Dvě věže
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29868/bmid_dve-veze-SSx-29868.jpg
5
7361
369
Pán prstenů série
< 2. díl >
Dvě věže jsou druhým dílem románové trilogie Pán prstenů; na stránkách této knihy se podobně jako v předcházející části nazvané Společenstvo Prstenu setkáme s hobitem Frodem Pytlíkem, s jeho věrným sluhou Samvědem a dvěma mladými příbuznými Smělmírem a Peregrinem, s eriadorským Hraničářem Aragornem a s dalšími členy Společenstva Prstenu. Dozvíme se, jak se každému z nich vedlo od chvíle, kdy došlo k rozbití Společenstva až do příchodu Velké tmy a propuknutí Války o Prsten, o níž se bude vyprávět ve třetí a poslední části příběhu nazvaném Návrat krále.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1991 , Mladá frontaOriginální název:
The Two Towers , 1954
více info...
Přidat komentář
Další úsek Frodovi pouti je za mnou. Tolkien píše opravdu skvěle. Střídá akci a napětí s poklidným putovaním po Středozemi. Dovoluje čtenáři nahlédnout do duší postav a ztotožnit se s nimi. Čtenář se cítí být součástí příběhu, jako by nesl prsten spolu s Frodem. Nádhera.
Pán prstenu a já máme složitý vztah. Film miluju a znám ho v podstatě nazpaměť. První díl knihy mne velmi zklamal. Knížka nebyla špatná, ale nemohla jsem se ji prokousat. K druhému dílu jsem přistupovala s obavami. Přečetla jsem asi půlku a hrozně se u toho trápila. Na rok jsem knihu odložila. Druhou půlku jsem si po roce poslechla jako audioknihu a jsem nadšená. Namluvený Pán prstenu mě moc bavil a do třetího dílu se pustím taktéž touto formou. Před panem autorem klobouk dolů, že vymyslel takto skvělý svět a příběh. Bohužel styl psaní mi dělá problém.
Dvě věže, pokračování příběhu, který plnohodnotně naplňuje mnohá očekávání. Bezpečí domova je již velmi daleko a nyní nám kniha odtajňuje další mýtická, skrytá místa Středozemě, kterými můžeme cestovat společně s dějovou linkou. Zde bych rád zmínil tajuplný Fangorn v tu chvíli bylo mnohem těžší odložit knihu při té volbě slov a navozením atmosféry jeho kouzlo přímo dýchalo z knihy samotné. Věřím, že nejsem jediný kdo hledal nebo si přál více informací nebo delší děj v určitých částech knihy. Ať už v jedné či druhé hlavní dějové lince. I samotné útržky poezie zde byly přesně zasazeny a jsou dalším důkazem, že toto dílo je jiné. A díky tomu, že je jiné, má své jedinečné místo.
Znovu rád vyzdvihuji preciznost a smysl pro každičký detail, který sám spisovatel zasadil do tohoto putování. Je velmi zvláštní, ale zároveň fascinující sledovat jak i drobná rozhodnutí mají vliv na konečný výsledek, přesně jako v reálném životě, pouze udělat krok kupředu i přesto, že nic není jisté. A jak velmi tenká je hranice mezi zdařilým úspěchem a selháním.
Knižní i filmová podoba mají každá svoji misku vah, ale dovolím si zde pouze zmínit fakt, že Théoden Rohanský je v knize zkrátka jiný než ve filmu, vyzařuje z něj podobně jako u přátelství Gimliho s Legolasem jiná aura než vidíme na obrazovce. Stejně tak si ještě dovolím vyslovit poznámku k bitvě o Helmův Žleb i Železný pas. Kéž by obě měly ještě o pár stránek navíc. I přesto jsou Dvě věže pevným přemostěním mezi začátkem a koncem tohoto originálního příběhu.
Pokračování první části se nese ve stejném duchu. Sledujeme jak cestu Froda, tak i jednotlivé bitvy. Jedná se však o výplň před grandiózním finálem.
A cesta vede dál a dál...
Neméně epické pokračování Společenstva, nové národy, nové země, nové výzvy, stará nebezpečí, staří přátelé i nepřátelé. Tvorové věční i nově stvoření. A s každým dnem je konec, zdá se, blíž a s každým krokem je Prsten těžší a těžší.
