Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233977/bmid_pod-snehem-YTV-233977.jpg
4
1349
340
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc dobře četla. Protože to není první od této autorky, tak jsem si na její styl psaní zvykla. Krásně vykreslený vztah mezi sestrami a jejich rodiči. Jistě je mnoho rodin, ve kterých to takto vypadá. Doporučuji
Plasticky vykreslené postavy tří sester s jejich povahami , vše shrnuto do jednoho dne. Kniha mne upoutala. Trochu jsem se ztrácela ve stylu psaní, v těch dlouhých souvětích. Několikrát jsem se musela vracet na začátek věty, abych pochopila její smysl a souvislost děje. Přesto mne příběh oslovil a líbil se mi .
Jeden den v 367 strankach. Tak tahle kniha me fakt bavila, ze zacatku mi trochu vadil styl psani, ale pak jsem si zvykla a cetla se dobre. :)
Skoda jen otevreneho konce.
Osobně se mi zdála lepší jak kniha Nejlepší pro všechny. V jednom dní tolik emocí, křivd a otazníků. Za mě velmi pěkný literární zážitek. Po přečtení jsem byla vděčná za svou komunikativní rodinu.
Autorka má takový dost úsporný styl psaní, na který jsem si musela trochu zvykat. Nicméně Pod sněhem je velmi zajímavá sonda do psychologie jedné rodiny - autorce stačí pár stručně, ale výstižně napsaných vět, aby dokázala skvěle popsat momentální rozpoložení jednotlivých postav. Přiznám se, že mi někdy jednotlivé sestry, o kterých autorka vypráví, lezly trochu na nervy. Ale jinak musím říct, že se mi kniha dost líbila. Rozhodně je to zajímavá zkušenost. Závěrem snad jediné: jsem ráda, že nemám žádnou sestru, asi by to nedopadlo dobře. :-D
Dávám bohužel jen dvě hvězdičky. Ačkoliv mám Soukupovou ráda, první dvě knihy, které jsem četla, mě uchvátily, tak Pod sněhem pro mě bylo asi moc depresivní, pochmurné, což byl určitě i cíl autorky. Ale nelíbil se mi ten vzájemný vztah mezi všemi postavami, i mezi dětmi vládla divná atmosféra. Ve finále ani závěr nebyl nijak zvláštní, sice jsem knihu chtěla několikrát odložit, ale říkala jsem si, že třeba konec mě něčím překvapí, ale prostě nic. Takže jediné, co jsem si z knihy odnesla, byla depresivní nálada. Ale rozhodně to neznamená, že Soukupové už nedám šanci.
Styl psaní mi moc nesedl, ale po pár kapitolách jsem si zvykla. Autorka dokázala dobře vykreslit myšlenky i jiné výlevy všech sester - to se jí musí nechat. Na mě byly ovšem příliš hysterické, sobecké a nevyspělé. Asi ve třetině jsem doufala, že se to časem zlepší, v půlce jsem si říkala, že už to přece dočtu a na stránce 300 jsem se proklínala, proč jsem knihu neodložila dřív. Držela mě u čtení pouze dějová linka jejich maminky, která ovšem nedostala tolik prostoru, kolik by si zasloužila.
Pro mě to byl trochu horor bez krve, kdy autorka poměrně drsně odkrývá všechny možné lidské omluvy, výmluvy a přivírání očí, se kterými jsem se díky ní musela chtě nechtě konfrontovat, a někdy to nebylo úplně příjemné. Postavy mi občas lezly strašně na nervy, jindy mi jich bylo líto nebo jsem jim i rozuměla, což rovněž považuji za klad knihy. Snad jen tempo bylo občas už trochu moc rozvláčné. Mužský pohled mi tolik nechyběl, přece jen při větším počtu postav je potřeba si vybrat, na které se autorka zaměří, aby to nebylo až příliš zmatené, ale nějaké další "výlety do minulosti" by možná byly osvěžující. Scéna v závěru, kdy Olga sleduje za oknem otce, pak přinesla aspoň trochu naděje, že by k sobě postavy mohly najít někdy cestu.
