Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172347/bmid_ocean-na-konci-ulick-172347.jpg
4
1121
227
Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pomatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2013 , PolarisOriginální název:
The Ocean at the End of the Lane , 2013
více info...
Přidat komentář
Výborné prepojenie dvoch svetov. Reálneho sveta a detského fantasy sveta. Detského fantasy sveta, kde sa chlapcove nočné mory stávajú skutočnosťou a útechu hľadá u rodiny
Hempstockovcov. Hlavnou oporou je 11 ročné dievča Lettie, ktorá ma na záhrade tajomné jazierko nazývané Oceán.
Od Gaimana mám už niečo prečítané, a tento príbeh patrí medzi tie lepšie. Jednoduché, krásne a hlavne dokonalé čítanie. U Gaimana sa človek málo kedy popáli. Teším sa na ďaľšiu jeho tvorbu.
Oceán na konci uličky je kniha, která ve mně zanechala spoustu otázek, ale přesto jsem po dočtení věděl, že je výjimečná. Mám rád knihy, které všechno neprozradí do nejmenšího detailu a nechají tak nést část příběhu samotného čtenáře. Můžete se v tom dál pitvat, číst mezi řádky a stále nacházet něco nového.
To co Gaiman předvádí na těch zhruba sto osmdesati stránkách je neskutečné! Vyvolává emoce od radostných a hřejivých, až po děsivé a bolestné. Celému tomu vévodí naprosto bezchybná, pohlcující atmosféra. Dočkal jsem se dosud nepoznaného zážitku ze čtení. Vážně!
Neil Gaiman se mi tímhle titulem dostal do ruky poprvé a hned mi ukázal, že nepotřebuje mnohostránkové romány, aby mě dostal do kolen. Smekám, tohle je skvost!
Knihu jsem schroustl opravdu rychle (taky je krátká), a bavila mě dost, ač jsem leckdy nepochopil o co vlastně jde :-) Ale typický Gaiman s roztodivnými nápady.
Kniha se mi moc líbila. Strhla mě atmosféra. Jakmile jsem se začetla, přerušila jsem četbu ostatních rozečtených knih a četla jen to. Bylo to takové hodně bezvýchodné a zoufalé, ale zároveň poutavé tak, že jsem knihu nemohla pustit z ruky. Líbilo se mi prolínání reality a toho druhého světa. Jak to pěkně zapadalo.
Kniha nie je pre každého, ale keď Vás osloví je jedno koľko Vám je rokov, podobne ako v "Malom princovi" si každá generácia nájde to svoje.
Moja prvá kniha od Gaimana a doslova som ju prečítala za pár hodín. Bola som po nej pár hodín úplne odrovnaná. Prečo? Pretože kniha nebola len pre deti, ale aj pre dospelých. Skrývala v sebe hrozbu, nešťastie a problémy, ktoré útočia na každého z nás, či sme deti alebo už veľkí. Kniha bola metaforou a totálne ma navnadila prečítať si od tohto autora ešte viac.
(SPOILER)
"Byla bouře, byla blesky, byla dospělý svět se vší jeho mocí a všemi tajemstvími a vší tou hloupou, bezděčnou krutostí..."
Těšila jsem se na opětovný návrat do Gaimanova mytologií prolezlého světa, takže, hned jak jsem objevila Hempstockovu farmu a její svérázné, laskavé a moudré obyvatelky, které jsem si okamžitě zamilovala a nekriticky je začala obdivovat :-), věděla jsem, že to bude další zajímavý knižní výlet.
Mé tušení pan Gaiman v žádném případě nezklamal, a tak jsem si další z jeho příběhů užila, přestože se tentokrát z příběhu vyklubalo vyprávění, ve své podstatě velmi smutné ...
Začalo to tak, že se probudily "věci, které by měly zůstat spát" (poznáte to okamžitě, stejně, jako hlavní hrdina, malý sedmiletý chlapec, další v sérii dětských osamělých hrdinů, se kterými se v Gaimanových příbězích můžete seznámit) ... "jako dítě jsem nebyl šťastný, i když, čas od času jsem byl spokojený, víc než kdekoliv jinde jsem žil v knihách", ... a pak už následuje pohádkový příběh, ve kterém je možná víc násilí, než byste očekávali; je to příběh, dost sugestivně vyprávěný, o strachu a o samotě, kde děti a dospělí vidí svět úplně jinak a kde dospělé ani moc nezajímá, nebo spíš, nechtějí myslet na to, co si myslí jejich děti, a nebo jsou přesvědčení, že to ví líp, tedy příběh o tom, jak rodiče, někdy nevědomky, každopádně častěji než by byli ochotní si přiznat, ničí dětem jejich sny, touhy či přání ... a teď nemluvím o přáních materiálních, ale čistě o dětské duši, kterou nikdo neposlouchá, a které nikdo nenaslouchá.
