Zvon
Neal Shusterman
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458916/bmid_zvon-Zxb-458916.jpeg
4
1234
1234
Smrtka / Žatva smrti série
< 3. díl >
Ve světě smrtek je všechno jinak. Citra a Rowan zmizeli. Plovoucí město Trvalka je pryč. Zdá se, že už nezbývá nic, co by mohlo smrtkovi Goddardovi zabránit, aby uchvátil absolutní moc. Když se teď Nimbus odmlčel, zůstává otázka: Může ho ještě někdo zastavit? Odpověď mohou dát Tón, Zvon a Hrom.
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , Yoli (ČR)Originální název:
The Toll , 2019
více info...
Přidat komentář
Přečetla jsem teď všechny 3 díly po sobě. Z tohoto posledního dílu jsem spíše nešťastná, první díl super, druhý již trochu horší, ale tento mi přišel až moc překombinovný, i když to skončí dobře. Ale přišlo mi to chvilkama již hodně přehnané.
Závěr epické trilogie Smrtka mě určitě nezklamal. Naopak, opět jsem se nadchla pro ten příběh a komplexní svět. Je to skvěle promyšlené a všechny dílky skládačky zapadají do sebe. Konec mě až dojal. Doporučuji.
No, co k tomu říct. Za mě byl prostě nejlepší 1. díl, kde jsem si mohla užít ten úžasný svět Smrtek, který se během dalších dílů hodně vytrácel.
První polovina knihy mě docela bavila a říkala jsem si, že až se to rozjede, tak to bude opravdu velká pecka. Bohužel ve druhé polovině se ze skvělé distopické ságy stalo podprůměrné sci-fi.
Podle mě se sám autor začal zamotávat ve vlastním svět, stále přidával nové postavy a hledal v knize až příliš mnoho filozofie -kvůli tomu jsem se pak v knize přestala orientovat i já...
Já bych z celé série nejvíc doporučila Smrtku, kterou jsem si moc užila, poté bych si přečetla Nimbus bez velkého očekávání a Zvon bych si vyspoilerovala XD
Na Zvon jsem se hrozně těšila, protože sérii Smrtka řadím mezi mé nejoblíbenější. Ze začátku knihy jsem byla trochu rozpačitá. Děj byl pomalejší, ale plusem bylo vyprávění z pohledu více postav, takže to nebylo tak monotónní. Před polovinou knihy mě to začalo více bavit, sice smrtkám se nevěnovala taková pozornost a do centra dění se dostala jiná skupina, která výrazně ovlivnila dění v příběhu. Přes pomalejší tempo nemohu autorovi upřít čtivý styl, velice mě zaujaly i doplňkové texty mezi kapitolami. Celkově kniha je napínavá, když už tam jsou akční scény, jsou podávány v masivnějším měřítku a neskutečně mě bavily.
Konečné shledání hrdinů mělo být něco velkolepého, ano byla jsem ráda, že se shledali, ale bylo to krátké a uspěchané. Přesto poslední kapitola mě potěšila a zároveň mrzela, že je konec.
Možná jsem knihu četla ve špatném rozpoložení a nebo jsem od ní očekávala daleko víc, každopádně mě příběh moc nebavil.
Děj se docela vlekl, na můj vkus se moc mluvilo a málo konalo.
Třetí díl je spíše o Nimbusovi a Tonistech než o smrtkach, a to mi teda celkem vadilo, i ten konec mi přišel takový málo stylový oproti předchozím dvou dílům,bylo tohle zklamání.
(SPOILER)
Jsi rozrušená, Muniro? zeptal se Faraday. Že se dozvíš, co věděl Prométheus a ostatní zakládající smrtky? Že rozluštíš hádanku, kterou nám zanechali?
Nemáme žádnou záruku, že něco najdeme, připomněla Munira.
Věčná optimistka.
Očekávala jsem víc, Vaše Ctihodnosti.
Faraday odvrátil zrak, nedokázal jí pohlédnout do očí. To byl tvůj omyl.
!!! POZOR, MOŽNÉ SPOILERY !!!
Konečně se dostávám k sepsání komentáře a s potěšením mohu konstatovat, že dojmy se ani s odstupem těch několika dní, co od dočtení uplynuly, nezmenšily. Shutermane, opět jsi mě dostal! Když jsem si sestavovala žebříček oblíbenosti jednotlivých dílů, vyšlo mi: 1. Zvon, 2. Nimbus, 3. Smrtka. Samozřejmě, že Smrtka byla první a vyvolala i ve mně zájem o Shustermanem vytvořený svět a pokračování příběhu, čímž by si 1. příčku jednoznačně zasloužila, ale když se zamyslím nad příběhem a jeho vyzněním, jak se vše vyvíjelo, kde bylo nejvíc překvapení a zvratů, tak je za mne jednoznačně nejlepší Zvon s Nimbem v těsném závěsu (samotný konec Trvalka + nezvedenci mě odrovnal).
