Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5139
5139
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Velice smutný příběh, jak už jsme z pera Aleny Mornštajnové zvyklí. Sledujeme osud Majy, která je odsouzená k 15ti rokům vězení za demonstrace roku 89, a její dcery, kterou ji odebrali do nápravného zařízení, kde ji vychovali coby ukázkového občana socialismu. Když se již dospělá Magdalena dozví celou pravdu o matce, je příliš pozdě.
Osudy všech jsou zasazeny do let po roce 1989, ovšem s tím rozdílem, že se žádný pád komunismu nekonal.
Velice teskná kniha, které v sobě nese mnoho životních paradoxů. Budiž nám tato kniha připomínkou toho, že máme být vděčný za to, do jaké doby jsme se narodili. Kniha ve mě zanechala hlubokou stopu, neboť od té doby, co jsem sama matkou, se mě pokaždé takovéto příběhy velmi dotýkají.
Za mě naprosto strhující kousek od jedné z nejúspěšnějších spisovatelek tady u nás. Paní Mornštanová ještě nezklamala.
Velice tísnivá atmosféra. Rozhodně si to neberte na dovolenou. Při čtení jsem si pořád musela připomínat, že TO už není! Vždyť to není k žití! Tak sugestivně podaný příběh plný politického a současně lidského hnusu to byl. Příběhy odloučení dětí od rodičů obecně nesu velmi těžce a tady to prostředí bylo vykresleno tak, že jsem si chvílemi připadala skoro jako v KLDR, donášení, kriminály, všudypřítomný strach. Zase si dám na oddych nějaký krásný horor od Kinga, kde se nemusím bát, že mě v noci skřísne upír nebo duch. Těch se člověk nebojí, zlých lidí ano.
Zatím všechny knihy, které jsem od Mornštajnové četla, oplývaly tísnivou atmosférou a Listopád není výjimkou. Příběh jako takový je zajímavý a vůbec nevadí, že je smyšlený. Naopak, kvůli označení alternativní minulosti jsem očekávala trochu více spojení s českými reáliemi. V Listopádu jsem ale našla „jen“ dystopický příběh, který mohl být inspirován i jinými knihami nebo státy. Zklamáním pro mě byl „klišoidní“ závěr, očekávala jsem, že autorka příběh ukončí přesně opačným způsobem.
Sice jsem v komunismu nevyrustala, ale dokazu si hruzu te doby predstavit. Myslim, ze autorka velice realne zachytila jak by to tu skutecne byvalo vypadalo. Pribeh odehravajici se v te dobe je hodne emotivni, konec me prekvapil, maminky mi bylo strasne lito.
Tohle byla moje první kniha od Mornštajnové, takže jsem se těšila, ale přišlo zklamání. Téma je zajímavé, ale provedení mi přišlo zcela nedotažené. Popravdě by se kniha mohla odehrávat kdykoli a kdekoli v jakékoli jiné diktatuře, klidně v nějakém jiném vesmíru. Chyběly mi tam prvky, které by děj zakotvily právě v roce 89 a právě v Československu - něco charakteristického, čeho se čtenář chytne a co na něj přenese PRÁVĚ tu atmosféru, o které autorka píše.
Později jsem četla Hanu a myslím, že Mornštajnová umí dokonale zpracovat takové ty "malé" dějiny, příběhy obyčejných jednotlivců semletých koly velkých dějinných zvratů. Zaměřit se na malé dějiny v alternativní historii ale nedává z podstaty věci smysl. Tohle se podle mě úplně nepovedlo, ale další autorčiny knihy si se zájmem přečtu.
Velmi hutná knížka na přečtení, která je ale zároveň velmi napínavá a čtivá. Byl jsem poměrně skeptický vůči této "paralelní realitě", ale autorka měla dystopickou budoucnost velmi dobře promyšlenou a byla důvěryhodná. Hlavní postavy mě nejprve nezaujaly, ale nakonec jsem si k nim našel cestu. Z knihy si odnáším především emoce tísně a soucitu, "Listopád" je velmi důležitým románem.
Velmi dobrý příběh který mě zasáhl. Opět kniha kde si řeknete máme skvělé autory.
Super knížka,hlavně na přemýšlení. Člověk si vůbec neuvědomuje,že vše mohlo být jinak a že se máme v podstatě dost dobře. Jsem ráda že žiju v této době. Knížka se četla moc dobře a konec byl dost smutný,ale takový je život.
Další skvělá kniha od skvělé autorky. Silně čtivý příběh, od kterého jsem se nedokázala odpoutat. Prolnutí osudů obou žen pro mě bylo záhadou až do poslední chvíle. A ten konec? Uf... Vstřebávám jej do teď, a to jsem knihu dočetla před týdnem...
