Sedmikostelí
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1031/bmid_sedmikosteli-0AI-1031.jpg
4
743
149
Podtitul: Gotický román z Prahy. Kniha je oslavou Prahy, její gotické architektury a svým způsobem je obžalobou moderní doby, která se k odkazu předků chová hůře než macešsky. Čte se jedním dechem, ačkoliv tempo vyprávění není nijak strhující. Do příběhu jsou vkládány poznámky o architektuře, minulosti a drsné přítomnosti. Prakticky od počátku tušíme, kdo by za tím mohl stát, jsou nám známy i důvody a leckdo je přijme. Odbočky od děje, které jsou v knize časté, děj neruší, ale příjemně doplňují. Hrůznost některých scén jen dává tušit konec, který je stejně překvapivý jako celá kniha. 2. vydání (dotisk)... celý text
Přidat komentář
Zvláštní knížka. Velmi se mi líbilo prostředí staré Prahy, z vyprávění si člověk, který je v popisované oblasti někdy pohyboval, opravdu krásně vybaví, kde se hrdina nachází. Nicméně příběh jako takový mě nebavil.
Mé očekávání nebylo valné, ale tuhle knížku není radno podceňovat. Ten úžasný styl psaní, to bylo asi to nejlepší, hned potom tak zajímavý popis Prahy. Ach.... Trochu horší, byl život Květoslava a jeho životní trable. Vraždy jako takové jsou popsány zajímavě, nicméně jsem měla nejradši popisy Prahy a ty jeho výjevy, kdy se dostal do jiné doby.
Tento román mě zasáhl přímo do srdce. Snad je to tím, že se delší "polovinu" svého života pohybuji na Praze 2, mám ráda magii těchto míst. Mám ráda historii i architekturu a tím, že někdo píše přesně o těch kostelech, které jsou většinu roku bohužel zavřené veřejnosti, tím si mě úplně získal. Román obsahoval spoustu informací o jednotlivých gotických kostelech Prahy 2 a to jsem úplně hltala. Román beru jako hold kráse a kouzlu Prahy 2 a myslím, že hodně lidí těmito místy prošlo, protože je tam mnoho vysokých škol, i koleje, menza, nemocnice, porodnice a musí to mít stejně jako já... A že když stojím na Karlově náměstí, cítím se tak dobře, je to místo, kde kdysi byl kostel Božího těla, který vycházel z umístění božího hrobu v Jeruzalémě, protože Karel IV. koncipoval plán ulic Prahy 2 jako Jeruzalém. I když jsem racionální člověk, tahle metafyzika mě fascinuje. Autor se mi strefil do mých citů k těmto místům a odpouštím mu podivný až sadistický děj a divný milostný příběh. Dávám nejvíc hvězd.
Děj této knihy se odehrává v zajímavém prostředí pražského Nového města. Naprosto se shodnu s názorem autora na prznění gotických staveb v období baroka. V té době byla spousta krásných staveb zničena, ač stojí dodnes. Kdybych se mohl vrátit v čase, chtěl bych vidět Prahu ještě předtím, něž prdlo v kouli husitům a začali bořit, co mohli. Co se týče samotného děje knihy, tak ten mě nijak zvlášť nenadchl a chvílemi mi přišel až poněkud fantasmagorický.
Bohužel - zklamání. Přišlo mi to jako na horské dráze. Velice čtivé, svižné pasáže střídané nudnými popisy kostelů, výčty ulic, sáhodlouhé monology postav, které se zjevily odnikud někde. Chvílemi jsem se přistihla, že čtu velice povrchně. Vraha znáte všichni hned od začátku, o to větší zklamání bylo, když se moje domněnka zcela potvrdila. To, co mě u knihy drželo, byla naděje na nějaký zajímavý konec. Ale bohužel. Celá kniha mi přišla zbytečně zdlouhavá, ač nemusím rychlé svižné thrillery plné akce, tady mi přišly popisné pasáže až nekonečně dlouhé. U Urbana jsem na jistou nepravděpodobnost příběhu zvyklá, ale tady to dovršil konec, respektive Epilog, který byl až absurdní. Je možné, že jsem celý ten koncept knihy vůbec nepochopila, v tom případě se na mě nezlobte, ale co se Urbana týče, daleko raději budu doporučovat Hastrmana nebo Michaelu. Sedmikostelí nemělo špatnou myšlenku, ale celkové provedení mi moc nesedlo.