Hodně čtenářů bylo zklamaných tím, že linka s Citrou a Rowanem tentokrát ustoupila do pozadí. Ač jsem jim oběma fandila, zas tolik mi k srdci nepřirostli, aby mi výrazněji chyběli, a navíc jsem nepochybovala o tom, že cestu, jak být spolu, nakonec najdou. Ve Zvonu se odehrávají dvě časové roviny a ty tři roky se v ději nějak projevit musely. Rowan i Citra se i poté sice pohybují spíše v pozadí, svoji roli ale v příběhu stále mají. (Někdo tu uvedl poměrně trefnou paralelu s vysíláním Katniss z 12. kraje.) Ta malá chvilička na konci mě neuvěřitelně dojala
V poslední době hodnotím výš ty knihy, které pro mne mají nějaký WOW efekt a překvapení, a u NS jsem toho v této trilogii našla spoustu. Třeba již zmíněné dvě časové roviny. V knize to celou dobu JE ukryté (pojmenování jednotlivých roků), ale pokud se v tom čtenář nepitvá, je nakonec stejně v šoku jako postavy. Stejně tak mohou být matoucí některé citáty a úryvky na začátku kapitol, které ale zpětně dávají dokonalý smysl. Kupříkladu u jednotlivých Iterací jsem si velice dlouho myslela, že jde o rozhovory s Nimbem. Vcelku tomu nahrávalo i poněkud nejisté vyznění druhého dílu, v němž Nimbus zjistil, že existuje Slepé místo, což ho zneklidnilo a rozhořčilo. Dost dlouho jsem proto přemýšlela, je či není-li Nimbus zlý? Co plánuje se Zemí Šlofíků a jak s jejím objevem naloží? K čemu slouží všechen ten stavební materiál?
Dost kritizováni jsou tady Tonisté a jejich dějová linie. V prvních dvou dílech jsou líčeni jako taková bláznivá a nesmyslná sekta, ale neukázalo se nám, že Rezonance se nakonec opravdu ozvala? (A ne, nepovažuji za ni ten okamžik, kdy se Nimbus odmlčel. ;-)) Autor hezky pracuje s tím, jak se rodí mýtus a kult (podporovaný úryvky z evangelia tonistů, které vtipně rozebírají tonističtí učenci - ostatně i toto vše dá smysl ke konci knihy) - kaplan Mendoza (včetně jeho arogantního výstupu na konci) mi připomněl Dustina Hoffmana z filmu Vrtěti psem. Ale v knize se skrývá i poselství o nebezpečí před vypjatostí (sekta sykavců).
Greyson mi byl sympatický už ve druhém díle (a toho, jak se na konci rozešel s Nimbem, si nesmírně cením), líbila se mi i postava kapitána Jerico (a ta mnohokrát zdůrazňována bezpohlavnost mi tentokrát, jak jsem jinak na poslední dobou hodně akcentované LGBT téma trochu vysazená, nevadila), stejně jako další nové vedlejší postavy (ať šlo o Possuela či Lorianu). Jen s Munirou za mne autor docela vyběhl. Nevadí mi linka Ayn s Tyggerem, ač je proti dogmatu pokosení, a stejně tak mi nepřijde nesmyslné vypuštění nanitů způsobujících smrtelné choroby. Osobně mám problém jen s Goddardem. V prvním díle to byl takový charismatický, místy roztomilý záporák. Ve druhém díle se ukázal jako dost temný šílenec. Ale ve trojce už to byl jen šílenec - bez plánu i bez charismatu. (Aspoň, že se mi vysvětlilo, co má proti raketovým inženýrům) Ovšem mou absolutně nejoblíbenější postavou se stal Nimbus. (Nezazlívám mu ani ten "pokus" s Jeri, zkusit to musel... mě to dojalo.)
Závěr s kolébkami civilizace mě vůbec nepohoršil, ba naopak - tyhle nové světy dostávají tu šanci, kterou Země nevyužila, protože do nich se smrtící nanity nedostaly. (Jen osud Astrid mi přišel hodně krutý) Nu a pojistka Smrtek - jako vykonavatelé něčeho vyššího se neosvědčily a má-li smrt být nahodila a spravedlivá, tohle bylo náhodou dost elegantní řešení
Ač byl v jednu chvíli Goddard titulován jako Richard a ne Robert, vysoce hodnotím i úroveň překladů (včetně vtípku na píseň Vadí-nevadí).
