Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1748/bmid_konec-sveta-a-hard-boiled-wonderlan-5Cb-1748.jpg
4
1094
142
Kultovní román, odehrávající se ve dvou paralelních světech: v současném nočním Tokiu a v jakémsi světě představ, kde neplatí minulost ani budoucnost. Hrdina, specialista na kódování počítačových dat, přijme na první pohled normální zakázku a vzápětí se stane klíčovým prvkem v podivné hře. Netuší, že se už dávno ocitl na okraji propasti a že ta propast je mnohem hlubší, než by čekal. Mrazivé podobenství o cestě do temnot, skrývajících se za nablýskanou reklamní realitou našeho světa.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
Sekai no owari to hádoboirudo wandárando , 1985
více info...
Přidat komentář
Moje prvni kniha od autora a byla velmi zajimava. Skvěle popsané i linky hodně zajimave.
Povedený, spletitý příběh s prolínáním dvou světů.
Každá z dějových linek byla skvělá, obě byly důkladně propracované.
Od autora je toto třetí kniha, kterou jsem četl, už jsem byl připraven na Murakamiho styl, takže jsem nebyl ani zklamán, ani zaskočen. Jde o nevšední, nápadité a zajímavé čtení, nemusí úplně sednout každému. Četlo se mi chvílemi trošičku hůř, ne úplně jsem byl vtažen a pohlcen. 75%, 28. 11. 2021.
"Představivost lidská je volná jako pták. Bezbřehá jako oceán. Kdo by se odvážil ji zastavit?" (s. 161)
Murakamiho představivost opravdu odpovídá citaci, která se mi vryla do paměti. Konec světa & Hard-boiled Wonderland pro mě byla prozatím asi nejobtížněji uchopitelná kniha, jakou jsem od Murakamiho měla v rukách.
Dvě dějové linky, každá z jiného světa. Světa, který je tak odlišný od všech světů, které znám. Jeden až příliš dokonalý ve své nedokonalosti a druhý děsivý, i když možná o chlup reálnější.
Dlouhou dobu mi trvalo zjistit, kdo je kdo, stejně jako pochopit časovou posloupnost a propojit si oba příběhy do jednoho. Náznaky přicházely teprve ve druhé polovině knihy.
Co ale na Murakamiho knihách zbožňuji, jsou jeho detailní popisy prostředí, kde se odehrává děj, popisy zdánlivě jednoduchých a všedních činností a také hluboký ponor do myšlenkového světa hlavní postavy (napsat jen stránku o tom, kdy muž přemýšlí, kdy byl naposledy močit, to dokáže tímto způsobem jen Murakami - ano uvědomuji si, že stylem skládání minulosti a stavění si jednotlivých dílků jako do skládanky často přemýšlíme všichni, o to víc pro mne ale bylo zajímavé vidět ten myšlenkový proces v psané podobě).
Myslím, že každý z nás má ve svém podvědomí nějaký druhý svět, do kterého utíká ve chvílích, kdy mu ve světě, ve kterém žije jeho tělo, není příjemně. A i když o světě s jednorožci neměl Murakamiho hrdina ani ponětí, i přesto ho stvořil a pak...
Ale to už bych prozrazovala mnohé těm, kteří se na knihu teprve chystají.
"... naprostá většina problémů je zaviněná tím, že se někde někdo nevyjádří přesně. A věřím tomu, že na světě mluví tolik lidí vyhýbavě a nejasně proto, že si někde v hloubi duše koledují o problém." (s. 61)
(SPOILER)
Je to taková divná kniha a celkem dlouho jsem nevěděl, co si o ní mám vlastně myslet :-). Nevím, která z těch dvou linek se mi líbila více, chvílemi jedna, chvílemi druhá. Nebudu vypisovat o nějakém poselství o konzumním světě, to si můžete přečíst v doslovu, ale ta ujetina okolo (v "reálné" lince) byla docela zajímavá. Čtu divnosti rád, takže jsem spokojený.
Závěr nezávěr mě moc nepřekvapil, člověk vlastně neví nic, ale tak to má být :-).
Murakami ho mám od rád hned od první knihy, kterou jsem od něj přečetl (Kafka na pobřeží), ale tentokrát vážně nevím... Přestože mám rád plynulost děje, tak tentokrát mi v hlavě zůstala spíše ona "městská" snová linie. Hlavně závěr opravdu chytl za srdce (tohle ti Asiati fakt umí). Tématika, kterou zvolil pro děj příběhu mi není nikterak blízká a ani celé pojetí příběhu mě příliš neoslovilo. Přesto je to kniha čtivá a stojí za to si ji vzít do ruky...
Moje třetí setkání s Murakamim. Opět jsem zavřel knížku s celkovou spokojeností. Vyprávění ve dvou liniích se pěkně doplňuje – jednou vtáhne více do čtení dějová linka v současnosti, později naopak přebírá otěže snový svět. Snaha o exaktní vysvětlení přepisu paměti působí do dnešní moderní doby již trochu úsměvně. Od jistého zlomu ději „spadl řetěz“, thrillerové, až by se dalo říci akční pojetí příběh postupně ztrácí. A zůstává jen to magicko-melancholické… Je to špatně? Určitě ne! Jen jsem se s tím již setkal u Kafky na pobřeží...
