Kafka na pobřeží

28.11.2016

Z počátku jsem byla trochu rozpačitá, ale nakonec mě kniha pohltila.

02.11.2016

Ztiaľ asi najlepší Murakami, ktorého som čítala... Pretože tam bolo veľa magického realizmu. Mňam.

26.10.2016

Knihu jsem přečetl na doporučení kolegyně z práce. Prý ji uchvátila... Ale já jsem zcela rozporuplného názoru. Kniha je sice čtivá, ale...
Celkově děj utíká, ale výsledný efekt nic moc. Postavy mají určitě hloubku a jejich filosofické úvahy jsou k zamyšlení, ale celkově to ve mě nezanechalo nějaký hlubší zážitek.
Magický realismus asi nebude můj šálek čaje...

23.10.2016

Hmmm, už dlouho jsem se nesetkala s tím, aby kniha měla tak vysoké hodnocení a mně se vůbec nelíbila...

22.10.2016

Nikdy jsem neměla ráda otevřené konce, prostor pro fantazii, vícero možností, jak si knížku, film či třeba představení v divadle vyložit.
Až dokud nepřišel Murakami.
Tady toho totiž bylo tolik, že mě snad i začalo bavit vymýšlet všemožné interpretace daného textu.
Líbí se mi, že každý pochopí Kafku jinak. Možná že i jeden člověk ji při každém čtení pochopí jinak. A v tom je to kouzlo, ne? Je to jedna kniha, která však může mít stovky řešení....

06.10.2016

Pro mne nejlepší Murakami.

29.09.2016

Knihy tohoto autora ve mne zanechávají silné pocity. Nejlepší na knize je to, že vlastně si scénář a konec píšeme v hlavě sami.

"To já jsem si v patnácti říkala, že bych nejraději zmizela v nějakém úplně jiném světě. Někde, kde by se úplně zastavil čas.
"Takové místo ale v tomhle světě fakt neexistuje"
"Přesně tak. Takže musím žít tak, jak žiju. Ve světě postupně se ničících věcí, věčně se měnící mysli a neúnavně plynoucího času. Ale v patnácti jsem si myslela, že takové místo musí někde na světě být. Že někde musí být nějaký vchod, kterým se člověk do toho jiného světa dostane"
"To jste byla tak osamělá? V patnácti letech?"
"V určitém smyslu rozhodně ano"
"Visím v meziprostoru mezi dvěma prázdny. Už nedokážu rozlišit, co je správné a co ne. Nevím už dokonce ani, co vlastně sám chci. Stojím opuštěný uprostřed strašlivé písečné bouře."

"Limbus, to je meziprostor na hranicích života a smrti. Temné a ponuré místo, jen co je pravda. A právě tam se teď nacházím já. Teď zrovna jsou to tyhle lesy. Já jsem mrtvý. Zemřel jsem dobrovolně ze své vlastní vůle. Ještě jsem ale nevstoupil do dalšího světa. Jinými slovy, jsou bludná duše. Bludné duše nemají tvar ani formu. To, co vidíš, je jen má dočasná podoba."

"Vedle světa, ve kterém žijeme, existují ještě jiné, paralelní světy. Ty do nich můžeš vstoupit, do jisté míry. Můžeš se z nich i šťastně vrátit. Když si ovšem dáš pozor. Jakmile totiž překročíš jistou hranici, návrat už není možný. Ztratíš cestu zpátky. Je to labyrint. Věcí kolem tebe jsou odrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta.
- Jako když Jeníček s Mařenkou zabloudí v lese?
Přesně tak. Ztratíš se jako Jeníček s Mařenkou. Lesy tě chytnou do pasti. Ať si na ně vymyslíš sebelepší fintu, kolem vždycky číhají ptáci s očima na stopkách, aby mohli přiletět a sesbírat drobky, co si jimi naznačil cestu. "

"Specifická váha času na tebe doléhá jako mnohoznačný starý sen. Postupuješ dál a dál, abys tím časem prošel. Nejspíš mu neunikneš, kdybys šel třeba světa kraj. Ale i přesto se o takovou cestu musíš pokusit a na ten kraj světa dojít. Protože jsou věci, které nedokážeš, pokud nezajdeš až úplně nakonec".

"Jsem uprostřed uzavřeného kruhu. Čas tady neznamená vůbec nic".

