Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5084
1339
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Smutek, sevřené rty a ztuhlá záda, tak nějak jsem dočítala tuto knihu. Kniha Listopád je fikcí, ale hrůznou a mrazivou. Taková budoucnost po listopadu 89 naštěstí nenastala, ale kdo ví, jak málo třeba stačilo, aby vše skončilo jinak.... Je dobře, že tato kniha byla napsaná, protože si často neuvědomujeme, jakou vzácností svoboda a demokracie jsou. Paní spisovatelka má opět můj velký obdiv a 5*.
(10/21)
Dlouho jsem přemýšlela, zda se mi ta kniha vůbec líbila. Nakonec jsem zhodnotila, že vlastně ano.
Líbilo se mi, že autorka příběhem pokryla tu pro mě neznámou oblast výchovných ústavů, to bylo moc zajímavé.
Konec mě naprosto dostal, tady bylo krásně vidět, že osud není vždy na naší straně, a že někdy je prostě pozdě. Za ten opravdu tleskám.
Nápad popsat alternativní realitu naší země je geniální, ale zpracováním z něj paní spisovatelka mnoho nevytěžila. Popisuje období, které velká část čtenářů zažila, proto kdyby se jednalo o dobovku s odkazy na tehdejší reálie, mohla se kniha opravdu dostat pod kůži. Místo toho se ocitáme v jakémsi ponurém bezčasí, nic proti tomu, ale tím se ztrácí myšlenka alternativní reality tolik omílaná při propagaci knihy. Spíš tady jde o nešťastný příběh jedné rodiny napsaný podle dost podobného mustru jako Hana.
Nebavily mě dobré dvě třetiny knihy a až ke konci se děj rozjel, příběhy se spojily a opravdu mě zajímalo, co bude dál až při čtení posledních šedesáti stránek.
Že Alena Mornštajnová umí psát, není pochyb. Z mého pohledu se ale jedná o knihy řemeslné, nikoli umělecké nebo poetické a to je důvod, proč nejsou pro mě.
Příběhy jsou pečlivě vykonstruované a do detailů zpracované, ale ani neustálé podrobné popisování situací nedokáže dle mého navodit atmosféru. Dozvídám se informace, ale nevyvstávají přede mnou obrazy, díky čemuž mě příběh nedokáže pohltit už vůbec ne zasáhnout.
Neurazila, ale ani nenadchla. Po přečtení všech ostatních knih od Mornštajnové jsem čekala víc, Hana nastavila hodně vysokou laťku.
Začátek knihy napinavej jak ksandy. Krásně, spadny děj.
Dění v domě u pěti dubu už mě tolik nebavil, skoro jsem si říkal že to snad ani nedoctu.
Ale ten konec.
Tak to je hustý.....
V úvodních kapitolách knihy jsem v popisech socialistického způsobu života nacházela mnohé, čím jsem sama v té době žila.. Ale uprostřed čtení jsem se na straně 69 zastavila a dostavil se pocit, že vlastně nevím, proč pokračovat dál. Literární fikce na téma "co by bylo, kdyby" mě přestala zajímat a příběh mi začal být trochu nepříjemný. Možná je to kvůli tomu, že socialistických manýrů jsem si užila dostatek, tohle téma jsem sama v sobě ráda uzavřela a vyprávění naopak graduje do tíživých výšin - mně osobně nepříjemných... Tento můj názor nemusí ovšem nic vypovídat o kvalitě díla.
Jsem ráda, že jsem knihu dočetla právě před volbami 2021. Představa, že je události v roce 1989 zvrtly tímto způsobem, je děsivá. Proto pojďme volit, ať se něco takového nemůže stát.
Nechci srovnávat tuto knihu s ostatními od paní Morštajnové. Líbila se mi, ač mě chvílemi naskakovala husí kůže. Všech aktérů mi bylo líto, neměli lehký život. A ten konec....
Tak ani nevím co mám napsat. Kniha se četla celkem dobře, téma trochu podivné. No asi tak, já prostě miluju detektivky,tak neumím dost dobře ocenit knihy tohoto druhu. Jinak paní autorka psát umí.
Velmi čtivá kniha. Hezky podané období totality pro ročníky později narozené, které tuto dobu nezažili. Chvílemi až běhá mráz po zádech při představě, že by události měly jiný spád, než v roce 1989 měly. Svobodu bereme jako samozřejmost. Je dobré si uvědomit, co máme.
Hodně bolavá/smutná/děsivá/dechbroucí fikce ...
Děkuji paní Aleně, díky ní si mnoho lidí možná uvědomí že můžeme/musíme být šťastní ....
Alena Morštajnová je má nejoblíbenější česká autorka, takže vás asi nepřekvapí, když tohle bude hodně nadšená pětihvězdičková recenze.
