Šikmý kostel

Šikmý kostel https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434224/bmid_sikmy-kostel-7BI-434224.png 5 6781 1613

Šikmý kostel série

1. díl >

Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text

Přidat komentář

Marika Vanova
29.10.2020 5 z 5

Šikmý kostel je další víceméně těžší smutné čtení ze života před sto lety. Každá malá radost tam hned zapadne, jako by ani nebyla. Na knihu jsem se těšila, ale teď jsem z ní trochu unavená a rozladěná. Musím to vstřebat, život určitě nebyl jednoduchý, já si teď nemám na co stěžovat. Ráda jsem nakoukla pod pokličku česko-polských vztahů na ostravsku, to je hodně zajímavé čtení. Na druhý díl se těším, styl psaní paní spisovatelky mi vyhovuje. Dávám 5 hvězd, ale pro mě nejsou úplně naplněny, tak na 4,5.

Andrea81
28.10.2020 5 z 5

Už během četby se mi usídlila v srdci a zůstane tam napořád. Paní autorko moc děkuji.


Melanka
28.10.2020 5 z 5

Už úvodní scéna knihy o putování žen pro sůl mě dostala. Po celou dobu čtení téhle knihy mi stále přicházelo na mysl, jak se tenkrát žilo (či spíše živořilo) v kraji havířů a jak se dnes žije nám. Jestlipak my nejsme rozmazlení a zpovykaní?
Klobouk dolů před autorkou a její prací. Skvěle zasazené příběhy do historických reálií.

čef
27.10.2020 5 z 5

Po přečtení této knihy autorce přeji, aby napsala ještě mnoho zrovna tak dobrých knih. Nebude to mít lehké, takto skvělé vystižení prostředí a doby bude asi náročné znovu dosáhnout. Život na Karvinsku byl hodně těžký a i z tohoto románu je patrné, odkud pramení tvrdá opravdovost dnešních Ostravaku. Generační příběhy se mi vždy líbí a tento se určitě zařadí mezi ty moje nejoblíbenější.

flare
26.10.2020 5 z 5

Ten kostel opravdu existuje a nejen on,tedy, uz toho moc nezbylo,ovsem dulni cinnost nezastavis..pekna kniha,opravdu..

Juagustin
26.10.2020 3 z 5

Navzdory všem nadšeným komentářům i oceněním, které kniha dostává, musím přiznat, že jsem byl spíš zklamán. První polovinu knihy jsem se do čtení musel dost nutit. Postavy mi přišly velmi schematické, nevykreslené, neviděl jsem za nimi živé lidi, jejichž osud by mě nějak vtahoval. Kniha mi připadla rozkročená mezi sociálním románem a červenou knihovnou, a to obojí tak nějak klopotně. Teprve od "dopisu z Vatikánu" mě kniha chytila, přesto jsem se občas nezbavil pocitu, že jde autorce o to, narvat do příběhu všechny regionální historické události a příběhy, které posbírala, a občas mi to přišlo příliš šroubované. Nicméně, jak autorka uvádí v doslovu, kniha určitě plní její přání, aby vyvolala zájem o tento opomenutý kout naší země, ve mně tedy vzbudila chuť se na Karvinsko vypravit a podívat se přinejmenším na kostel sv. Petra z Alkantary. Stejně tak jsem se rád dalším samostudiem aspoň povrchně dovzdělal v polské historii té doby. Oceňuju citlivě podané téma česko-polského napětí při vzniku a vytyčování první ČSR a otázku násilné "čechifikace" tamního obyvatelstva.

Kajami
25.10.2020 5 z 5

Naprosto skvělá prvoina paní Lednické. Uvede vás do příhraniční oblasti, kde je černé uhlí bráno za zlato. Ocenuji i skvělé rozpracování na různé roky, které čtenáři osvětlí problematiku daných roků. Krásně se četla.

stazkam
24.10.2020 5 z 5

Autorka má vypravěčský dar (a také z knihy čišící silnou motivaci a chuť po poznání vybrané předlohy). Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, hltala jsem očima jak budou postavy bojovat se svými těžkými osudy na přelomu století, ve válce a pak zase na přelomu hranic nově vznikajícího Československa a Polska. Barvitě vylíčeno, téměř nepostřehnutelný přechod vyprávění jedné osoby k druhé...Dějiny, které mi nebyly příliš známé, protože, jak v doslovu autorka sama zmiňuje, se ve škole pouze tak nějak prolétnou. Tradice, život chudých horníků a jejich rodin...Díky knize jsem mohla nahlédnout do života obyčejných lidí před více než sto lety na území Česka, kde bylo vždycky těžké živo(ta)bytí.

