Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5139
5139
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Mornštajnová píše velice dobře, ale předchozí dvě knihy, které jsem četla, mi přišly lepší. Asi tím, že působily více reálněji. Přesto to bylo děsivé, kdyby...
Na knihu jsem se velmi těšila, všichni z okolí ji adorovali, má vysoká hodnocení. Ale já z ní tedy tak uchvácena nejsem. Zpočátku jsem se musela zorientovat v postavách, ty velké skoky v čase mně taky trochu mátly. Celkově to bylo velmi depresivní, smutné. A pravděpodobně proto, že jsem tuto dobu nezažila, nedokázala jsem pochopit, jak systém dokázal některým lidem vymýt mozek tak jako Magdě, lezla mi její postava krkem. Škoda, námět je velmi zajímavý, ale jsem ráda, že už jsem knihu dočetla.
Skvělý počin a přitom tak nelehké čtení. Zejména některé pasáže se mi jako matce četly velmi těžko. Zase jedna z knih, které ve mne zůstanou pěkně dlouho, ne-li navždy. Člověku se až svírá srdce z pomyšlení, že nás dělilo tak málo od toho, aby se ze smyšleného příběhu stala realita.
Další skvělá kniha autorky. Buďme rádi za to,jak všechno dopadlo. Při čtení o možné verzi našeho světa místy mrazí.
Z knihy na mě šel hrozný strach....člověk může číst desítky hororů a detektivek a pak si přečte tuto knihu a nemůže týden spát...díky Bohu, že tehdy dopadlo vše jak dopadlo
V našich podmínkách neotřelý námět. Mnohem lépe napsané než Slepá mapa, kterou jsem četla bezprostředně předtím. Myslím, že komornější příběhy jdou autorce jednoznačně lépe. Atmosféra knihy je opravdu ponurá a šedá, takže kdo máte podzimní depku, doporučuji odložit na příznivější dobu.
Super, přečetla jsem jedním dechem. Byť smyšlený příběh, tak jsem si uměla představit, že by to takto bylo, kdyby k pádu komunismu nedošlo.
Velký respekt k autorce! Příběh alternativní historie napsán výborně. Lehce se to nečetlo, ale kdyby to bývalo tenkrát nedopadlo, nepochybuji, že by to dopadlo přesně nějak takhle...
Další velmi zdařilé dílo od autorky, ano sice je kniha ponurá, ale co se dalo čekat. Na konci jsem uronila slzu.
Kolikrát jsem si říkala, jak by to vypadalo, kdyby byli komunisti stále u moci a Paní autorka nám nabídla jednu z možných variant, která nebyla zrovna nejrůžovější , ale za to dosti uvěřitelná.
Knihu doporučuji všem k přečtení a hlavně těm lidem, kteří tvrdí, že za komunistů bylo líp.
Kniha se četla dobře jen já taková ponurá a smutná konec jsem takový nečekal. Bohužel mě kniha nepřišla tak skvělá jako kniha Hana nebo Les v domě.
Tak tato kniha mě dost uchátila... Obdivuji autorčinu představivost a důkladnou detailní propracovanost, jak by to mohlo fungovat kdyby.... A díky Bohu, že to dopadlo ve skutečnosti jinak... Protože tohle bylo fakt hustý...
Četla jsem ji po Slepé mapě a Hotýlku, které mi přišly svým způsobem podobné... Tohle už bylo jiný kafe. Hltala jsem každou kapitolu a čekala jak to vše dopadne... A přestože téma je depresivní a konec jsem si představovala jinak, musím říct, že se mi kniha libila...
Začátek knihy přesně vystihuje atmosféru konce osmdesátých let. Úplně se mi vybavovalo sídliště Krásno u řeky Bečvy ve Valašském Meziříčí. Tady autorce věřím každé slovo. Od 27. listopadu 1989 je to fikce vyšroubovaná do maxima. Fikce poskládaná ze všech možných způsobů potlačování lidských práv a svobod, které dvacáté století nabídlo.
Nejsem si jistá, zda by tehdejší vládnoucí garnitura byla schopna během pár dnů zkonsolidovat svou moc a nastolit tak tvrdý režim a znovu zasahovat do osudů lidí. Byla už v rozkladu a jela setrvačností, už se nikomu, ani těm nahoře, nechtělo v té šaškárně pokračovat.
