Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233977/bmid_pod-snehem-YTV-233977.jpg
4
1351
340
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
Velice čtivý pohled do ženských duší, škoda jen, že chyběl stejný vhled i do mužských postav.
Ctive napsana kniha o rodinnych vztazich, u které jsem postradala nejaky zaver pribehu. Jednalo se vlastne o jednodenni nahlednuti do zivota postav s vysvetlivkami z minulosti.
Moje pátá kniha od Petry Soukupové, a i když se mi tak jako všechny její knihy líbila, přece jen jsem ji musela číst s přestávkami, protože chvílemi mi to "sesterské hašteření" šlo docela na nervy, respektive jsem nechápala, jak se k sobě mohou spříznění lidé takto chovat. Anebo vlastně chápala...sama mám v rodině problémy a hašteření, byť nikoliv sesterské...
Příběh tři sester, které krom stejných rodičů nemají společného nic. Nastává tak spoustu zajímavých momentů, kdy si každá z nich myslí, že by situaci zvládla lépe. Pěkné rodinné drama ale jednou přečíst stačí.
Knihu jsem dostala od kamarádky, která ji ohodnotila slovy: "Líbila se mi, ale stačí přečíst jednou, klidně si ji pak můžeš nechat". Já jsem po přečtení dospěla k úplně stejnému závěru a knihu darovala do knihovny. Příběh je ze života, v některých situacích jsem úplně viděla naši rodinu. Kniha není dlouhá a doporučuji k přečtení.
Život je opravdu někdy hodně smutný a Petra Soukupová smutek vepsala do naprosté obyčejnosti všedního života. Kniha se odehrává během několika hodin, nestane se nic neobvyklého a přesto ve vás tato kniha nechá hlubokou propast emocí, které nevíte kam zařadit.
U této knihy budete ještě dlouho přemýšlet a vytvářet svoje vlastní spekulace - jak to asi bylo dál?
Moc pěkná kniha, odpočinková. Velmi příjemné překvapení, jednoduchý krátký příběh, který je ale velmi citlivě napsaný.
Líbilo. Možná se Petra Soukupová chvíli jako pozorovatelka a naslouchačka vyskytovala i v naší rodině. Velmi výstižné. Vyhovoval mi autorčin nezvyklý styl psaní, bez uvozovek a jako jedna valící se řeka slov.
Stačí 2, 3 stránky a jste vtáhnuti do děje. Kniha se mi četla jedním dechem, je neuvěřitelně přesná, živá, reálná, uvěřitelná. Okamžité máte pocit, že jste s hlavními postavami zavřeni v jednom autě, víte, že jste už podobné situace zažili a věty slyšeli. Charaktery postav jsou zde dotáhnuty k dokonalosti. Za mě jedna z nejlepších knih, jaké jsem v poslední době četla.
Psané stylem, který mne baví. Absence uvozovek a to, že se děj odehrál během pár hodin jednoho dne svědčí o tom, že je autorka mistrem pera. Já jsem se jako čtenářka ocitla přímo v jejich rodině a stala uprostřed děje.
Děj této knihy nastudovalo Jihočeské divadlo a má ho ve svém repertoáru děl Na půdě.
Tak pro mne nezazivna kniha. 360 stran popisujicich cestu autem třech sester za rodicema a jeden večer u nich strávený. Stále jsem čekala, že něco přijde, ale nepřišlo nic.
Měla jsem vyšší očekávání. Z konce jsem měla pocit jakési nehotovosti, i když jeho vyústění logicky chápu. Na knihu jsem se těšila, protože mám sama několik sester a tyhle ty předsudky, škatulky a nevyslovené nebo se opakující "křivdy" k tomu tak nějak patří. Na mě to bylo ale málo, lehké klouzání pod povrchem, snesla bych jít víc na "dřeň", ale nejspíš to nebyl ani účel.
Tak nevím, nevzpomínám si, že by s námi autorka někdy jela auten kamkoli, nebo seděla na rodinném srazu, ale asi ano, protože jinak si neumím představit, jak je možné, že jsem měla pocit, že každý druhý dialog už jsem někdy prožila, že tohle už jsem taky cítila... prostě skvělý a autentický zápis dobrých úmyslů, různorodých pocitů, vzájemného nepochpení... Po přečtení jsem si řekla, že příště na setkání se svými blízkými budu pozitivnější a zkusím je víc chápat. Výborná kniha, ačkoli jsem od paní Soukupová přečetla snad všechno, tahle kniha je mi asi nejbližší.
