Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233977/bmid_pod-snehem-YTV-233977.jpg
4
1349
340
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
Knížka se mi četla celkem dobře. Nesympatizovala jsem s žádnou z postav. Je zde skvěle vykreslená sourozenecká rivalita, snaha se zalíbit v očích rodiče, která přetrvává až do dospělosti.
Literární styl Petry Soukupové se mi líbí, autorka píše čtivě, že jsem knihu přelouskala asi za 2 večery. Mám prostě slabost na české autory a zřejmě to souvisí s tím, že člověk nejen zná dobře jazyk, ale taky kulturní zvyklosti a prostředí, proto dokáže odhadnout i ty nejmenší odchylky, které barvitá čeština nejrůznějšími slovy nabízí, a vcítit se tak velmi dobře do děje či nálad literárních hrdinů. Jednu hvězdu dávám dolů za chybějící úvozovky, které by myslím zlepšily orientaci v textu. A pak také za "zahuštěnost" potíží, kdy mi chyběla aspoň jedna postava, která by prožívala šťastné období. I když, každý máme nějaké své trápení, někdy jsou větší, někdy menší....
Příběh tří sester, které jedou na oslavou otcových narozenin v jednom autě. Každá má své problémy a starosti. Ani jedna z nich není šťastná a ani manželství jejich rodičů není šťastné. Sestry se vzájemně moc neznají. Na mě ten příběh působil smutně.
Objevil jsem Petru Soukupovou nedávno a ani třetí její kniha přečtená v krátkém čase mě nezklamala. Naopak - zdála se mně zatím nejlepší z toho, co jsem od autorky četl.
Jsou zde obvyklá témata z jejich předchozích knih - sourozenci, kteří si nerozumí a nemají se rádi, kteří bojují o přízeň rodičů a navzájem si ji závidí. A taky rodiče, kteří mají své oblíbené děti (i když by to nikdy nepřiznali). Nově je zde taky bravurně popsána bezradnost žen, které nevědí, jestli stojí za to udržovat nepříliš uspokojivý manželský vztah.
Nad jiné mě zaujalo, jak Soukupová dokáže charaktery a situace popsat mnohovrstevně (nějak mně nenapadá lepší výraz) a postavy proto unikají přesnému hodnocení. To posiluje dojem věrohodnosti (protože přesně tak to je v běžném životě - nikdo není jenom anděl nebo jenom mrcha). A tomu duchu také odpovídá i otevřený konec - tak jako přesně nevíme, jaký definitivní názor na sestry si udělat, tak se ani nedovíme, jak se jejich osudy budou vyvíjet dál. Ale to nevadí, o to víc nad tím můžeme sami přemýšlet.
Tím, že žádná postava není úplně dobrá ani špatná (i když špatné vlastnosti dost převládají), tak si čtenář může vybrat oblíbenkyni podle svých vlastních preferencí - já jsem nejvíc soucítil s Marií a trochu i s Blankou (i když ta byla často na pár facek) a naopak moji trpělivost nejvíc pokoušela Olga a její rozmazlený synáček.
Jsem si jist, že se k tomuto románu ještě vrátím. A taky se budu těšit na Martu v roce vetřelce.
Libi se mi skvele popsane postavy, jejich vlastnosti a charakter, o kterych mam pocit, ze je mohu skutecne nekde potkat. Nekdy jsou mi ty uveritelne dialogy tak zname az protivne, ze mam chut prestat cist a zacit premyslet, co bych ji(m) rekla ja sama, jak bych jednala.
Líbil se mi styl, už ho znám, četla jsem K moři. Bylo to přes všechnu tragiku vtipné. Nejvíc mě zaujal příběh Marie. Tak proč jen 3 hvězdičky? První a nejsilnější výtka: moc dlouhé, kdyby měl román polovinu stránek, tak by byl asi účinek stejný. Druhá: ty ostré rozhovory mezi sestrami mi vadily a budily ve mě dojem televizního seriálu. Mám pocit, že takhle se nikdo s rodinným příslušníkem bavit nemůže, ale možná může... A třetí výtka: ten konec - tatínek s kočičkou? Tak nějak přilepené.
Dobrá kniha, baví mě styl psaní, který je autorce vlastní. Skvělé jsou zde vymalovány vztahy mezi sestrami, možná bych jim porozuměla víc kdybych měla taky nějakého sourozence.
Hodnotím kladně, ale Marta v roce vetřelce byla lepší.
Ženské uvažování... často mě u čtení napadal odkaz na Čtyři dohody :-) Líbí se mi, jak je kniha napsaná, jak jde o zdánlivě obyčejné věci a přitom mám po dočtení pocit určitého neklidu, pořád nad tím musím přemýšlet. Dobrá kniha!
Dřív jsem byla taky taková Kristýna, jenže teď jsem hybrid - něco mezi Blankou a Olinou.
Výborné.