"Taková už je láska, milý Kafko Tamuro. Sám zažíváš její nádheru, co bere dech, sám bloudíš v jejích temných propastech. Musíš jí vzdorovat vlastním tělem a vlastní myslí".

04.09.2016

Pro mě mistrovské dílo. Rozhodně stojí za přečtení. Uplynulo několik měsíců a na knihu často ještě vzpomínám. Zanechala ve mě hodně pocitů.

03.09.2016

Tolik jsem ráda chodila tou vysokou trávou do hor a trávila čas v té knihovně. Úplně jak omámená jsem knihu nosila všude s sebou!
Když jsem zjistila, že natočili film, tak se to ve mně pralo - mám, nemám? Věděla jsem, že pokud bude mít film stejného ducha, tak budu "rozsekaná" na několik dnů. Byla jsem!
Jednou v autobuse jsem viděla pohledného mladíka, jak si čte tuto knihu. Hned bych mu dala pusu. Prostě emoční záležitost!

15.08.2016

Takto sa píšu knihy. Kiež by sa viac autorov učilo od Murakamiho a jeho surrealistického štýlu. V dnešnej dobe mi v literatúre chýba takáto odviazaná fantázia a tajuplnosť (alebo možno len neviem natrafiť na tie správne knihy podobné tejto). Jedna z naj, čo som kedy čítal

30.07.2016

Po přečtení zůstává víc otázek, než odpovědí, ale kupodivu mi to vůbec nevadí, příběh skončí tak, jak skončit má. Magické a metaforické prvky zasazené do života a putování dvou lidí, přestože jsou nereálné, zapadají výborně, dávají smysl i nám, kteří jsme se prostřednictvím Kafky na pobřeží s dílem Murakamiho setkali poprvé. Doporučuju :-)

29.07.2016

Vážený pane Murakami,
vzpomínám si na naše první setkání, které proběhlo před několika lety skrze knihu Norské dřevo. Ta mě zaujala svou "jinakostí", jakousi neevropskou náladou, jinou kulturou, rozdílným charakterem. Zvláštní bylo ono putování literárním světem Norského dřeva, leč nebylo nelíbivé.
Po několika letech, docela nedávno, zavítala jsem do Vašeho světa 1Q84, kde jsem se cítila - upřímně řečeno - poněkud ztracená, ale našla jsem cestu ven, váhajíc, zdali to bylo dobře, či nikoliv, avšak přesvědčena, že svět, v němž panují dva měsíce, není světem, v němž nalézám zalíbení.
I přesto nechala jsem se zlákat Kafkou na pobřeží a vstoupila do třetice do Vašeho literárního světa, nyní přesvědčena, že již naposledy.
Ono totiž svět, v němž nefunguje vztah příčina-následek, přestože celý příběh k němu směřuje, není světem, ve kterém se orientuji, a ozvláštnění typu postav, které si povídají s kočičkami (proč vlastně? či za jakým účelem?) nebo které umí zapříčinit pršící pijavice a ryby z nebe (a opět: proč vlastně?), postav, které na sebe umí vzít různou podobu a ovlivňovat průběh děje (ale z jakých příčin?), není dostatečné, naopak - toto "ozvláštnění" prohlubuje mou nejistotu ohledně toho, zdali samoúčelnost může mít výpovědní hodnotu, minimálně na té rovině, kdy se ptáme alespoň po významu, když už ne přímo po smyslu.
Kafka na pobřeží je pln fantaskních obrazů, avšak ty nemají žádné vyústění, a tudíž nefungují. Jen proplouvají kolem, neotiskují se, nemají totiž čím - vyprázdněná metafora.
Příběh chlapce, který chtěl být nejdrsnějším patnáctiletým klukem na světě (pravděpodobně proto cvičil, jak nám vypravěč několikrát podrobně popisoval) a chtěl se vyhnout svému oidipovskému osudu (a vyhnul se mu vůbec? a co ta jeho sestra? byla vůbec nějaká?), aniž bychom se dozvěděli, co je příčinou, natož pak důsledkem onoho počínání, jsem sice dočetla do konce, ale jediné, co ve mně zanechal, je one pocit toho, že vypravěč je tak trochu perverzní a že menstruací zakrvácená hadra pohozená v lese může někomu změnit celý jeho život - jako panu Nakatovi (jediná postava, o které víme, že jej učitelka v lese zmlátila a můžeme se domnívat, že pravděpodobně v důsledku tohoto otřesu se stal takovým, jakým byl).
Pane Murakami, nechápejte mě špatně, nejsem z těch bytostí, které potřebují znát odpovědi na všechny otázky vyčnívající mezi řádky (i když v tomto případě jsou to otázky vyplývající přímo z textu samotného), ale pravděpodobně potřebuji trochu víc než jen odkazy k Beethovenovi, Oidipovi, genderové rovnoprávnosti atp., vlastně vůbec nejsem fandou překombinovaného děje, navíc pokud se nikde nepropojí a nevyústí v celek. To se tady totiž neděje, ani v náznaku.
Tímto se s Vámi loučím, víckrát se již zřejmě nesetkáme, i tak Vám děkuji za možnost nahlédnout do Japonské kultury (z níž se zřejmě chcete vymanit a proto pracujete s motivy západního světa), nicméně co naplat - ačkoliv je Váš literární svět bohatý, v konečném důsledku ničím neobohacuje, tudíž sbohem,
Vaše (dnes již ex) čtenářka

