Konec světa & Hard-boiled Wonderland

11.04.2016

Myslím, že není důvod pochybovat, proč zrovna za tuto knihu získal Murakami ocenění. Dokonalé spojení reality a snů (i když - co je realita a co sen, že?) a při troše přemýšlení i zajímavá paralela k našim skutečným životům.
Jen bych asi, vzhledem ke krystaličnosti stylu v tomto díle, knihu nedoporučila jako první dílo Murakamiho, dovedu si představit že bez znalosti jeho stylu psaní by některé pasáže mohly nezasvěcenému čtenáři "lehce" zamotat hlavu.

12.12.2015

Knihu som prečítala až po Kafkovi na pobreží, 1Q84 a Kroniky vtáčika na kľúčik, takže motív Murakamiho paralelných (až absurdných) svetov nebol pre mňa neznámou veličinou.
Kým zo začiatku mi prišiel román priam absurdný, a to hlavne, keď sa ma okolie pýtalo, čo čítam, a ja som odpovedala, o knihe, kde vystupujú pokoutníci a unášajú ľudí. Verte, že ľudia budú klopkať o čelo. Ale ako príbeh napredoval, kniha naberala čoraz melancholickejší a skľučujúci pád.
Pričom, popis mesta s hradbami je úžasnou alegóriou ľudskej psychiky...

11.12.2015

Naprostá bomba. Skutečně. Opět jsem mohl číst Murakamiho a jako vždy nemohu říct nič špatného. Knihu jsem louskal po večerech, před spaním, při cestě do školy. během přestávek. I běh dne. Až na jednu jedinou kapitolu jsem si tu knihu užil jak se má. Někde uprostřed se našla kapitola při které jsem měl chuŤ odložit a dát si pauzu alespoň dva dny. Nejspíš jsem měl myšlenky někde jinde. Tahle kniha nepatří k těm knížkám, které můžete otevřít a bezmyšlenkovitě je číst.
Už od začátku jste vhození do děje a snažte se pochopit děj. Jistěže se děj a všechny okolnosti začnou pomalu vysvětlovat ostatně to tak bývá. ale při téhle knize mi to přišlo výraznější než u kterékoliv jiné knihy od Murakamiho.
Murakami píše skutečně nádherně. Jeho knihy jsou založené na spoustě myšlenek a záhad. Některé pochopíme hned, některé později. Někdy si musíme knihu přečíst ještě jendou aby nám to došlo. Některá tajemství jsou nám zapovězená.
Pane Murakami jako vždy mi bylo ctí.

01.12.2015

Ta kniha ve mě pořád leží, a to nemám ráda sci-fi ani fantasy. Nesnáším tmu, sliz, vodu, stísněný prostor. Trošku klaustrofobik. Stísněnost se lehce uvolňovala jen ve Městě. Vlastně nepříjemné, jako ponor do vlastní duše, jako jít na dřeň. Murakamiho mám za tyhle nevyžádané ponory ráda. Nakonec zjištím, jak příjemné je zjištění, že se netrápím sama, že všichni hledáme cestu. A jak umí jemně, bez spěchu, bez honu za dějem vykreslit hrdinu! Nádhera. Kniha se dost liší od těch, co jsem od něj dosud četla. Určitě se k němu zase vrátím, až vydechnu. Byl to nářez.

25.11.2015

já nevím. to se tak táhlo. vůbec jsem z toho nebyla nadšená. spíš jsem u toho byla jelen. nedočteno.
myšlenka i nápad je výborná, ale zřejmě jsem se netefila do nálady.

