Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407/bmid_nebe-nezna-vyvolenych-OCu-407.jpg
4
2384
302
Remarque zde nepíše o válce, ale o meziválečném období. Automobilový závodník potkává v sanatoriu dívku, která se zde léčí na TBC. Když odjíždí, dívka se rozhodne odjet s ním, protože už nevěří, že by se vyléčila a chce si užít poslední dny svého života. Knížka se zabývá otázkou života a smrti. Hlavní otázka je, jestli má člověk dlouho žít, ale přitom si nic se života neužije a nebo i pro chvilku štěstí zemřít...?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge , 1961
více info...
Přidat komentář
Občas šáhnu po nějaké povinné četbě ze svého dětství, kterou jsem tenkrát nečetl, protože byla povinná. No tentokrát jsem nevybral moc dobře. Příběh to byl zajímavý, ale na mě trochu moc ucouraný.
Príbeh o tom, čo urobíte, keď sa dozviete, že zomriete.
Obsahuje zaujímavé myšlienky a názory.
On v posledních chvílích prožíval okamžik nezkaleného štěstí; ona během pár měsíců okusila život tam dole se vším, co k němu patří aby se následně sama, dobrovolně, vrátila tam, odkud dříve tak zoufale toužila zmizet...oba dva měli svůj osud už od začátku zpečetěný a konec byl nevyhnutelný, ale nakonec provázen oním pocitem štěstí. Dá-li se vůbec kdy o někom říct, že byl šťastný.
Někdy okolo dvacítky první čtení, teď opakovačka jako audio v podání Igora Bareše. Pamatuju si zvláštní smutek, který je přítomný (aspoň co si pamatuju) ve všech autorových knihách. Moc hezký, vlastně úplně obyčejný příběh, ze kterého správná forma vyprávění dokáže stvořit něco nevšedního. Moc hezký návart.
nádherná kniha. Klasicky slza ukápne.. Určitě si ji chci jednou za pár let přečíst znovu :).
Vrátila jsem se ke knize prakticky po 30 letech. Můj pohled na život se určitě za tu dobu pozměnil, ale i tak se mi kniha stále moc líbí. Je plná filosofických otázek, rozhodnutí, které Vás nutí k zamyšlení, pohledů na život, které jsou pro nás nové. Při čtení mě napadaly paralely s životními událostmi, kterých jsem svědkem. Moc pěkná kniha.
Knizka me nijak nenadchla. Mozna proto,ze jsem ji cetla hned po Trech kamaradech,kde je tematika velmi podobna. Postava Lilian mi navic byla velmi nesympaticka. Jasne,vedela,ze brzy umre a chtela si uzivat zivota. Ale v jejim podani to znamenalo jen se flakat po restauracich, kavarnach a utraceni zdedenych penez za saty...a pohrdani vsemi lidmi,kteri ziji normalni nudny zodpovedny zivot...
Nebe možná nezná vyvolených, ale literatura naštěstí ano.Autor píše lehkou rukou, přitom s jasným poselstvím. O tragediích trvajících minutu i roky. O tragediích jednotlivců i celých států. O smrti, přesto z jeho knih sálá život, odhodlání zachovat ho, i když se někdy zdá, že cena je moc vysoká..Nádherné nadčasové příběhy s poselstvími, která se mě dotýkají..
Celkově knihu nemohu hodnotit ani kladně, ani záporně. Pro mě měla několik skvělých ale i několik velice nudných pasáží. Velice dobře hodnotím některé zajímavé myšlenky, které vám kniha předá. Konec byl pro mě bohužel předvídatelný, asi už od půlky jsem tušila, jak příběh skončí. Dobrá kniha, skvělá za mě tedy rozhodně ne.
Na závěr roku jsem se znovu vrátila ke svému oblíbenému autorovi, jeho dílu z poválečné doby - avšak oba hlavní protagonisté jsou válkou zasaženi...
Lillian - je mi čtyřiadvacet, čtyři roky jsem tady nahoře, předtím byla skoro 6 let válka.
Co znám ze života ? Zkázu, útěk z Belgie, slzy, strach, smrt rodičů , hlad ....
Clerfayt - automobilový závodník, každý závod je hazard o život a také ví, co to je žít v zajetí - i když v jiném směru...
Můžeme se divit, že chtějí poznat lásku a lidské štěstí ?
Nad každým z nich visí stín smrti ...
Knihy tohoto autora obsahují poselství života - přes všechno strádání, choroby i smrt mně zde stále zaznívá myšlenka, že život je dar a stojí za to si prožít každý den, každý okamžik ... protože nikdo nevíme, co bude zítra ....
