Mrtvá zóna
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415608/bmid_mrtva-zona-rvi-415608.png
4
1613
209
3. vydání Hlavní hrdina, John Smith, se jako malé dítě při bruslení ošklivě praštil do hlavy. Na záblesk jasnovidectví, který se u něj v té chvíli projevil, sice zapomene, ale tato schopnost se znovu přihlásí o mnoho let později. Na pouti, kde je se svou dívkou Sárou, nejprve zázračně vyhrává v kole štěstí, ale vzápětí ho strašlivá autonehoda uvrhne na pět let do kómatu. Když se z něj probudí, probouzí se spolu s ním i jeho jasnovidecká schopnost. John nedokáže svůj dar nijak ovládat, netuší, kdy znovu z pouhého dotyku něčí ruky dokáže odhalit minulost i budoucnost. Pro okolí se ovšem stává monstrem, příšerou vhodnou tak pro bulvární plátky, od které je lepší se držet dál. Když si jednoho dne náhodou potřese rukou s vlivným politikem, spatří budoucnost celé Ameriky, která je temná, velmi temná…, a John je postaven před nelehké rozhodnutí, co má s touto svou znalostí udělat.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Dead Zone , 1979
více info...
Přidat komentář
Snad jediná kniha od tohoto "kultovního" spisovatele,z těch,které jsem přečetl,která se mi celkem líbila,a to jsem se do ní pustil až po shlédnutí excelentního filmového zpracování s Ch. Walkenem-protože S.K. určitě nepatří k mým oblíbeným spisovatelům.Na jeho díle nespatřuji nic kultovního,hororovýho a už vůbec ne strašidelnýho.Ale tato kniha se celkem dá-příběh je opravdu napínavý a John Smith v celku sympatická postava.Tuto knihu mohu celkem i doporučit
Nejdřív to bylo na jasných 5*, ale po té poslední čtvrtině knihy, kde děj nabral tak nějak příliš rychlý spád a věci se v něm hodně spíše děly bez nějakého hlubšího vysvětlování, srážím hodnocení na 4*. Kniha se mi velmi líbila, bylo to velmi poutavé, ale že by to měl být nějaký mrazivý politický příběh, to zase ne. Jasnovidectví bylo zajímavým prvkem, stejně tak i dějová linie o lásce, ale suma sumárum jsem četl asi lepší kousky.
Opět další excelentní kniha pana Štěpána Krále.
Když jsem ji začínala číst, nevěděla jsem, jestli se mi líbí nebo ne. Zvlášť, když v jedné z prvních kapitol pravděpodobný hlavní hrdina klinicky umírá... Říkala jsem si: "Sakra, jestli umře, o čem ta knížka bude dál? Komu dalšímu můžu fandit?" Nakonec to ale - jako u spousty dalších páně Kingových knih - dopadlo úplně jinak a způsob, jakým kniha končila, mě přesvědčil o tom, že Stephen King je opravdu králem spisovatelů.
Dobře, politikaření mě nebavilo. Ale naprosto s přehledem si knížka zaslouží pět hvězd.
Objevil jsem ji mezi nechtěnými dárky (znáte to, nevíme, co, koupíme knihu, obdarovaný slušně poděkuje a na další rok máme vystaráno) jedné mně blízké osoby. I když na začátku jsem byl na rozpacích, dokázala mě kniha vcucnout a vyplivnout až na konci, s dobrým pocitem z dobrého díla.
Kvalitní zaporák, nerozhodný hrdina, promluví osud, vše končí (relativně) dobře.
Není důvod váhat!
John Smith si pravděpodobně získal sympatie každého, kdo knihu četl. Jeho bolest a zmatek se přelévají z duše hlavního hrdiny do čtenářova nitra tak silně, že se postupně odbourá bariéra v podobě listu papíru a rázem stojíte někde opodál jako němý svědek událostí.
Fandíte tak moc, až vás bolí u srdce a pak... nechte se překvapit :-)
Historicko-psychologický román, který se na první pokus možná někomu nezdaří přečíst. Já to zkusil podruhé a povedlo se a líbilo se a možná si to ještě někdy znovu přečtu. Václav Rytina k tomuto románu nakreslil perfektní obal.
Mozek je opravdu asi nejzvláštnější orgán našeho těla - producent naší mysli. Dneska už toho víme poměrně hodně o tom, jak funguje, jak reálně fungují a mezi sebou komunikují různé struktury mozku a nervový systém jako takový, co se v mozku děje, když myslíme, hovoříme, spíme, vnímáme, ... přesto nám toho stále ještě mnoho uniká. Mnozí neurologové říkají, že toho o mozku (naší mysli) vlastně moc nevíme, lidská mysl je naprosto jedinečná v tom, jakým způsobem nám zprostředkovává pocity, emoce, paměť, jazyk a sebeuvědomění - dává nám pocit něčeho zvláštního, tajemného a unikátního ... a to je podle mě základním motivem této knihy a to je to, proč před Kingem smekám, to je to, proč /přestože jsem nikdy nečetla a asi nejspíš ani číst nebudu, jeho horory/ mě všechny ty jeho ostatní "jiné" knihy nepřestávají fascinovat.
