Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5536/bmid_postriziny-ww5-5536.jpg
4
1169
168
Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Maryša je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě a její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži, ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní oči nechat. Maryša vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, proto nedá dopustit na řezníka pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi); všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si – až na Francina, který zabíjačku nesnáší a raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec...... celý text
Přidat komentář
Nádherné dílo, ke kterému se stále vracím. Tentokrát je ovšem nezapomenutelný také film pana Menzela.
Autorovi udělal ohromnou reklamu režisér Jiří Menzel, který natočil krásné filmy dle knih pana Hrabala. Někdy se mi zdálo, že film je lepší než kniha (Slavnosti sněženek třeba). Ovšem tato kniha je úžasným příběhem tří lidí. Francina a jeho manželky Maryšky, k tomu jako pravé chilli, vstupuje do děje strýc Pepin. V době Postřižin ještě mladý, ne tak "potrhlý" jako v pozdějším věku. Přesto naprostý exot ! Není divu, že mladá a krásná žena, nota bene žijící vedle manžela suchara, najednou ožila a s radostí se účastnila eskapád, které neustále vymýšlel její švagr. Sepsat toto dílo ze vzpomínek účastníků - to byl "majstršyk" pana Hrabala. Byla to krásná doba, život na malém městečku v pivovaru přímo vybízel k "akcím", jejich pročítání bylo pro mě pochoutkou.
Knihu jsem četla ještě předtím, než jsem viděla film-já vůbec raději čtu než koukám na filmy. Takže filmové obsazení mi potom moc nesedělo, protože třeba strýce Pepina jsem si teda představovala úplně jinak-ne že by Hanzlík byl špatný, ale prostě v hlavě jsem to měla nastavené jinak. Strýc Pepin vůbec tomu dává úplně jiný rozměr, co historka, to perla. Třeba jak tu babu lísklo po čuni poleno ze šporhelta, to si pamatuju i po 15 letech :-)
Obdivuhodná práce s češtinou, originální vypravěčská fazóna, rozverně pojatý příběh. Krásně se to čte; kniha, s níž je člověku dobře.
Hrabalův svérázný humor, stejně jako originální způsob psaní, se v tomto díle spojují v báječnou kompozici. Postřižiny se krásně čtou, člověk se velice snadno vcítí do hlavních postav a prožívá s nimi jejich radosti a strasti. Příběh si čtenáře nakoupí, anektuje ho a na konci propustí s příjemnými pocity.
Menzelův film se od Hrabalovy atmosféry poněkud vzdaluje, ale taky ho mám ráda, svým způsobem je rovněž kouzelný.
Tato novela byla prvni, co jsem od Hrabala pred skoro 30 lety precetl..okamzite jsem si zamiloval jak toto dilo, tak i poetiku Hrabalovych textů.
Mám moc ráda toto klasické poetické dílko. Pro mě je oslavou života. A Maryša a Pepin jsou těmi, kteří si ten život umí užívat a každý z nich vděčně přijímá vše, co ho v životě potká. A tak není divu, že Maryša a strýček Pepin připraví Francinovi perné chvíle. I mezi řádky vnímám tu letní pohodovou atmosféru na nádvoří jednoho pivovaru, jehož správcem je tak trochu nerudný a suchopárný Francin, který ale nadevše miluje svou ženu Maryšu.
Skvělá klasika, jejíž o poznání půvabnější filmovou verzi miluju. Paní správcová je jedna z mých nejoblíbenějších filmových a teď už i knižních ženských hrdinek. Její chování, které často neodpovídá tomu, jak by se měly chovat slušné holčičky a vdané paní, je kouzelné.
(10/18)
(audiokniha) Nádherný jazyk pana Hrabala, krásná doba, příběhy a obrazy notoricky známé (a některé zcela neznámé) z filmu, hlavní postavy, které si člověk už nikdy nepředstaví jinak než je zahráli skvělí herci jako paní Vašáryová, pan Schmitzer, pan Hanzlík, pan Hrušínský, pan Čepek, to vše povýšeno přednesem paní Bebarové a hudbou a zpěvem pan Havelky a jeho Melody Makers - velice milý a příjemný zážitek, který všem doporučuji.
