Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1751/bmid_kafka-na-pobrezi-OIk-1751.jpg
4
2535
2535
Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy...
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , OdeonOriginální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ , 2002
více info...
Přidat komentář
Murakami je mistr postřehů a drobných epizod. Už jsem se o tom zmínila u 1Q84. Jeho knihy jsou jimi tak přeplněné, že samotný příběh ustupuje tak trochu do pozadí. Ne, nevadí mi to, mám ty jeho filosofické úvahy a analogie moc ráda, jen si prostě myslím, že to jeho původní téma je rozmělněno. Navíc mi tento příběh přišel ještě více rozvláčný a v závěru jakoby záměrně nastavovaný.
Mou oblíbenou postavou se stal pan Óšima. Právě jeho ústy pronáší Murakami všeobecná moudra i vtipné sarkasmy:
"Člověk si osud nevybírá, osud si vybírá člověka. V řecké tragédii je tohle úplně základní pohled na svět. Lidi nezavlečou do tragické situace jejich nedostatky, ale právě jejich přednosti. Jen se podívej na Sofoklova Oidipa. Toho nepřivede do neštěstí nějaká lenost nebo hloupost, ale hlavně jeho odvaha a poctivost. V tom je ta nevyhnutelná ironie osudu."
"Pokud vás tolik trápí problémy společných dámských a pánských toalet, doporučil bych vám osobně návštěvu společnosti Boeing v Seattlu, kterou bych být vámi důrazně popoháněl ve věci záchodků v Jumbo letech. Ty jsou opravdu mnohem větší než naše malá knihovna, nehledě na množství lidí, které jimi cestuje, a, pokud vím, používají se v nich toalety vždy výhradně společné."
A pokud si chcete představit píseň slečny Saeky, tady je: https://www.youtube.com/watch?v=7iM2z8O-j8Q
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. První od Murakamiho a od té doby čtu téměř všechny jeho knihy. Můj oblíbenec :-D
Ufff....
Po třech dílech 1Q84 už jsem sáhla po tomto autorovi zcela záměrně a jsem za to ráda. Tenhle autor je můj šálek kávy. Stejně jako je v jeho románech spousta tajemství a nedovysvětlených věcí, tak ani já nedokážu přesně definovat, proč tyto knihy tolik rezonují s mou duší a srdcem. Navíc jsem si všimla velmi zvláštní věci - tohle je jediný autor, jehož knihy čtu POMALU. Velice pomalu. Obvykle knihy hltám rychle, obzvlášť ty pro mne poutavé, a pomalu mně číst nikdy nebavilo. Ovšem Murakamiho si vychutnávám tak, jako třeba gurmáni nejvytříbenější pochoutku nebo angličtí džentlmeni sklenku staré skotské whisky (tedy alespoň tuším, že to tak bude - coby takřka abstinent :-)). Ne proto, že by se četl těžce, ne proto, že by nebavil. Prostě proto, že je to Murakami. jeho slova mne okouzlila, takřka cítím na jazyku jejich chuť, vůni a vnímám jejich barvu.
Kniha je nádhernou kombinací fantazie, temnoty duše a jejich hloubek, moudrosti, humoru a napětí. Luxusní je třeba přirovnání Boha k fotbalovému rozhodčímu v trenýrkách s píšťalkou :-)) Úžasný je Hošino, jeho myšlení a postupná přeměna. Někdy se (nejen) při čtení této knihy cítím právě jako Hošino - s naivním úžasem objevuji nové a nové věci a tak nějak zcela samozřejmě je přijímám do života.
A také poprvé mi ani nějak nevadí, ba naopak - vnímám to velmi pozitivně - že i po skončení knihy zůstává spousta věcí otevřená, nezodpovězená a tajemná....
Ačkoliv nesnáším sci-fi a tu knihu jsem nepochopila, dávám 5 hvězdiček.To je prostě Murakami.
