Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407/bmid_nebe-nezna-vyvolenych-OCu-407.jpg
4
2384
302
Remarque zde nepíše o válce, ale o meziválečném období. Automobilový závodník potkává v sanatoriu dívku, která se zde léčí na TBC. Když odjíždí, dívka se rozhodne odjet s ním, protože už nevěří, že by se vyléčila a chce si užít poslední dny svého života. Knížka se zabývá otázkou života a smrti. Hlavní otázka je, jestli má člověk dlouho žít, ale přitom si nic se života neužije a nebo i pro chvilku štěstí zemřít...?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge , 1961
více info...
Přidat komentář
Opravdu silný příběh. Moc se mi kniha líbila. Jen ten závěr... Budu se muset zase vrátit k pohádkám, protože ty skoro vždy končí svatbou a šťastně.
Některé knížky bolí. Přitom jsou tak krásné... Ale znovu je číst nemohu. Mé srdce by nešlo jen tak utišit, jako se o to snažím celé dopoledne.
Nelituji, že jsem si ji přečetla. Naopak, tato kniha mi dala hrozně moc. Občas jsem se až styděla, protože to, jak se Lillian rozhodla strávit vyměřený čas chtělo pořádnou odvahu a sílu. Ne každý ji má. A ona to zvládla! Žila svůj život, podle sebe, nemusela skládat někomu "účty ", něčeho litovat, prostě žila. Obětovala tu větší část života, za tu menší, riskantnější, ale opravdovější.
Pevně věřím, že bych se rozhodla stejně, ale v okamžiku uvědomění si své smrtelnosti a blížícího se konce by člověk smlouval i o jediný den. Nebylo to vůbec jednoduché rozhodnutí...
"Mám pocit, že jsem mezi lidmi, kteří si myslí, že budou žít věčně. Aspoň tak jednají. Chrání svůj majetek a utrácejí tím svůj život. "
Mám moc ráda knížku Na západní frontě klid, ale v tomto případě přišlo kapánek zklamání. Nevím, zda je to tím, ze knihy na podobné téma už jsem četla nebo zda je to tím, ze mi knížka proste nesedla. Spíše se přikláním k tomu, ze téměř totožný příběh jsem četla cca počtvrté a tak pro mě nebyl nijak objevný. Každopádně pan Remarque je vynikající spisovatel a věřím, ze nějaká další kniha od něj mě opět osloví a bude patřit mezi mě oblíbené. V případě této knihy musím ale konstatovat, ze už ji určitě znovu číst nebudu.
Osobne me kniha moc nezaujala konec byl zajímavý ač smutny jinak cela kniha mi prisla o ničem :/
Právě jsem knihu doposlouchala jako rozhlasovou audioknihu na pokračování...velmi silná kniha, plná emocí, zvlastni lásky, vědomí vlasntiho konce...konec dojemny,umocněný hlasem Igora Bareše! Remarque je mistr vyprávění. Určitě kniha stojí za to! Mimo jiné i díky spisovatelu popisu doby, míst, života v té době.
Hodnotím vysoko, protože jsem ji četla patrně (!) jako první nebo jednu z prvních "Remarkovek", takže pro mě byla tato kniha jako zjevení z čistého nebe. Dojemný milostný příběh, přitom i vtipné dialogy a nečekaný závěr.
Už je to až moc dlouho, co jsem tuto knihu četla, nicméně silné pocity ve mně zůstávají i po letech. Knihu mi dal k přečtení tatínek a otevřel mi tak cestu k panu Remarquovi, za což jsem mu neskutečně vděčná. Pro mne stále jedna z nejoblíbenějších knih, ne-li úplně ta nej; je to prostě srdeční záležitost.
Remarque. Jako obvykle vyvolá silné pocity. Donutí k zamyšlení. Nemusíte vždy úplně chápat pocity či rozhodnutí postav, ale i tak jsou vám blízké. Výborná četba.
Útlejší kniha, kterou jsem dostala od přítele - ten ji četl kdysi prý v "ideálním rozpoložení" na tuto knihu. Nebyla jsem asi ve stejném rozpoložení, přesto musím říct, že to je povedená kniha a že jsem ráda, že ji mám v knihovně. Vlastně první věc od Remarqua! A myslím, že ne poslední...
To, čím podle mě zaujme i člověka "mimo ideální rozpoložení", je to, že je o smrti. A ta je (jednou) společným jmenovatelem všech lidí. Jak víme ze života reálného, a vidíme i v tom knižním, smrt si nevybírá. Smrt skutečně bere všechno. Nezáleží jí na věku a klidně sáhne po pětadvacátníkovi, kterému ukrajuje ze života nemoc. Stejně tak po padesátníkovi, který by měl podle naší zaběhlé představy taky ještě mít nějakých dvacet třicet let před sebou... Může to přijít kdykoliv, protože Nebe skutečně nezná vyvolených. A jak říká hlavní ženská postava knihy, Lilian, tak naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život...