Neustále je třeba mít na paměti, že Tolkien žánr definoval, stvořil, posbíral mýty a legendy, dal dohromady své vlastní odborné znalosti a stvořil vypravování, z něhož dodnes nepřestávají autoři tu jen mírně čerpat, onde nepokrytě krást. Rozmáchlost vyprávění je úchvatná, stejně jako krajina, v níž se hrdinové pohybují. Králové jsou hrdí a udatní, kouzelníci mocní, elfové tajemní, trpaslíci bodří, Glum zákeřný a hobiti - ti nikdy nepřestanou v rozhodujících chvílích udivovat svou odvahou, odhodláním a věrností.Co chtít od příběhu víc?
Kdybych měla vybrat nejhorší díl z jedné z nejlepších trilogií vůbec, byly by to právě Dvě věže. A nikdy bych neřekla, že si nakonec oblíbím více putování Froda se Samem. Nikdy mi moc nesedlo četné oslovování a zvolání užívané pro krále se záměrem navodit atmosféru starodávných mýtů a hrdinských bájí, popřípadě písní, tak jak to právě v této knize Tolkien dělal.
Co mě ale vždy dostane jsou mnohé odkazy na Silmarillion a fakt, že Tolkienovu trilogii prostě nelze vnímat odděleně, ale pouze jako celek s výše zmíněnou knihou, pokud z toho čtenář chce mít ten pravý požitek.
Díky mistře :)
Z Dvou věží jsem vždycky měla tak nějak pocit, že je to hrozně chlapský díl :D Teď se mé mínění trošku poupravilo, nicméně stále kvůli všem těm popisům, bojům a pro mě nepříliš atraktivním místům zůstává nejslabším dílem trilogie.
Pokaždé, když Dvě věže znovu čtu, mě překvapuje, jak rozdílné – a přitom vzájemně se výtečně doplňující – je ladění obou polovin svazku. Jako by šlo o dva pohledy na hrdinství: hrdinství válečnické, aragornovské, vítězné a odvážné, ochotné jít do velkolepé bitvy a střetu s mocným čarodějem na jedné straně; a na druhé straně pak hrdinství Frodovo a Samovo, pomalé, odolné, trpící a snad ještě odvážnější, vedoucí úmorným pochodem v nepěkné společnosti napříč ještě méně pěknou krajinou vstříc černavým horám a sebevražedné misi.
Od zhlédnutí filmů, jež jsou ostatně také vynikající, mě vždy zaráží také to, jak jsou určité pasáže stručné, zejména pak bitva o Helmův žleb. Na síle jim to však nikterak neubírá, spíše naopak – syrová strohost jistých aktů působí na vyprávění jako steroidy. Pozoruhodnou vlastností, která ovšem vůbec není něčím samozřejmým, je rovněž to, že text působí pořád stejně svěže a silně, bez ohledu na to, jak moc jsme ve Středozemi doma. Každá věta čpí stejnou mýtickou mocí při prvním čtení stejně jako při desátém opakování se znalostí kompletní historie Ardy a každého jednoho gondorského a rohanského krále. Zvláštní a skvělé.
V kouzelně zběsilém tempu pokračuje i ve Dvou věžích objevování Středozemě, zdokonalené nyní ještě hlubší inspirací minulostí a záhadnými místy, a to tím více, čím víc se příběh stáčí k jihu a dál od domáckého Kraje. Prostřednictvím národa Rohirů na čtenáře dýchne anglosaský středověk... a ještě hlouběji míří tajemný a starobylý hvozd Fangorn, pozůstatek nejdávnějších pralesů, a to včetně původních obyvatel. Středomořskou magií pak zasrší kouzelný, rozcuchaný a voňavý Ithielen, nořící se nečekaně uprostřed zmaru. Inu, kdo by nechtěl žít ve Středozemi i za cenu toho, že ho krutě umučí skřeti – jen řekněte?!
Tenhle díl je můj nejoblíbenější, je akční než ten první a čtivější než závěrečný. Navíc se už ve Středozemi trochu lépe orientujeme, není to pro nás tak nové a složité, a můžeme se soustředit na kvalitní příběh. Od téhle knihy jsem měla velký problém odcházet, a často jsem četla dlouho do noci, a snažila jsem se vyšetřit si na čtení pár minutek i ráno před odchodem do školy. Navíc na konci minulého dílu (nebo na začátku tohoto, odpusťte, nevybavuji si to) došlo k rozdělení společenstva, díky čemuž máme možnost poznat toho ze Středozemě ještě více.
Z filmové trilogie mám Dvě věže nejradši, epická bitva o Helmův Žleb, Poslední pochod entů, Rohan..
A i kniha opravdu stojí za to! Sice se mi moc nechtělo do části, která se točila jen okolo Froda a Sama, ale i ta byla nakonec parádně čtivá, možná i ten souboj Oduly a Sama byl epičtější než bitva o Helmův Žleb, tedy aspoň v knižní předloze.
