Lord Mord
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1024/bmid_lord-mord-QW7-1024.jpg
4
532
88
Román se odehrává v 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky - ženy, a nabídl zábavu novou: heroin. Praha před koncem 19. století. Asanační násilí páchané na městě se odráží ve vyvražďování prostitutek v židovském ghettu. Souvislost mezi úmrtími je však třeba teprve hledat, po stopě zločinců jde jednak policie, jednak Karel Adam, hrabě Arco, jejž se smrt dívek dotýká osobně a který je sám stravován těžkou nemocí dýchacích cest. Do neklidného období protivládních demonstrací a konfidentských provokací přijíždí z jedné strany, z Tyrol, Adamův bratránek Mani, a ze strany druhé, z Moravy, neznámý stařec doprovázející neskutečně krásnou dívku, o níž se v Praze začíná šeptat jako o židovské princezně, ale kterou Adam při prvním setkání nepozná. Navíc se ve městě objeví Felix Hofman, lékař a chemik z Bayerových závodů, který s sebou přivezl zázračný lék proti černému kašli a souchotinám, prášek plný heroické síly a smrtelného nebezpečí. Hrabě Arco se k němu snaží dostat, zároveň se pokouší zachránit alespoň jeden barokní dům na rozhraní Starého Města a Josefova, k tomu soupeří s policií v tom, kdo dříve odhalí vraha prostitutek a jeho motivy. Mezi tím se pod nátlakem moderních bouracích strojů poroučí jeden dům za druhým a v ruinách Židovského Města se po nocích zjevuje legendární fantom z dětských báchorek, Masíčko, před jehož dlouhým nožem je lépe co nejdál uprchnout.... celý text
Přidat komentář
Lord Mord je román o Praze, osobní krizi v kontextu celospolečenských změn a samozřejmě také záhadném vrahovi, který jakoby vyšel ze starých židovských pověr. Celý tento kruh propojuje hrabě Arco, nechtěný relikt z dob již zašlé slávy aristokracie. Svou pozici si plně uvědomuje a tak se halí do závoje sebestřednosti a stagnace, který zkrápí rudé kapky plicní choroby.
Jeho již letargické srdce, ale zostra zasáhnou změny skutečného domova - Prahy. Namísto temných a spletitých uliček z dob, kdy šlechta ještě vládla pevnou rukou, mají vyrůst vzdušné třídy, vysoké činžáky s velkými okny a vůbec má zaniknout celé kouzlo tohoto tak trochu špinavého velkoměsta.
Čtenáře tento netradiční příběh vtáhne nejen díky české lokalizaci, ale hlavně proto, že Miloš Urban patří mezi mistry hutné atmosféry. Navíc velice umě pracuje s historickými prameny, takže jsem měla pocit, jako bych s hrabětem skutečně procházela starou Prahou a hodnotila, které stavební změny byly zdařilé a které méně. Občasná stagnace textu tento dobrý pocit nemohla přebít, takže mi nezbývá než knihu ohodnotit jako velice povedenou. Jsem ráda, že se také v našich luzích a hájích najdou autoři, kteří zaujmou i přes obrovskou světovou konkurenci. Miloš Urban mezi ně dozajista patří.
Urbana jsem objevila až díky Sedmikostelí a pak Rukopisům, dříve čtené knihy mě moc nenadchly.
Kniha je povedenou ilustrací bývalého pražského židovského ghetta v průběhu pokračující asanace na konci 19. století. Působivá zejména atmosféra, to Urban prostě umí, úplně jsem viděla ty malebné úzké uličky, špinavé dvorky a nad tím se vznášející prach z probíhajících demolicí. Dekadentní a trochu odtažitý hrabě Arco, libující si v nicnedělání, nezávazném flirtu s prostitutkami a v experimentech s heroinem, tajemné monstrum Kleinfleisch a ponuré noční mordy v temných uličkách, to vše dohromady slušně funguje. I když ten mimořádný čtenářský zážitek ze Sedmikostelí se už neopakoval…
I tady mě ale četba donutila vyhledat podrobnější podklady - staré fotografie zmizelé židovské čtvrti a nastudovat něco o asanaci.
Tak nevím, jestli úplně vím, co tím chtěl básník říci, ale - navzdory tomu - se mi kniha celkem líbila.