Možná ze všeho nejvíc je to pak příběh o tom, když najednou domov není bezpečným místem, o tom, když zlo a nebezpečí číhají nikoli venku, ale uvnitř, v místech důvěrně známých, které až do té chvíle vytvářely bezpečný přístav, což je pro dítě zjištění, které dokáže otřást celým světem.
Příběh, který tedy budete číst je, navzdory úžasně vykreslenému fantastickému světu tam venku, hlavně příběhem sedmiletého osamělého chlapce, který sice domov má, ale necítí se v něm v bezpečí a rodiče jsou příliš zaměstnaní na to, aby si toho byť i jen všimli, natož, aby s tím něco dokázali udělat ...
.... pozor, spoiler ...
... ale protože se jedná o příběh téměř pohádkový, končí tak, jak mají správné pohádky končit ... po zdolání cesty plné překážek, jsou zlé bytosti zahnány tam, kam patří ... :-).
PS: možná si říkáte, chválí a ve výsledku 3 hvězdy? ... Hned od počátku mi dojem z příběhu, bohužel, trochu kazil hlavní hrdina, nebo, abych to upřesnila, podle mě nešťastně zvolený věk hlavního hrdiny. To, že sedmiletý chlapec přečte celý komplet Letopisů Narnie, jsem ještě uvěřila, nad tím,že se dívá na Mission Impossible, jsem jen zakroutila hlavou, ale to, že jeho myšlenky se chvílemi ubírají cestami malého dítěte, které se bojí potmě a se zavřenými dveřmi spát (což je v sedmi letech, zvlášť vzhledem k okolnostem, v pořádku) a chvílemi uvažují nad téměř filozofickými problémy (zaobírajíc se myšlenkami, s kterými by nejeden dospělý měl problémy :-), jsem uvěřit prostě nedokázala, a v příběhu mě to skoro iritovalo, být náš hrdina ve věku minimálně nejmladší Hempstokovic "dobré víly" :-), vše by možná daleko víc sedělo a bylo podstatně uvěřitelnější (jak jsem říkala, i vzhledem k okolnostem příběhu) ...a tohle bych dokázala bez problému přehlédnout u prvotiny, ale u takhle zkušeného autora?
Čítala som od Gaimana Amerických bohov a tí ma vôbec neoslovili. Spontánne som sa rozhodla dať mu šancu ešte s touto knižkou, pretože bola krátka a anotácia aj ukážka ma zaujali. Ako to vystihnúť? Je to lepšie ako Americkí bohovia, ale podobne surealistické. Autor nedáva dôraz na príbeh, ale na atmosféru. Podarilo sa mu skombinovať pocity pohodlia v dome prívetivých farmárok s nadprirodzeným dianím v živote malého chlapca. Odpovede však nedostaneme nijaké a vlastne celý príbeh je len na úrovni sna, z ktorého sa preberiete a napriek silným emóciám nemá pre život nijaký význam. Okrem tohto mi ešte vadila priveľká vyspelosť hlavného hrdinu. Po väčšinu príbehu mal sedem rokov, ale na prváčika v škole prejavoval pozoruhodnú odvahu, rozvahu, psychickú odolnosť a sčítanosť. Prejavy, ktoré mal, by som neraz čakala najskôr u dvakrát takého starého hrdinu.
nedočetla jsem, divný něco jako harry potter, ale slabota, cosi o asi čarodějnicích, fantasy?
Příběh je poutavý a autor má dar tak výborně popisovat a vykreslovat, že se opravdu cítíte být součástí toho kouzelného světa. Skvěle tam vnímáte teplo domova u Hempstokových na farmě i strach při toulkách tajemnou přírodou na hranici reality. Pro čtení je ale potřeba mít trochu otevřenou mysl a hodně fantazie. A taky myslím, že na ni musí mít člověk náladu. Mně se ale trefila skvěle. Knížka je útlá a čte se jedním dechem, byla to taková krásná poetická jednohubka pro děti i pro dospělé, kteří se do dětství rádi vrací.
