Šikmý kostel

29.02.2020

Z knihy Šikmý kostel se budu vzpamatovávat dlouho a vím, že na ni nikdy nezapomenu, že si ji vždycky ponesu v srdci a v duši a že na osudy, které popisuje, v budoucnosti mnohokrát pomyslím. Už ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že Karin Lednická knihu chystá, tušila jsem, že to bude zážitek. Pak jsem se konečně dočkala a začala jsem číst. Po pár stránkách mi bylo jasné, že tohle je výjimečný počin. A teď, po dočtení poslední stránky, kterou jsem si tolik šetřila… nemám slov. Nemám v ruce nic, čím bych dokázala lidem, kteří tuhle knihu ještě nečetli, předat, jak neskutečná je. Kromě knihy samotné.

Sedím tu nad poloprázdným dokumentem a přemýšlím, jak vrátit Šikmému kostelu to, co mi dal on sám. Jak přesvědčit každého kolem mě, aby si knihu taky přečetl, aby si ji taky prožil…

Šikmý kostel má všechno, co od výborného čtení můžete chtít.

Je to kniha napsaná důmyslně, každé slovo je pečlivě zvoleno, stylistická stránka je propracovaná a současně nádherně lehká, místy vznosně křehká, jinde syrová a bolestivě upřímná. Není to text, který přečtete bezmyšlenkovitě za jedno odpoledne a ani jednou se nepozastavíte nad krásným obratem či slovním spojením. Šikmý kostel je kniha, která zaslouží čas a plnou pozornost, přesto je však celý text přístupný, čtivý, srozumitelný a laskavý.

Hloubka rešerší vás ohromí. Za Šikmým kostelem nestojí pár přečtených knih a několik rozhovorů s pamětníky. Sami uvidíte, že pozadí musí tvořit stovky stran přečtených textů, nekonečné hodiny strávené s těmi, pro které se nejrůznější okamžiky z příběhu neodehrávaly jen na stránkách knihy (jak ostatně autorka potvrzuje v doslovu), a především, laskavá práce se všemi získanými informacemi.

V Šikmém kostele se nedočkáte ždímání čehokoliv až na dřeň – emocí, informací, osudů. Naopak, některé příběhy a zážitky nepotřebují doslovné vyprávění, nepotřebují onu poslední závěrečnou větu, která vrhne na vše, co bylo řečeno dříve, to pravé světlo. Strach dříme v neznámu, což na vlastní kůži pocítí hrdinové knihy, pocítíte to i vy a připomenete si, že před lety se přesně takhle cítili lidé z masa a kostí, stejní jako my všichni. Lidé, kteří netoužili po ničem jiném, než byl bezpečný domov, zdraví rodiny a klidné časy nepoznamenané válkou a marnivými spory.

Propracovanost postav jsem v textu původně úplně opominula – ona je totiž tak zvláštně samozřejmá a působivá, že ji člověk nevnímá, ale je důležité uvědomit si, že tam je. Vývoj jednotlivých charakterů je nádherný. Ano, smutný a mnohdy zdrcující, přesto zvláštním způsobem krásný jako sám život. Ke každé z postav z určitých důvodů přilnete, s každou se v některých věcech rozejdete. Budete svědky nekonečné pokory, bezbřehé naivity, vroucí lásky, ale i zdrcujícího neštěstí, neodvratitelné zahořklosti, dusivého zármutku… naděje i beznaděje.

Šikmý kostel pokrývá celkem dlouhou časovou etapu (léta 1894 – 1921) a díky tomu se čtenář seznamuje s celou řadou postav a jejich osudů. Musím velmi kvitovat, že autorce se podařilo čtenáře ve svém příběhu vždy zcela orientovat, nikdy jsem se necítila vytržená či nejistá, o kom je zrovna řeč, v jakém období se nacházíme, co se stalo předtím a co poté. Přestože jsem knihu četla relativně dlouho, jelikož jsem si ji chtěla dávkovat po troškách a tak si ji šetřit, neztrácela jsem se a vždy jsem během dvou vět zcela propadla přímo do vyprávění.