Obdivuji Kinga jako vypravěče příběhů, v této knize (stejně jako ve všech jeho knihách, z těch které jsem přečetla) mě naprosto uchvacují jeho popisy vnitřních duševních pochodů. V tomto případě člověka, kterého díky jeho nabytým schopnostem odvrhuje společnost, a který si s tím neumí poradit a tak se zároveň ze společnosti vyčleňuje i sám, odcizuje se svým přátelům, prožívá duševní peklo umocněné ještě fyzickými problémy po nehodě. Jeho největším problémem, je určitý způsob "jasnovidectví", vidí hrůzy, které dotyčná osoba v budoucnu způsobí, nebo se ji můžou stát, a on neví, jestli s tím má něco dělat. King svým jedinečným způsobem, který obdivuji, vytváří celou řadu souvisejících příběhů k tomu hlavnímu, a přitom nás celou knihou provází nejdůležitější otázka, kterou si John Smith klade: Proč právě já?
Moje první kingovka, přečtená v 16 letech. Možná bych ji dneska hodnotil jinak, ale tehdy ve mně zanechala hodně silný dojem a od té doby patří King mezi mých top ten spisovatelů.
Bohužel musím hlásit zklamání. Přespříliš politických pasáží (a celé dějové linky kolem voleb) odvádí pozornost od víc než zajímavého námětu. Škoda, protože začátek byl slibný, Johny jako postava zajímavý, ale ta roztříštěnost a politické směřování knihy celek rozbila, zahlušila podstatné a vyšuměla tak někam do prázdna.
Mrtvá zóna se mi hodně líbila, skvělé prolínání skutečných postav s těmi fiktivními. Zvláštní je, že ač Zóna není horor, má tak neskutečně smutnou a depresivní atmosféru jako snad žádný z mistrových hororů. To se mi na knize líbí asi nejvíc, Johna Smithe mi bylo strašně líto, osobně ho považuji za jednoho z nejsmutnějších hrdinů moderní literatury a jestli jsem někdy snil o tom, jaké by to bylo vědět, co se stane v budoucnu, tak po přečtení Mrtvé zóny mě to přešlo. Knihu všem doporučuji, doporučuji i těm, kteří Kingovy horory nečtou, protože tato kniha hororem opravdu není. 90%
Kniha mě ze začátku bavila, ale nakonec se mi děj příliš táhnul. Škoda, vypadalo to slibně.
John je obyčejný, šťastný učitel do doby, než je účastníkem autonehody, která ho na dlouhé roky ponoří do kómatu. A když už nikdo nevěří, procitne z něj... Co všechno se v Johnnyho světě za ty roky změnilo? Jak se bude dál odvíjet milostný příběh mezi ním a jeho přítelkyní? Povede se mu úplně se uzdravit? A především - je stále tak obyčejný? Na tyto a další otázky naleznete odpovědi po přečtení knihy. Ta mimo jiné mluví i to tom, že někdy nezáleží na tom, co bychom chtěli, ale co musíme...
Kniha rozvleklá do několika let, která se ovšem přesto drží přiměřeného množství postav, což nepřetěžuje čtenáře. Kniha s politicko-historickým přesahem. Kniha, kterou jsem četla ve slovenštině z roku 1987. Výtisk, po jehož přečtení si kladu otázku, proč se mi zdá slovenský překlad barvitější, než český? Kniha, která je dobrá.
Opravdu hodně silný příběh o výjimečném daru, vykoupeném neuvěřitelnou životní smůlou. Ve skutečnosti je totiž v životě vždycky něco za něco. A i když to občas vypadá, že máme na výběr, bývá potom jen problém vybrat menší zlo.
Protože ty dobré konce, ty bývají jenom v pohádkách.
Vůbec mě nepřekvapuje, že Mrtvá zóna je považována za nejlepší dílo mistra hororu. Ovšem v tomto případě se King vydal jinou cestou. Hororové prvky nehledejte, jde o psychologickou pitvu ducha ve stylu P.K. Dicka. Tomu bych Mrtvou zónu přisuzoval pokud bych neznal po dočtení jméno autora.
Filmové ztvárnění s Ch.Walkenem je zkouknutelné jen díky jemu (můj oblíbenec ),jinak nestojí za řeč.
