Prostá pravda
Jodi Picoult
Pensylvánské městečko Paradise je oázou klidu a míru, dokud se ve stodole jednoho farmáře nenajde mrtvé novorozeně. Záhy se ukáže, že matkou dítěte je osmnáctiletá Katie Fisherová, neprovdaná dívka ze sekty Amišů, velmi striktní protestantské církve, jejíž členové dodržují pravidla tzv. prostého života. Oblékají se jako v 19. století, nepoužívají auta ani elektřinu a odmítají středoškolské vzdělání. Aby měla zbožná amišská dívka nemanželské dítě, a navíc ho zavraždila, je téměř vyloučené, ale proti Katii existují velice pádné důkazy. Obhajoby se ujme cynická, zatrpklá advokátka Ellie, která je s obviněnou vzdáleně příbuzná. A aby se dopátrala pravdy, musí advokátka nějaký čas s Amiši žít… Prostá pravda je nejen strhujícím soudním dramatem, ale především velmi zajímavým průhledem do života Amišů, zásadních otázek rodinného života a generačních rozdílů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Plain Truth , 2000
více info...
Přidat komentář
Hezké čtení, inspirativní, zajímavý konec. Ačkoli se odehrála vražda, přesto mám po přečtení v hlavě vše možné, jen ne vraždu. Amiše jsem do této knihy moc neřešila, ale jestli tato kniha opravdu vypovídá o tom, jací jsou, tak si říkám, jestli by se běžný svět neměl alespoň v něčem inspirovat.
Mám rozporuplné pocity, pořád jsem tušila, kdo to udělal, ale jako matka dítěte to nikdy nepochopím, a rozhodně bych se na konci knihy zachovala jinak, než dokonalá Ellie .
Pokud hodnotím ale knihu, pro mě rozhodně nebyla rozvleklá ani nudná, to naopak !! Jen ten konec mi neudělal dobře. Prostředí Amišů - děkuji, nechci.
Knížka nebyla špatná, ale strašně zdlouhavá. Soudní jednání se táhlo, až mě to nebavilo. Ale protože vím, že autorka píše krásně, tak budu dělat, že jsem tuhle knížku jakože nečetla :-D a dám jí ještě šanci.
Pro mě zatím neslabší kniha Jodi Picoult. Přesto je to stále ve stylu neotřelých příběhů, jak je pro J. Picoult obvyklé.
Skvělé napsáno, pěkná práce s detaily, autorka nic neponechala náhodě co se týče jednotlivých souvislostí v příběhu. Jediné, co bych vystřihla, byla linka vztahu Ellie a Coopem. V kontextu celého děje působí totiž trochu šablonovitě. Od počátku se dá tušit, jak se to asi mezi nimi vyvine. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že autorka tuto linii zapojila jen, aby dostála nějakému "receptu" na úspěšnou knihu, v níž přeci trable s láskou hlavní postavy nemohou chybět. Nicméně tenhle kiks vyvažuje ten zbytek, který je velmi povedený.
Překvapivě jsem z knihy nebyla vydřená.
Téma- zajímavé jako vždy.
Styl psaní-je to Jodi, jednak než dobře to ani nejde.
Dostala jsem do příběhu na 100%? Ne.
Mnohem víc se těším na její Čas odejít, než jsem se těšila Prostou pravdu (chci si dočíst její starší knihy, které mi ještě chybí...). Ale u knihy se mi stalo to samé, co u Nejsem jako vy. Celý děj mě bavil, ale okamžiky ze soudní síně, pro mě byly slabší (to jde na moje triko, nemám ráda ten soudní faktor nikde). Ale jinak jako celek hodnotím spíš pozitivně...
Jodi Picoult vždy zvolí zajímavé téma. Prostředí Amišů mě velmi zajímalo, kniha se dobře četla, místy ale rozvleklá.
Nebyla to špatná knížka, ale nepohltila mě, dokonce jsem se místy i nudila, závěr mě nijak nešokoval ani nepřekvapil a vyprchala ze mě velice rychle. S postavami jsem se nesžila a byly mi vlastně ukradené. Takže za mě chabé tři hvězdy za neobvyklé prostředí amišské komunity.
čekala jsem více. Souhlasím s ostatními, že děj byl dlouhý, natahovaný. Mohla mít kniha míň stránek a větší spád. Knihu oceňuji v tom, že popisovala církev Amišů, jejich životní styl. To mě zaujalo.
Kniha zdlouhavá, nudná. "Překvapivý závěr " mě nepřekvapil. To už zde hůře hodnocen Desátý kruh se mi líbil víc.
Ze začátku to bylo celkem vlažné čtení, ale jak jsem četla a četla, začalo mě zajímat jak to dopadne a musím říct, že jsem byla celkem napnutá až do konce.. Tak trochu jsem si myslela, že to tak dopadne :) Takže za mě docela napínavé a zajímavě zapletené čtení :)
Kniha byla zajímavá, že dala nahlédnout do společenství Amišů, ale klidně mohla mít o několik stránek méně.
Jodi Picault mám rád. Její příběhy mají hlavu a patu, jsou logicky vystavěné a do detailů promyšlené. Stejně jako tahle kniha.
Tak nevím.. čtyři hvězdičky dávám pouze kvůli prostředí Amišů, kniha sama průměr. Děj rozvláčný, plytký a naředěný, v mnoha částech nadbytečnost do očí bijící. Začátek každé knihy je skvělý, nastíní zajímavý problém, prostředí, postavy. Člověk se těší, je napjatý.. a potom jen cítí, jak z něj vyprchává nadšení a do konce čte už jen aby se dozvěděl, jak bude vypadat unáhlený konec. A rozpory v knize? už mě asi ani nepřekvapily:( Žádné příště už s touhle aurotkou nebude.
Skvělá knížka napínavá od začátku až do konce se zajímavým příběhem a odehrávající se v prostředí, s kterým se běžně nesetkáme. Prostě samé kladné věci a důvody, proč po ní sáhnout :-) Nejvíc se mi na Prosté pravdě líbí, že mě nejenom bavila, napínala a nutila mě hledat různé teorie rozuzlení, ale dala mi i nějaký ten podnět k zamyšlení. Také oceňuji, že se autorka nedrží pouze jedné hlavní dějové linie, ale do záhadnému případu Katie zamíchala i Elliin příběh, který knížku krásně dokreslil. Rozhodně doporučuji a chystám se i na další Jodiiny díla :-) Souhlasím, že kratší podoba by neuškodila, ale nenudila jsem se ani na chvíli, takže si rozhodně nestěžuji.
Štítky knihy
zfilmováno soudní procesy tajemství soudy církev amišové
Autorovy další knížky
2014 | Vypravěčka |
2005 | Je to i můj život |
2015 | Čas odejít |
2011 | Nejsem jako vy |
2017 | Velké maličkosti |
opět skvělá kniha od Jodi.