Sputnik, má láska
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24006/bmid_sputnik-ma-laska-bIN-24006.jpg
4
1302
156
Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy. Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti. Díla japonského spisovatele Haruki Murakamiho (1958) byly přeložena do třiceti jazyků. Mj. je autorem románů Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark. V říjnu 2006 mu byla v Praze udělena mezinárodní Cena Franze Kafky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
Spútoniku no koibito , 1999
více info...
Přidat komentář
Murakami je pro mě vždy dobře mířenou ranou přímo do srdce. A Sputnik? Kouzlem první velké lásky, která jednou navždy definitivně zmizí a už se nikdy nevrátí.
Mladší Murakami je trošku jiný, než ten současný, ale vždy zatraceně dobrý.
P.S. Nečtu doslovy, nezajímá mě, co si mám myslet, abych vše správně pochopila. Čtu srdcem a to zatím pořád rozumí docela samo…
(SPOILER) Pro mě je to celé o Fialce, kterou narozdíl od Mjú ten blesk z čistého nebe nerozpoltil. Prošla bouří, v níž si dokázala udržet svou vnitřní integritu. Krásná bytost.
" Nakonec jsme jen osamělé planety, kroužící každý po jiné oběžné dráze ....
Když se dráhy, po kterých obíháme, občas protnou, můžeme se setkat svými pohledy,
nebo se možná mohou dotknout i naše duše ....ale to je jen na krátkou chvíli ....."
Kultivovaně a citlivě /tak autora vnímám já / se zde Murakami s pozorným vhledem dotýká otázky lásky a osamělosti ....
O Fialce, která se hledá. O Mjú a její rozpolcenosti - a o vypravěči a jeho samotě :
" Ve svém dospívání jsem začal mezi sebou a ostatními rýsovat neviditelné hranice ....
Nespoutané nadšení pro svět jsem už objevoval jen v knihách a hudbě...."
Knihou samozřejmě zaznívá hudba - je to Mozart, Bach, Schubert či Brahms ....
V závěru se autor opět uchyluje do mystiky a Fialčin návrat je podmíněn symbolickou obětí, protože " krev musí být prolitá "
Doslov je velmi obsáhlý - a já si jej se zájmem přečetla ....ale všechny otázky zde nejsou zodpovězeny a svůj názor si může každý vytvořit sám ....
“Vzhlédnu k ještě tmavému nebi, doopravdy na něm visí půlměsíc naplesnivělé barvy. To mi stačí. Vidíme oba stejný měsíc toho samého světa. Jsme doopravdy a reálně spojení tím samým vláknem. Teď stačí, když začnu tiše navíjet.”
Mám ráda Murakamiho styl, jeho lásku k hudbě prostupující každým jeho románem. Sputnik je Norské dřevo 2 s přídavkem tajemna, což příběh posunulo ještě výš. Jako stěžejní linii románu vidím hledání sebe sama u hrdinky, která absenci vztahu s matkou, nahrazuje vztahem se starší ženou. V knize je rovin samozřejmě více, každý čtenář vnímá jinou a jinak a právě v tom je nádhera této knihy. Pro mne jasné poselství: abychom našli sebe samé, je třeba vyřešit minulost a spojit ji s přítomností. Líbí se mi autorovo přirovnání s bránou, kostmi a krví...
Nádherné čtení o touze a osamělosti.Vnitřně jsem se cítila s tímto románem spojená.I když bylo těžké některé pasáže reálně zcela pochopit,někde hluboko jsem cítila,že vím.Často mi nezbylo ,než jen nevěřícně zírat na autorovu schopnost vložit tak složité emoce do slov.
Knihu jsem četl asi rok zpátky, nevím proč jsem ale nehodnotil, tento styl mě docela bavil, byl to ten Murakami kterého znám, nepřekvapil, neurazil, nezklamal, děj a příběh se líbil ale na plný počet hvězd to není. Má i lepší kousky.
(SPOILER)
Kniha pro mě znamenala jednoznačně zkusit si Murakimiho tvorbu /prvotně jsem ji četla snad v roce 2010 - 2012/...a zde jsem uměla protřídit odpad mezi zlatem, proto se i dnes můžu vyjádřit k re-readingu své první knihy, kterou se mi Murakami představil. Pro mě to jsou moje myšlenky, moje srdcové záležitosti.
