Máj
Karel Hynek Mácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114210/maj-114210.jpg
4
5951
5951
Výchozím zněním pro toto vydání Máje je edice Karla Janského v knize Karel Hynek Mácha, Básně a dramatické zlomky z roku 1959. Báseň je vydána s drobnými grafickými úpravami. Svými monotypy báseň doprovodil výtvarník Oldřich Hamera.
Přidat komentář
Je to už dávno, co jsem Máj četla jako povinnou četbu, a dokonce z něho měla referát. A tak jsem byla zvědavá jak na mě bude působit po tolika letech. Přiznám se, že poezie není můj šálek čaje, a hodně jsem se snažila vnímat ten děj - příběh. Ale asi nejvíc mě bavily ty verše, ty pasáže, které jsem se tenkrát učila nazpaměť a po tolika letech se mi vybavily a já zjistila, že je stále umím zpaměti :-)
Na poezii jsem nikdy moc nebyla, takze me uplne nezaujala, ale verim, ze v nekom z vas tato kniha okouzli
No... prostě povinná školní literatura. U mě, tedy u čtenáře, který
1) nemá rád poezii (vyjma té ve formě písňových textů)
2) nemá rád příběhy o láskách, ať už šťastných a nešťastných
3) příliš nemusí líčení krajin
... to nemělo moc šancí. Ale řekla jsem si, že to je klasika, a že to dám. Přečíst se to dalo, dokonce i jakýs děj tam byl. Musí se uznat, že Mácha uměl pracovat s jazykem... a to téma na tehdejší dobu určitě bylo hodně odvážné.
Dávám "hodnocení necílové skupiny" (podobně jako třeba u "vážného Čapka", který mi taky povětšinou nesedl): objektivně dílo uznávám, vím, že je důležité a že jím autor literaturu hodně posunul... ale mě to neoslovilo. V knihovně jej ale mám a budu moc ráda, když jednou přijde doba, kdy mi něco řekne.
Velmi náročná kniha na čtení a kdybych před čtením neznala děj, asi bych ji nepochopila. Tleskám autorovi za nádhernou a rozmanitou češtinu, na tu dobu naprosto famózní.
Tak tohle je opravdová perla a skvost naší literatury, kterou dokážu docenit až teď v dospělosti. Povinná četba prostě zanechává na lidech nedozírné následky, což je škoda. Ke knize se pravidelně vracím, když nastanou ty pravé vlahé večery, kdy je dlouho vidět. Naliju si sklenici vína, jdu si v poklidu sednout na lodžii, plně se ponořím do příběhu a užívám si ho. To jsou chvíle k nezaplacení.
Je to trochu hanba, že až vďaka čitateľskej výzve 2019 som sa dostala k Máju, ja viem. Na školách to však u nás nie je povinným čítaním. Namiesto Mája máme Mor ho!, Marínu a iné lyricko-epické skvosty našich dejateľov. No ale... lepšie neskôr ako nikdy, pravda :). Takže - som bohatšia o Máj a teším sa z toho. A vlastne až po jeho prečítaní mi došlo, čože to recituje Hrušínský vo filme Vesničko má středisková... :)
Ilustrácie J. Zázrivého sú krásne, dokonalo podfarbujú košatý jazyk básne a skvele vystihujú melancholický smútok diela, ale i jeho dramatičnosť, ktorá ma milo prekvapila.
Čtenářská výzva mi přinesla šok,
s přítelem Máchou chtít udržet krok.
Však navzdory stoleté projevu pasti,
pojí nás společné k lásce či vlasti...
Kdybych po knize nemusela sáhnout kvůli povinné četbě, přiznám se, že by to nebylo něco, co bych si dobrovolně vybrala.
Poprvé za celou dobu, co čtu, se mi nestalo, že bych si musela opakovaně číst věty... No, zde bych to bez toho opravdu asi nezvládla. Kniha má krásný námět, avšak čtení jednotlivých veršů bylo opravdu těžké už jen z toho důvodu, že nebyly napsány nijak pravidelně.
Celkově na mě kniha působila docela dost depresivně, což jsem opravdu nečekala.
„Nynější ale čas
jinošství mého – je, co tato báseň, máj.
