spadla by nepochybně do průměru
Ale co si to nalháváme? Ona vlastně tím průměrem je – bohužel.
Co se týče tematiky, osobně mám raději toho přízemnějšího Murakamiho, kterého známe z Norského dřeva a z Na jih od hranic, na západ od slunce. Toho, co nemá tolik potřebu experimentovat s metafyzikou a imaginací. Sputnik, má láska má svým existenciálním laděním a problematikou hledání vlastní identity blízko ke Kafce na pobřeží, a priori imaginárnímu příběhu s vnitřním hlasem. Oba tyto romány však představují pouze jednu z variant Murakamiho poetiky. A to je další věc, která je mi na úspěšném Japonci tolik sympatická – neustrnul v osvědčené poloze, ale zkouší hledat i jiná východiska vlastní tvorby. Laťku, kterou si kdysi dávno nastavil, přitom pořád drží. A co víc – své jméno povýšil na úroveň synonyma pro kvalitní čtení.
Kniha mě naprosto vtáhla do děje. Četla jsem ji po cestě do práce, na obědě, za chůze, prostě imrvére. Byla jsem z ní úplně paf. Samozřejmě byla naprosto nepředvídatelná a to na ní bylo tak krásné. Určitě jsem ji nečetla naposledy, protože je to přesně ta kniha, kdy při každém dalším přečtění, člověk objeví nové myšlenky, které předtím nezaznamenal. Od Murakamiho jsem nejprve četla Norské dřevo. Byla jsem v rozpacích z těch všech neobjasněných pasáží. U téhle knihy jsem už věděla, co můžu čekat, a byl to pro mě opravdu kulturněintelektuální zážitek.
Jak jsem již psala v "Norském dřevě" - čtivý autor, ale výsledný dojem z knihy nikdy nepřesahuje závratné výšiny. Navíc ta fantaskní rovina....
trochu mi příběhem připomíná Norské Dřevo a možná proto se mi časem tak něják děje obou knih popletly dohromady, to ale nic nemění na tom že byla velmi čtivá a možná si ji přečtu znova
Přečtena jedním dechem..Po Norském dřevu jsem měla obavy, jestli útlá knížečka dokáže splnit má očekávání, naštěstí byly neopodstatněné..
Sputníček-miláček, místním hodnocením spadá sice do kategorie "modrých", ale nenechte se odradit... Další úžasné čtení, zajímavá zápletka a hlavní postavy, které opět vybočují svým chováním a myšlením...
5* :o) Pro mě srdeční záležitostí a kniha určitě nadchne nejen příznivce "sputníků"...
velmi kvitujem putavo napisany doslov - moje hodnotenie to zvysilo o jednu hviezdicku.
Má druhá kniha od Murakamih a nemůžu si pomoct, ale vidím v nich jasnou autorovu stopu, kterou bych skoro nazval "opakováním se". Dvě dějové linie, náznak jakéhosi druhého (vnitřního) světa, výrazní hrdinové, zabíhání do zdánlivě nepodstatných detailů, silná postava vypravěče, opakované rozvíjení jednoho motivu podobně jako sklaby klasické hudby, které japonský autor ve svých knihách často adoruje.
Jenže mu to fuguje a klape to a funguje to. A čte se to. Tak proč se neopakovat, když to můžeme dát do všeospravedlňujícího hávu slov "autorský styl" :)
Otázka do pléna... proč vypravěč při osobním setkání Mjú vykal a ona jemu tykala? Bilo mě to do očí a neviděl jsem důvod.
Je to přesně tak, jak jsem si to myslela. Každá Murakamiho knížka je unikát, neschopná být srovnávána s těmi ostatními. Pro nedostatek jiné, lepší činnosti sem ale malinko srovnání šoupnu, se omluvuju. Sputnik Sweetheart má o dost sympatičtější postavy než Norwegian Wood. Má trošku víc nadpřirozených prvků než Norwegian Wood. Má trošku míň nadpřirozených prvků než Kafka on the Shore. Čiší z něj úplně nejvíc osamělosti. Má nejkrásnější jazyk. Nejvíc se mi líbí.
Štítky knihy
Řecko japonská literatura lesby, lesbismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Sputnik, má láska je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 2 022x |
| Čtenářské výzvě | 123x |
| Doporučených | 66x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 246x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 12x |
Já nevím, jsem dost na pochybách, jak ohodnotit tuhle knihu. Příběh byl poutavý, ale to je asi tak vše. Vůbec jsem si nedokázala představit, jak hlídač v supermarketu má sáhodlouhý monolog o morálních zásadách. Taky nevím, jak zní jméno Fialka v originále, ale určitě by bylo lepší ho použít.