Což je ostatně další bod, který je nutné okomentovat. Tuhle knihu nečtete, ale prožíváte. Karin Lednické se daří neobyčejně lehce vtáhnout čtenáře přímo do víru dění a celý příběh se tak před ním odehrává jako film, jako nesmírně živé vyprávění, kterého je nejen svědkem, ale mnohdy přímým účastníkem. Veškeré emoce prožívá spolu s jednotlivými postavami, klopýtá po cestičkách, cítí bahno v roztrhaných botách, sžírá ho utrpení způsobené válkou, cítí bolest na dlaních od puchýřů rozedřených těžkou prací na poli, dech se mu zadrhává v krku, zatímco se ruce prohrabávají uhlím. Všechno se to odehrává v samotném čtenáři, příběh jako by doslova ožíval.

Uf, je toho tolik, co bych ještě chtěla dodat, a současně bych nejradši celý tenhle zážitek smotala do pevného klubíčka, které bych si schovala do duše a v tichosti si jej odmotávala a odžívala znovu a znovu. Určitě jsem zapomněla na něco, co jsem rozhodně chtěla předat dál, ale to nevadí. Některé věci si musí v Šikmém kostele najít každý sám. Jinak to při takhle niterném čtenářském zážitku prostě nejde.

Poslední věc, kterou bych chtěla dodat, je to, že jsem přesvědčena, že lidem, kteří nejsou s historií tohoto regionu dobře seznámeni (a mezi které se ostudně počítám i já), Šikmý kostel dost dramaticky a drasticky otevře oči. Měla jsem dojem, že vím, ale pochopila jsem, že jsem nevěděla vlastně nic. „A třeba i k poznání a porozumění čtenářů, kteří jsou odjinud. Kéž by.“ Těmito slovy končí doslov autorky. Jako rodilá Pražačka mohu jen zkonstatovat, že její přání se rozhodně splnilo. Karin Lednické se podařilo vmáčknout malý, ale nikoliv nevýznamný kousek karvinské země do mého srdce, kde zůstane už navždy. Budu chtít vědět víc, než co jsem se dozvěděla ve škole, budu chtít znát i víc, než jsem zjistila v knize samotné. A když tohle autor dokáže… Znamená to něco úžasného.

Ano, možná si řeknete, tolik superlativů – je to vůbec možné? Upřímně, já bych si snad taky nevěřila, kdybych tuhle knihu nečetla a neprožila na vlastní kůži. Takže nám z toho vyplývá jediný závěr – tohle si prosím, prosím přečtěte. Děkuji.

28.02.2020

Úžasná kniha!
Nedokážu si představit, kolik času autorka strávila sběrem dokumentů, ale jedno je jisté: jen málokdo by dokázal tyhle historické a především lidské střípky odžité na přelomu 19. a 20.století přetavit v tak silnou a čtivou knihu. A K.L. tohle zvládla jako svou prvotinu, klobouk dolů! Zážitek, na jaký hned tak nezapomenu: silný příběh a v něm zakomponované pravdivé historické reálie, o kterých jste se v dějepisu vůbec nedozvěděli.
A pak ten jazyk! Samozřejmě, spoustu místních, nářečních, polsko českých výrazů určitě každý čtenář očekával. Ale tu krásnou a hutnou češtinu, jednoslovné věty, věty holé, ale nádherné, silné, úderné - to jsem tedy já nečekala ani náhodou. Lahůdka!

Když ostatní utíkali po šichtě domů, on zůstával, aby lidem z druhé šichty koukal pod ruce. Pomáhal, když mohl. Neměl žádné ambice, chtěl být užitečný. Pochválený. Neodehnaný.
Byl všechno.

28.02.2020

Jelikož jsem se v Karviné narodil,chodil tam do tanečních,potkal životní lásku s níž jsem ruku v ruce prošel všechny místa o nichž se v knize píše,nemůžu ,než velice subjektivně, hodnotit pěti hvězdami.Konečně někdo napsal o našem razovitem regionu knihu,která nás ukazuje v lepším světle než Pestré vrstvy Landsmanna,nebo než v špatném pochopení blogu Deníku Ostravaka.Příběh začínající v r.1894 je vyprávěn více z ženského úhlu pohledu než mužského a snad proto v něm vyniká dennodenní drsnost života v okolí šachty.Při čtení jsem pochopil razovitost zdejšího regionu ,hulvátství i nekompromisnost některých názorů.Zároveň jsem obdivoval víru ,soudržnost ,naději a lásku lidí ,žijících v těch minulých těžkých dobách a která je zakořeněna v genech některých potomků dodnes.Tchán byl havíř a z jeho vyprávění o staré Karwiné a srovnáním s románem můžu říct ,že v literárním světě se zrodila nová hvězda.Karin Lednická z Karviné.Těším se na pokračování a věřím,že nezklamou.Překvapením byl i popis česko-polské války , kterýžto konflikt dokáže zde i po sto letech vyvolat vášnivé debaty,slušně řečeno.Dle mého názoru je velice objektivní ,z něhož si dovolím citovat postoj prosté ženy:
"Ano,Velká válka skončila,mocipáni sestavují nový svět,v Čechách lidé radostně prozpěvují husitské písně.Ale tady v Karwiné a kolem ní jako by jedna válka přešla v druhou.Prokletá doba,prokleté sváry!A kvůli čemu to všechno?Barka tomu rozumí stále méně a méně.Tolik nenávisti mezi lidmi!Odkud se vzala?Kde nabrala tolik síly?"
Na konci knihy se ukazuje pravdivě,že viníci byli na obou stranách konfliktu stejně nesmiřitelní.
V doslovu autorka vyjadřuje přání aby kniha sloužila nejen k poctě Karvinských,ale k poznání a porozumění čtenářů,kteří jsou odjinud.Připojuji se a přeji si jako ona : Kéž by.