03.11.2015

Na čtení další knihy od Murakamiho jsem se moc těšila - tak, jako se člověk těší na setkání s hodně dobrým a blízkým přítelem. Těšila jsem se na nové hrdiny, prostředí a světy tohoto geniálního autora.
Nezklamal mě.... Dostal mě takovým způsobem, jako ještě nikdy. A to jsem byla přesvědčená, že u Murakamiho mě nemůže už nic překvapit. Je to pár dní, co jsem knihu dočetla a stále se mi z ní podlamují nohy a jen stěží hledám slova k popsání toho, co z knihy ve mně zůstalo - nebo co zůstalo ze mně v knize?
Již dříve jsem v komentáři k Murakamiho knize napsala, že "náhody neexistují". V tomto případě se musím několikrát opakovat - není možné, aby byla náhoda, že:
- jsem knihu začala číst na začátku října, tedy v období, kdy se odehrává děj knihy a celý svět se zbarvil do "zlatova" jako srst jednorožců....
- mě symbol jednorožce provází už od útlého mládí a nepřestává mne fascinovat (i kafe piju z hrnku s obrázkem jednorožce)...
- souběžně s touto knihou čtu pomalu Bratry Karamazovy od Dostojevského - na kterýžto román Murakami několikrát odkazuje...
- miluju Boba Dylana :)
- a v neposlední řadě jsem se zrovna po kapitole s "dívkou celou v růžovém oblečení" potkala s podobným typem ženy i v reálném životě a taky její role nebyla zrovna jednoduchá....

Knihu s tak neobvyklým názvem jsem začala číst na Olomouckém vlakovém nádraží při čekání na vlak - a už neodložila na příštích několik dní. Asi nikdy v životě nezapomenu, jak jsem pročítala druhou kapitolu (v uších s jemnou a něžnou klavírní melodií od Ludovica Enaudiho) s názvem Zlatí tvorové: "S příchodem podzimu se jim těla pokrývají dlouhou zlatou srstí. Barva je opravdu čistě zlatá, není v ní přimíšený žádný jiný odstín. Jako zlatá přichází na svět a jako zlatá v něm existuje. Jediný mezi celým nebem a zemí jsou právě oni zbarveni zlatem bez jakékoliv příměsi." - a za okny vlaku ubíhala krajina - celá ze zlata. Podzimní krajina zalitá nádherným podvečerním sluncem. Byla jsem si skoro jistá, že je tam venku vidím - zlaté jednorožce...
Murakami musel navštívit mou duši, protože takto určitě vypadá i svět mého podvědomí. Kolikrát jsem už přemítala nad skutečností, zda by nebylo člověku lépe bez emocí, ega, myslí (bez duše)...I když jak se tak znám, svůj stín (svou duši) bych neopustila docela - byla bych jednou z těch, co žijí v Lesích...
Fascinující byl ten urputný zápas o šanci vidět alespoň ještě naposledy denní světlo, zápas o vlastní duši, o své vlastní já, aby nakonec.....(kdo četl, ví).
Závěr knihy - prožívání posledních hodin na tomto světě - byl neskutečně hluboký.Po bouřlivém a adrenalinovém závodě s pokoutníky to byly emoce až na samou dřeň duše. Přes slzy jsem skoro neviděla na písmena, a to přesto, že souhlasím s Murakamiho:
"Některé smutky jsou takového druhu, že se nad nimi brečet nedá. Takového druhu, že je v životě nikomu nevysvětlíte, takového druhu, že je ani nikdo nepochopí. Jsou to smutky, které se nedají převést už v nic jiného a jen se lidem tiše hromadí v duších jako sníh za bezvětrné noci. Když jsem býval mladší, pokoušel jsem se občas takový smutek projevit a převést ve slova. Ať jsem však hledal sebevíc, stejně se mi můj smutek nepodařilo nikomu sdělit, dokonce ani sobě samému ne, a když jsem si to uvědomil, nadobro jsem těch pokusů nechal. Uzavřel jsem svoje slova, uzamkl jsem svoji duši. Ty opravdu nejhlubší smutky jsou totiž takové, že je nejde změnit ani na slzy."

Děkuji Vám, pane Murakami.

15.10.2015

Při čtení Murakamiho mám dost často pocit, jako bych putoval kdesi uvnitř sebe, jako bych se ocital někde blízko vlastního "já", ale přesto se až k němu nedostanu. Tenhle pocit jsem si vypěstoval už při čtení Norského dřeva a Kafky na pobřeží, ale tehdy jsem jej neuměl definovat. Až po přečtení Konce světa se mi jasně vybarvilo, co vlastně Murakami činí. On nepíše beletrii, on píše úchvatnou psychologickou prózu, mysteriózní literaturu, které nějakým záhadným způsobem vtěluje moc proniknout hluboko do čtenářova podvědomí, usadit se v něm a pracovat s ním. Ovšem pozor! Když pak démon odejde, zůstane po něm jakási zvláštní prázdnota. Tichá a smutná.