Od Hrabala jsem už četla dvě knížky, a to Obsluhoval jsem anglického krále a Ostře sledované vlaky. Ani jedna mě moc nebavila. Má zvláštní styl psaní, který moc nelahodí mému oku. Jak jeho věty plynou v jednom sledu a jsou mezi nimi jen čárky, tak to dává zabrat mému mozku, vyžadujícímu lehké čtení. I přes to se mi tahle knížka dost líbila. Nejspíš to bude i kvůli zfilmování. Každopádně jsem tohoto autora nezavrhla a možná si ty dvě předchozí knížky přečtu někdy znovu.
Hrabal není můj šálek čaje, ale Postřižiny byly má osobní meta. Konečně, konečně vím, proč - Postřižiny! :-) Na Hrabala to bylo fajn, docela mě to bavilo a i jsem se pobaveně culila. Navíc ten brilantní jazyk je vážně skvost.
Jen jsem ráda za audioverzi, přiznávám, Hrabalova souvětí si jinak neužiji a trpím při prokousávání se jimi. Takhle to bylo ideální. :-)
Můj první přečtený Hrabal, drobná knížečka rozdělená do kratších kapitol. Četlo se mi dobře, dlouhá souvětí jsem vůbec nevnímala. Musím ale přiznat, že film se mi líbí víc.
Další Hrabalova kniha s nekonečnými souvětími, které naprosto miluju. Postřižiny bych nazvala klasikou. Jak v knize, tak ve filmu. Tradiční staročeský večer o zabíjačce, dlouhovlasé Maryši, která vypije pivo na ex, Francinovi a jeho vtipném hlučném bratrovi Pepinovi. Když si na něho vzpomenu, musím se vždycky smát. Bod strhávám akorát za pasáž se psem, to si mohl Bohumil strčit od cesty. Jinak fenomenální!
Jak to tady sleduji, nejspíš jsem výjimka potvrzující pravidlo. Kniha se mi četla špatně, za což mohla pro mě příliš dlouhá a rozvinutá souvětí.
Na druhou stranu - pohled do prostého života buřičské Maryšky se mi líbil.
Při čtení Hrabalových knih se mi po duši permanentně rozprostírá klid. Nahlížím do prostého života prostých lidí s jejich prostými radostmi a cítím, že jsem tam s nimi.
Doba, kdy se ženy nesměly více projevovat, přizpůsobovaly se zažitým konvencím a představám o ideální ženušce v domácnosti. Maryška se proti tomu bouřila. Chtěla být volná, jíst jako chlap, nespoutaně pohazovat hřívou svých vlasů, lozit po komínech, prohánět se s příliš krátkou sukní na kole po náměstí, provokovat sousedy vyzývavými pohledy, pít pivo,...
Možná bychom měli být všichni trochu jako Maryška...
Film znám a tak jsem se odhodlal přečíst si i literární předlohu. Nelituji. Příjemné poetické čtení. Vlastně to byl můj první přečtený Hrabal.
Tohle je jazykový koncert! Když jsem četla např. popis zabijačky, říkala jsem si, že by se to líbilo i ochráncům zvířat :-) Hrabal má prostě jedinečný způsob vyprávění. Používá sice hodně dlouhé věty, ale tak krásně, že to prostě nevadí. Naopak to je kouzelné. A co se týká obsahu - asi každý viděl film. I tak kniha stojí za přečtení. Je psaná z pohledu paní správcové a je bohatší minimálně o to, co si paní správcová myslí.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura pivo
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Kniha Postřižiny je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 1 906x |
| Čtenářské výzvě | 197x |
| Doporučených | 69x |
| Knihotéce | 288x |
| Chystám se číst | 239x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 18x |
Kniha se mi velmi líbila. 1. jsem viděla film, takže jsem v každém slově strýce Pepina slyšela legendárního pana Hanzlíka.