Nemohu jinak než doporučit...
Moje brožované vydání z r. 1974 je již značně opotřebované - ale je to malý klenot.
První, co mě napadlo, když jsem knihu začala číst bylo, že jsem ji už četla. Dílo je námětem hodně podobné knize Tři kamarádi, což mě celkem zklamalo.
Remarque opět perfektně vylíčil pocity, prostředí a tužby hrdinů. Závěr mě trochu překvapil, za což jsem ráda, protože se tím kniha vyhnula (pro mě) předvídavosti. Já jsem se naopak zase nevyhnula po přečtení smutku.
Moje první kniha od Remarqua. Zaujala mě především popisem psychiky hlavních postav a myšlenkami o smrti, které měla hlavní hrdinka. Konec byl pro mě velmi emotivní. Občas mi přišly některé pasáže docela dost rozvleklé a do čtení jsem se musel trochu nutit. Celkově jsem velmi rád, že jsem si knihu přečetl a rád se podívám i na další knihy tohoto autora.
Keď som začala čítať túto knihu, pocítila som déjà vu, dôvernú známosť niečoho výnimočného k čomu možno s kľudom pripísať aj dielo "Traja kamaráti".
Zvláštny, neobvyklý až tajomný príbeh lásky dvoch ľudí si ma rovnako podmanil.
Neostáva mi iné ako vyzdvihnúť úžasné dialógy a množstvo krásnych a podnetných myšlienok tohto literárneho skvostu.
„Bez lásky je človek iba mŕtvola na dovolenke.“
Erich Maria Remarque
Má první kniha od Remarquea, která rozhodně nebyla poslední. Neměla jsem naprosto žádná očekávání, ale kniha mě dostala. Vždycky jsem se těšila, až se budu moci znovu začíst a zároveň bych jí nejraději nikdy nedočetla, protože jsem nechtěla její konec. Lillian i Clerfayt byly pro mě velmi zajímavé a neobyčejné postavy. Kniha donutí člověka se opravdu zamyslet nad životem a možná i přerovnat své hodnoty a já sama jí asi z hlavy jen tak nedostanu.
"Chci toho mnoho, a tudíž nic. Je to skoro totéž."
Autor je špičkový, kniha rozhodně nezklamala. Remarque bravurně popisuje myšlenky postav. Nedávám plný počet, jelikož mě jiná díla od tohoto autora zaujala a sebrala více, ale román je to přesto velmi krásný.
Kniha, která dokáže člověka donutit zamyslet se nad životem a jeho smyslem! Opravdu vřele doporučuji na čtení. I když je v knize romantika, vůbec to ničemu nevadí, naopak je tím děj dokonalejší:)
Samotná zápletka mne až tolik nezaujala, ale autorova zamyšlení o lásce, životě a smrti mi přesto zaručila velmi silný literární zážitek.
Člověk se kolikrát nad knihou dojme a rozbrečí, napíše si na útržek účtenky z kavárny citátek a dumá nad příběhem ještě dlouho poté, co jej dočetl. Ale Nebe nezná vyvolených... to mě naprosto rozložilo. Je to jeden z nějkrásnějších a zároveň nejhorších románů, co jsem četla. Nepřestanu obdivovat, s jakou naléhavou nadčasovostí Remarque psal. Sloh vynikající, děj nepopsatelně dechberoucí.
Štítky knihy
láska 20. století Paříž Itálie smrtelné choroby tuberkulóza sanatorium, ozdravovna
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Nebe nezná vyvolených je v
| Právě čtených | 30x |
| Přečtených | 3 998x |
| Čtenářské výzvě | 292x |
| Doporučených | 260x |
| Knihotéce | 891x |
| Chystám se číst | 473x |
| Chci si koupit | 89x |
| dalších seznamech | 10x |
Knížka je naprosto fantastická. Po přečtení se vám změní pohled na svět. Každý kdo si jí přečte by si měl uvědomit, že nemá smysl ztrácet svůj drahocenný čas kvůli hloupostem(x hodin denně na mobilu, přetvařování kvůli lidem, které nemám ráda, trávení svého volného času na facebooku) Jak já říkám, člověk by se měl snažit žít tak, aby na smrtelné posteli nelitoval ani 10 minut ze svého života. Spousta hlášek bylo tak nádherných, že by se daly citovat.
Styl Remarquova psaní je tak jedinečný, čtivý a krásný, a tak jsem neodolala a k mnoha pasážím sem se vracela znovu. Dokáže naprosto věrohodně popsat atmosféru i postavy.