Murakamiho Konec světa je z toho, co jsem doposud od něj četl, asi jeho nejlépe uchopitelné dílo. V této knize, nakolik se jeví jeden její svět šáhlejší než druhý, se člověk ani na chvíli neztratí. Oba světy k sobě stále směřují a někdo možná řekne, že se vlastně nikdy nepropojily. Pro mě bylo posledních pár stránek a snad dokonce několik posledních slov jasnou spojnicí. Pokud bych se měl pokusit interpretovat dojem z Konce světa, přirovnal bych ten pocit k atmosféře nočního ztichlého a vylidněného města, ve kterém se jednou takhle na podzim procházím v kabátě a se sluchátky, do kterých mi hraje The Wall od skupiny Pink Floyd.

Ještě bych rád ocenil kvalitní a promyšlený překlad knihy od Tomáše Jurkoviče a už se klidím zpět do své duše - jestli tam náhodou někde nezůstal nějaký pokoutník....

10.09.2015

Kniha mě naučila - nesuď knihu podle názvu.

Mě samotnou by nenapadlo, že za tak divným názvem se může skrývat tak vyčerpávající, ohromující, fascinující děj.

Kde chodí Murakami na takové příběhy, nepochopím (ale ráda bych to věděla). Co kniha, to originál (např. kronika ptáčka na klíček, kafka na pobřeží, sputnik, má láska, apod.). Jak přišel na svět bez zvuků, tři různé světy v jednom vědomí, kalkulátory, kodmany či pokoutníky.

Bylo mi moc líto hlavního hrdiny ale nepřišlo mi, že by byl vhozen až na samé dno. Podle mě jiní hrdinové, jiných jeho knih toho zažily mnohem více, mnohem horší věci. A ten otevřeně neotevřený konec, který se do poslední chvíle neustále mění je děsivý.

Nejvíce nepříjemná postava pro mě konkrétně byl profesor.

25.08.2015

Po přečtení Murakamiho knihy Kafka na pobřeží jsem se nadšeně pustil do čtení dalšího jeho románu Konec světa. Těšil jsem se na to, že i tato kniha mě od první stránky okamžitě pohltí a bude se číst sama. To jsem se ale přepočítal. Pohlcení nepřišlo ani na první ani na desáté ani na padesáté stránce. Už jsem byl téměř rozhodnutý knihu nedočíst a nad Murakamim zlomit hůl. Bylo mi však líto těch nedočtených stránek, a tak jsem se s velkým sebezapřením hrdinně prokousával románem dál. Nyní jsem sám sobě vděčný, že jsem to nevzdal. Asi po první třetině mě kniha začínala bavit víc a víc, až jsem se nakonec do děje ponořil natolik, že už nebylo úniku. Román se, stejně jako Kafka na pobřeží, skládá ze dvou dějových linií, které se pravidelně střídají. Zde se jedná o dva paralelní světy hlavního hrdiny. Čtenář prožívá jeho dobrodružství v tom „normálním“ světě tak jak ho známe my, a zároveň s ním putuje jinou realitou nacházející se ve skrytu jeho vědomí. Bylo pro mě velice zajímavé s každou další stránkou kousek po kousku odhalovat tajemství hrdinovy mysli a s napětím očekávat jeho rozuzlení.

01.08.2015

V té knize je prostě všechno... káva, podzim, zima, kalkulátoři, kódmani, Továrna, Systém, jednorožci, Čtenář snů a šílený biolog. Dokonalé :)

08.06.2015

Mňa najviac nadchla asi prvá tretina, kde som spoznala hlavného hrdinu, ktorý mi prišiel sympatický, zaujimavý a zábavný. Rovnako aj svety, ktoré Murakami vytvoril na mňa dýchli očarujúcou atmosférou, po akej som túžila. Tešila som sa, kam to až celé vygraduje. Práve naopak sa mi ale zdalo, že dej potom začal trochu stagnovať a na zaujímavosti zasa nabral až v poslednej štvrtine. Celkove (hlavne po prečítaní doslovu od Jurkoviča, ktorý mi vysvetlil, aký mal autor asi zámer) ide o zaujímavú knižku so zaujímavým koncom, ale od ospevovaného Murakamiho som asi čakala viac.

