Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311414/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-gVf-311414.png
4
2296
456
Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Hrozně dlouho jsem se odhodlávala k přečtení této knihy. Cestopisy mě obecně moc nebaví. Knihu jsem nakonec darovala, ale pak jsem si ji stejně půjčila z knihovny, protože jsem to prostě musela zkusit číst. A musím říct, že to bylo super. Strašně mě to překvapilo, přinutilo k smíchu, Ládík je svéráz, líbí se mi jeho neotřelý styl vyprávění, to, jak řeší situace (kdy já bych už byla minimálně v panice). V putování Čínou už jsem se ke konci trochu nudila (pořád tunely, pořád jídlo a pivo u někoho ...). Ale jako celek velká paráda. Ilustrace od Tomski&Polanski to celé jenom podtrhly! Určitě lepší než fotky, všechno tak bylo jenom v mé fantazii. Na fotky z cesty po Nepálu a Číně jsem se pak po jednotlivém přečtení podívala přímo k Láďovi na FB. :) Ať žije prezident Jágr! :D
Nečtěte to v mhd, pokud nechcete být kvůli výbuchům smíchu středem pozornosti. Ládík je jeden z nejmilejších lidí co znám a navíc má vážně talent na psaní humorných cestopisů, nevídaný. I když ..... při epilogu jsem brečela jak želva, už dlouho jsem nečetla od mladýho člověka tak nádherný vyjádření lásky a obdivu k naší zemi.
Láďa je prostě borec. Miluju jeho přednášky, respektuju jeho osobu. V dnešní době je málokdo odváżný a bezprostřední jako právě Láďa Zibura. Kniha je autentická, podaná bez jakýchkoliv kudrlinek,plná svěžího humoru.
Pěkná grafika, humor dle mého gusta s cestovatelskou tématikou. Velice příjemná oddechovka, taktéž nejsem příznivcem dovolených s cestovkou, akorát si nedovedu představit, že mi dají v práci tak dlouhé volno. Závidím ;-) a věřím, že se na podobnou cestu taky vydám!
Bomba! Byla to má první knížka od Zibury a určitě se vrhnu i na ty dvě zbývající. Cestopisy bych četla moc ráda, ale málokdy narazím na nějaký, který mě po pár stránkách nezačne nudit, to rozhodně nebyl případ této knížky a přesně takový styl mě u cestopisů baví. Vtip, spoustu zajímavého vyprávění, díky kterému si člověk rychle udělá představu o místních lidech, zvycích, životu a nechybí ani slova k zamyšlení. Jediné negativum vidím v tom, že jsem knížku mohla číst pouze doma, na veřejnosti kvůli častým hlasitým výbuchům smíchu bych si netroufla. Doma a nejlépe sama, protože i manžel na mě občas koukal dost znepokojivě.
Kniha má své mouchy,ale hlavní je,že..."Každý z nás může být Kryštofem Kolumbem a bádat širým oceánem zcela zapomenutých vesniček.Čekají ho v nich přátelští domorodci,se kterými možná nebude sdílet společný jazyk,ale velmi pravděpodobně s nimi bude sdílet večeři.75%.
Je mi to strašne ľúto, ale nejak sa neviem donútiť túto knihu dočítať. Dostala som sa asi do tretiny a odvtedy som sa jej asi tri mesiace ani nedotkla. A už je treba vrátiť ju do knižnice, možno niekedy nabudúce.
Moje první cestovatelská kniha. Musím říci, že mě to opravdu bavilo. Bylo to vtipné, čtivě napsané a dozvěděla jsem se nové věci o Nepálu a Číně.
První cestovatelská kniha mne nadchla, tato mín, ale stále je zajímavé číst o obyčejných lidech a dané zemi
Velmi, velmi oceňuji závěr knihy. To by měla být povinná četba pro věčně nespokojené Čechy.
I tato kniha mě velmi bavila, jen občas mě chyběl komiks rad a příhod, který byl v první knize. Velmi poučná kniha, která patří na seznam každého cestovatele.
V pořadí druhá kniha Ladislava Zibury..nějak už na mě nepůsobí to kouzlo knihy prvé, někdy jsem měla problém se začíst, závěr naopak byl supr. Myslím, že tomu dám chvíli čas, než se vrhnu na jeho poslední knihu.. :-)
První cestovní kniha (40 dní pěšky do Jeruzaléma) se mi dostala do ruky náhodou a nesmírně mě bavila. Jako správný skeptik jsem čekala, že další Zibiho vyprávění už asi tak kladnou odezvu mít nebudou. A nemýlila jsem se. Nejde o knihu, která by byla špatně napsaná, chyběla jí autentičnost nebo místy i vtip, ale přesto mě nebavila. Kromě posledních několika stran jsem četla spíše ze setrvačnosti. Arménii a Gruzii si ještě dobře rozmyslím a rozhodně si dám od Zibiho cestování pár měsíců pauzu. Stále zůstávám obdivovatelkou zvoleného stylu cestování a všemi deseti podepisuji hodnoty, které poměrně často krystalizuje mezi slovy. Místo zábavné a místy naučné odpočinkové četby jsem se ale tentokrát dost natrápila.
Ladislava obdivuji za to jak cestuje, musí to být absolutně skvělý zážitek. Kniha je hrozně zajímavá ale musela jsem se do čtení hrozně nutit. Přednášky jsou rozhodně mnohem lepší a zábavnější. :)
Přednáška byla zajímavější než kniha. Jak jsem byla nadšená z Jeruzaléma, tak tady mi uhranul Nepál a povídání o přírodě, ale do Číny už jsem se vyloženě musela nutit. V Číně už se jenom jí a hledá místo, kde se zase najím. Radost mi autor udělal poslední kapitolou.
Ládikovu cestu Nepálem jsem si užila, nahlas se smála a dokonce některé Ládikovi postřehy předčítala rodině. Mělo to vtip, jiskru. Prostě skvělé a jiné než cesta do Jeruzaléma, kterou jsem četla ušima :-).
Pak přišla Čína. Hranice jsem s Ládíkem přešla ještě nadšeně a těšila se na nová setkání a zážitky. Ovšem jazyková bariéra zřejmě vykonala své. Najednou jsem pomalu zjišťovala, že mě kniha přestává vábit a já se nutím ke čtení, listuji stránkami a vyhlížím konec :-(.
Nerada používám slovo 'kdyby', ale kdyby Ládík obohatil knihu fotografiemi o kterých neustále mluví, mohlo být mé zklamání menší.
Nicméně smekám před všemi anděly strážnými, ty Ládíkovi (jeden to nemůže stíhat) se strašně nadřou :-)
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je v
| Právě čtených | 94x |
| Přečtených | 3 316x |
| Čtenářské výzvě | 1 054x |
| Doporučených | 162x |
| Knihotéce | 843x |
| Chystám se číst | 745x |
| Chci si koupit | 179x |
| dalších seznamech | 11x |
Umě to samé jako u HoneyBunny ! Smích ve vlaku ! Velmi pozoruhodné, že málo obyvatel Číny umí anglicky jsem tušil... Pasáž s pandami - úžasná . Kdo rád cestopisy bude nadšen