27.07.2016

Tak jsem tedy vyzkoušela Murakamiho :-) Ano, už bylo třeba přidat na seznam přečtených děl něco od tolik vychvalovaného autora, něco z vyššího "levelu". Není to můj styl, jsem zvyklá na něco úplně jiného, ale četby rozhodně nelituji. Chybí tomu tolik věcí, které od knihy očekávám, ale nabízí to nepředvídatelný zážitek a má to v sobě něco přitažlivého, je to plné krásných myšlenek a témat k přemýšlení. Pro mě kniha byla fakt zvláštní a poměrně náročná (taky jsem ji četla asi dvakrát déle, než je u mě běžné u knih tohoto rozsahu). Jako bylo to něco, ale od dalších knih tohoto autora si dám pauzu. Rozhodně se k němu vrátím, ale až budu zase naladěná na něco hutnějšího.

21.07.2016

Skvělá a opravdu výjimečná kniha, která dokáže člověka oslovit. I ten fakt, že marně čekáte téměř 600 stránek na nějaké vyřešení, vám nakonec ani tak nevadí a kniha vám přijde o to zajímavější. Alespoň u mě to takto proběhlo. Líbila se mi myšlenka s dvěma lidmi polovičního stínu.

14.07.2016

Velmi zvláštní příběh, zezačátku je trochu těžší se do toho dostat, ale ke konci se už nebudete moct dočkat jak to celé dopadne.

14.07.2016

Kniha vůbec není špatná, je taková jiná...Jde o mystery příběh. Spisovatel má hŕozný rozhled, je tam spousta informací ze spousty oblastí kultury a mimochodem i pár odkazů na ČR...

07.07.2016

Když se na to podívám zpětně, je Kafka hrozně milá knížka plná hezkých myšlenek, spojitostí a prostoru pro čtenářovo myšlení a fantazii. Nechybí jí nenásilný humor, trocha těch emocí ani správné množství "toho nereálného". Nicméně mi nějak nesedlo to filozofování, kterého bylo na můj vkus trochu moc. Jako uvedení do Murakamiho tvorby dostatečné. Určitě se k jeho knihám ještě vrátím, jen to bude chvíli trvat.

04.07.2016

Skvělá kniha oblečená do metafor, pocitů a čtenářova přemýšlení. Moc se mi líbila a při jejím čtení jsem "toho" byla plná. Teď když to mám shrnout do několika slov, ucelené myšlenky chybí....proto použiju slova Kafky:
" ...že i kdyby o tom člověk vykládal, jak chtěl, slovně to stejně nikomu nevysvětlí. Ta pravá odpověď stojí docela mimo slova"....
Individuální vnitřní prožitek je ale skvělej, alespoň u mě ano, rozhodně stojí za přečtení.

03.07.2016

Moja prva kniha od Murakamiho, uplne iny styl, aky normalne citam. Preto som sa k nemu aj dlhsie odhodlavala. Ale kniha prekvapivo nesklamala. Velmi zvlastna kniha, ale v dobrom zmysle slova :) Urcite vyskusam aj dalsie knihy od Murakamiho