Murakami je můj...můj milášek na kterého opravdu nedám dopusitit...
Jeho sedmiset stránkové knihy mi dají více než jeho krátké povídky....Murakami potřebuje svůj čas,potřebuje vyzrát, jinak tam nedá to, co umí, co zná, co chápe, co je prostě Murakamiho a nikdo mu to nevezme...
Murakami sotva kdy pracuje s mnoha postavami, chce to pár nějakých japonských jmen a máte román jako vyšitý....
Při každé Murakamiho knize si říkám....bože děkuju, že tento člověk napsal něco, do čeho dal nejen sebe ale spoustu jiných lidí...tím je prostě třída.
Postava hlavního vypravěče je pro mě symbolem lásky, takové lásky, která není mizivá a která přetrvá....první láska je jen jedna...a i když mnoho žen touží být,když ne láskou první, tak alespoň poslední, ten příběh v člověku zůstává, aniž by chtěl.
Lidí tady čast ohodnotí knihu s Kafkou ale proč?
´knihu miluji i nesnáším, stejně jako mnoho dalších životních věcí, lidí....
Ač Murakami moje láska je, Sputnik rozhodně ne. Od knihy odcházím znuděná k smrti, v hlavě otazníky netýkající se děje, ale proč napsal takhle šíleně plytkou věc? Z toho ezoterična mi bylo poněkud trapně, stejně jako z postav. Vždy mě jeho postavy eroticky přitahují, tady mi jich bylo skoro až líto. Jsem pěkně smutná. Po napsání komentáře jsem už i zapomněla, o čem vlastně kniha byla.
Kniha svým rozsahem nevelká, avšak obsahově "výživná". Považuji ji za milé zpestření k těm pětiset a více stránkovým stěžejním dílům mého oblíbeného autora.
Prý se nemá číst jako první... Mě si získala a přivedla mě k dalším knihám od něj.
S Murakamim souzním, nesnesitelná lehkost čtení. Skvělá atmosféra, velmi uvěřitelné (byť vyhraněné) charaktery, neostrá hranice mezi realitou a snem. Způsob vyprávění klasicky murakamovský - více časových a dějových pásem, která jsou logicky provázaná.
Na konci knihy stojí výzva v podobě doslovu dvorního překladatele Murakamiho Tomáše Jurkoviče.
Výzvu jsem nepřijal, možná později.
Chci vnímat kouzlo Murakamiho prózy sám. Nebýt poučen.
Síla jeho vyprávění je značná. Úsilí pochopit myšlenku a význam knihy je na čtenáři samotném.
Murakami svoje příznivce zavede do komorního světa nenaplněných lásek a psychologicky táhne děj do záměrného ztracena. Přesto se nenudíte a vnímáte každou větu, každé slovo.
Nechci srovnávat jeho známé povídky s tímto románem...
Ale vyústění mají společné... Nejasnou pointu. I když SPUTNIK, MÁ LÁSKA je lidštější a tudíž více vstřebatelná próza.
Román má skvělé postavy, brilantní popisy a tempo.
Murakami je zázrak...
Murakami je mistr spojování světů. Dokáže skvěle psát jak o východní, tak o západní kultuře a perfektně je pájí do jednoho celku.
Sputnik, má láska je toho skvělým příkladem. Kratší román který vypovídá o generační výpovědi existenční krize, ztrátách milovaných a objevování vlastní sexuality, stejně tak nastiňuje společenské poměry v Japonsku, jak se Japonci dívají na ostatní obyvatele Asijských států a jak vnímají homosexualitu.
V postavách jsem našel spoustu podobností s postavami z jeho ostatních románů. Fialka pro mne tehdy byla typická Midori a hlavní hrdina neměl vůbec daleko k Watanabemu.
Narozdíl od Norského dřeva dostává ale zvláštní, detektivní a zároveň až mysteriozní punc, který popisuje jak hledání zmizelého, tak hledání sebe sama v uspěchaném moderním světě.
Kniha je příjemná ke čtení, krátká a měl jsem ji dočtenou na dva/tři zátahy, totálně mě vtáhla do děje, hned jsem chtěl s hlavním hrdinou objevovat krásy Řeckých ostrovů.