Je toho tolik, o čem bych ještě dokázala debatovat! Zpětně jsem opravdu ráda, že jsem vsadila na autorovo jméno a nenechala se odradit obálkou, slůvkem Smrtka ani anotací, která může znít banálně. I když je jsou jeho knihy řazeny jako YA, pro mě obsahují mnoho zajímavých myšlenek a hlubokých úvah, které bych v žánru YA nečekala, a které pro mě Shustermana činí jako autora výjimečným.
Dokonalá originální série, obdivuju autora za nápad vytvořit úplně nový alternativní svět. Celou sérii jsem si naprosto užila a nemůžu uvěřit, že je konec. Doporučuji přečíst každému, hlavně fanouškům Harryho Pottera a podobným. Zpočátku jsem se bála, že tento třetí díl nebude až tak dobrý - objevuje se zde více nových postav a než se člověk zorientuje, má pocit, že čte úplně nemco jiného, ale po pár kapitolách mě to vtáhlo šdo sebe a až do konce jsem se neodtrhla. Skvělá série️
(SPOILER) Tato kniha má hodně mínusů, a proto nedosahuje kvalit předchozích dílů. Je tu až příliš stránek věnovaných tonistům a Greysonovi - jeho příběh mě nebavil ani v minulých knihách. Vysvětlování pohlaví Jeri každé postavě, s kterou se potká, spíše obtěžovalo. V úvodu trochu nelogické míchání časových linií. Upozaděná dějová linka Anastázie a Lucifera, tedy dvou postav, které naopak velmi bavily. Totéž se dá říct i o Faradayovi a Goddardovi s Randovou, kteří v tomto dílu dělali spíš křoví. A přitom to Anastáziino postupné odhalování Goddardových záškodnických aktivit mělo takový potenciál, ale vyšumělo tak nějak do ztracena. No a pak Nimbus, který sám nemůže porušit svá pravidla, ale jeho kopie můžou??? Takhle by přece přes kopie mohl zasahovat i do záležitostí smrtek. Škoda, série si zasloužila lepší zakončení.
Krásně a reálně napsaná trilogie, která postupně graduje a poslední díl rozhodně nejlepší.
Tento díl je velmi reálný, autor rozhodně nešetří ani své postavy, ani svůj svět. Nezemře úplně každý, akorát většina. A mnozí nevratně. Něco se dalo odhadnout, něco jsem tušila a dost věcí mě překvapilo. Celá trilogie je napsána čtivě a to, co chce sdělit, nezřídka nacházím v tzv. klasické literatuře. Na pozadí akčního příběhu jde o ty základní morální otázky a taky snad o varování. My zatím žádnou planetu ani plán B nemáme.
Za mě jedna z nejlepších trilogií.
Pravda je, že mi docela chyběla Citra a Rowan, ale jejich nepřítomnost byla poměrně dobře nahrazena novými postavami. A ve finále jediné, co mě opravdu vytočilo, bylo chování smrtky Faradaye.
Rozhodně doporučuji si tuhle knihu a vlastně celou sérii přečíst.
Trilogie Smrtka je pro mě opravdu srdcová záležitost. Všechny tři díly mají ode mne plný počet hvězd a své čestné místo v mé knihovně.
(SPOILER)
Spoilery
Na knihu jsem se nesmírně těšila, ale naplnila má očekávání? Ano i ne. Poslední díl je napěchovaný do absolutního maxima, tolik postav, zvratů, příběhů, minulost i přítomnost. Především se kniha zaměřuje na worldbuilding, což mi svým způsobem nevadilo protože Shusterman má skvělý styl psaní a vytvořil svět, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Každopádně nepřítomnost Citry a Rowana je znát, utrpěl na tom také jejich vývoj a má láska k nim. Hojný počet postav ubírá na možnosti oblíbit si nějakou krom těch, co už známe, občas jsem se ztrácela. Zklamala mě Randová i Goddard, jelikož jsem čekala lepší vysvětlení jeho chování. Představení Jeri bylo zajímavé, ale takový vyspělý svět a tak málo pochopení k genderu? Bylo to nešťastně podané.
Vlastně mi tak trochu připadalo, jako kdyby měly být knihy 4, ale na poslední chvíli se autor rozhodl pro tři a tohle je výsledek. Přemýšlela jsem zda dát 4 hvězdičky i přes všechny mouchy, jelikož jsem si to celé opravdu zamilovala, ale nakonec jsem zhodnotila, že negativa převažují pozitiva.