28.02.2020

Kniha, která mě zaujala svým názvem. Přesně tak to bylo, když mě její obal udeřil v knihkupectví do očí. Tušila jsem, že se jedná o Karvinou a šachty.
V podstatě to tak je. Jen bych čekala trochu víc propracované charaktery postav a pestřejší popis života v hornických koloniích.
Naopak oceňuji vykreslení polsko-českého konfliktu v závěru knihy, neb na tuto část historie se trochu zapomíná.Zajímavý debut.

24.02.2020

Troufám si říct, že vedle knih A. Mornštajnové to byla a je jediná kniha od současné české autorky, která mě tak pohltila, bavila a nepustila. Silný příběh sledující mezigenerační osudy několika rodin v karwinské oblasti na přelomu 19. a 20. století. Další z několika málo knih, o které vím, že se k ní budu vracet.
Vřele doporučuji k přečtení a těším se na další díly!

23.02.2020

Úžasné a dechberoucí. Taková ta kniha, která Vás pohltí a nemůžete přestat číst. Takova ta kniha, kdy s každou další přečtenou stránkou Vás začíná tížit myšlenka, ze za chvíli dočtete do konce, a to nechceš!Proto ctu knihy, pro tu schopnost dobrého spisovatele přiblížit dej příběhu čtenáři natolik, ze ho prožívá spolu s hrdiny, cítí jejich bolest, vnímá jejich emoce, dokáže si predstavit reálie doby. Tak by měla vypadat literatura a dobry příběh. Paní Karin, diky, je to zazitek!

22.02.2020

Na knihu ŠIKMÝ KOSTEL mne upozornila mamka, která si o ní přečetla v jednom informačním letáku, a když jsem si přečetl, o čem kniha pojednává, věděl jsem, že si knihu chci také přečíst. Rovněž kladná recenze od Aleny Mornštajnové, která se nachází na přebalu knihy, mne utvrdila v tom, abych si knihu co nejdříve přečetl. Knihu jsem přečetl poměrně rychle, knihu doporučuji a hodnotím ji na 5*.

Autorka v DOSLOVU píše: „Při několikaletých rešerších jsem samozřejmě pracovala s historickými prameny a odbornou literaturou, ale stejně významným zdrojem informací pro mě byly rozhovory s pamětníky. Mluvila jsem s každým, kdo byl ochoten mluvit se mnou, strávila jsem při těch vzpomínkách stovky hodin a vyslechla si mnohdy velmi emotivní zpovědi.“

Bydlím v Karviné, takže jsem se s příběhem našich hrdinů více sžil a začetl jsem se do takové míry, že jsem knihu nedokázal odložit. Všechny dějové linie se mi líbily, dozvěděl jsem se řadu nových informací, které jsem nevěděl, anebo jen okrajově. Bylo zajímavé číst o městech a přilehlých oblastech, které znám – Orlová, Stonava, Horní Suchá, Doubrava, Ostrava.. Když jedu po hlavní cestě autobusem nebo autem, zpovzdálí vidím ŠIKMÝ KOSTEL, který jsem doposud ještě nenavštívil, takže časem bych chtěl tento kostel navštívit včetně jeho okolí. Kniha byla čtivá, autorka věnovala přípravě knihy 4 roky, jedná se o první knihu, kterou autorka napsala, autorčin sloh byl výborný, v knize používá slova i věty, které se používají v našem městě nebo v jeho okolí.