Nemám dalších slov, prostě klasika!
Filmové podání se zdaleka nevyrovná knižnímu zpracování, ale vůbec se nedivím, protože něco takového jen tak zfilmovat nejde. Přesto mají filmaři můj velký obdiv, co s tímto námětem dokázali.
Pokud vám k požitku z téhle knihy stačí fakt, že Tolkien položil základy světa, z kterého nejen fantasy žánr dodnes vrchovatě čerpá, obdivujete promyšlenost všech ras, historie tohoto světa a detailů, které její geografii a dějinám Tolkien dal a jste omámeni gigantickým kultem, který byl kolem téhle ságy vytvořen, dosaďte si k mému komentáři pět hvězdiček a nečtěte dál.
Pokud k požitku z knihy potřebujete skutečně dobrý příběh, zajímavý děj, postavy, ke kterým si vytvoříte vztah a silný kult kolem této knihy je vám fuk, tak to bude o hodně horší. Abych nějak hned zkraje k něčemu připodobnil svůj pohled na věc - je to, jako kdybyste byli fanoušci pečených kuřat a Tolkien byl génius, který vymyslel troubu, avšak dál už nebyl schopen ani vyndat kuře z mrazáku.
Celá kniha je vlastně jen o tom, že se jde dopředu, chvíli se bádá nad tím, kam jít teď, doplníme to popisem krajiny, popisem kopců, pak potkáme nějakou postavu, která pro další příběh nemá absolutně žádný význam, stejně jako všechny vedlejší postavy v minulé knize. Ale vždy vám bez váhání převypráví svoji nudnou a zbytečnou historii, prohlásí pár strojených, teatrálních vět o blížícím se zlu, přidá k dobru pár písniček a básniček a jdeme dál. Do toho Glum chce prsten, ale nechce ublížit hobitům a jako vrchol v polovině knihy varujeme Sarumana, ať odejde, ale on nechce, tak ho zamkneme ve věži a hotovo. Šmitec. To přece stačí, ne ? No ty krávo.
Takže jen jdeme dopředu lesem, totálně mrtvým, neživým krajem, kdy nám občas někdo přijde sdělit, jaký je Sauron strašné zlo, ale koho to zajímá, když není příběhu z jeho pohledu věnovaný ani řádek a nikde na ničem nevidíme důsledky jeho konání. Stejně jako není možné si vypěstovat nějaký kladný vztah k hlavním hrdinům díky jejich ploché jednoduchosti, tak si ani nejde vypěstovat jakoukoliv nenávist, nebo alespoň negativní názor vůči Sauronovi, protože o něm víme jen díky Gandalfovu senilnímu žvanění. A že všichni králové a královny, které hobiti při své cestě potkají, Saurona nijak extra neřeší a jen dělají jak jsou důležití a pronášejí teatrální kecy ze svých trůnů a o nesmírné důležitosti jejich nudného království, to už je nelogičnost jako prase. Takže vlastně Sauronovo údajné zlo, o kterém nic nevíme, tady řeší asi tak šest hlavních postav a zbytek Středozemě se tváří jako mrtvá a netečná pustina bez života.
Takže děj žádný, situace nelogické, svět mrtvý a neživý, postavy striktně černobílé, bez jakéhokoliv vývoje, pár dobrých nápadů (vztah Gandalf/Sauron, Glumova linka) totálně nevyužitých a mizerně zahozených a nad tím vším kopce teatrální vaty. Na nějaké zvraty, či napínavé momenty rovnou zapomeňte. To první Tolkien nedělá a to druhé přeskakuje a vynechává. Na pohádku je to nudné a roztahané a na fantasy je to moc dětinské a ploché. Pokud je vám 12 let a tohle je vaše první fantasy, tak nadšení pochopím. Ale pokud je vám více, něco v tomhle žánru už máte přečteno a přesto se vám to upřímně líbí, pak mi asi něco uniká.
Vážně nerad tohle píšu zrovna o takové legendě, ale tahle kniha je fakt odpad.
Tahle kniha má výhodu, že je to pokračování už rozjetého příběhu. Nudné popisy si člověk odbyl v úvodním díle :). A samozřejmě veliká klasika, nenapodobitelná ... Lidi, přestaňte psát fantasy, máte to marný :)
Štítky knihy
přátelství elfové zfilmováno Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Druhý díl je o něco akčnější. Méně se v něm "zpívá", a za to jsem rád. To bylo asi jediné, co mě v prvním díle opravdu nebralo. Propracovanost světa, postav a děje je parádní. Všechno ostatní už tady asi bylo napsáno.