Skvělá kniha, s hlavním hrdinou jsem se sžila téměř okamžitě. Je to sice tak trošku jiné než Kingovi ostatní knihy, ale ta změna byla velmi příjemná. Až mně mrzí, že už jsem knuhu dočetla. Doporučuji je báječná :o)
Všeobecné nadšenie, aké tu, na DK panuje nad tvorbou Stephana Kinga, ma prinútilo siahnuť do najzaprášenejších častí mojej knižnice a po 27 rokoch (!) od vydania si znovu prečítať jediné Kingovo dielo, ktoré vlastním. Hneď po pár stranách mi bolo jasné, prečo si vtedajšia socialistická vydavateľská politika vybrala na prvý čs. preklad z autorovej - vtedy už pomerne košatej - tvorby práve Mŕtvu zónu, jeho v poradí až piaty román. Nepochybne to bolo pre jej výrazne protináckovský charakter a ostrú kritiku politických praktík v USA, tých praktík, ktoré sú dnes tak dôverne známe i z našich volieb. Autorovo odmietanie hnedých tendencií, ktoré začali byť pre časť americkej spoločnosti a politiky v 70. rokoch 20. storočia čoraz typickejšie, bolo na tej knihe poznať vtedy a je zreteľné i dnes. Myslím, že mladý spisovateľ (King v čase vzniku tejto knihy ešte nemal za sebou ani Kristove roky) si potreboval vybaviť účty s nedávnymi, súčasnými i pravdepodobnými budúcimi prezidentmi svoje krajiny a vysloviť svoje dôrazné „nie“ manipulátorom, populistom, slizkým politickým úhorom. Použil k tomu fantazijný prvok - vizionára, ktorý (ach, aké otrepané klišé!), nadobudol schopnosť predvídať, vidieť do minulosti i budúcnosti, až na základe úrazu hlavy. Záver knihy je - na vtedajšie i dnešné pomery - dosť drsný: chcieť zastreliť kandidáta na prezidenta len preto, že je to zákerný špinavec obklopený húfom čvargy a jeho politické víťazstvo by ohrozilo svetový mier, no, to sa asi nemá. Dnes je jasné, že napriek masovej obľube Kingovho diela prípadné „ideologické posolstvo“ tejto knihy dočista zlyhalo - niekoľko volebných výsledkov jasne dokazuje, že slobodne a vedome si do nejakej verejnej funkcie zvoliť grázla, obklopujúceho sa „holými lebkami“, nie je nič z ríše horror fiction - žánru, ktorého je King kráľom.
Sám autor - usudzujúc z jeho ďalšej tvorby - neskôr usúdil, že držať sa duchov, zombie, mutantov, démonov, upírov je oveľa - autorsky i čitateľsky - príťažlivejšie, než sa zaoberať politickými špinavosťami. Pre povesť o smejúcom sa tigrovi nepovažujem čítanie tejto knihy po takej dlhej dobe za zbytočné. A potešilo ma tiež, že King dokázal do príbehu vpašovať i svoj názor na hanebnú epizódu z Iwodžima.
Nemám říct, co víc než ostatní - zdá se to jako předzvěst Dallas 63, četla se sama, politika mě také nebavila, na několika stránkách mě mrazilo. Přála bych mu lepší osud.
Předchůdce Dallasu 63 nebo spíše jeho mladší bratr. Příliš mnoho velmi podobných znaků.
POZOR SPOILER: Sympatický středoškolský učitel, kolegyně- láska, jeho žák, myšlenka cestování v čase, "co by kdyby", prezident USA, atentát....atd.
Velmi podobné, ale stejně vynikající.
Štítky knihy
zfilmováno politika jasnovidectví kóma
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2010 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha Mrtvá zóna je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 2 343x |
| Čtenářské výzvě | 112x |
| Doporučených | 104x |
| Knihotéce | 756x |
| Chystám se číst | 280x |
| Chci si koupit | 73x |
| dalších seznamech | 22x |
Má nejoblíbenější kniha. Nejskvělejší pasáže. Pro mne nejlepší King. Ať si každý myslí, že píše horory. Pro mne jsou nejlepší jeho psychologické romány. Lehce nadpřirozené. Tady je King ve vrcholné formě a přikládám svoji oblíbenou pasáž.
„…a ten den byl náš nejlepší, i když ještě dnes je pro mne těžké uvěřit, že se vůbec někdy psal rok 1970, že se bouřili studenti a Nixon byl prezidentem, že nebyly žádné kapesní kalkulačky a domácí videorekordéry, že nebyl žádný Bruce Springsteen, ani punkové kapely. A jindy se mi zase zdá, že mám tu dobu na dosah ruky, že se jí skoro mohu dotknout, že sotva bych tě objal kolem ramen, dotkl se tvé tváře nebo krku, mohl bych tě odnést s sebou do jiné budoucnosti, kde by nebyla žádná bolest, tma ani těžká rozhodnutí. Inu, všichni děláme, co umíme, takže to musí být dobré. A pokud to není dobré, stejně to musí stačit"
A závěrečné stránky vás naprosto dostanou a po přečtení posledního slova budete otáčet stránky zpět. Znovu budete pročítat věty, které vás upoutaly a v mysli si budete příběh zas a znovu přehrávat s tím, že ho tak možná znovu vyvoláte Ale to už nejde a vy to dobře víte. Zbyl pouze prázdný bílý papír a pocit odloučení, ale zároveň štěstí. Pocit, že tu knihu prostě milujete... Takže za mne rozhodně 100%