Máj
Karel Hynek Mácha
Výchozím zněním pro toto vydání Máje je edice Karla Janského v knize Karel Hynek Mácha, Básně a dramatické zlomky z roku 1959. Báseň je vydána s drobnými grafickými úpravami. Svými monotypy báseň doprovodil výtvarník Oldřich Hamera.
Přidat komentář
K Máji musí čtenář dozrát. Na škole mi, upřímně řečeno, Mácha příliš nebral. Ne každý ho dokáže docenit. Názor jsem přehodnotila až nyní v dospělosti. Pro tu nezanedbatelnou lhostejnost z mladičkých let musím dát výsledné pouhé tři hvězdy.
- Jsou klasická poetická díla, která zná snad úplně každý člověk.
Otázku jestli je mi bližší Kytice nebo Máj mám dávno rozřešenou. Na poli naší nejpřednější, nejlepší poezie u mě vyhrává Erben svojí přístupností pro všechny věkové skupiny.
Kniha se mi osobně vůbec nelíbila přijde mi to jako náhodné shluky slov a pocitů ale to u poezie bývá.
Doporučuji maximálně tak milovníkům poezie.
díky Isew za připomenutí...s Májem jsem se seznámila částečně před léty na gymplu v rámci literatury..a pak jsem potkala vizuální podobu, ke které jsem sice měla výhrady, ale - ve finále to nebylo až tak zlé...ba s čím dál větším odstupem mám na to moc hezké vzpomínky..na tu náladu...to léto mezi větami, ta příroda, ty city ve vzduchu...vražda, odsouzení, a Vilémův konec..vršek se "šibenicí", s kolem a místem posledního odpočinku..
a já se vracím, po letech, jak ten poutník a čtu Máj znovu...a vůbec nevidím tváře herců, ale cítím tu atmosféru, vidím hory, vidím jezero a bílou věž...a cítím ten příběh možná ještě silněji než kdysi...
jsem ráda že se mi to nejlepší z vizuálna spojilo s nejlepším z básně, protože Karel Hynek občas ve snaze zachytit a zdůraznit pocity opakuje verše...a rýmy mi taky neladí. Celkový výsledek je však velmi velmi uspokojivý....
Máj jsem měla v ruce mnohokrát. Úryvky znám nazpaměť, vím i o čem Máj je, ale nikdy jsem ho nepřečetla celý. Díky čtenářské výzvě jsem se do toho pustila a mohu si tento svůj rest odškrtnout.
S žádnou jinou básní nemám spojeno tolik příhod, jako právě s Májem. Úvodní část .. Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas... jsem se naučila už na ZŠ a pak ho odříkávala u maturity. Pasáž ... Po modrém blankytu bělavé páry hynou ... cituji vždy, když jsem v cizině a stýská se mi po domově. A poslední verše - Hynku... na malém hudebním festivalu (cca 50 lidí) někdo volal kamaráda: Hynku! Na to se nedalo reagovat jinak, než mým zvoláním Viléme! a z levé strany vpředu se ozvalo Jarmilo! Je to těžké popsat, aby to neznělo jako klišé, ale atmosféra toho místa se tímto souzněním změnila ve velmi přátelskou.
Vzdor, tragédie, odsouzení k zániku... Kniha se kterou se čtenář musí zřejmě ztotožnit, aby plně docenil její skutečnou hodnotu.
Tuto knihu jsem četla v podstatě z přinucení a možná právě proto k ní nemám moc vřelý vztah. Měla jsem v plánu si ji přečíst, ale neustálé vnucování a vychvalování ve škole mi ji spíše zhnusilo. Jde o velmi dobře zpracované dílo, co se týče básnické hodnoty, ale dle mého názoru je velmi přeceňované, už jen protože se o něm neustále mluví. Jediné štěstí této knihy je, že je krátká. Příběh jako takový není zlý, ale na první přečtení a bez předešlého rozboru Máje ve škole, bych asi hned nepochopila smrt Jarmily. Na můj vkus je v knize až příliš velké množství lyrických popisů a možná i proto se mi kniha moc dobře nečetla. Jedna z mála věcí, co se mi na knize líbila, byla velmi vkusná a hezká obálka, za kterou bych dala plný počet hvězd, avšak o tu tu vlastně nejde. Za mě tedy Máj není nic zas tak úžasného, ale možná časem změním názor a zalíbí se mi, až mi ho nikdo nebude vnucovat a čas uzraje.