Jak už bylo napsáno, i mně nesedl autorčin tok psaní – myšlenky, vyprávění, dialogy – všechno jako proudem semleto dohromady, avšak časem si zvyknete. Dalším mínusem, i když nevelkým, byly nadpisy kapitol. Název má být stručný, jasný a nedělat dojem věty. Takže příkladem kapitola nazvaná „Zastaví u první benzínky, která bude“, nebylo by zkrátka lepší nazvat ji jen „Benzínka“ a nebo prostě kapitoly popisovat číselně? Mně to celý náhled na knihu jako takovou dost zošklivý. Ale třeba i tohle patří k autorčinu svéráznému stylu, takže to tak musím brát.
Příběh nebyl špatný, vlastně moc dobře vystihoval spoustu situací ze života, které se nám všem dějou, ale chybělo mi tam to málo (nebo hodně), co příběh posouvá někam dál a stane se tak Vaším příběhem. Mile mě zahřála vzpomínka na barevný cukr bridž - cukr ve tvaru srdce, piky, kříže, kára - v jemně pastelovém zbarvení.
Chystám se přečíst si román Zmizet, kterým jsem možná měla začít, ale pak zas budu třeba příjemně překvapená. A to já ráda!
Velmi překvapující! Zpočátku mi vadil ten styl psaní, ala “neřeším přímou řeč, odstavce, kdo z postav co říká - všechno to smíchám dohromady a čtenář se s tím nějak popere,” ale... Jakmile si na to zvyknete a necháte se unášet sněhovou vánicí dál na cestě příběhem, tak to za to stojí! S mnoha myšlenkami a konflikty jsem se ztotožnil, další díky knize pochopil. Líbily se mi protiklady postav, jejich propracovanost a celková reálnost. Známé hlášky z českého prostředí a myšlenky každého z nás. Např. část se zamyšlením se nad okurkou v Mc burgru byla skvělá. Po dlouhé době kniha, kterou se nebojím doporučit každému ve svém okolí. Díky za ní! :-)
Největší hodnota příběhu bude v tom, že v každé ženě i holčičce lze najít kousek sama sebe.
Mou v mnohém klučičí duši provázely četbou oba póly pocitů. Nadšení z lehkého pera, vhledu do sester a vztahů a až precizních vykreslovacích schopností autorky. Bavila jsem se a zároveň trpěla mnohými stereotypy i bezmocí všech v poněkud patové rodinné situaci, které zažíváme dnes a denně. Líbil se mi v prvních kapitolách vztah Blanky k dcerám a Kristy k otci. V něčem mi byla blízká Fany. Styl psaní mi vyhovoval, nijak jsem se ve větách neztrácela. Postupně převážila úzkost ze vzájemného posuzování a nesnášenlivosti, nezralosti, sebezahleděnosti, ukřivděnosti, hašteření........
Možná se mýlím, ale pro mě převážila marnost a vnitřní prázdnota nad čímkoli přívětivým a konstruktivním. Nejvíc mě štvala asi Blanka. A učebnicový vztahový vzorec matka dcera v přístupu k mužům i sama k sobě.
Název Pod sněhem je zcela geniální.
Nepatrné jiskřičky naděje, něžnosti, vstřícnosti, laskavosti zůstávají často pod ledem sebelásky. Nebo jen nezralosti?
Pro mě naprosto nepochopitelný vztah k mužům, kteří přichází víc na scénu až v závěru. Jejich popis málem jako zdroje všeho zla a neštěstí na jedné straně. Postava rezignovaného otce, smířeného se vším na straně druhé je to, co mě od autorky odrazuje nejvíc.
Pokud je to její úmysl, abychom se jako ženy chytly za nos, bylo by to na čtvrtou hvězdu, ale na mne to nefungovalo :o)
Další zdařilá sonda do vztahu, tentokrát 3 sester. Prostě tahle autorka mě baví, i když se nejedná o příběhy veselé.
Štítky knihy
rodiče česká literatura sourozenci rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Jedna cesta tří sester, čtyř dětí a psa jedním autem na rodinnou oslavu. Taková banální situace. A přesto je to příběh plný emocí. Každá se sester je jiná, přesvědčená o své pravdě, necháoe postoj ostatních. A nakonec je čeká ještě překvapení u rodičů.
Příběh nemá vlastně konec, je to takový náhled do života. A mně se líbil i proto, že v naší rodině to takhle není a za to mohu být vděčná.