04.04.2015

Můj první střet s Murakamim a sakra, bolelo to. Aspoň ze začátku. Ač podobně tlusté knížky zmáknu za 2-3 dny, Konec světa jsem první týden jela 20 stran/den a ne a ne se začíst. V půlce přišel zvláštně ambivalentní pocit - strašně jsem se nudila a chtěla to mít konečně za sebou, zároveň jsem ale cítila, že mám v ruce něco úžasného a k hrdinovi jsem přirostla tak, že jsem vlastně potřebovala vědět, jak se to teda rozmotá. Posledních 200 stran jsem nakonec zatáhla naráz a pak hodinu zírala do stropu a přemýšlela. Takže můj výkřik pro ty, kteří budou taky nevěřícně kroutit hlavou, že čtou už věčnost a jsou teprve u druhé kapitoly - nevzdávejte to! Jemný humor, materiál k přemýšlení a tipy na knížky i hudbu vám budou odměnou :)

02.01.2015

Ze začátku to šlo velmi ztuha, ale výsledný dojem byl víc než dobrý. Doporučuji neodkládat zpět do knihovny po pár přečtených stránkách ani kapitolách.
Přeji hezký čtenářský zážitek, já odcházím shufflovat data. :-)

19.12.2014

Tenhle Murakami mě zklamal. Začátek byl mnohoslibný, ale nakonec došlo jen na jakýsi béčkový běh podzemím tam a zpátky. ;-(

07.12.2014

hviezda dole za tie nekonečné opisy, kde som letel zrakom po stránke a hľadal prvé sloveso, a v tejto knihe viac ako v ktorejkoľvek inej mi prišlo zaujatie európskou pop kultúrou, ako mierne otravné.

Na druhu stranu mnou pohla symbolika tieňu, ako púto k spomienkam a minulosti. Predstava že by mohlo isť o rodičov alebo starých rodičov dával pre mňa deju iný rozmer.

18.11.2014

Dosud jsem měla ráda spíše Murakamiho realistické prózy, ale tato sci-fi je netradiční, čtivá a udržuje čtenáře v napětí až do konce (který, pravda, nesplnil tak zcela moje očekávání, čekala jsem originálnější finále spojené s prolnutím obou dějových linií). Zpočátku čtenář v ději trochu tápe, ale jakmile jsem se zorientovala v obou "světech", příběh jsem si opravdu užila. Postavy jsou sympatické a prostředí Města bylo velmi působivé, zpočátku zdánlivě prázdné a chladné, ale postupně i ono odhaluje nečekané hloubky. Líbil se mi i vyrovnaný přístup hlavního hrdiny (a vlastně i většiny dalších postav) k životu. Hodně námětů k zamyšlení, narozdíl od autora doslovu mi to však nepřípadá jako kritika konzumní společnosti, ale spíše jako velmi intimní sonda do lidského nitra.

30.10.2014

Velmi zajímavé, velmi depresivní a zcela neobyčejné. Mně osobně sedí Murakamiho výlet do fantasy světa víc, než jeho romány.

28.10.2014

Za mě pět bodů z pěti :) tyhle ty hlavní hrdiny murakamiho románů mám tuze rád.

15.09.2014

Tak jsem dočetl. Musím přiznat, že jsem se asi nesešel se svým rozpoložením ke čtení této knihy. Ve dvou třetinách jsem se dokonce vydal vyhledat názory na knihu na tento web. Skoro všechny názory byly kladné a pozitivní, a tak jsem se vydal do konce knihy. Byla to má první kniha tohoto autora. Knihu jsem dočetl, ale kouzlo z právě dočtené knihy se nedostavilo.