Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1751/bmid_kafka-na-pobrezi-OIk-1751.jpg
4
2533
2533
Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy...
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , OdeonOriginální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ , 2002
více info...
Přidat komentář
„Zapomenuto bylo dnes ostatně již téměř všechno. Tá veliká válka, ztracené životy, které se už nikdy nevrátí, vše je už pouhou vzdálenou minulostí. Naše srdce žijí shonem každodennosti a většina toho, co je skutečně důležité, odchází z našeho vědomí jako vyhaslé hvězdy. O tak příliš mnoha věcech musíme den co den uvažovat, tak příliš mnoho nových poznatků si musíme osvojovat. Nové směry, nové znalosti, novou techniku, nová slova... Současně ale existují věci, které zapomenuty nebudou, byť by uplynulo jakkoli mnoho času a byť by se dělo cokoliv. Jsou vzpomínky, na které čas nemá vliv. Existují věci, které si neseme v sobě jako kameny svorníky, které završují a drží pohromadě klenbu pod nimi.“
Kafka na pobřeží je pro mne tak trochu zvláštní kniha. V určitém ohledu bych řekl, že po jejím dočtení ve mne převládá pocit něčeho neuchopitelného, něčeho co mi stále uniká a přitom nedovedu přijít na to, co to vlastně je.
Autor v závěru říká, že jsou věci, které člověk nedokáže, pokud nezajde až úplně na konec. Když se však ohlédnu za tím, jakou cestu urazil Kafka Tamura, tak si vůbec nejsem jistý, co v tomto případě "zajít nakonec" znamená. Připadá mi totiž, jakoby Kafka tím vším co se mu přihodilo, proplul velmi snadno. Jakoby se to podstatné vyřešilo "samo" bez jeho přičinění. Přitom na pozadí se děje něco znepokojivého, s čím se nakonec vypořádají pan Nakata a pan Ošima. A já si tak říkám, zda právě v tomhle není ukryté to hlavní poselství této knihy, že některé věci se vyřeší prostě tak, že je necháme plynout a nesnažíme se do nich vědomě zasahovat. A místo toho dáme prostor svému panu Nakatovi, aby se s tím popral za nás.
Za mne moc hezká kniha, která dává celou řadu podnětů k zamyšlení. Celkově dávám 4 hvězdy, protože mne více oslovily jiné Murakamiho knihy.
Bizarní postavy - pan Nakata, pan Ošima, Kafka Tamura, Hošino, slečna Saeki, jeden zvláštnější než druhý a všichni tak nějak přirostou k srdci, zmítaní osudy místy i předurčenými, přesto aktivní. Dechberoucí imaginace a prolínání příběhů, mystika, akrobatické splétání příběhu. Místy jakoby z knihy zněla hudba a člověk má chuť vstát a pustit si nějakou klasiku. Nemám rád, když hoří knihy, natož když jsou to ručně psané deníky tajemné kultivované slečny s hlubokými prožitky. Z Murakamiho knih, fotek Nabuyoshi Arakiho a japonských erotických manga mám dojem, že Japonci mají zvláštní vztah k sexu, mnohdy jaksi mechanický, někdy násilný, každopádně málo erotický. Tady to Murakami trochu napravil.
Já vnímám tuto knihu jako hluboké filozofické zamyšlení nad světem a lidským životem a hledáním smyslu života prostřednictvím postav malého Kafky Tamury a pana Nakaty a střídáním reálného světa (svět Kafky Tamury) a světa fantazie (tím je pro mě život pana Nakaty).V této knize nejde o samotný obsah. A i když v knihách hledáme odpovědi, tak tady se jich nedočkáme a zůstává spousta nezodpovězených otázek. Tak jako ve filozofických úvahách je třeba naučit se číst mnohé také mezi řádky. A každý si po dočtení této knihy z ní vezme za své trochu něco jiného. Zvláštní kniha, která opravdu nutí člověka přemýšlet. je důležité mít na ni dostatek času a se čtením příliš nepospíchat. A určitě bude zajímavé se k ní po čase zase vrátit.
Nevšedná kniha. Plno prekvapení a zvratov a dejových línií, ktoré odozneli do stratena. Najzvláštnejšie na tom je, že mi to ani neprekážalo. Napriek všektým nezodpovedaným otázkam som mala pocit, že všetko dopadlo tak, ako malo a nič viac, ako mi Murakami povedal, som ani vedieť nechcela. Nevšedná kniha...