Prectete si to. Prectete si to, pokud jste porad trochu dite, pokud porad vite, jaky to je, mit strach ze tmy, z nestvur, ktery v noci ozivaji, pokud si porad pripadate trochu jako to maly dite, co si musi po spatnym snu rozsvitit lampicku. A pokud verite, ze teplo a laskavost a dobry jidlo dokaze zahnat vsechno zly, a pokud mate ci porad hledate nebo cekate na nekoho, komu se da bezmezne verit :) Jo, a taky pokud vam i v dospelosti dospelacky veci pripadaj nesmyslny. No a taky pokud vas uklidnuje, kdyz vam v posteli vrni kocka ;)
Keďže ma tak recenzie a mienky nastavili, čítala som tak nejako pod vplyvom ezoterična. Ale potom som sa triezvo obzrela a - keď sa z ouperky vykľuje otcova milenka a otec v snahe utajiť skutočnosti dokonca topí vlastného sedemročného syna vo vani, potom aj jazierko pre kačky za domom sa mení na oceán a svet dieťaťa na niečo podobné ako Narnia, všetci zlí ľudia sú bosorky a prízraky s tajomnými silami. Ešteže na konci ulice je dom, ktorý obývajú tri generácie žien, ktoré chlapcovi poskytnú útočisko, dobré jedlo a v jeho predstavách ho nadprirodzene ochránia pred temnými bytosťami. Hrozne rada by som bola čítala knihu, kde by boli rozpracované tieto tri osoby - starká, matka a jedenásť ročná dcéra - vnučka. Z knihy mám poznačený citát:
"Detstvo mi nechýba, ale chýba mi to, ako som si vedel nájsť potešenie v drobnostiach, zatiaľ čo sa svet okolo mňa rozpadal na kusy."
Tak uvěřitelné a zároveň kouzelné. Na farmě s třemi obyčejnými venkovankami, babičkou, matkou a dívkou, zažil vypravěč ve svých sedmi letech věci tak prosté a hmatatelné (požitek z poctivého jídla) či zdánlivě samozřejmé (pocit bezpečí, o který doma přišel), že stejně pravdivá se mu musela zdát kouzla oněch tří dobrých a mocných bytostí zachraňujících svět (a potenciálně hodného budoucího dospělého) i činy bytostí opačných, které jako zlo původně ani nevypadaly.
Právě to, jak se prolíná realita s fantazií či snem či kouzly a obojí přijímáme na stejné úrovni, jsou stejně přijatelné a pochopitelné, je výrazem autorova umění. Proto mám jeho knížky ráda.
Celkem se ztotožňuji s Joanne Harris, která je citovaná na zadní straně knihy: "Některé knihy prostě čtete. Jiné si vychutnáte. A některé knihy (jako je tato) prostě vstřebáte, srdcem i duší."
Vyvolává ve mně pocit tepla, přesně se hodí do dešťivých dnů, kdy jsem ji četla.
Kniha se mi líbila, nelze jí upřít její magickou stránku a i já jsem jí okouzlena. Začátek je takový rozjezdový, ale jak se objeví Uršula, tak z toho jde až strach. Děj mě držel v napětí a líbí se mi Lettie a její statečnost, jak ochraňuje hlavního hrdinu. Za nejhorší pokládám vytahování "Cesty domů", to bylo tak autentické.....lepší na to nemyslet. Příběh se mi moc líbil. Musím ale přiznat, že jsem asi úplně nepochopila ten závěr. Asi si budu muset přečíst knihu někdy znovu.
Kromě komiksů a filmů podle Gaimana to byla moje první kniha od tohoto autora, a ač jsem skoro ve věku důchodovém, jsem jí okouzlená. Ten příběh je nádherný i strašidelný, barevný i temný, radostný i pochmurný... a autorova představivost je neuvěřitelná... všechny ty obrazy se mi doteď míhají v hlavě. Už se těším na četbu další Gaimanovy knihy a autora si dávám do oblíbených... :-).
Opravdu povedená kniha o dětství pro dospělé. Ten pocit bezmoci dítěte, o kterém rozhodují jiní a které s tím nemůže nic udělat, je skutečný. Na této myšlence je také postavena "hororová" postava Uršuly, která je sice bytostí z jiných světů, ale v zásadě by magické schopnosti ani nepotřebovala. Skvělé jsou také jednotlivé myšlenky, které by mohly obstát i jako samostatné citáty. A nesmím zapomenout na Hempstockovi a Lettie. Prostě přečteno jedním dechem a rozhodně se k té knize chci vrátit (a ne jednou).
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2007 | Koralina |
Kniha Oceán na konci uličky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 502x |
| Čtenářské výzvě | 250x |
| Doporučených | 102x |
| Knihotéce | 492x |
| Chystám se číst | 697x |
| Chci si koupit | 166x |
| dalších seznamech | 9x |
Báječně děsivé. Dokonale tajemné. Musím přiznat, že jsem se chvílemi trochu bála. No prostě náš klasický a všemi milovaný Gaiman.