Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5207
5207
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Knihy Aleny Mornštajnové jsou velmi originální, čtivé, dokáží se člověka dotknout na tom správném místě a vyvolat v něm pocity, které by nepředpokládal, že někdy bude u čtení cítit. Listopád se mi dostal pod kůži, prožívala jsem všechny pocity a emoce s hlavními postavami a byla jsem napnutá jako struna na konec příběhu.
Musím se přiznat, že jsem měla trochu problém se začíst, chtělo to asi 70 stran, ale poté už jsem se nemohla odtrhnout. Určitě bych knížku doporučila, skvěle se čte i přes těžké momenty odehrávající se v příběhu.
Další skvělé čtení od skvělé autorky. Sice to nepřekonalo Hanu, která je za mě zatím top dílo autorky, ale bavila mě, vystrašila mě, navíc se skvěle četla. Je to takové naše 1984, výstražné, výhružné, ne tak nereálné, ale pořád, díky bohu, (anti) utopické.
Zajímavý a celkem znepokojující román, zvlášť když si člověk představí, že by to tak v 89 dopadlo...
(SPOILER)
Líbilo se mi, že Alena Mornštajnová trochu zaexperimentovala a zkusila něco nového. I když si nejsme úplně jistá, jestli to její tradiční čtenáři úplně ocenili.
Alternativní, respektive smyšlené dějiny Československa jsou v jejím pojetí dosti depresivní, připomínají 50. léta 20. století. Minimálně těmi praktikami, všechno je založené na lžích a strachu.
Celý příběh okolo kterého jsou tyhle kulisy vystaveny, je dost univerzální, abychom se v něm všichni našli. Atmosféra je celou dobu tíživá, plná bezmoci a strachu. Zároveň se to ale čte dobře, děj odsýpá, hlavní postavy se chovají uvěřitelně a nemáte problém s nimi jejich osudy prožívat.
Není to veselá knížka, ale zároveň nepříliš náročná, tak aby se dostala k širší veřejnosti a poukázala na důležitost svobody a proč stojí o ni pečovat a případně i bojovat.
Za mě skvělá kniha s hrozným námětem, který byl výborně zpracován.
Kniha mě dostala zase do čtení a ikdyž to tématem nebylo lehké a ne všem bych knihu doporučil, tak já jsem knihu hltal.
Jen je mi líto, že komunisté jsou v této zemi stále povolení jako strana, která už měla být dávno v propadlišti dějin. Uvědomil jsem si, jak málo stačilo aby se Sametová revoluce nepodařila.
Excelentní úvod mě navnadil a potom už to jelo. Jen ten konec byl dost smutný a možná by si zasloužil ještě pár vět navíc na dovysvětlenou, avšak na to jsem z Tichých roků již zvyklý.
Sám jsem z Valašského Meziříčí a paní Mornštajnová je má dvorní autorka.
Fascinují mě reakce mnohých čtenářů, kteří reagují stylem "ještěže v takové době nežijeme", popř. "jak se máme dobře..." Fakt by mě zajímalo, v jaké době to tedy žijí. A jak to, že já žiju v tak odlišné době?
Nebudu hodnotit. Asi půjdu proti proudu, ale já byla zklamaná. Po přečtení knih Hany a Slepé mapy (které se skvěle četly), jsem se touto knihou proskákala ke konci, a to jen proto, že jsem čekala na něco, co nepřišlo. Asi fikce není má parketa.
Poslechnuto jako audiokniha. Pěkné ale smutné. Tohle bych navrhovala na povinnou četbu pro dnešní mladou, roztaženou, nic nemusící a žijící v blahobytu a svobodě generaci. Ti by čuměli v čem lidi museli žít! A mohlo by se jim to i líbit jakou formou je to napsané. Já osobně skládám poklonu paní autorce.
ČRo - bolavé poslouchání, pro mne až apokalyptické. Nesnáším ten pocit z vykachličkovaných místností. Pro mne doba prožitá a o to víc strašidelná, když si uvědomím, jak málo stačí, aby byla zpátky. Příběh dvou ženských postav, které na první dobrou spojuje víc, než by se možná na první pohled mělo zdát. Připadá mi, že autorka záměrně nic moc nechce zatajovat, aby bylo jasné, že to v čem vyrůstáme, žijeme a je nám stále vtloukáno, nás ovlivňuje víc, než bychom si přáli a hlavně přiznali.
Kniha je velice krásně napsaná i pro člověka, který tento režim nezažil. Ukazuje jak daná doba byla zvrácená, ačkoliv její ideály nebyly až zase tak špatné, ale jsem ráda, že dějiny proběhly tak jak proběhly.
Četla jsem jedním dechem, samým blahem...
(čtenářským blahem, děj je náročný a těžký a smutný)
A klidně bych knihu použila jako zbraň na ty, kteří vzpomínají na zlaté časy před listopadem 89.
Musím říct, že myšlenka celého příběhu je velmi zajímavá. A tím, že je zasazena do skutečných událostí naší historie je i uvěřitelná. Navíc si autorka hraje s motivem mateřské lásky, odloučení od dítěte a strachem o jeho život. Což na mě působilo vlastně nejvíc.
Hlavní zápletku jsem celkem rychle (a bez vší skromnosti i přesně a bezpracně) odhalila a tím jsem nezažila takové to wow. Kniha ovšem zahrála na mou mateřskou strunu. Velmi ve mně rezonovaly scény a kapitoly s dětmi v kontrastu s ukázkou vojenské síly.
Navíc jsem knihu četla v pro mě nelehkém životním období, tudíž jsem se neubránila osobní projekci do příběhu.
No nebudu lhát. Určité části mě semlely…
Celkově bych dala cca 75%.
Další rozhodně né odpočinková četba :-)
Z tohoto co by kdyby mě až mrazilo a i přes všechny problémy s naší politickou garniturou jsem ráda, že nic podobného nenastane. ( aspoň doufám ).
Další úžasná kniha z pera A. Mornštajnové. Odstrašující příklad toho, jak mohly věci dopadnout. Ještě že jsem tehdy nepochybovala.
Super...je to fikcia ale ako Slovenka sa bojím, aby to na Slovensku nebola o chvíľu realita :(
Ukázka jak to všechno mohlo být a naštěstí se tak nestalo. Měli by jsme si vážit toho co máme.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Po Hotýlku jsem si v průběhu čtení říkala, že bych si chtěla přečíst ještě Les v domě a tím s autorkou končím. Dnes jsem si ale sedla ke knize s tím, že mi zbývá dočíst ještě asi 50 stránek a přečtu si aspoň kousek a nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem ji nedočetla. Zase jsem se stala fanynkou paní Mornštajnové.
Číst tuto knihu pro mě bylo v mnoha ohledech náročné a otevřelo to moje bolavé místa, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám a na kterých potřebuju pracovat. Jako maminka, která svůj vymodlený poklad může mít doma díky tomu, že se ho jiná žena vzdala jsem prožívala osudy malé Magdalénky a její pocity o to víc a i já moc dobře znám ten strach a tu šílenou bezmoc, že jednoho dne u nás doma někdo zazvoní a moji holčičku mi odvede. Teď vše snad konečně směřuje k tomu, že vše bude za námi a dobře to dopadne, ale bolest Maje o to více dokážu pochopit a taky to, co jednou bude zřejmě prožívat a cítit má dcera. Až zase narazím na další knihu autorky, určitě si ji ráda přečtu.