Moje první kniha od AM a úplně nevím, co si o ní myslet. Nemohu říct, že by se četla špatně, ale také nemohu říct, že by se mi líbila...
Kdo se narodil už do demokracie, tak nezná jak bylo předtím. Jak to mohlo dál pokračovat, máme tu napsáno. Naštěstí se to nestalo. Nicméně nejsem z knihy moc nadšená, Hana se mi líbila o hodně víc.
Drsné. Hrozné. Děsivé. Poučné.
Asi nejemotivnější kniha, kterou jen kdy četl.
Obdivuji A..Mornštajnovou, jak dovedla tak děsivé téma napsat. Tolik emocí, pocitů
Romány, které se věnuji tématu druhé světové války jsou obdobným tématem. Stejně jako fašismus i komunismus a obdobné ideologie, které jsou schopné a ochotně manipulují lidskou mysl - měly by se zakázat!!!!!
Hodně drsné psyché. Po prvních kapitolách jsem neměl chuť číst dál, ale vydržel jsem. Úžasně popsané zlo, které bohužel není ještě odvráceno. V současném světě stéle hrozí...
Bez pochyb jedna z nejsilnějších knížek, co jsem četla. Odporný režim, navíc ve světle aktuálních událostí a nálad ve společnosti, na mě těžce dolehl. Všudypřítomná šeď, podezíravost, napjatá atmosféra, těžké osudy, které jsou ale tak reálné. S takovým zhnusením jsem četla snad jen Kladivo na čarodějnice.
Pět hvězdiček jak vyšitých a Mornštajnová si mě definitivně omotala kolem prstu.
Drsné čtení.. nikoliv fyzicky drsné, ale psychologicky ano. Představa, co by bývalo také mohlo nastat po listopadu 1989 je skoro děsivá, naštěstí je skutečnost taková jaká je, i se všemi nedostatky a chybami je to pořád lepší než chmurná vize knihy
Ačkoliv jsem si že začátku nemyslela že mne tato kniha chytne, opak byl pravdou. Pomalejší rozjezd vynahradit další kapitoly, kde to do sebe nakonec krasne zapadlo. Kniha nutí k zamyšlení, jak by to tady mohlo vypadat, kdyby to v 89tem roce nedopadlo a po jejím docteni jsem ještě raději, že tady máme svobodu.
Je to úplně něco jiného než od Aleny M. známe, je to utopie, jak by Českoslovenkso dopadlo kdyby Sametová revoluce nedopadla, tak jak dopadla, kdyby tu pořád zůstal komunismus, jak by se nám žilo, co by s námi režim udělal.
Obsah - prolínají se tu dva popisy příběhu, jeden Marie zvané Maji, která se dostala za účast na listopadových demostracích do vězení na 15 let. Máme tu i druhý příběh Magdaleny zvané Magdy, dívky která vyrůstá v Ozdravovně 17.listopadu 1989 pro děti, které nemají rodiče a režim ji zajistí kvalitní výchovu a vzdělání, z těchto pasáží mrazí snad ještě víc než z vězěnských, co umí diktatura udělat s dětskou duší, jak si umí vychovat své nasledovníky bez protestování, samozřejmě se tyto dva osudy časem protnou. Nazvala bych to takovým českým Příběhem služebnice, dostáváme se dějově skoro do dnešní doby, která není, jak ji známe, mobilní telefony mají jen vyvolení, internet je taky pro pár vládních elitářů, vláda tvrdě drží lidi od všch novodobých technologií, aby se nedostali k žádným informacím a nemohli je zpracovat dle svého chápání, vše je servírováno, jak diktatura potřebuje. Lidé žijí v panelových domech, o nic se pořádně nepečuje, nestará, čtou Rudé právo, jde z toho na člověka plíživá tíseň, strach a šedivost.
Jsou tam shodné atributy s dobou covidovou např. zákaz vycházení, zastrašování lidí, omezování. Zkrátka je to život, který bychom nechtěli žít, ale stačilo málo a mohli jsme ho žít, asi tak žijí lidé třeba v Severní Koreji, z jejíž historie autorka také čerpala.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kupodivu mi trochu trvalo, než jsem se začetl, na rozdíl třeba od Hany nebo Tichých roků. Potom už to byl opět další mimořádný čtenářský zážitek, avšak mám pocit, že Alena Mornštajnová soutěží s Petrou Soukupovou, která více uvrhne čtenáře do absolutní deprese, beznaděje a smutku. Bolestivé čtení...