Po bajecnem hastrmanovi prislo zklamani. Dnes uz bych stezi vzpomenul na pribeh a postavy. Nektere zajimave historicke informace z tezke doby plne nemoci a chudoby z Prahy. Ale jinak nic krome Masicka.
Zajímavý pohled na historickou Prahu, hezky se vciťovalo do osudů židů z ghett, ale příběh sám o sobě byl dosti slabý.
Urban není spisovatel "zmučené duše", který by mohl přesáhnout obzory české kotliny, ale nedá se mu upřít, že literární řemeslo prostě ovládá. Za to umné postmoderní zasazení velkých politických a společenských otázek (nápor globalizace, válcování "páriů" mocí kapitálu a peněz...) do žánru nízké literatury, za to zručné usouvztažnění doby asanační s Prahou dnešní si nejméně čtyři hvězdičky zaslouží. "Bestia triumphans" dnes každopádně neplatí o nic méně než před těmi 120 lety.
Já prostě tvorbě Miloše Urbana nedokážu přijít na kloub. Rozšafná stylistika, ve které není důležitý děj, ale pouze a jedině atmosféra, to prostě není můj šálek. A přestože je mi sympatická jeho láska k Praze a odpor k modernizaci, prakticky ve všem ostatním u mě selhává. V postavách, slohu i dialozích.
Lord Mord v tomhle ohledu taky nedopadl právě nejlépe. Tempo chytne až v poslední třetině vyprávění, do té doby máte pouze možnost soudit hrdinovy skutky a rozhodnout se, zda jej přijmete jako figuru kladnou nebo zápornou. Ono je fajn brnkat na strunu národního uvědomění odmítajícího všechno nové, ale ignorovat proto konkrétní vývoj zápletky mi nepřijde jako právě ten nejlepší způsob gradace. A tak pražská dívčata umírají rukou bestiálního vraha, ale že by to tady hrálo nějakou roli, to nemohu říci. Dám-li pak stranou podtext příběhu, s nímž můžete anebo nemusíte souhlasit, zůstává z románu historická freska, kouzelná svou detailností, ale nafouklá množstvím pro mě nepodstatných slov.
Tahle kniha mi překvapivě hodně připomínala Hastrmana. Možná to bylo tím,že jsem měla pocit,jako by autor hlavního hrdinu vysvlékl z trochu mokrého kabátku a přesadil ho do staré Prahy,aby byl svědkem toho,jak mizí jedna epocha a bere s sebou to,co znal,včetně lidí. A přes všechnu temnotu a strašidelnost a místy smutek,je to příběh lidský a přes tu propast v čase jsem jeho postavy milovala a věřila jim.
Zase jednou kniha,kdy mi stálo za to zapnout čtečku byť jen na pár minut,abych se dozvěděla jak to bude dál.
Hezké to bylo,pane Urbane.
Jestli Urban něco umí, tak hrát si s temnou, hutnou, místy dost děsivou atmosférou. Příběh je jí protknutý. Zasazení do historicky zajímavých kulis mu pomohlo k jedinečnosti. Po Hastrmanovi pro mě nejsilnější Urbanova kniha.
Od Miloše Urbana jsem zvyklá na skvělou literární fabulaci, na děj, který vás chytne a nepustí až do konce. Kdybych si nevybrala knihu jako součást čtenářské výzvy, asi bych ji nedočetla. Kniha je pomalá, zbytečně zaplavená detaily z doby asanace starého židovského města. Chytlavých je asi posledních 50 stran, což je celkem smutné, protože většina čtenářů se po tak nudném úvodu ke konci ani nepropracuje. Zajímavé je také vykreslení poměrů panujícím v Josefově v době asanace starého města a prostředí tzv. vykřičených domů. To je však trochu málo. Autorův vztah k ženám je podobný jako vztah zákazníka v řeznictví k masu na krámě. Román mi trochu připomíná Pražský hřbitov od Umberta Eca, zejména svou rozvláčností a také tématy souvisejícími se židovskou kulturou, možným spiknutím apod. Celkově dávám palec dolů, autor umí i lepší kusy.