Mně v té knize asi něco uniklo. Možná jsem ji četla ve špatném období, kdy jsem řešila spoustu jiných věcí a tím jsem se tomu třeba málo věnovala... Ale jednoduše mi tam něco chybělo. Kniha se mi zdá nemastná neslaná a taky se stále bráním tomu postoji, že všichni chlapi jsou hajzlové, což mám dojem, že tahle kniha předává. Není to totiž první česká kniha, ve které jsem se s tímhle setkala a mrzí mě to.
Autorce dám s velkou pravděpodobností ještě někdy šanci, jen proto, abych zjistila, jestli jsem něco přehlížela nebo jestli to opravdu není můj šálek kávy. Ale tentokrát to nebylo ono. Nebylo to úplně špatné, ale mně to prostě nesedlo.
U Petry Soukupové mám na začátku pokaždé problém s tím, jakým stylem píše. Přitom je to moje vrstevnice. Ale tahle kniha se mi líbila víc než Marta v roce vetřelce.
Kniha, plná příběhů a pocitů, které tak moc všichni známe, kdo máme větší rodinu. Hezky popsané myšlenky. Ale chyběl mi nějaký smysl nebo závěr... Rodinná oslava skončila, nikdo nic nedořešil, nikdo nic moc neřekl a skončila i kniha. Přesto přečtení knihy neberu jako úplně ztracený čas, i já se v tom dost našla.
Trochu mě mrzí, že tahle kniha zde nemá vyšší hodnocení. Pro mě představuje první setkání se Soukupovou a naprosté nadšení. Úplně obyčejní lidé prožívají naprosto všední situaci. A Soukupová to podává tak lehce a samozřejmě, že dojem z knížky je nezapomenutelný (aspoň pro mě). Líbí se mi její styl psaní, trochu mi v něčem připomíná Třeštíkovou. Mně osobně je ale Soukupová bližší.
Měla jsem co dělat, abych knihu dočetla.
Hodně mi vadil styl psaní, samé souvětí. I přes půl stránky. Děj nic moc, nebylo tam nic, co by čtenáře mělo u knihy udržet.
Navíc jsou tam i spletená jména, např. u píchlé gumy zůstala Oli s Kristýnou, ne s Blankou.....trochu chaos.
Na začátku čtení jsme měla obavy jaké to bude, když jsem si dopředu přečetla některé komentáře, ale za mě naprostá spokojenost!
Zpětně naprosto nerozumím síle, která se ve mně musela vzedmout, abych tu knihu dočetla. S odstupem jediný dojem, který si z četby pamatuji, je nekonečná banalita totálně všedních situací, ve kterých jednají naprosto zapomenutelné postavy v šablonovitě načrtnuté partii s předem jasným výsledkem. Přijde mi, že autorka už vyčerpala téma "rozvrácená rodina", ale hodlá ho ždímat dál a dál. Vlastně opakuje geniální K moři, ale stejného efektu nedocílí. Moc brzy vykládá karty, moc pozdě se snaží uzavřít, a tak končí zkratkovitě a pocitem nehotového. Asi to mohl být mimořádně působivý román, ale prostě není.
První kniha,kterou jsem po hodně dlouhé době prostě nedočetla.Do čtení jsem se musela vyloženě nutit.Po přečtení její třetiny jsem ji odložila.Vadila mi všudypřítomná negativní atmosféra.
Jako se rozpadá jedna narozeninová oslava, rozpadla se i celá rodina. Všichni se snaží, ale marně...
Čtivá, místy humorná, místy smutná, ale pro mě bohužel jednorázová kniha.
Na začátku to vypadalo na pět hvězd, pak mé nadšení po půlce knihy trochu opadalo. Už mi to přišlo zdlouhavé. Ale to neznamená, že byh titul nedoporučila :-). Autorka je originální jak tématem, stylem psaní, popisem myšlenek. Právě ony myšlenky jsou realistické, neučesané!!! To oceňuji!! :-) Postavy vybrané jako "dokonalé sociologické vzorky" :-), tři sestry: svobodná samostatná matka, pak matka, manželka na plný úvazek, svobodná mladá bezstarostná a k tomu jejich matka. Ač mi žádná ze sester nebyla úplně sympatická, tak uznávám, že v každé z nich jsem se poznávala :-).. (až jsem si říkala, že by to chtělo ještě dvě sestry a byla bych to celá já :))).. . a na příběh jejich matky jsem se dívala s lítostí. .:-(((
Takže doporučuji, na takovéto domácí ženské počtení :-)
Štítky knihy
rodiče česká literatura sourozenci rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Pod sněhem je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 2 024x |
| Čtenářské výzvě | 291x |
| Doporučených | 78x |
| Knihotéce | 334x |
| Chystám se číst | 420x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 6x |
Čítanie bolo pohodové a nesmierne zaujímavé. Štýl bol netradičný, príbeh mal pekné vrstvy a napínavý dej, ktorý síce nijak nevyvrcholil, no bolo to, ako si predstavujem, že by boli publikované moje myšlienky: sedím si a v hlave mi ide krásny príbeh o utrpení, urážke, pýche, potrebe zapáčiť sa či životnej prehre...avšak nik ho nepočuje, je v mojej hlave.