Knihu ocení určitě čtenáři, kteří bydlí přímo v Karviné nebo v přilehlých oblastech a které bude zajímat historie našeho města a historické události, které se zde odehrály. Příběh je vystavěn na skutečných událostech. Samozřejmě knihu si může přečíst kdokoliv z kteréhokoliv města. Přeji knize, aby se dostala co k největšímu počtu čtenářů, protože si to určitě zaslouží. V karvinských a v ostravských knihkupectvích je to jedna z nejprodávanějších knih a troufám si tvrdit, že tomu bude i v následujícím období. KARIN LEDNICKÁ má určitě vypravěčský talent psát knihy a myslím si, že na české knižní scéně se objevila autorka, která si nepochybně získá přízeň čtenářů. Budu se těšit na druhý díl knihy, který snad vyjde v příštím roce. 

V sobotu 29. 2. 2020 jsem se zúčastnil KNIŽNÍHO FESTIVALU V OSTRAVĚ, kde byla osobně přítomná Karin Lednická a křtila knihu ŠIKMÝ KOSTEL. Na křtu této knihy se také podílela Alena Mornštajnová. Kniha nebyla pokřtěna šampaňským, jak by se dalo očekávat, ale vodou z kaliště, kterou odebrala Karin Lednická z Karviné - Doly. Musím říci, že autorka působila na mě vstřícně, s laskavostí a s ochotou podepisovala knihy ještě před jejím oficiálním vystoupením. Rovněž četla také některé ukázky z její knihy.

Na počátku knihy se nachází mapa Karwiné (stav odpovídající časovému rámci knihy) a v závěru knihy se nachází mapa městské části Karviná - Doly (současný stav). Myslím si, že je škoda, že se v knize nevyskytují fotografie. Autorka sice řekla, že fotografie do knihy neumístila z toho důvodu, poněvadž si myslí, že do beletrie se to příliš nehodí, ale podle mého názoru mohly být fotografie umístěny třeba jako PŘÍLOHA v závěru knihy. Každopádně autorka má svoje internetové stránky - www.karinlednicka.cz, kde jsou fotografie vystaveny. Přebal knihy je také velmi pěkný.

20.02.2020

Souhlasím se všemi komentářemi dole je to kniha nebývalých rozměrů, nebývale dobrá a naprosto nedocenitelná. Po přečtení nemám sílu se rozepisovat, snad stačí říct že by neměla v podstatě nikoho minout. Její kvalita je v něčem, co člověk objeví na prvních stranách, a je celkem jedno odkud pocházíte, něco vás kniha naučí nebo by přinejmenším měla.

20.02.2020

Výborný román plný emocí, psaný s pokorou a úctou k životům našich předků.
Šikmý kostel by měl mít čestné místo v knihovně každého karvinského patriota, neměl by
uniknout milovníkům historických románů, které čerpají z reálných událostí.
Čtenářům z ostatních koutů republiky se díky knize nabízí možnost poznat minulost našeho
jedinečného kraje a pochopit náturu zdejších svérázných obyvatel.

20.02.2020

Šikmý kostel je pro mě už teď na začátku roku bez přehánění knihou, kterou jen tak něco nepředčí.

První díl románové kroniky zasazený do drsného ostravsko-karvinského revíru přelomu minulého století. Těžký život, těžká práce, těžké časy a těžké lidské osudy. Avšak napsáno s takovou lehkostí, empatií a pokorou, vyprávění je živé, postavy velmi životné a skvěle prokreslené, plnokrevné bytosti, stejně jako prostor a prostředí.
Jste tam s nimi. Všude. Jejich příběh je na chvíli i tím vaším, dotkne se vás hluboko... a zůstane už napořád. Karin Lednické se podařilo něco velkého.

Myslím, že i ve vodách současné české literatury zapůsobí jako zjevení a bude se o ní ještě hodně mluvit a psát - však si to taky zaslouží.

20.02.2020

Šikmý kostel je kniha, která vás naprosto odrovná. Od první stránky dokonale čtivé, slova v ní plynou tak lehce a uvěřitelně, až máte pocit, že jste její součástí. Postavy, popis krajiny, samotný příběh...To vše se vám zaryje pod kůži a po dočtení budete cítit smutek, jak těch 400 stran rychle uteklo. Doporučuji všem, bez rozdílu věku, či místa bydliště! Šikmý kostel je dokonalý.