Alena je geniální a tady se jí opět podařilo něco neuvěřitelného.
Jak by to u nás vypadalo, kdyby komunisté potlačili protesty v roce 1989? No, řeknu vám to takhle, byl by to pěknej hnus. A já třeba bych nebyla nikdy na světě, protože je jasné, že můj taťka by za demonstrace šel přinejmenším sedět…
Úplně mě mrazí, jen nad tím přemýšlím. A takový je celý Listopád. Mrazivý, depresivní, perfektně napsaný, čtivý, nervy drásající a smutný.
Občas mi to přišlo malilinko přehnané, ale je dobře, že je to opravdu až za hranicemi snesitelnosti, protože to pak působí mnohem víc jako odstrašující případ.
Několikrát jsem při čtení brečela, ale to není nic zvláštního, protože jsem snad uronila slzu u každé Aleniny knížky.
Jsem moc ráda, že jsem autorku mohla osobně vidět na besedě. Byl to opravdu super zážitek, protože nás tam bylo pár, takže to bylo komorní, přátelské, vtipné… A já si mohla nechat knížku i podepsat a s Alenou se vyfotila na památku.
Zkrátka skvělý literární zážitek.
Tato kniha v sobě skrývá spousty myšlenek a námětů na přemýšlení a toho si vždy při čtení strašně cením. Po jejím dočtení mi ještě dlouho hlavou běžely různé věci a povídala jsem si o ní s ostatními. Podle mě autorčina nejlepší. No a když to člověk přirovná k současné politické situaci, dostává kniha ještě další rozměr.. :)
Ze začátku mě kniha moc nebavila a chtěla jsem ji odložit, ale jsem ráda, že jsem to neudělala.. Nakonec se mi moc líbila..
Nejprve mě štvalo, že je kniha psaná tak, aby zacílila na emoce každého kdo je rodičem. Padala na mě těžká depka z představy, že listopad se nestal. Vzrůstal ve mě vztek při představě blížících se voleb a skutečnosti, že ještě někdo dnes skutečně volí komunisty. Avšak musím ocenit 4 hvězdičkami umění spisovatelky vykreslit věrohodně postavu Maji i Magdy tak, že se s nimi člověk dokáže v mnoha případech ztotožnit i když žijí v diametrálně odlišném světě. Naštěstí!
Tuto knihu jsem přečetla s chutí, stejně jako ostatní díla autorky, ale tentokrát ve mně příběh trochu vyvolal dojem, že nebyl tak "vymazlený" jako v předchozích knihách. Trochu jako by úkolem bylo rychle napsat bestseller a mít splněno.
K některým knihám musí nastat ten správný čas na jejich čtení. A přesně tak jsem to teď měla s Listopádem.
Toto je neuvěřitelná kniha toho, co by možná bylo, kdyby se v listopadu 1989 něco stalo jinak. Ze čtení mě nejen mrazilo, ale bylo mi i občas špatně z toho všeho. Jak naši rodiče a prarodiče žily v té době před listopadem 1989 a vlastně jaké by to bylo nejspíš i pro nás, moji generaci a naše děti. Kde bychom nyní byli, mohli bychom studovat, kdo by bojoval proti režimu a kdo by skončil podobně jako Maja?
Nic není samozřejmostí. Po přečtení téhle knihy děkuji v duchu každému, kdo v listopadu 89 vyšel do ulic a bil se za svobodu. Jak to dopadlo, víme a díky tomu žijeme tak, jak žijeme. I když jsme však již přes 30 let "svobodní", západ těžko dostihneme. V období první republiky jsme na tom ekonomicky byli výborně a patřili k nejvyspělejším zemím, pak však nastala válka a rok 48. Vykreslení, že pokud by se listopadové události ubíraly jiným směrem, pak bychom i v roce 2016 neměli internet a volali si z pevné, věřím. Ta stagnace by tu byla. Hrozně moc jsem doufala v obrat k lepšímu pro hlavní hrdinku, bohužel se ho nedočkala. Kniha skvělá, leč moc smutná. Přála bych Marii setkání jako z Pošty pro tebe...
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Za mě spíš jedna ze slabších knihy autorky. Po celé čtení jsem čekala furt na "něco víc", na nějaké hlubší pocity beznaděje, nespravedlnosti nebo více ze života v komunistickém uspořádání země. V celé knize jste pouze tak nějak na povrchu, působilo to jen jako takový rozjezd s tím, že něco víc teprve přijde... no a ono nepřišlo.
Jako člověk, který nezažil komunismus, jsem doufala, že si čtením Listopádu přiblížím, jak se celkově lidé cítili, jak žili atp. Můj celkový dojem z knihy ale je, že příběh je pouze o smutném a nespravedlivém osudu jednoho člověka (potažmo rodiny).