No, dočetla jsem to. Je z toho cítit taková marnost.., asi pro někoho hodně realisticky vykreslené rodinné vztahy, pro mě to je však málo. Ubrala bych planého plkání a podrobného popisu, co kdy kdo přesně řekl, udělal.. Spíš bych uvítala (jak už zmínil někdo níže) pohled z mužské strany.
Celkem dobře se četla. Je tedy dost pochmurná a v základu negativní... a s otevřeným koncem, to jsem si zrovna nepřála :)
Kniha sa mi pacila velmi. Ten spad, az priam prud reci (priama rec bez uvodzoviek), hovorila som si ze ak tento neustaly tok myslienok ma denne autorka v hlave, tak z toho sa da jedine vypisat :) Bezne situacie, opis jedneho dna, ale tak fantasticky podane, ze ... viac takychto knih prosim!
Kniha mi byla nekolikrat doporucovana,ale popravde nevim proc. Kniha me spis rozcilovala,popis jednoho dne nefungujici rodiny...
Ano, je to styl Petry Soukupové. Ne, opravdu to nemá příběh. Nicméně myšlenkové pochody ženských hrdinek jsou vykresleny skvostně. Docela by mě zajímalo, co si myslí mužská strana v této knize, ale to se asi nikdy nedozvíme...
Zase kniha autorky, která jde asi až za hranu. V textu je i vše, co si lidé navzájem neřeknou, ale prostě se podle toho chovají. Postavy (až na matku) jsou neúprosné, hodnotí se, porovnávají. Člověk si říká: "Mají se vůbec rády ty sestry? Nebo jsou jen spolu, protože se do té rodiny narodily a patří k sobě?"
Vzala jsem si knihu jako oddychovou mezi dvěma detektivkami, ale to jsem se spletla. Oddychovka to fakt není, ale napsaná je skvěle.
Smutná. Padala na mě tíha a vztek po celou dobu čtení, jako vlna. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli postavy nesnášet, nebo Soukupové gratulovat, jak neuvěřitelně jsou... lidské. Mariina část příběhu mě upřímně zasáhla, jako kopanec na přivítanou. Tolik nevyřčeného v tolika slovech.
Hrozně mě to bavilo. Všechny charaktery, všechny situace, všechny "osoby a obsazení" (od dospěláků po ty nejmenší včetně psa). Všechny z odlišných pohledů vyplývající reakce, každá k pláči i smíchu autentická věta, neúprosně logické plahočení se v neporozumění a komunikační hluchotě. Všechno to křehké mezi rodiči a dětmi. Všechna vztahová klišé. Všechna ta ramenatá sebejistota. A přes všechno - to neúnavné trmácení se směrem k nadějím... V celistvém gradujícím příběhu bez hluchého místa. Jojo, hrozně mě to bavilo...
Zajímavá kniha, která ovšem nesedne každému, někomu příběhem, někomu stylem psaní. Já se řadím do cílové skupiny čtenářů a obdivuji paní Soukupovou, jak bravurně staví věty, ze kterých dokáže poskládat skvělý, uvěřitelný příběh jednoho dne.
Tak si nejsem jistá, jestli šlo ještě o rodinné vztahy, nebo už o horor líčící proměnu žen v krávodlaky...
Nevím přesně o čem tahle kniha byla.....snad o tom,že ničí život není takový jaký se na první pohled zdá. každopádně kniha byla dost průměrná a ten konec zvláštní...
Štítky knihy
rodiče česká literatura sourozenci rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Pod sněhem je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 2 024x |
| Čtenářské výzvě | 291x |
| Doporučených | 78x |
| Knihotéce | 334x |
| Chystám se číst | 420x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 6x |
Tak tohle asi nebyla knížka pro mě...k dočtení jsem se musela skoro až nutit. Žádná postava mi nepřirostla k srdci (snad jen babička), vykreslení postav mi přišlo ploché, nešlo to vůbec do hloubky a pořád dokola se opakovaly jedny a ty samé problémy...myslela jsem, že aspoň konec by to mohl zachránit, ale nestalo se tak...