Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5082
1338
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Jak je u Mornštajnové zvykem, i tato kniha je řemeslně dobře zvládnutá a čtivá. Nápad zasadit příběh do alternativní doby a prostředí vítám, ale nemám pocit, že výsledek dopadl dobře. Naopak, vše vyznívá velmi nevěrohodně, autorka tlačí se na pilu, vyprávění chybí lehkost a plynulost. Ani k postavám jsem si nenašla cestu. Bohužel, celkově hodnotím jako slabší průměr.
Samotný příběh nebyl špatný, ale vadila mi doba, ve které se odehrával. Autorka vycházela ze skutečné historie, ale přetvořila ji na to, co by bylo, kdyby... Knížky A. Mornaštajnové mám ráda, ale tahle je podle mě nejméně zdařilá.
Přečteno jedním dechem. Nedokázala jsem knihu pustit z ruky ani z hlavy. Na konci jsem brečela, je mi tak líto zmařeného Majina života, všechno mohlo být jinak, kdyby... Knihu by si měli přečíst všichni, ti, kteří dodnes tvrdí, že za komunistů bylo líp, obzvlášť. Nádherně napsané. Paní spisovatelko, klobouk dolů!
nádherná kniha,silný příběh,paní Mornštajnová je podle mně opravdu jedna z nejlepších současných spisovatelek,její knihy miluji. Listopád jsem zhltla za dva večery,pobrečela jsem si,a dlouho po zavření knihy jsem koukala do blba a přemýšlela nad tím jak se máme dobře a spousta z nás si toho neumí vážit.Hrůza a děs ,kdyby to bývalo dopadlo takhle nějak podobně...děkuji za krásný zážitek.
Podle mého názoru by to měla být povinná četba. A nejen pro všechny maturanty, ale pro všechny lidi této republiky. A hlavně ty, které bezostyšně hází volební lístky do urny a volí prezidenta, jakého teď máme. Aby se vzpamatovali. Aby si uvědomili, že svobodná republika není samozřejmostí.
Velice na mě zapůsobily příběhy z dětského ústavu. Téměř na vlastní kůži jsem pociťovala to osamocení, ty tmavé noci, tu tísnivou atmosféru....
Nezapomenutelné určitě je i první setkání s matkou po tolika letech. A důsledky systematického vymývání mozků u malých dětiček. Ta citová plochost popisovaná u dětí vyrůstající bez rodiny.
Působivá a krásná kniha. Nemám důvod nedat nejvyšší hodnocení.
(SPOILER) Silné téma, které zapadá do současné doby! Je to román, který by si mělo přečíst co nejvíc lidí, má pro všechny důležitou zprávu o povaze naší/tvojí svobody. Atmosféra dystopického světa i hrdinové jsou uvěřitelní, avšak nehodnotím knihu jako výbornou, ale jako dobrou. Tenhle příběh si zasloužil víc - hloubka, popis prostředí a fungování institucí, atd. Zkratkovitě přeskočil přerod z Magdina/Lenčina dětství do dospělosti, kdy má sama vlastní rodinu a plácá se v nejistotě. Její matka se najednou stala opět matkou a vede nový život. Líbil se mi konec, děkuji za něj.
Mám autorčiny knihy ráda. Moc jsem se těšila na nový kousek. Bohužel musím napsat, že už jsem od ní četla lepší knížky. Do poloviny jsem řešila, zda mám číst dál, vůbec jsem se nemohla začíst, pak se to zlepšilo. Ale asi mi nesedla ta fikce, nedořešené osudy a skákání zleva doprava.
Hodně dlouho se mi nestalo (jestli vůbec někdy), že jsem po dočtení knihy měla slzy v očích.
Za mě je to určitě to nejlepší, co jsem od autorky zatím četla. Kniha je nejen velmi čtivá, ale také velmi dobře jazykově zvládnutá. Příběh mě vtáhnul okamžitě a za postavy bych skoro dýchala.
Jen bych se od Aleny Mornštajnové chtěla někdy dočkat knihy, která nebude tak šíleně dramatická. Samozřejmě jí nelze vyčítat, že umí tak svěle podat nelehké osudy lidí v různých dobách a situacích, ale kdo na to má mít pořád nervy? ;-)
Ze začátku jsem měla problém se začíst, protože se na 30 stranách vlastně všechno stalo, nebo jsem si to aspoň myslela. Co následovalo potom byla neuvěřitelný um paní spisovatelky. Strašně moc bolestivý příběh... Bolelo mě to moc i když jsem nezažila komunismus a nejsem mámou. Nevím, jak tuhle knihu zvládali číst ti, co jsou rodiči a komunismus zažili. Tahle kniha ve mně nechá stopu ještě hodně dlouho...
Tak trochu jiná A. M.
Ačkoliv mě téma ozdravovny bavilo, dlouho jsem knihu podceňovala. Teprve ke konci jsem si uvědomila, jak skvělé by bylo, kdyby si ji přečetli všichni, kteří věří, že by nám bez "listopadu" bylo líp.
Jak skvělé by bylo žít v téhle utopii?