Konec mě zprvu naštval, ale jak jsem nad tím přemýšlel dál, je to vlastně celkem důstojné zakončení důstojného románu.
Úžasné. Je to moje asi sedmá kniha od Murakamiho, a vždy je to nevšední literární zážitek. Jeho naznaky, jak vypráví o zdánlivě obyčejných věcech (sezeni v kavarne, pred odletem...) tak detailne, a pritom se nenudite - a i presto v "obycejnem" pribehu je skryto poselstvi o homosexualite, Japonsku a vztahu k mensinam... (mam vydani a doslovem, ktery doporucuji). Za mě to na 10 hvezd...
(SPOILER)
Ačkoliv byl Sputnik právě první kniha od Murakamiho, do které jsem měl možnost nahlédnout, pochopil jsem, že je Murakami jeden z těch autorů, jejichž celé dílo tvoří jakýsi vnitřní vývoj autorových názorů, což se mi následně potvrdilo, když jsem se o románu bavil kamarádem, který už od Murakamiho načetl víc. Jednotlivé motivy jsou z ruzných knih přenášeny a rozpracovávány do nových celků. Stejně, jako se v Norském dřevě ukázal motiv lesbického vztahu, který je ve Sputnikovi hlouběji rozpracován, tak nám Sputnik nastínil i motiv, který byl dále rozpracován v Kafkovi na pobřeží a to komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou.
Po formální stránce je text velice čtivý. Murakami je očividně skvělý vypravěč, akorát se občas do psaní nutí, což bylo v jistých pasážích zřejmé. Zajímavá přirovnání, kterými Murakami zvýrazňuje daný okamžik děje, jsou rozhodně vítány, párkrát mi však v textu už připadaly nucené a nevhodné. Kniha se čte rychle i díky jednoduchému stylu, kterým se Murakami řídí a který při vyprávění učitele K. Působí autenticky. Popisy prostředí jsou v Murakamiho podání svižné, což jim však neubírá na jejich lyričnosti.
Popravdě jsem od Murakamiho čekal v celku realistickou a jednoduchou četbu, proto mě děj od 2. Poloviny knihy překvapil. Text nám ke konci nabídl mnoho znaků/symbolů, které jsou otevřeny mnoha různým interpretacím. Osobně vidím v díle již na první pohled Nomen omen, který jsem částečně přebral z doslovu překladatele Tomáše Jurkovičova. Fialka nám totiž může připomenout fialinku z Goethovi básně, která je zašlápnuta pastýřku a nemůže s tím nic dělat. Pokud se podíváme na Fialčin příběh, zjistíme, že byla v podstatě také zašlápnuta, a to láskou k Mjů. Zatímco před Mjů byla Fialka spíš snílkem, snila o svobodě z Kerouacových děl a psala den co den nové texty, po prvotním setkání s Mjů se z ní postupně stává člověk oddaný nynějšímu okamžiku. Začíná chodit pravidelně do práce, přestává psát a na své sny už nemá tolik času myslet. Takovými připomínkami minulosti se jí stávají telefonáty a dopisování s K., jejich kontakt však postupem díla slábne a slábne. A pak přijde další zašlápnutí, tentokrát v podobě neschopnosti Mjů opětovat Fialčinu lásku. Toto zašlápnutí jí však nepřivede zpět k jejím snům a k psaní, ale zato jí přiveze na jakousi druhou stranu, kam se nám posléze skoro vytratí i sám K. Na této druhé straně se však nachází část další důležité postavy, Mjů. Mjů v Japonsku cizí kvůli své korejské národnosti. Zároveň je ale i cizí sama pro sebe. Její cesta však začala stejně jako ta Fialčina. Mjů přeci taky začala jako snílek. Snila o kariéře klavíristky. Její nadšení do života můžeme vidět při jejím příjezdu do Švýcarska. Nezná sice nikoho v malém městě u jezera, ale i tak je při příjezdu plná optimismu. I Mjů však zažije zlom. Tentokrát v podobě jejích vlastních představ, které si nechtěla připustit a kterých se stranila. Její vidina a noc strávená na ruském kole pro ní znamenají konec hudební kariéry, zároveň však pohřbí i snílka uvnitř sebe. Uzavře tuto svou část hluboko uvnitř, což může symbolizovat