Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182405/bmid_spanek-182405.jpg
4
1320
316
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
Druhá knížka autora, kterou jsem četla. Autorovi nerozumím. Snad zkusím do třetice.
Skvělé napsané, graficky brilantní nafouknuté nic. Deník sebestředné paničky, která "musí" být doma a "musí" se věnovat "jen sama sobě". Och, jak těžký ona má život. Mé první setkání s Murakamim a tak slabé, doufám, že následující tituly budou opravdu tak strhující, jak slibují čtenářské tamtamy. Na závěr použiji výstižný citát z novely.
"Nač pak ale byla celá ta ohromná spousta času, kterou jsem strávila čtením?" Po přečtení Spánku si to říkám také. Ten čas mi již nikdo bohužel nevrátí.
Kniha přečtena za 20 minut, utnutý konec mně rozzlobil, fakt o ničem a pokud mně měla kniha donutit zamyslet se na tom, jak trávím svůj čas, tak se nepovedlo. Trávím ho rozhodne efektivněji než hlavní hrdinka. Už druhá kniha autora a opět mně nepřesvědčila, abych chtěla číst jeho další díla.
Příběh je v podstatě banální a jako většina z autorových příběhů docela o ničem. Nadhodnotu této novele dávají ilustrace Kat Menschik, bez nichž by kniha (pro mne) ani z poloviny nebyla tak zajímavá...ale nakonec...musím uznat, že mě tak trochu nakopla k tomu, abych změnila svůj život. Ta útlá knížečka, ten banální příběh jsem četla ve chvíli, kdy jsem ho nejspíše číst měla a potřebovala, protože jsem začala daleko uvážlivěji nakládat se svým časem. Bohužel, na rozdíl od hlavní postavy, spát potřebuju, což je trochu nuda, ale co se dá dělat, že? :-)
Ilustrace Kat Menschik upoutaly mou pozornost víc než příběh.
Aluze na Annu Kareninu (přečíst ji 3x během týdne, to je výzva!), na Dostojevského a reklama (?) na Hondu :-)
Vypravěččiny (myšlenkové ?) pochody jsem moc nepochopil. Možná kdyby si povzdechla trochu víc, probudil by se nejen manžel, ale i ona.
Chudák dítě, chudák manžel... Chudák vypravěčka.
Od Murakamiho mám radši rozsáhlejší dějové romány. V těch mi nevadí ani podobné magické kouzlení jako ve Spánku.
...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 12. kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů na Databázi knih
(K 29. 1. 2017 16. - 17. místo)
Po prvním přečtení jsem si kladla otázku jestli mi něco neuniklo a rozhodla jsem se knihu přečíst podruhé. A najednou jsem si nějakým způsobem našla vysvětlení příběhu které mě dostatečně uspokojilo. Styl psaní je velmi specifický a hranice mezi skutečností a sny...! Jak prosté a přesto dokonalé.
Zajímavá jednohubka. Pro mě další malý krůček k dílu Murakamiho (zatím jsem zkoušela jen povídku Podivná knihovna). Musím říct, že mě to zaujalo a že by to podle mě mělo potenciál i na delší knihu. Trochu mi přišlo divné to, že se hlavní hrdinka odkazovala na "dítě", kdyby mluvila o dceři nebo synovi, tak mi to zní normálně. Ale to bude možná problém překladu, protože v japonštině to může tato formulace působit normálně.
SPOILER: Uříznutý konec (i když se o něm mluví v každém komentáři tady, tak nevím, jestli to i nadále považovat za spoiler) podle mě chtěl čtenáři říct, že se jednalo pouze o takový slice of life. Půjčili jsme si kukátko a bylo nám dovoleno na chvíli nakouknout do světa hlavní hrdinky, ale vyměřený čas skončil a už můžeme jenom spekulovat, co se se ženou dělo dál.
Kniha je bezpochyby strasne zvlastni. Autor dokazal i z naprosto vsedniho zivota obycejne zeny, ktere se nechce spat vytvorit něco magickeho a strasidelneho. Konec mi však pripada nejak nedodelany. Strasne bych chtela vedet, jak to dopadlo a ne nad moznym koncem pouze uvazovat.
Moc hezká, krátká kniha k zamyšlení. Konec teda nic moc, ale jinak stála za přečtení.
Zajímavé ilustrace, useknutý konec nutící k zamyšlení. Jak to vůbec je, když trpíme výraznou nespavostí? Co unavené tělo? Co si přemítá nespánkem unavený mozek? Jak reflektuje realitu?
Další krátká knížečka, spíše povídka, které by to podle mého možná lépe slušelo v nějaké sbírce. Nápad je to zajímavý, ale postavy jsou jaksi neurčité, děj skoro žádný, a pak z ničeho nic bum - konec.
Skvělé psychologické pojetí tématu. Murakami si krásně pohrával s myšlenkami a kniha ve mě zanechala velkou stopu. Jediné co mohu vytknout je ten uťápnutý konec. Když jsem knihu dočetla, zůstala jsem strnule sedět a říkala jsem si: A to je vše? Jak to tedy dopadlo?
No, ale třeba to byl autorův účel a sami si můžeme domyslet co a jak.
Tohle mě docela dost zklamalo. Není to novela, ale spíš taková obyčejná povídka, i když hezky napsaná. Osobně v těchhle malých, i když krásně ilustrovaných knížkách od Murakamiho vidím jen business a způsob, jak z lidí vytřískat na jméně pořádné peníze. Kdyby tohle napsal člověk naprosto neznámý, všichni byste jej tady pranýřovali minimálně za ten useknutý a nevypointovaný konec a nápad.
Už jsem tedy četla lepší knihy, ale opět šlo o psycha z toho, jak někdo nespí a zjistí, že žije nešťastný život a trpí vnitřní prázdnotou. Je to novela, takže to celé dopadne nečekaně...
Magické. Kniha se mi od autora líbila. Stejně jako i jeho zatím celá tvorba, kterou jsem četla.
Pro mě zatím první seznámení s Murakamim a spokojenost. Nejvíce se mi líbil způsob, jakým autor pracuje s jemnými náznaky. Nic není řečeno přímo, ale pouze jemně nastíněno a dohromady to vše dává smysl. Konec sám je podán velmi symbolický.
Ještě bych dodal, že podle mého názoru je k lepšímu pochopení této knihy vhodné znát Annu Kareninu, neboť autor se na ní v textu několikrát odkazuje a paralela mezi hlavní hrdinkou a Annou Kareninovou se tak přímo nabízí.
Zdánlivě o ničem, ale v hloubce dřímá to typické Murakamiho magično. Cítila jsem gradaci, stupňování pocitu, že hrdinka musí jít dál, zkusit něco víc, hledat hranice v sobě i venku.
Děsivá novela, ze které jsem byla docela zmatená (ne tolik jako z Podivné knihovny). Líbila se mi více než Podivná knihovna, ale myslím si, že Murakamiho doména jsou romány, ve kterých se může ponořit do psychologie postav. Spánek jsem četla před spaním a pak se mi zdály noční můry :(
600. přečtená kniha vůbec a mohu říci jen, že je to prostě Haruki-nijak podlézavý, skvělý, filozoficky zdatný autor. Knihu doplňují navíc přenádherné ilustrace, které jí dodávají úplně nový rozměr.
Štítky knihy
japonská literatura thrillery poruchy spánku, nespavost
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Podle anotace jsem čekala jen imaginární představy hlavní hrdinky. Ale povídka mě mile překvapila, jak reflektuje život současné ženy střední třídy v Japonsku.