mirunda
24.10.2020 5 z 5

Poslední dobou nemám na knihy ani čas a ani moc náladu, takže tuto jsem louskala velmi dlouho, ale nic to nemění na tom, že kniha byla velmi čtivá a zajímavá.

yoseff
23.10.2020 5 z 5

Takovej Germinal po Česku.

irena4184
21.10.2020 5 z 5

Potřebuji nutně pokračování. Skvěla kniha, promyšlený děj, krásně vykreslené prostředí té doby. Můj pocit z knihy ještě umocňuje to, že každý den jezdím kolem Šikmého kostela.

Lindulinek
21.10.2020 4 z 5

Obsahově velmi propracovaná kniha ve stejném duchu jako příběhy paní Mornštajnové. Nicméně jednu hvězdu odebírám za mé subjektivní hodnocení, že se mi kniha četla těžce a i když nemá mnoho stran, trvalo mi dlouho, než jsem se díky celistvému textu dostala na konec. K románu to sice patří, každopádně já vítám knihy s větším počtem kapitol.

Pavluš943
20.10.2020 5 z 5

Krásná kniha popisující život takový jaký byl a jaký vlastně stále je,jen v jiných kulisách. Složitý, mnohovrstevný, krásný i krutý. Je vidět, že si s psaním díla dala autorka velmi záležet, aniž by to nutně znamenalo, že se kniha bude složitě číst a ještě hůře chápat. A navíc osobně miluji knihy s přesahem nad několika generacemi.

ivousekk
20.10.2020 5 z 5

Vynikaji. Tak skvele napsano, ze se to cte samo a jeste jsem se dozvedela tolik zajimavych veci. Parada. Doporucuji.

alibaba72
20.10.2020 5 z 5

Přečteno jedním dechem. Mám moc rád rodinné ságy a tahle je o to zajímavější, že mě ještě navíc vzdělává :-) Už se těším na pokračování.

1predseda
19.10.2020 5 z 5

Nádherná kniha, těším se na další pokračování ságy.

Market-k-a
19.10.2020 5 z 5

Čtivé, poučné. Člověk si uvědomí, že se v dnešní době nemá vůbec špatně.

Cajda
19.10.2020 5 z 5

SUPER!!! Vybráno do ČV - zaujala mne obálka i název. Knihu DOPORUČUJI! A jistě se k ní někdy ještě vrátím a přečtu znovu. Chci ji koupit sestře k Vánocům. Paní Lednická: smekám! a gratuluji.

Jabkovžupanu
18.10.2020 5 z 5

Výborná kniha plná historických reálií. Poutavě napsaný vhled do života karvinských horníků na přelomu 19./20. stol.

Aleen
17.10.2020 5 z 5

Než jsem se dostala k hodnocení a poznámkám o knížce, kterou jsem přečetla jen chvilku po vydání, je z ní Kniha roku... A právem, alespoň z pohledu mého a další spousty čtenářů. Nečekaný úspěch to nebyl, masáž vydavatele a distributorů před a těsně po vydání, byla značná. Jsem moc ráda, že jsem nepodlehla své vypěstované nechuti k takovým knížkám a pustila se do ní.
Příběh je psaný s velkou měrou empatie a s takovým citem, že i mně umožnil vcítit se do emocí a důvodů k rozhodnutím všech postav. Krásně vykresluje, z dnešního pohledu, přetěžký úděl lidí, kteří žili před námi, a to ani ne dlouhá století. Není to vlastně ani tak dávno a přitom si již nedokážeme představit, že bychom naše čtyřleté děti poslali na celý den pást kozy, nebo pro sůl šli takovou dálku pěšky a pak ji ještě pěšky táhli domů... A to jsou jen ty nejmenší ukázky náročnosti běžného života našich předků.
Literární požitek můžu vyjádřit jen tak, že řeknu, že když jsem chtěla posoudit, jakým jazykem, jakým stylem je psáno, nikdy jsem se na to nemohla plně soustředit, protože děj mě vždy natolik vtáhl, že mi styl byl úplně ukradený. To je to nejlepší, co se spisovateli může stát. Paní Lednická je pro nás všechny velice milým překvapením a držím jí palce, aby se jí i nadále dařilo tímto způsobem nám přinášet příběhy lidí ze ztraceného města.