Přiznám se, že jsem zmaten. Autor má nepochybně skvělý jazyk i vyprávěcí styl, dokáže vystihnout atmosféru a to co je největší jeho devizou je, že ví o čem píše. To nejsou jen nastudované reálie pro účel napsání románu, ale je zřejmé i z knihy Sedmikostelí, že Urban starou Prahu miluje a vnímá její genius loci, to co vyzařuje dosud a dokáže proniknout do toho co vyzařovala kdysi, před svým částečným zneuctěním asanací (mimochodem, kdo ví něco o tom jaký je skutečný stav starých pražských paláců dnes, ví, že to jsou víceméně bohužel již jen kulisy. Že proběhla tichá, neveřejná asanace útrob těchto úctyhodných domů, a to co zůstalo ponechané aby klamalo turisty jsou jejich venkovní štíty a fasády).
Druhou věcí je kniha samotná, která bohužel místy má slabá místa. Neškodilo by text trošku ujařmit, už po padesáti stránkách člověka trochu víc unavuje číst neustále o prostitutkách a o tom co se nimi dá dělat. Stejně tak zdlouhavých, skoro Stendhalovských popisů situací, jako je např. bezvýznamná scéna koupě hodinek, dialogů postav o ničem, vzpomínek na různé sexuální zážitky. Prokousat se přes první polovinu knihy prostě dalo zabrat a přemýšlel jsem, že ji odložím (což jak jsem četl zde není jen můj pocit). Uznávám ale, že poslední třetina knihy mi to vynahradila. Objevilo se tam konečně několik dobrých úvah, na které jsem do té doby čekal, ocenění přátelství mezi lidmi a krev zvláště rozproudil takřka westernový konec.
Co jsem však asi ocenil nejvíc byly autorovi rafinovanůstky, průniky z fikce do reality - třeba scéna z obrazu Jakuba Schikanedera Sebevražda služky, dávání jmen postav podle skutečných osob - Ignacius Hermann, bratři Urzidilové, Otka Meyrinková, doktor Hofmann a další.
Můj první (a zatím poslední) Urban. Brzy si dám ale nějakého dalšího. Je to chvílemi takové moc chtěné, trošku občas exhibice autora a snaha šokovat za každou cenu, ale literární a jazyková kvalita se tomu upřít nedá. Jen to asi nebude úplně pro každého, ale za mě spokojenost - ne nadšení, ale spokojenost. Prostředí zajímavé, zápletka rovněž tak, občas postava s evidentně současnou předlohou a trochu (dost) té mystiky k tomu.
Odříkaného chleba největší krajíc. Opět kniha, kterou jsem na první pokus odložila. Nechápu. Autor mi svým stylem i dějem a dobou zasazení děje naprosto sedl. Kniha mě do sebe vcucla a po přečtení posledního slova teprve vyplivla zpátky do reality. Ač nejsem kdovíjaký obdivovatel Prahy, v tomto podání mě vylíčená v dané době a v konkrétní atmosféře baví. Špína, děvky, omamné látky a povalečství, přece však se svými ideály v podobě zchudlého šlechtice, jsou úchvatnými spojovacími prvky příjemně poskládaného příběhu, do kterého autor musel vložit i nemálo poznatků ze staré Prahy, jak územního rozpoložení, tak politické situace, na čemž také vlastně příběh stojí.....
Tajemná, temná a poživačná Praha konce 19. století se v této skvělé knize rozprostře přímo před námi a nepustí čtenáře dokud není dočteno. V některých pasážích jsem si připomenula originální mystiku spisovatele Meyrinka a jeho Goléma. Geniální hra se slovy, pocity a atmosferou doby a přitom vše prozařuje napětí detektivního příběhu. Doporučuji.
Knihu jsem poslouchala jako audio a moc se mi líbila. Tak geniálně zachycená atmosféra staré Prahy, tak krásně se nechat vtáhnout do starých uliček, o kterých člověk jenom sní, zakusit křivolaká zákoutí a být svědkem neřestí ve starých nevěstincích. Nevím, jak to pan Urban dělá, ale jako by dokázal v člověku rozeznít utajenou lásku k milým místům...
Štítky knihy
drogy Praha aristokracie, šlechta česká literatura židovské pověsti Josefov, Židovské město (Praha) konec 19. století asanace
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Kniha Lord Mord je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 734x |
| Čtenářské výzvě | 66x |
| Doporučených | 53x |
| Knihotéce | 206x |
| Chystám se číst | 203x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 3x |
pěkna prochazka prahou 19.stol