její strach z představ, které má, ale které zároveň zavrhuje (sex s Ferdinandem). Uzavře tedy tuto svou část, což se na ní projeví jak psychicky tak i fyzicky. Od té doby se začne soustředit na práci a na přítomnost (své sny zahodí). Možná, že zde můžeme hledat původ Mjůina jména, neboť mezi japonskými znaky se nachází jeden, který se také čte [mjů] a který znamená faleš a klam. Mjů se vydává za někoho, kým není, protože se bojí toho, čeho je skutečně schopná. K., vypravěč příběhu, se nám naopak jeví jako člověk upřímný, zároveň však stojí kdesi na pomezí obou světů. K. Se snaží odpovídat na otázky vždycky tak, aby bránil opačnou stranu, než kterou hájí tazatel. Fialce vždy ukazuje, že ne všechno je tak jednoduché, jak se jí to na první pohled jeví. Věří v to, že se Fialka stane spisovatelkou, a zároveň se však i soustředí na svou práci. Tento rozpor vidíme i v osobním životě K. Dialogy s Fialkou jsou pro něj symbolem inteligentní rozpravy a polemizování, zatímco jeho "přítelkyně" reprezentuje jeho práci a jeho sexuální touhy. Kniha končí tím, když se K. s "přítelkyní" rozejde a možná právě díky tomu je schopen se znovu setkat s Fialkou. Zajímavé vsak je, ze pro každou postavu knihy znamená ta druhá strana něco jiného. Zatímco Mjů pod druhou stranou skrývá část sebe samé, která ji vadí, Fialka vnímá druhou stranu pravděpodobně jako určitou vlastnost, kterou má mít správný spjsovatel (potřená brána). Pravdou však zůstává, že každá postava odložila na druhou stranu své sny a cíle, ať uz jde o spisovatelskou dráhu či kariéru pianistky.
Přiznávám, že jsem knihu asi nějak nepochopila. Hodně jsem se těšila a říkala si, že Murakamiho konečně vyzkouším. Autor má pěkný styl psaní, ale zbytek jde kolem mě. Na druhou stranu díky stylu psaní jsem odhodlaná zkusit další jeho knihu.
Moje první knížka od Murakamiho a láska na první přečtení. Autora mi doporučila kamarádka Japonka a Sputnik jsem četla poprvé v angličtině. A ta verze se mi líbila o hodně víc než později čtené české vydání. Kouzlo knížky se pro mě ztratilo někde v překladu nebo v mezičase mezi prvním a druhým čtením.
Murakamiho příběhy bývají plné citlivých emocí mezi hlavními protagonisty. Jeden by si řekl, ha červená knihovna, ale nikoli. Na rozdíl od románků pro ženy jde do citové až erotické hloubky a krásně popisuje všechno co se odehrává mezi mužem a ženou a nebo v tomto případě mezi kamarádem a dvěma ženami. Sputnik je knížka, která vás chytí za srdce a na konci se dočkáte příjemné katarze.
Štítky knihy
Řecko japonská literatura lesby, lesbismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Sputnik, má láska je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 2 022x |
| Čtenářské výzvě | 123x |
| Doporučených | 66x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 246x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 12x |
(SPOILER) Já zase vůbec nevím jak hodnotit. Na první přečtení jsem nebyla ohromená, ale to bylo tím, že jsem od knihy očekávala něco na styl Norského dřeva. Celou dobu jsem čekala, že se dozvíme, co se s Fialkou stalo, avšak Godot nepřišel a já chvíli seděla a přemýšlela co jsem to vlastně přečetla. Od Murakamiho jsem doposud přečetla jen výše zmíněný hit Norské dřevo, proto jsem byla tímto magickým realismem poněkud zaskočená. Zpětně však hodnotím více než kladně. Téma jakési "druhé strany" či paralelního Vesmíru je zajímavé a líbí se mi, že je na čtenáři, ať si knihu vyloží po svém. Sputnik, má láska prostě funguje a těším se na další Murakamiho knihy!
Nechávám prozatím bez hodnocení, protože bych tím knihu nejspíše urazila a to není v mém zájmu :)