Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1622
1622
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Upřímně? Prvních 200 stran se četlo hodně ztěžka. Tenhle styl psaní mi moc nevyhovuje. Avšak byly tam i dva momenty, kdy jsem slzu uronila, to by snad zlomilo i Ironmana !!! Každopádně závěr - šup šup, honem honem... proč?
Je to krásný příběh a styl psaní bez přímé řeči mi naprosto nevadil. Bylo to jako když tiše plyne voda v řece. Obyčejný příběh, jakých je kolem nás tisíce, je krásně podaný, postavy tak lidské a dopodrobna vykreslené, že jen žasnu, jak se paní Soukupová umí vžít nejen do desetiletého kluka, který se stěhuje z Prahy na vesnici, tak do jeho mámy herečky, která má problémy s tím, jak se věnovat kariéře i svému synovi, tak i do babičky, která celý život žije na vesnici a má přesné představy, jak se má člověk chovat a jaký má být. V životě to často nejde tak, jak si člověk přeje. Skvělá knížka, moc se mi líbila a užila jsem si ji, myslím, že bude patřit k těm, na které hned tak nezapomenu.
Pěkně napsaný rodinný román o soužití tří generací...
Postavy babičky, dcery a vnuka prožívají situace, které známe ze života...
Co chceme, víme všichni - ale co můžeme mít ?
Já tu deprese necítila - jen touhu každého prožít si svůj život a zároveň mít
ohledy ke svým nejbližším...
A závěr se mi líbil : "cesta ubíhá a všechno je před náma..."
Uf, strašně depresivní. Proč vynechané uvozovky u přímé řeči? Rádoby umělecký styl, nebo lenost? Nedočetla jsem. Aspoň vím, že této autorce se pro příště vyhnu.
Výborná kniha. Trojí hlas o rodině, touhách, času - a hlavně o tom, zač je toho dospívání, a to v jakémkoli věku.
Příběh ze života z pohledu tří osob, z nichž ani jedna to nemá jednoduché... autorka popisuje velice reálně myšlenkové pochody každého z nich, což mě neskutečně bavilo, i když tam vlastně nikdo nebyl šťastný... ale tak to často bývá i ve skutečném životě.
Styl Petry Soukupové mi neskutečně sedí. Nejvíc oceňuji, jak umí z běžného každodenního příběhu s obyčejnými lidmi vytvořit strhující román, který jen těžko odkládáte. Postavy velmi reálné, každá se svými motivacemi se snaží pro toho druhého udělat to nejlepší, nebo si alespoň alibisticky namluvit, že to je v zájmu druhých. Nikdo není ani kladnou ani zápornou postavou, všichni mají své lepší i horší stránky. A právě proto je román tak poutavý.
dokaz toho, ze namet na putavu knihu sa vala doslova predo dvermi kazdeho z nas. vyborne vykreslene postavy, koniec v duchu nekonecnych serialov, na ktore sa jedna z hlavnych hrdiniek podujala.
Petra Soukupová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek, to přiznávám na úvod. Obdivuji, jak dokáže vytvořit naprosto strhující dílo bez toho, aby si vypomáhala složitými zápletkami, atraktivním prostředím, násilím a neobyčejnými hrdiny. Způsob, jak uvažují hlavní postavy, je pro mě vždy totálně uvěřitelný a snad pokaždé dokážu pochopit jejich jednání, i když jsou naprosto rozdílné a třeba mi ani nejsou sympatické. Knížka na mě sice působila dost depresivně, ale to jí na mém obdivu nijak neubírá, protože přehršle depresivních aspektů má dle mého názoru i reálný život, byť se snažíme ze všech sil si to nepřipouštět. Snažíme se, špatně komunikujeme, nerozumíme si, občas se podaří, občas ne. Styl psaní Petry Soukupové mi absolutně vyhovuje, je jako chirurg, který řízne a nemilosrdně odhalí vnitřnosti zdravé i patologické. Žádné zbytečné plácání, natírání na růžovo, klišé. Osobní poznámka na závěr: docela mě pobavilo, že jsem si dosud vůbec nevšimla jejího specifika - že nepoužívá uvozovky, dozvěděla jsem se to až zde z reakcí čtenářů. Odjakživa jsem neměla ráda v knihách dialogy a teď se konečně vysvětlilo proč - asi nemám ráda ty uvozovky, dialogy mi nevadí :-)
Tak už jsem zase mimo mísu... Věřím tomu, že knížka je skvělá, ale já se to bohužel nikdy nedozvím. Nejsem klasická milovnice roztomilých dětí, nerozplývám se nad každým kočárkem, vlastně mám ráda jenom ty svoje. Ale v okamžiku, kdy se v knize děje příkoří dětem, knihu odkládám a dál nečtu. Prostě na to nemám a pokud mě autorka odradila od četby hned na začátku, zřejmě to bude kvalitní psychologický román.