Je to má čtvrtá kniha od Murakamiho ,četla jsem ji jedním dechem pan Nakata byl úžasný,metafory nádherné,určitě si poslechnu Arcivévodské trio.postavu pana Nakaty jsem si zamilovala v té jeho jednoduchosti byla taková krása(kočička Sezamka)Jenom mi teď po dočtení knihy přijde strašně líto ,že konec zůstal tak otevřený .Chtěla jsem se dozvědět co se panu Nakatovi doopravdy stalo v dětství,myslela jsem že to bude směřovat k hlubšímu rozuzlení celého příběhu,který byl tak propletený, na konci že bude znovu to období kdy v knize Nakata byl malý hoch ,že ta krev co našel byla vlastně krveprolití otce Kafky Tamuri, slečny Saeki. Protože...Pan Nakata přce tuhle říkal ,že než umře ,chtěl by aspoň jednou v životě umět číst....že by pak šel do knihovny,Hošino ho nestihl vzít ani do kina a do akvárka......Ale ty konce jsou u všech knih co jsem četla jen na domyšlení.....
Nedá sa slovami opísať, čo táto kniha so mnou spravila. Teraz, krátko po prečítaní sa cítim ako "na dne mora, obklopená vlnami, ktoré sa okolo mňa otáčajú a hučia a napriek tomu prežívam hlboký pokoj ..." Čítať Murakamiho, a zvlášť toto dielo, je ako pozerať sa na úžasné obrazy, také, aké ste si nikdy nevedeli ani len predstaviť, a ani sa nenazdáte, vstupujete do tých obrazov a snívate ich sen. A na pozadí potichu plynú tóny Beethovena alebo Schuberta. 5*****
"Když si mě budeš pamatovat ty, bude mi jedno, jestli mě pustí z hlavy celý svět" ... a já se ptám - Měli jste někdy v životě tak krásný pocit jako já, že vám připadalo, že kniha, kterou právě čtete byla napsaná jen a jen pro vás? Celá tahle fantasmagorická hříčka spisovatelovi fantazie se pro mě stala až moc skutečná a doteď se snažím sám sebe přesvědčit, že to celé nebyl jen jeden smyslný a intimní sen nařádkován na několika cárech papíru, na věky založený v Komůrově knihovně v sekci "pro bolavá a zmatená srdce". Haruki to na mě zkrátka umí.
Pro mě to byla celkem dlouhá kniha, a oproti např. podobně dlouhé knize jako Egypťan Synuhet se celkem táhla, ale asi je to dané tím, že zde nebyly žádné historické události ze kterých by se dalo čerpat a porovnávat, zdali to opravdu tak bylo nebo ne (což mě baví).
Prvních několik kapitol si člověk musím zvyknout na to, že kniha je rozdělena do několika příběhů, které se postupem času ustálí a čtenář vzestupném tempu zažíná hltat celou knihu.
Je velice zajímavé, jak Murakami ve svém vyprávění myšlenkově odběhne od tématu a tam se člověk zamyslí, dále už je na každém z nás, co mu daná věc přinese do skutečného života, a jaký pocit z toho má.
Tuto knihu jsem četla dost pomalu, ale jak už tu někdo myslím psal, takhle to mám i já s každou knihou od Murakamiho. Obdivuji ty, co ji dokážou zhltnout na jeden či dva zátahy, protože já měla dny, kdy jsem ji nevzala do ruky - což se ale v konečném důsledku nijak neprojevuje na mém kladném hodnocení.
Jazyk, kterým Murakami píše, mi přijde velmi sofistikovaný a u této knihy byl i "přívětivější", než se mi zdál u jeho Spánku. V příběhu je tolik děje, že si ho nedovolím shrnout do několika vět. A vůbec, ono to možná není ani tolik důležité... V této knize hraje roli velké množství metafor, které se musí procítit a omezení se na strohý popis děje by případného čtenáře možná spíše odradil. Čtenář by měl umět číst mezi řádky a musí se smířit s tím, že některé jeho otázky nejspíše zůstanou nezodpovězeny, ale zároveň se nemusí bát - zklamaný rozhodně nebude. Alespoň podle mého.
Neuvěřitelně silný příběh, občas úsměvný, občas velmi tajemný až zlověstný, s propracovanou atmosférou a dojemným koncem. Tato kniha vystřídala snad všechny možné žánry. A nyní, když už mohu porovnat s 1Q84, je tato kniha mnohem více abstraktní a surrealistická, což mě baví.