Jedna z knih, které jsem si ke čtení vybral dle náhody a ke kterým jsem přistupoval s velkými obavami, ale která si mě získala a kterou jsem dočetl bez nejmenšího problému. Největší strach mi nahnaly slibované rozsáhlé pasáže popisující gotickou architekturu. Ovšem vzhledem k tomu, že vypravěč příběhu je nadšenec do gotiky a my celý příběh sledujeme jeho očima, nepůsobí tam tyto popisy nijak rušivě. Naopak, skvěle se tam hodí a čtenáři přijde přirozené, že se milovník architektury pozastaví a obdivuje kostel. A co je hlavní, příběh neustupuje popisovým pasážím, naopak, je jimi příjemně prolnutý a dodává příběhu kouzlo.
Nadšen a okouzlen Mlýnem na mumie, hledal jsem knihu podobného rázu. Narazil jsem na Miloše Urbana a protože jeho knihu Sedmikostelí jsem dostal od nejmenovaného eshopu jako dárek, byla to jasná volba pro seznámení s tímto spisovatelem. Nu, styl je to rozhodně jiný, zcela chybí hrátky s jazykem, vypravěč vypráví příběh s odstupem času, věcně, skoro až bez emocí, věty jsou jednoduché, lakonické. Povaha vypravěče, jenž je naprostým opakem hédonisty Durmana, mi však byla natolik sympatická, že jsem zvědavě četl dál. Trošku mi připomínal hlavní hrdiny z některých povídek Edgara Allana Poea, nesmělé podivíny a životní outsidery se zvláštními zálibami, ten strohý styl, jímž je kniha psána, se k němu vlastně dokonale hodil a snad to tak autor i zamýšlel. Stejně jako v Mlýnu na mumie, vyšetřování vražd není až tak důležité, kniha je spíše vyznáním autorovy lásky ke gotice, ústy hlavních hrdinů se nám dostává rozsáhlé přednášky o historii pražských kostelů a je ventilován odpor ke všem postgotickým slohům. Myšlenky na první pohled kontroverzní, ale rozhodně hodné k zamyšlení. Závěr mne velmi mile překvapil.
Podivná myšlenka, krásné popisy Prahy a jejích budov a úžasný jazyk mi dokázaly, že knihy Miloše Urbana stojí za to číst.
Podiv(uhod)ný Urbanův text, který má pro mě velké kouzlo i díky tomu, že žiju v Praze a mám ráda prostory prázdných kostelů.
Trochu zklamání. Kniha se celkem vleče, často zabíhá k popisu pražských zákoutí. Hlavní myšlenka a závěr určitě zajímavý, ale to kolem je trochu hůře čitelné.
Opravdu nevšední počtení. Miloš Urban má svůj osobitý styl psaní, který se nezapře. Měla jsem co dělat. abych se občas neztrácela a vše pochopila tak, jak bych měla. Ale i tak hodnotím dílo velmi kladně. Bavilo mě. Konečně jsem po delší době sáhla po něčem jiném, než je romantika a relaxační literatura. Autora a nejen toto dílo, ale třeba i "mrtvý holky" jsem četla a mohu jen doporučovat dál.
Druha kniha od autora a stale stejny pocit.
Krasna prace s jazykem, neotrele obraty, dlouhe a vasnive popisy nezivych veci a budov....proc ne.
Mam spis problem s tim, ze mi jeho styl psani pripada samoucelny, jako kdyby se autor prilis unasel sam sebou a schopnosti stylizace a na to dojizdi prirozenost a nasledne ctivost a touha hltat kazdou dalsi stranku.
Velice zdařilý horor z prostředí současné Prahy, kterému jistě přijdou na chuť milovníci staré architektury, především gotiky.... ;-) V knize se prolíná několik dějových linií, a proto čtenář musí bedlivě sledovat a rozlišovat, co se v příběhu děje a co již jsou jen Švachova vidění - velice tuto mystifikaci oceňuji....
Sedmikostelí řadím k Urbanovým povedeným knihám, které si milovník historie a tradic nesmí nechat ujít.... :-) Vřele doporučuji....
Miloš Urban si skvěle rozumí s jazykem, a k tomu je to velmi dobrý a zkušený vypravěč. Zároveň má ale problém s psaním dialogu, který u něj působí prkeně a uměle, při představě některých dialogů v reálu (resp. samozřejmě ve fiktivním světě, který Urban vytvořil) mi bylo mnohdy do smíchu. Také je v této knize znát, že se vyprávění dlouho a velmi dobře rozjíždí, autorovi se daří držet atmosféru jakéhosi neurčitého tajemna, postavy jsou zajímavé a čtenář chce vědět jak se jejich osud vyvine, ale od určitého bodu je všechno jasné a zdá se, že to pocítí i sám Miloš Urban. V tu chvíli najednou zrychlí a jeho vyprávění ztratí smysl i v intenci jeho fiktivního světa. Konec je pak, omlouvám se, naprosto nesmyslný, protože ve světě, který Urban popisuje a ve kterém se pohybuje po celou dobu knihy není možná existence toho, co je popsáno v epilogu.