Kniha napsaná přesvědčivě, vtáhla mne do děje víc, než jsem chtěla a musela jsem číst stále dál a dál. Tak jsem jim přála dobrý konec. Nepřišel. Naštěstí to je jen fikce.
Nesrovnávám mezi sebou knížky A. Mornštajnové. Hana byla Hana a tohle je něco jiného. Děj jsem si vizuálně zasadila zčásti do jednoho sídliště v Praze, kde jsem prožila část dětství právě v době před revolucí a pak do jedné pohraniční oblasti v severních Čechách, kterou jsem poznala až později. V průběhu čtení jsem se několikrát ujišťovala, jaký je den a ubezpečovala se, že revoluce skutečně proběhla, tak přesvědčivá kniha je. Díky bohu za to, že se tak stalo!
Kniha perfektní.
Kniha se dobře čte, tak jak jsem u autorky zvyklá, ale příběh absolutně depresivní, alespoň malou naději tam autorka mohla přihodit. Takhle je můj celkový pocit z knihy jen obrovská tíseň.
Já jako první četla Tiché roky, možná je to vlivem ještě tehdy netušící kvality, ale román se mi líbil nejvíce - přečetla jsem pak všechny.
Ve všech románech autorka pracuje s postavami velice zajímavě. Nikdo není dobrý ani zlý a s nikým se život nemaže.
U této knihy jsem nevěděla, že jde o - naštěstí - neexistující realitu a když jsem to zjistila, byla jsem zklamaná, protože se mi na autorce líbily právě ony realistické prvky. V druhé polovině knihy jsem se tak začetla, že jsem ji přečetla za jeden den. Zajímá vás, jak příběh skončí a co se s postavami stane. A pokud patříte mezi citlivější duše jako já, bude vám po přečtení úzko.
Autorka píše velice dobře! Určitě patří mezi nejčtivější české autory v dnešní době. Ale Tiché roky u mne už asi nic nepřekoná.
Druhá kniha, kterou jsem od paní Mornštajnové přečetla a chvílemi mi běhal mráz po zádech. Při představě, že by listopad 1989 dopadl podle knihy mi je opravdu těžko. Myslím si, že autorka si ani nijak extra vymýšlet nemusela. Věřím, že přesně takové by to tu bylo. Kniha končí smutně, ale tak nějak to člověk cítí celou dobu co knihu čte.
Kniha se už tak zabývá dost nepříjemným tématem a autorka si ještě pohrála s datací vyprávění. Možná skrze toho jsem se do toho zamotala a po půlce jsem musela knihu odložit, vrátila jsem se k ní o něco později, kdy jsem ji dočetla daleko snáz. Řekla bych, že mi vše zapadlo do sebe a pochopila jsem i návaznost.
Tak jako Petr Janda zpívá v jedné z písní "...nějak se vytrácíš, má lásko..." tak i zde začalo vytrácení AM, dovršené Lesem v domě. Knihy jsem četla v opačném pořadí. Námět skvělý. Tam kde mi to vadí, a nebo se bojím přeskakování mezi postavami, tady mi to chybělo. A tak klasická AM se objevila až na konci. Kdy zbývalo pár stran, uteklo pár let... Když zhodnotím námět, tak super téma. Vlastně to stojí za zamyšlení "co by, kdyby". Dovedeme si představit, a vůbec pomyslet že i my tady ve střední Evropě bychom měli naší KLDR? Chtěli bychom? Stejně jako Magda? Asi buďme rádi, že máme co máme, a poděkujme AM za to že nám to připomněla. Škoda, čekala jsem víc.
Dvě hvězdy. (Spíš jeden a půl.) A to ta druhá z nostalgie po jinak pěkných knihách paní Mornštajnové. Není to špatně napsáno, ale .... Téma alternativní budoucnosti v minulosti aneb "co by kdyby" autorce nesedlo. Nebo možná spíš mě. Přestože jsem se prokousal za polovinu, přesto jsem nedočetl, až tak moc mne nezajímal závěr.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Za mě průměrně napsaná próza, která nenadchne/neurazí. Já jsem tu dobu sice nezažila, ale přijde mi, že alternativa polistopadového vývoje v podstatě kopíruje (a ještě posouvá o level výš) 50. léta 20. st. Za mě téma literárně skoro naprosto vyčerpané a už mě nebaví o tom pořád číst (respektive ne takto "tradičně"). Bavil mě v podstatě jen závěr knihy, jinak to bylo takové "čekání na Godota", ale jako audiokniha k procházkám s kočárkem OK.