Večerní jako máj ve lůně pustých skal;
na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“
Prostě klasika. Tady k tomu opravdu není co jiného dodat, . Přečíst by si to měl každý.
Dobrá kniha pro poznání jiného literárního žánru, akorát se může někomu číst hůř kvůli veršování.
Jelikož jsem studentem gymnázia, knihu jsem samozřejmě musel číst v rámci čtenářského deníku a později k maturitě. Knížka je velice útlá, a tak jsem po ní samozřejmě sáhnul jako první. Popravdě řečeno, ještě nikdy se mi nestalo, abych si knížku musel předčítat nahlas - zde to bylo poprvé. Některé pasáže jsem musel číst vícekrát, abych pochopil autorovu myšlenku. Docela mě překvapil, že byl jazyk velmi přijatelný. Očekával jsem více archaismů, přechodníků a slov, kterým nebudu úplně rozumět.
Sám od sebe bych knihu asi nikdy nečetl, ale v rámci čtenářského deníku a i čtenářské výzvy je to povinnost. Prostě literární český skvost - v rámci možností i pro mě příjemné čtení.
Čtenářská výzva- jinak bych asi znovu nečetla. Díky za připomenutí.
Byla jsem překvapená, tak krásnou češtinou. Četla jsem v noci, kdy už všichni spali. A já v tom tichu mohla číst nahlas a užívat si to.
V hodinách literatury, v lekcích "Jak učit socialistického žáka číst poezii", se mým soudružkám učitelkám nedařilo a ony ani nikdo jiný u mě nedokázal probudit lásku k poezii. Dodnes ji marně hledám, nevzdávám to!
I já jsem si tuto báseň vybrala do letošní výzvy a pokusila se pokořit svou velkou metu. Ano, užila a pochopila jsem toho mnohem víc než před lety ve školních lavicích, ale stále se necítím hodnotit či kritizovat tento národní poklad.
Nešťastný osud Viléma a Jarmily mi nejvíce přiblížil F. A. Brabec svým filmovým zpracováním, překrásný obraz májové přírody už ovšem sám básník samotnou básní.
Na sbor duchů (stráž posledního nebožtíka) budu asi vzpomínat při každé návštěvě hřbitova.
Při pohledu na celkové hodnocení této básně na stránkách DK ,a při vědomí co všechno v poslední době vychází a tváří se jako báseň, hodnotím nejvyšším možným hodnocením!
Máme nádherný jazyk a Tato báseň je ho přinejmenším plná.
Také já jsem si díky Čtenářské výzvě připomněla tento náš literární skvost...
A i když květy stromů nepučí a listí už spíše opadává, ta poetika a autentičnost je stále naprosto dokonalá.
Tohle bylo moje první setkání s K. H. Máchou. A musím se přiznat, že neodolám budoucímu přečtení nějakých jeho dalších děl.
Četl jsem to jako povinnou četbu (zrovna na to je docela výhodná i délka knihy), ale upřímně, dějově i literárně mě tahle kniha uchvátila mnohem více, než jsem čekal. Pravda, užitý jazyk mne místy míjel a některým veršům jsem pravděpodobně porozuměl jinak, než bylo zamýšleno - ale taková už často poezie bývá (a ještě k tomu je Máj z období národního obrození). Ale i když jsem místy smyslu skrytému za slovy nerozuměl, způsob psaní ve mně vzbuzoval širokou škálu pocitů - přesně, jak Mácha chtěl. No a nakonec samozřejmě dějová linka, která sice v tomto díle není hlavním bodem, ale přesto dodává ději mnohem hlubší témata, kterých se dotknout.
Měl jsem přečteno za jedno odpoledne a byl jsem nadmíru překvapen.
Doporučuji, klidně i za povinnou četbu.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literatura
Část díla
- Abelard Heloise
- An den Gräbern der Freunde
- An der Friedhofe
- Básně bez nadpisů a zlomky
- Bez nadpisu (1)
Poezie je moje :) Od povinné četby bych nečekala něco tak kouzelného. Popis krajiny je krásný.
"mrtvé milenky cit"... to ve mně vzbuzuje mnoho pocitů a temných, krásných představ.