Třeba v jiných jeho knihách podobný problém není, ale já už žádnou z nich asi číst nebudu. Sedmikostelí mě k tomu nemotivuje.
Většinou knihy nehodnotím, když je nedočtu, ale tady udělám výjimku. Nuda. To je to jediné, co mi v souvisloti s touto knihou vytane na mysli. Všeobsažná nuda. Ztráta času. Myslela jsem si, že Sedmikostelí (mimochodem moc pěkný název knihy) bude čtivější. Anotace knihy mluví o tom, že odbočky od děje, které jsou v knize časté, děj neruší, ale příjemně doplňují. No, mne tedy rušily tak moc, že knihu nedám. Život je příliš krátký. A dobrých knih je tolik, že je nikdy nepřečtu všechny. Tak proč ztrácet čas s knihou, která za to nestojí. Sedmikostelí odkládám s čistým štítem. Dala jsem knize několik šancí. Jsem za polovinou, tak moc je vidět, že jsem to chtěla dočíst. Ale další odbočka od děje mne dovedla k poznání, že o nic nepřijdu, když se ke knize už nevrátím.
Kniha mi moc nesedla. S mírným přemáháním jsem ji dočetla do konce. Hlavně mi nevyhovovaly dlouhé popisy pražských kostelů u nich jsem opravdu trpěla. Konec mi připadal unáhlený a trošku divný.
S každou další přečtenou knihou od něj, jsem více a více zamilovaná do jeho stylu. To, jak umí klást jednotlivá slova za sebe je prostě óda na český jazyk a pro mě pohlazení po duši (např. "Měsíc se pohádal s nocí, ač měly slavit úplněk; tma se černala bezedněji než všechny předchozí.") Nicméně, co se obsahu týče, jsem celkem překvapená, že zrovna tahle má tak vysoké hodnocení - mně přišla oproti jiným průměrná.
Nedočteno. I když jsem se na knížku těšila, žánr mi sedne a dle recenzí a anotace jsem věděla, co mám asi čekat, nedostala jsem se ani do půlky. Škoda.
Miloš Urban nazývá svou knihu gotickým románem, Já bych spíše řekla, že je to román o hledání gotického řádu v postmoderním marasmu. Je to kniha o hledání, při kterém padají hlavy a jiné lidské údy, Pražským Novým městem projíždí "neviditelný" oranžový jeřáb a jeho "neviditelný" řidič bere pořádek do svých rukou. Provokativní a fascinující příběh Miloš Urbana Vás odzbrojí a dostane!
Štítky knihy
Praha vraždy gotika středověk tajemství pátrání v minulosti gotické romány katolické kostely
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Kniha Sedmikostelí je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 1 055x |
| Čtenářské výzvě | 125x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 275x |
| Chystám se číst | 198x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 6x |
Z této knihy mám doopravdy rozporuplné pocity. Líbil se mi styl, jakým je napsaná, ale zároveň jsem trpěla u všech zdlouhavých popisů. Možná tomu přispěl fakt, že Prahu neznám, ale do těch popisů se mi pokaždé podařilo zamotat jak do pavoučí sítě. Kolikrát jsem chtěla četbu vzdát.
Z příběhu jsem měla stísněný pocit. Detektivka, historie, „mystérie“… Nevím, nedokážu si to nikam zařadit. Každopádně mi od začátku bylo jasné, kdo má vraždy na svědomí. Z toho fanatismu, nebo jak to mám nazvat, kterého se člověk dobere na konci knihy – i když náznaky knihou probleskují, mi teda moc dobře nebylo. Stačila mi ta představa, čeho by byl, nebo je, člověk schopný. Slepá víra v obrácení běhu času – od pokroku vedoucího (ne vždy) k užitku, k dobám dávno minulým, spravedlnost oko za oko, nebo spíše stavba za život…
Takže, shrnu-li to, knize dávám hvězdičky za styl, jakým je psaná a za chvíle, které ve mně vyvolávaly napětí. Ale rozhodně se nestydím napsat, že se mezi mé oblíbené knihy nedostane. I přesto jsem zvědavá, pokud se tak někdy stane, jak bude vypadat filmové zpracování, které je již několik let odkládáno.