Knihu jsem četla hlavně kvůli povinné četbě, dílo se mi líbilo, ale dílo je celkem těžké na pochopení.
2020/3
Povinná četba, k maturitě dobrá, ke čtení moc ne.
Máj mě příliš nezaujal. Příběh je negativní od začátku do konce a reakce Jarmily byla přehnaná. Bylo by zajímavé rozvinout spíše Vilémovu minulost, popřípadě věnovat větší část souboru duchů. Dávám plus za to, že se to vážně rýmuje.
I udělala jsem jednu velkou chybu, odsoudila jsem knihu ještě předtím, než jsem se ponořila do jejích stran. Již od prvního listu mě tato malá knížečka do sebe vtáhla natolik, že jsem před sebou viděla poletovat hrdličku, tajemnou mlhu převalující se nad jezerem, drobné světélko zářící z vížky, kde byl uvězněn Vilém. Cítila jsem, jako by se to všechno dělo právě teď.
Tragický příběh, který je i přesto nádherný. Mácha mistrně líčil krajinu, vymyslel v té době neobvyklý motiv a předčil svou dobu o mnoho století. Myslím, že právem o sobě mohu říci, že jsem si otevřela dveře do českého literárního nebe.
Knihu jsem přečetla v rámci povinné četby a moc mě nezaujala. Možná, že, až budu starší, změním názor.
Po prvním přečtení jsem to upřímně nepochopila, děj mi přišel hrozně zamotaný, i když je ve skutečnosti tak jednoduchý. Klasická poezie, a tak trošku i ta moderní, není nic pro mě, nedává mi smysl a potřebuji si ji přečíst víckrát. 2,5*/5
Jo kdyby mi na základní škole tehdy někdo řekl, že se mám podívat dál za ty tři slepené kousky veršů z různé části básně a přečíst si ji radši celou, byl bych se ji tenkrát učil zpaměti mnohem raději, už jenom kvůli tomu, že bych věděl jak to pokračuje a neměl bych k ní snad až do teď takový odpor, který pramenil snad jenom z nevědomosti a falešného obrazu utvořeném především dogmatickým pedagogem :)
Nádherné dílo, knížku jsem poprvé četla na SŠ k maturitě a okamžitě jsem se do ní zamilovala. Nádherný příběh, zasazený do krásné české krajiny. Vím, že to není pro každého, ale za mě by si jí měl alespoň jednou přečíst každý.
"Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, širou tu zemi, zemi jedinou!" A to se to plakalo.. :-( jedinečné dílo, KHM dokázal dokonale vystihnout pocity, to zoufalství, jak hlavní hrdina objevuje krásu v ten čas, kdy už je pro něj pozdě.. to vede člověka k zamyšlení, zda se sám správně dívá.. lituji, že jsem si cestu k poezii nenašla dříve, je v ní často krása a moudrost
Samotář Mácha, noční poutník v českých zemích, nachází v lese poblíž Bezdězu kříž, a když mu hostinský vypraví historii, odkud se tam vzal, popíše pak tento příběh svým způsobem, jako dějiny tragické lásky. Samozřejmě nejde jen o ní: vnímá přece posvátný chram přírody kolem sebe a chválí krásu českých zemí - věří pevně, že příště ty se kdysi vrátí Čechům. A přitom sám pro sebe nemá žádnou naděje... Strčí sám sebe do toho svého děje, a sám k sobě vola ke konci: "Hynku!". Přesně jako tyto dva volali jeden k druhému skrz jezero. A všechno marně...
Takže vůbec to není o tom, co se tam dělo původně, a z čeho Mácha si asi vzal tento celý příběh: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1252685-reporteri-ct-machuv-maj-je-inspirovany-skutecnosti
Je to o nešťastné lásce, samotě a smrtí, když člověk nevěří, že za hrobem ho ještě něco čeká.
Příběh drsný, archetypální, ale upřímně musím přiznat, že mě na celém díle nejvíce bavila intermezza.
Jednou přečíst, ať člověk ví, a stačí, netřeba se ke knize vracet.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literatura
Část díla
- Abelard Heloise
- An den Gräbern der Freunde
- An der Friedhofe
- Básně bez nadpisů a zlomky
- Bez nadpisu (1)
Autorovy další knížky
| 1954 |  Máj |
| 2012 |  Máj / Kytice |
| 1981 | Marinka |
| 2007 | Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy |
| 1959 | Pouť krkonošská |
Dalo mi hodně práce tuto knihu přečíst. Myslím si, že jde o hodně přeceňované dílo.