* Neprší jenom nám.
* Škoda není tak smutné slovo, jak si člověk myslí... Věřit je naproti tomu mnohem smutnější slovo, než si člověk myslí.
* Kdo se ptá předem, nikdy to neudělá.
* Nic není tak docela špatné a nic tak docela dobré, jak si myslíme. A nic není definitivní.
* Psychóza zajateckého tábora. Proporce se přesouvají: maličkosti se stávají důležitými a důležité věci se stávají podružnými.
* Člověk spíš ví, co to není, než co to je.
Tato kniha překypuje křehkými emociemi a je jen na vás, zda se tomu poddáte. Je to příběh o osudu dvou osamělých lidí, kteří dokáží najít jeden ve druhém spřízněnou duši. Také je to ale i o beznaději, umírání, touze po životě a opravdové lásce. Ačkoli to zní jako klišé, kapesník při posledních stránkách se opravdu hodil.
Pěkná kniha o životě a smrti. Tenhle námět mám velmi rád, je to takové tajemné a mystické téma. Čtivé dílo.
Hodně lidí tu píše o předvídatelnosti. No mnoho věcí jsem třeba já nepředvídal. Nenapadlo by mě, že...no nechci spoilovat.
1 kniha od Remarquea a přečtené jedním dechem.Kniha pojednává o mladé dívce,která je smrtelně nemocná a automobilovým závodníkovi,který zbytečně riskuje.Je to citově,na přemýšlení o životě ... .Určitě to neni poslední kniha od autora.
Moje srdcovka, i když knihu čtu po x-ty konec mě bere vždy stejně. Myslím, že bych se zachovala jako Lilian. Za mě nejlepší dílo od Remarqua.
NEBE NEZNÁ VYVOLENÝCH
Moje druhá knížka od pana Remarqua... Na západní frontě klid stále stojí na vrcholu - teď aktuálně ale začínám číst Tři kamarády, takže uvidíme, jak se mi zalíbí :-)
Každopádně zpět ke knížce Nebe nezná vyvolených. Příběh je to velmi melancholický, smutný, depresivní. Je to o pocitech, psychice postav, hodně niterně až důvěrně napsané. Knížku jsem si přečetla moc ráda a líbila se mi, ale nezapůsobila na mě tak moc, jako Na západní frontě klid... Místy jsem měla pocit, že v příběhu nebylo ani tolik děje...
Každopádně jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst, rozhodně mi rozšířila obzory..
Protože jsem toužil přečíst alespoň jedno dílo E. M. Remarque - teď už vím že jich přečtu mnohem více - a protože mi právě tuto knížku doporučil kamarád zpříjemnil jsem si víkend v objetí nádherného, leč smutného příběhu automobilového závodníka a smrtelně nemocné dívky. Jsem muž , ale co naplat, stejně se mi oči leskly jako skleněné kuličky a já se za to vůbec nestyděl:-) Jestli se k této knížce nikdy nevrátím, bude to osudová chyba mého života..
Len ťažko možno pri čítaní a hodnotení neporovnávať túto knihu s Tromi kamarátmi (spomenuli ste si pri spolujazdcovi Hollmannovi na Patrice Hollman?). Je to nepochybne skvelé dielo, ale tým, ktorí pred ním už čítali Kamarátov, v ňom zrejme čosi bude chýbať.
Kým Traja kamaráti okrem lásky, života a smrti podávajú aj mimoriadne silné svedectvo jednej éry, Nebo nepozná obľúbencov rieši "len" otázku života a smrti, ale nemenej brilantným spôsobom.
Prvých zhruba 50 strán knihy na mňa pôsobilo ako kópia Troch kamarátov, no po odchode Lillian zo sanatória nadobúda dielo úplne iný, nový rozmer a obsahuje množstvo skvelých myšlienok hodných zapamätania.
Znovu ma veľmi zaujali vedľajšie postavy, konkrétne všetečný pumpár Hubert Göring a strýko Gaston.
„Nie vždy robíme to, čo je správne, synak,“ povedal, „aj keď to vieme. V tom niekedy spočíva čaro života, chápeš?“
Štítky knihy
láska 20. století Paříž Itálie smrtelné choroby tuberkulóza sanatorium, ozdravovna
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Nebe nezná vyvolených je v
| Právě čtených | 30x |
| Přečtených | 3 998x |
| Čtenářské výzvě | 292x |
| Doporučených | 260x |
| Knihotéce | 891x |
| Chystám se číst | 473x |
| Chci si koupit | 89x |
| dalších seznamech | 10x |
Veľmi krásny príbeh, taký rozumný a smutný? Asi aj tak mal smutno skončiť, inak si človek nedokáže uvedomiť dôležité veci v živote.....