Přes všechny nezpochybnitelné hodnoty knihy, jak se o nich pěkně píše v doslovu, mě tahle knížka ani zdaleka tak nezaujala jako předchozí knihy, které jsem od Murakamiho četl. Možná jsem už trochu přesycený jeho tvorbou. Přece jen - jako mnozí jiní spisovatelé - stále využívá stejných či alespoň podobných motivů, postupů, postav, jazyka ... Zvláště motiv paralelních světů jej zřejmě fascinuje - mně se ale líbilo více, jak jej zpracoval v knize 1Q84.
"Kdyby teď někdo vrazil do mého okna hlavu a zařval na mě, že můj život stojí úplně za hovno - nezbylo by mi, než s ním tiše souhlasit."
U mě nastejno. :D Přesto, tato je zatím má nejoblíbenější od Harukiho Murakamiho, uvidíme, zda ji trumfne některá z těch co jsem ještě nečetla.
Pro mě asi nejlepší kniha od Murakamiho. Poprvé jsem ji přelouskala asi před 10 lety, a již tehdy jsem ji odkládala s vědomím, že jsem nic lepšího (co se moderní literatury týče) asi nikdy nečetla. Ani teď tomu nebylo jinak.
Fascinující příběh, vyprávěný ve dvou rovinách - z pohledu pracovníka firmy, která se stará o kódování a ochranu informací, a z pohledu "čtenáře snů" - opět bezejmeného muže, který se ocitá ve Městě, zbaven svého stínu. Ve chvíli, kdy člověk ztratí svoji duši (svůj vlastní stín), stává se součástí nesvobodného světa, avšak zdánlivě zbaveného všech problémů a starostí. Dilema, zda je lepší žít jednoduchý život bez bolesti a být nesvobodný, nebo zažívat bolest, ale být svobodný, jsme měli možnost zažít na vlastní kůži, v době, kdy naše hranice obepínaly ostnaté dráty. Vybrat si mezi "jednoduchým" životem, podlehnout a podepsat, nebo být "svobodný" alespoň ve svém nitru, ale prožívat mnohá utrpení. Na jednu stranu to vypadá jedodušše a téměř jednoznačně, ale myslím si, že to tak jednoduché není.
Podobenství duše a stínu je prostě úžasné! Stín umírá a člověk se pomalu stává tělem bez duše.
Co je v knize naprosto fantastické, jsou popisy Města. Tak barvité, skoro až impresionistické. Když jsem si je četla, měla jsem pocit, jako by přede mnou někdo maloval obraz.
Druhá dějová rovina - muž, který si nechá "upravit mozek", aby se mohl živit zvláštním typem kódování informací. Za svoji práci si však nechá vždy velmi dobře zaplatit. Žije si tak svůj pohodlný život, bez závazků, bez rodiny. Když dojde na konec života, něco se v něm zlomí, ale je už pozdě...
V knize jsem si založila spoustu úryvků, které se mi líbily, tak alespoň malý zlomek:
"Myslím si, že už jsem ti říkal úplně na začátku, že je tohle Město divné a zvrácené," začne znovu stín. "Jsem o tom přesvědčený i těď. Je to tu nenormální, je to tu zvrhlé. Problém ale je, že je to nepřirozenost a zvrácenost dovedená do dokonalosti. Protože je v tomhle Městě divné a pokřivené úplně všechno, má to pak na výsledek systém, kde do sebe jedno s druhým dokonale zapadá. Všechno je v něm uzavřené. Takhle." Stín opíše podpatkem na zemi kruh. "Ten kruh v sobě propojil všechno bez výjimky. Čím delší dobu v něm proto člověk je a zamýšlí se nad tím, co vidí, tím víc se mu jejich způsob začíná zdát správný a jeho vlastní způsob pomýlení. Právě proto, že se zdá, jako by z té uzavřenosti nebylo nikde úniku. Chápeš, co ti chci říct?" str. 305
"I když třeba z mého odchodu nebude nikomu smutno a nikomu po mně nezůstane v duši prázdno, i když si ho třeba ani nikdo nevšimne, šlo tu přeci o mě, o mě jako takového. Ztratil jsem toho už vážně trochu moc, tolik, že mi připadalo, že už mi nezbylo skoro nic jiného než já sám. Stále však ve mně jako nějaký usazený kal zůstávala dohasínající záře všeho, oč jsem přišel, a ta mě poháněla, abych žil, co nejvíc to půjde." str. 489
Tak tohle bylo pro mě celkem zklamání. Nevím, já prostě na ty vyloženě nereálný nebo sci-fi story nejsem. Jako věrný fanoušek Murakamiho vím, že je to celkem často jeho motivem, nicméně jsem se až na pár vyjímek takovým knihám od něj vyhýbala. Tady mě přesvědčila kamarádka, která knihu označila za nejlepší, kterou od něj kdy četla...