Tomu, kdo váhá, rozhodně doporučuji.
Kdo psal anotaci knihy tady, tak ji zjevne necetl. Zahadna kniha o tom, jak hledat vuli zit a jak baplnit svuj zivot. Krasne napsana, hluboke porozumeni lidem ruznych druhu.
Když se mě někdo zeptá, o čem to je, nevím vůbec, co bych mu pověděl. Ta kniha ve mě vyvolala neuvěřitelně intimní pocity, které jsem už dlouho u knihy neměl. Jedna z mých TOP10.
Neviem, čo sem mám napísať, aby to nevyzeralo, že som okopírovala zo slovníka všetky superlatívy... Na "Kafku" som sa chystala už dlhšiu dobu a vidím, že sa oplatilo čakať a prišlo to v pravý čas. Je to kniha, ktorá má pre mňa asi všetko. Výborné postavy, zaujímavé dejové linky, ktoré sa navzájom prepletajú, filozofický rozmer a, samozrejme, magické tajomno. Je naozaj brilantne napísaná a vyvážená. Po celú dobu čítania sa ma toto jeho dielo bytostne dotýkalo. A ak existuje hranica medzi fantasy a magickým realizmom, tak táto kniha leží priamo na nej. Haruki Murakami bol vždy veľmi vysoko na mojom osobnom rebríčku autorov, no po tejto knižke asi už aj prerazil pomyselný strop. Ďakujem.
"Myslíte, že má hudba schopnost měnit lidi? Jako třeba že člověk v jistou chvíli uslyší určitou muziku, a díky tomu jako by v něm něco naráz vyrostlo?" "No pochopitelně že ano, " přikývl pan Óšima. "To se samozřejmě stává. Člověk najednou něco zakusí, a díky tomu se v něm něco zrodí. To je hotová chemická reakce. Když dozní, prozkoumáme sami sebe a zjistíme, že všechny stupnice najednou ukazují o stupínek víc. Že se nám zkrátka o číslo rozšířil náš vlastní svět. Sám mám podobnou zkušenost. Stává se to jen málokdy, ale stává. To je přesně jako s láskou."
Tuňák Extra & Vypečený Závitek.
100%
Naprosto rozdílný příběh i svět, ve kterém se odhrává. Bohužel magický realismus asi není můj šálek kávy. Moc mě to nebavilo.
Kdyby mi někdo předem řekl, o čem ta kniha bude, nikdy bych ji nezačala číst. Ale teď musím konstatovat, že jde o skvělou knihu, především skvěle napsanou.
Asi nejúžasnější kniha, jakou jsem zatím od Murakamiho četla. Jeho knihy jsou jako studna, na jejíž hladině vidíme naše vlastní pochybnosti, radosti, smutky, nejtajnější myšlenky a přání. Jako by nás vedl v našem myšlení a stále posouval dál a dál. A to by knihy měly dělat. Děkuji moc za úžasný zážitek a za spoustu zajímavých myšlenek, nad kterými budu ještě dlouho přemýšlet. Rozhodně se ke knize ještě několikrát vrátím.
Tak jako už spousta lidí pode mnou jsem z Kafky zkrátka nadšená. Vyhnu se jakémukoli popisování děje, jelikož je tu omílán už tolikrát, a řeknu jen, jak jsem vděčna, že jsem se mohla s panem Murakamim seznámit. Jeho mysl je úžasný oceán plný tužeb, snů, nápadů a příběhů, které nám v náznacích představuje na stranách svých úžasných knih. Každá jeho kniha je pro mě úplně novým čtenářským zážitkem. Promlouvá mi přímo do duše a hladí mě po ní svými milými slovy.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus World Fantasy Award (cena)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Doporučuji si po této knize přečíst třeba Mayskou knihu mrtvých :-).
Neděste se, Mayská kniha mrtvých je především o ... životě :-D.
Stejně jako tato kniha. Kdo nedošel na hranici svého poznání a zkušeností, nemůže tuto hranici posouvat. Jsou dva proudy, jedni, kteří si řeknou, že to bylo zajímavé a jdou číst další knihy a ti druzí, kterým to nedá a za čas se sami vypraví na svoji cestu k hranicím toho, čemu neznalí říkají realita. Klidně přitom můžete sedět v houpacím křesle a příst jako kočka :-).