P.s. ale to co jsem stihla přečíst do 60. stránky vypadalo dobře....:-)
Skvele zachytená psychológia postáv, vzťahov medzi nimi, no mala som pocit akoby boli hlavní hrdinovia príbehu typovo presnými stereotypmi dnešnej doby -ambiciózna herečka, ktorá nezvládala svoj život v roli matky, partnerky, ani dcéry. Malý chlapec, prehliadaný matkou, zahltený modernými technológiami dnešnej doby,ktoré mu vynahrádzajú chýbajúcu pozornosť. A nakoniec stará matka, zástankyňa tradičných hodnôt, ktoré sú v súčasnosti vnímané ako staromódne. A tieto tri postavy sa stretnú v jednom príbehu.....
Moc krásný příběh....spisovatelku opravdu obdivuji, za to,jak se dokáže vcítit do 10 tiletého kluka... jako kdyby to psal on sám... prostě skvělé :)
vlastně mě to hodně bavilo, hodně dobře popsaná realita jedné rodiny, kde každý má svou pravdu. Hodně depresivní, alespoň pro mě a v mém současném stavu.
Velmi čtivé, často k zamyšlení. Postava Hany mi byla strašně nesympatická. Dále nevím proč měla autorka potřebu na poslední stránce ve zkratce vylíčit udalosti dalších x-let? Navíc zcela klišojdně a předvídatelně? Mírně otevřený konec by tomu slušel víc.
Příběh mě natolik "dostal", že nějaké chybějící uvozovky jsem nevnímala. Všechny tři postavy mě velice zaujaly a snažila jsem se vcítit do jejich chování, do toho, jak se asi cítily a co vedlo k jednotlivým událostem. Nikdo z nich to neměl jednoduché, všechny situace jsem si dokázala představit v reálu. Možná by si příběh zasloužil i nějaké vizuální zpracování.
Na začátku jsem se opět musela do autorcineho stylu psáni dostat, ale musím říct, ze za mě je to její nejlepší kniha :) dokonale postavy a jejich pohledy na jednotlivé situace v jejich životech ..
Precteno temer na jeden zatah, coz uz se mi dlouho nestalo. Chybejici uvozovky mi naopak vubec nevadily, cetlo se mi to bez nic tak nejak lepe. Knihu urcite doporucuji.
Jsem na tom jako převážná většina ostatních. Absence uvozovek vadila, dlouho jsem se nemohl začíst, Hana mi nesedla a některé předzávěrečné kapitoly byly zbytečně natažené (trochu opakující). Ale jinak ...no páni, po nějakých sto stranách to byl příběh, který chytil a nepustil. Také dramatická hustá atmosféra velmi zapůsobila. Dokonce jsem se bál o některé postavy, což se mi často nestává. Takže nakonec chválím a doporučuji.
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Snad ani není co dodat. Zdá se, že jde o zcela obyčejný příběh, kdy mladá matka nezvládá výchovu svého syna, na kterou zůstala sama a jak se k tomu staví zbytek její rodiny, především její matka a bratr. Jen málokdo by z tak běžné záležitosti dokázal udělat strhující vyprávění, jak to však tato autorka svým zvláštním stylem psaní perfektně dokáže. Dokáže se stoprocentně vžít do myšlení a pohnutek všech postav, především ale desetiletého kluka, což mě úplně dostalo. Petra Soukupová vlastně ukazuje, že všechno to, co se nám děje, co prožíváme, je pro každého z nás takovýto malý román. Ukazuje pravdivě hloubku vztahů i celého života nás všech, proto mám její knihy moc ráda. Tady navíc úžasně podaný konec.