Už slyším to zlehčování, urážky, vidím jak mávají rukou. Ano, demokracie a kapitalismus mají spoustu chyb, ale pojďme si říct, že všechno je lepší než diktatura.
Knihu doporučuji, na konci jsem neměla k slzám daleko.
Již zde bylo mnohé řečeno, souhlasím, že kniha je čtivá, ale ........ ta myšlenka co by, kdyby, mi nějak nesedla. K postavám jsem nemohla najít cestu, přišly mi nereálné, nikoho jsem si neoblíbila, byly mi dlouho cizí (na rozdíl od postav v ostatních dílech autorky). Je fajn si připomenout, že si musíme vážit svobody, kterou bereme jako samozřejmost, s tím souhlasím - obzvlášť pro mladou generaci. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, paní Mornštajnová je určitě dobrá autorka, mám její knihy ráda, ale tato je pro mě nejméně propracovaná.
Mornštajnová má dar psaní, ale.. Přestože se to čte jedním dechem, přišlo mi, že psala v podstatě o době minulé.. Navíc nic moc o uvěznění hrdinky , v podstatě o jejím muži se taky nic nedozvíme. A co se stalo se synem?? Ani ťuk.. Plus pro příběh je, že nekončí šťastně.. Každopádně stojí za přečtení..
Na tuto knihu jsem byla hodně zvědavá, četla se dobře. Dojímavá část byla z výchovného ústavu, kde z malých dětí dokázali udělat roboty a u Lenky-Magdy se to povedlo dokonale. Doba Majina uvěznění byla popsána nějak zjednodušeně a o osudu jejího muže Josky nic a jaký byl osud malého syna Jakuba? To mi tam chybělo.
Děj je rozhodně zajímavý a čtivý. Přestože si člověk u toho říká, že přece není reálné a možné, aby všichni mlčeli, dějiny ukazují, že by se to takto klidně odehrát mohlo. Také konec se mi líbil, měla jsem strach z happyendu, nicméně byl takový hodně rychlý a uspěchaný. Zatímco o tom, co se děje v ústavech a o vymývání mozků se od Magdy dovídáme dost podrobně, což se mi dost líbilo, přestože se vlastně pořád dokola opakovalo. O životě ve vězení, kde byla Maja, nevíme prakticky skoro nic. A i to poskočení v čase je dost velké, radši bych měla děj víc obsáhlejší. Navíc jsem si k oběma postavám: šedé myši Maje a svazačce Magdě nedokázala najít cestu. I styl psaní autorky mi tentokrát vůbec nesedl, připadá mi takový chladný, ale možná tím autorka chtěla zdůraznit, jaká byla atmosféra. Přesto ale nelituju, že jsem knížku přečetla, protože zajímavá rozhodně je.
3 1/2
(SPOILER) na knihu jsem byla zvědavá,ale Co by bylo,kdyby....něvěděla jsem co mám vubec čekat,,a pro mě velké překvapení,příběh,který byl smutný,depresivní,husí kuže,slzy,uplně mě to dostalo,,klidně se to mohlo stát,zažila jsem dobu před 1989,,a jsem ráda,že žiji v téhle době,,,moc jsem fandila Maje,konec mě rozsekal,bylo tam víc momentu,kdy slzy tekly ani nevím jak,,pro mě byla topka Hana,pak přišly Tiché roky,u mě předčily Hanu a ted Listopád je topka pro mě ted,knihu už mám i papírovou,má krásnou obálku,ale ,,moc se povedla,,jen mě trochu mrzí,že tam není napsáno,jak některé postavy dopadly,,např.Joska,Kubík,atd,,, Audiokniha.
Tato kniha mne velmi zasáhla. Dobu nesvobody jsem, naštěstí, zažila jen velmi krátce, ale i tak jsem měla nějakou představu, jak to bylo. To, co mi nastínila tato kniha, že mohlo být, mne velmi zasáhlo. Kniha je velmi čtivá, příběh silný a konec smutný.
Jsem moc ráda, že mám tuto knihu ve své knihovně.
Musím říct, že mě kniha, zejména počáteční pasáže, velmi zasáhla. Představa, jak mohl vypadat nás život, kdyby se dějiny vyvinuly jinak, je děsivá. Jedinou výtku mám k popisu života v domově, kterému je podle mě věnováno až moc prostoru a chybí mi v něm české reálie, které by ho odlišily od obecného popisu diktatury. Jinak opět perfektní Mornštajnová.
Podle mě je v knize krásně vykreslený příběh, že by se to takhle klidně mohlo stát. Proč by ne. Klidně mohlo.
Možná, že nás i autorka nabádá zamyšlení nad tím, co máme teď. Jaký máme život, že si ho máme vážit a chránit si naší svobodu. Nenechat si ji vzít. Protože, jak všichni víme, co se teď děje, kdo ví, co by se mohlo stát.......
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Určitě zajímavý nápad a pěkně napsané. Cítila jsem při čtení takovou bezmoc a trochu mi to připomnělo dnešní dobu. Kniha se četla pěkně, ale příběh jako takový mě tolik nevzal jako její jiné knihy.