Závěr trilogie velmi špatný. Hodnotím jej tak na 50% ze 100%. Příliš tonistického náboženství, opravdu až příliš. Potom vnucování konceptu bezpohlavnosti - určovat si, jestli se cítím jako žena nebo muž podle počasí... pardon, ale tento trend mě minul a v knize mě neuvěřitelně vytáčela každá zmínka o něm. Konec uspěchaný a nelogický. Kdyby Neal knihu rozdělil do dvou a ukončení smysluplně rozepsal a domyslel, bylo by to na 3 hvězdy. Teď bohužel 2 hvězdy a to jen díky kvalitě předchozích dílů.
(SPOILER) Závěr triologie. Těšila jsem se na něj po té, co jsem dočetla Nimbus. Na začátku jsem se znovu setkala s Greysonem. Radost jsem z toho neměla. V Nimbusu mě jeho linka vůbec nebavila, ale nechtěla jsem hned házet flintu do žita. Po pár stránkách se Greyson ukázal jako fajn kluk. Oblíbená postava to stále nebyla. První polovina knihy se za mě extrémně táhla. Často to od čtení odradilo. Asi proto mi dala kniha tolik zabrat (časově). Po týdnu jsem první polovinu knihy nějak přelouskala. Čekala jsem nějakou velkou zápletku nebo vyřešení Goddardovo postavení, které nabíralo na obrátkách. Nedělo se nic kromě hry na kočku a myš. Systém smrtek je geniální a propracovaný, avšak zakončení triologie jsem nepobrala. Rowana mi bylo líto. Neuměla bych si představit strávit desítky let "sama". Vyvrcholení děje nečekané, ale trochu otevřené.
Rozhodl jsem se hodnotit knihu až poté, co dočtu celou trilogii, abych se mohl retrospektivně zamyslet nad tím, v čem jsou díly stejné, v čem odlišné, v čem se mi líbily a v čem nikoliv. Třetí díl, zakončení celé trilogie, musím hodnotit o něco střízlivěji, než první dva díly. Nevím, čím to bylo, ale první polovina knihy mi připadla extrémně, ale jako opravdu extrémně dlouhá a občas jsem se přistihl, že se do čtení vyloženě nutím. To u prvních dvou dílů nikdy nenastalo, což u mě vždy evokuje myšlenku, že "někde" je problém. Ten jsem odhalil hned v druhé části knihy. Ta totiž naopak byla skvělá, četla se zlehka, jako první dva díly a nakonec jsem si říkal "chci ještě další kapitolu", "chci vědět, jak budou osudy hlavních hrdinů pokračovat", "to mi sakra nemůžeš Neali udělat!". Osobně bych první polovinu knihy zkrátil o 100 stran (byť chápu, že popis událostí a míst a příprava na druhou část musela být) a radši bych oněch 100 stran četl v druhé části, kde se děj skutečně neloudal, ba naopak ubíhal rychlostí světla. Cením si již klasických zápisů z deníků a tentokrát navíc i ze začátku nic neříkajících vstupů Nimba a...(?). Velmi originální, netradiční. Suma sumárum, třetí díl si u mě vysloužil poctivých 85 %. Zakončení trilogie mne jako čtenáře uspokojilo, měl jsem radost, cítil jsem skutek, byl jsem místy překvapen. Děkuji Ti za všechny tři knihy!
Tahle kniha byla prostě wooow. Neal Shusterman mě asi nikdy nepřestane překvapovat svým stylem psaní. Bylo tam strašně moc myšlenek, že bych je nezvládla ani všechny olepíkovat.
Kniha byla naprosto fenomenální zakončení série. O tom žádná. Dostáváme odpovědi na otázky z prvních dvou dílů. Děj a finální vyvrcholení se vyvíjí stylem, který bych ani za Boha neuhodla.
Konečné scény, možná celkově konec, je trošku moc thrillerový. Přišlo mi, že je to už trošku moc, ale budiž, dává to jakž takž smysl.
Takže za mě další kniha ve které se Shusterman předvedl a ukázal jak je neskutečně talentovaný. Série si mě získala už u prvního dílu a tímto dílem se absolutně nic nemění.
Štítky knihy
pro dospívající mládež (young adult)
Jako by se sám Neal Shusterman zuby nehty bránil opustit svůj vytvořený svět a ještě se v něm toužil utápět; čeřit vody problémů, aby je v závěru mohl jednotně vyřešit a navždy opustit Citru, Rowana i celý tento svět. Snad by bylo příhodné, aby namísto zoufalé beznaděje a pachtění se ve vzduchoprázdnu raději zaměřil svou pozornost nad morálním aspektem celého velkého finále. Snad věřil, že si každý odnese to své unikátní poselství a nesnažil se stylizovat do role mravokárce s jedinou možnou pravdou...