Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129668/bmid_cekani-na-kocoura-mbc-129668.png
4
614
189
Povídky o kočkách a jejich lidech série
1. díl >
Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme.... celý text
Přidat komentář
Znám paní Klevisovou coby autorku detektivek, takže mě tahle knížka opravdu překvapila. A víc než mile překvapila :-) Mám ráda její styl psaní, miluju kočky, takže za mě naprostá spokojenost.
I přes to, že to nějak nebyl šálek mé kávy, musím dát čtyři hvězdičky, protože napsané je to skvěle. Paní Klevisová totiž píše skvěle :-). Každý příběh mi na konci vehnal slzy do očí a to si myslím byl záměr této knihy, dojmout, pohladit.
Kniha se četla celkově dobře. Knihu uvítají zejména čtenáři, kteří milují kočky, ale také je kniha vhodná pro čtenáře, kteří mají různé předsudky vůči kočkám a po přečtení knihy třeba přehodnotí svůj názor na kočky.
Z jednotlivých povídek jsem si odnesl, že člověk by se měl občas zastavit ("spěchej pomalu"), a odpočinout si, aby mu život neutekl v té neustále rychlosti a stresu pod rukama. V jedné povídce se mi líbilo i vzájemná komunikace mezi majitelem a kočkou. Obdivoval jsem lidi, kteří se starali o kočky - dávali jim najíst, zašli s nimi k veterináři, raději dali najíst kočce a na sebe nemysleli. V knize se vyskytovaly také různé rady, jak se chovat vůči kočkám, aby nás měli rády. V knize se také vyskytují různé myšlenky :)
P.S. Přebal knihy se mi moc líbí, hned bych si kočku pohladit. :) :) :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Shodly jsme se, že o štěstí se nedá usilovat. Když se za ním honíte, utíká vám. Mnohem lepší je zastavit se. Spočinout. Rozhlédnout se. Štěstí je nejspíš někde blízko.
Pamatuj si, že rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými není v talentu nebo nějakých schopnostech. Ti úspěšní prostě jen udělali to, o čem neúspěšní akorát žvanili.
Vím, že kočka je zrcadlem svého člověka; pokud je klidný a vyrovnaný, chová se tak i ona. A čím víc svobody jí dáte, tím oddaněji k vám přilne.
Povídky o kočkách, kocourech a koťatech a nejen o nich. Přesto, že nejsem vášnivý milovník těchto chlupatých mazlíčků, styl Michaely Klevisové mám ráda, užívám si její cit pro vykreslení charakterů i prostředí a příběhy mě bavily. Raději si sice přečtu její detektivky, ale tyhle povídky opravdu nezklamou.
Příjemné čtení o kočkách a o tom, jak i takový tvor svede nám lidem obrátit život vzhůru nohama a dát nový směr.
Krásná kniha. Na konci každé kapitoly mě štípalo v nose a pálily oči. Těším se na pokračování. :-)
Jak píší ostatní - oddychové čtení, krátké příběhy z různých koutů světa, které mají společného jmenovatele - čičinu, která jen svou přítomností vyřeší leckterý problém lidí kolem. Nic jsem nečekala a nakonec se mi čtení líbilo.
I já celkem pohodlná nemikovnice koček z paneláku jsem přečetla a některé povídky mě zaujaly. Tvrdím, že nejmilejší zvířátko v paneláku je kytka:)) ale tahle žena má dar laskavého a půvabného psaní. Jednoduchý styl znám z detektivek a povídky téměř nečtu, ale toto bylo dobré!
Půvabné a ještě jednou půvabné!
Jsem jako veliký kočkař těžce neobjektivní, ale musím každou jednotlivou povídku pochválit. Všechny měly atmosféru, pohladily a byly skvěle napsány. Na konci jsem trpce litovala, že jsem již dočetla. Neboť jsem tuhle krásnou knihu, které se podařilo zachytit mnoho z kouzla, kterým kočky mění lidské životy, nechtěla dát z ruky.
Povídky byly z celého světa, a ač byla každá až obdivuhodně jiná, dohromady tvořily dokonalý celek.
Autorčin styl si mne opravdu získal. Musím brzy zkusit nějaký další její kousek, ale tenhle kočičí bude mít přece jen speciální místo.
Opravdu doporučuji!
Krátké povídky, jejichž trochu černobílý charakter ozvláštňují právě kočky a jejich kočičí způsoby. Trochu i návod na hledání těch správných životních pravd a hodnot, ovšem v poněkud jednodušší podobě. Chvílemi jsem si nebyla jistá, zda nečtu knížku pro děti.
Som mačkomil vždy a všade a v knižnici ma obálka hneď upútala. Prečítať sa to dalo, ale knihy s mačičkami som určite čítala aj lepšie.
Odpověď „Já nespěchám“ má něco do sebe. Člověk by se měl umět zastavit a vychutnat si ty nepatrné drobnosti života, které většinou bez povšimnutí míjí. Ať už se zvířecím mazlíkem, nebo bez. Život je přece tak krásný.
Štítky knihy
Část díla
- Andaluské nebe 2012
- Čekání na kocoura 2012
- Cestou na pláž 2012
- Co kočky vědí 2012
- Cuba Libre 2012
Autorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Kniha Čekání na kocoura je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 817x |
| Čtenářské výzvě | 253x |
| Doporučených | 36x |
| Knihotéce | 264x |
| Chystám se číst | 269x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 9x |
Moc krásné povídky, které mě potěšily a vyloudily úsměv :-) Kočičky a kocouři jsou prostě úžasná stvořeníčka, která si člověk prostě zamiluje. Kniha má překrásnou obálku.