No... nejdřív mě to nebavilo vůbec, asi prvních 100 stránek... Svět ve skutečnosti ještě docela ano, ten svět ve Městě vůbec. Pak to začalo být zajímavější a bavily mě oba světy. Nicméně hned jak začal hl. hrdina putovat podzemím s dívkou, aby zachránili dědečka, se to otočilo a mnohem zajímavější mi přišlo vyprávění z Města. Složité vysvětlování dědy, úvahy hlavního hrdiny na nezajímavá témata (ano, i močení jak tu někteří zmiňují) mě celkem otravovaly. Ke konci už to začalo být opět zajímavé jako celek, ale nemůžu si pomoct, kolikrát jsem se opravdu nutila pokračovat v četbě, anebo nepřeskakovat některé odstavce, takže nemůžu jinak než pouze 3*.
Moje nejoblíbenější kniha od Murakami. Zpočátku jsem měla problém se do knihy začíst a přiznám, že mě to nebavilo. Chtěla jsem skončit, trápila jsem se. Ale pořád jsem si říkala - je to Murakami, tvůj oblíbenec, ještě to zkus...A jak já jsem ráda, že jsem se hecla - asi po 100 stranách mě to tak chytilo a byla jsem nadšená, totálně polapená.
Asi jsem čekala trochu víc. Není to moje první Murakaiho kniha a tuto si dovolím označit za tu z těch pro mě trochu jeho slabších. I přesto nemůžu říct, že by kniha byla špatná. Jako vždy zajímavé myšlenky i alegorie
Haruki Murakami s oblibou umísťuje své příběhy do lokalit, které jsou jednak v reálném a jednak v paralelním prostoru. Pohybuje se tak v rámci žánru sci-fi, fantasy a někdy jeho romány se svou dramatičností vyrovnají i těm nejlepším thrillerům. Vždy je to skvělé čtení.
"Konec světa" rozhodně patří k tomu lepšímu, co kdy autor napsal.Zpočátku jsem měl trochu problém sledovat dějové linie, v závěru však vše do sebe hezky zapadlo.
Nebavilo. Nebavilo mě sledovat příběh toho zbytečného člověka, jehož charakter je vyobrazen pomocí nazvu hudebních skladeb, věcí co si koupil, značek piva a whisky. Nebavilo mě sledovat ani jeho myšlenky, když na pozadí jakéhosi fantasmagorického příběhu čtyři stránky řeší kdy si naposledy došel na malou. Abych nebyl nefér, tak se musím zmínit, že kniha má nějakou nosnou myšlenku a až o ní Murakami napíše esej dám jí čtyři hvězdy, ale jinak si múže sebrat svého jalového hrdinu a jít s ním a s lahví whisky třeba pást chcíplé jednorožce.
Pokud řekl někdo něco podstatného k nebezpečím, která na nás číhají v současném světě, potom je to právě Haruki Murakami a jeho Konec světa. Hlavní hrdina a vypravěč se, jak víme, živí tím, že kóduje informace pro organizaci zvanou Systém. Aby se mohl této lukrativní činnosti věnovat, musí nejprve podstoupit speciální operaci mozku, protože data se kódují tak, že je kódman prožene přes své vlastní nitro. Podařené podobenství o člověku a společnosti, ve které by se měl uplatnit. Přísně vzato není ani třeba provádět nějakou operaci. Stereotypy, na které přistupujeme, abychom v systému uspěli, se mnohdy vypálí do mozku tak spolehlivě, že bez problémů splní funkci voperovaného čipu. Člověk se nevědomky samovolně přenastavuje a mění, jeho prostor a možnosti volby se nepozorovaně za chodu zužují. A stejně tak se i vypravěč příběhu vlivem procesů v Systému nakonec nuceně octne v posledním z možných světů, ve kterém se sice netrpí, ale ve kterém taky není duše. Jeho obraz dává čtenáři, ale nikoli už vypravěči, zpětně nahlédnout, kde všude se ve světě, který známe, vlastně tato "postradatelná" komodita nachází a jak tristně chladný a beze smyslu je i při nejlepší vůli svět, ve kterém chybí.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Konec světa & Hard-boiled Wonderland je v
| Právě čtených | 32x |
| Přečtených | 1 523x |
| Čtenářské výzvě | 113x |
| Doporučených | 126x |
| Knihotéce | 500x |
| Chystám se číst | 342x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 14x |
Asi toto není druh knih pro mě. Ani jedna z dějových linek mě nechytla, celé mi to přišlo na jednu stranu příliš složité a nepravděpodobné, na druhou stranu příliš éterické.
Ani mezi filmy nemám ráda ty, kde jsou vyobrazené dva světy, z nichž jeden působí dost halucinogenním dojmem, přičemž se divák až postupně dozvídá, jak spolu vlastně souvisí.
Takže asi tak.