Po Norském dřevě je to druhá knížka, kterou jsem od Murakamiho četl, a rozhodně není poslední. Velmi se mi líbilo jak je kniha napsaná a jakým způsobem nám autor představuje postavy(pan Óšima, slečna Saeki či samotný Kafka). Zaujala mě jakým lehkým způsobem autor vypráví dvě naprosto odlišné dějové linie, které v průběhu dojímají,gradují a místy jsou tak napínavé, že jsem od nich nemohl odtrhnout oči a musel jsem a vlastně jsem chtěl číst dál a dál. Byl jsem spokojený, že nám autor nedal na všechno odpověď a taky se mi dost líbilo, že Kafkova linie je dost podobná s pověstí o Oidipovy, nebo výstupy Johnny Walkera a plukovníka Sanderse. Kniha je velmi dobře napsaná a má výborné postavy, které dokážou zaujmout a jejich příběh nás bude zajímat.
tato kniha se mi po přečtení ještě musela trochu " uležet "
Netvrdím že jsem pochopil všechny metafory,asi to tak má být...alespoň je nad čím přemýšlet. A za přemýšlení rozhodně stojí....
Murakami nepíše vůbec špatně. Kafka se četl dobře a jednoduše, jen mi prostě žádná z postav nepřirostla k srdci a kniha mě nějak výrazně nezasáhla. Možná alespoň pan Óšima pro mě byl nejzajímavější postavou. Úmyslně jsem si před přečtením nezjišťovala, o čem vlastně kniha bude, aby mi spoiler nezkazil dojem, takže jsem byla překvapena sci-fi nádechem (i když teď vím, že Murakami sci-fi nepoužil poprvé). Nakonec mi to vlastně ani nevadilo.
Po přečtení kniha v člověku zanechá hodně nezodpovězených otázek, ocenila bych na některé znát odpovědi, i když to bylo Murakamiho záměrem.
Nejvíc se mi líbily části kolem událostí učitelky s dětmi na výletě a jejich pozdější prošetřování.
Moje prvé Murakamiho dielo. Zvláštny, exotický magický realizmus.
Čítalo sa to dobre, Murakami vie, ako udržať čitateľovu pozornosť. Závery kapitol v štýle "A v noci som uvidel ducha" však pokladám za prvoplánové a neoriginálne. Skutočne dobrý autor by mal podľa mňa prísť na zaujímavejší spôsob, ako donútiť čitateľa knižku nezavrieť a čítať ďalej.
Tešil som sa na Japonsko. Murakami mi ho poskytol mierou vrchovatou. Ale bola to len akási light verzia Japonska, predtrávená pre žalúdok západného čitateľa cez jeho kultúrne známe barličky. Prakticky jediné originálne Japonsko som našiel v jedálnom lístku postáv, ktorý autor vcelku vtipne uvádza zakaždým, keď ktokoľvek z hrdinov usadne k stolu.
Prvky magického realizmu, ktorými sa dielo hemží boli často fakt skvelé a pre mňa nové, no občas (hovoriace mačky) až príliš ošúchané. V jeden moment, mohlo to byť kúsok po strane 500, som mal toho všetkého už vážne vyše hlavy...
V každom prípade som rád, že som sa mohol zoznámiť s týmto snáď najúspešnejším súčasným spisovateľom. Ak budem mať raz náladu a chuť na polotovarové suši z bratislavskej donáškovej služby, určite si k nemu nejakú Murakamiho knižku znova otvorím.
Ze začátku jsem si chvíli říkala...no, nevím, jestli se mi to bude líbit....a čím déle jsem četla, tím víc se mi to líbilo. Kniha rozhodně stála za to, i když jí pro mě do plného počtu něco chybí. Je kontroverzní, surrealistická, zvláštní. Mé oblíbené postavy: pan Nakata(toho si budu pamatovat hodně dlouho), a pan Óšima.
"Člověk už se pomalu nenamáha cokoliv sem napsat, pane Okuro. Nevadí vám, když vám tak budu říkat, že?"
...
"Tolik komentářů vychvalující tuto knihu a tento by byl jen další. Nejsem dobrý ve vyjadřování svých myšlenek a už vůbec ne spisovatel, ale mužu říct, že to bylo výborné čtení."
...
"Tak hezký den, pane Okuro. Mám hodně práce."
Ten příběh patnáctiletého kluka, který uteče z domova, je docela zajímavý, čtivě napsaný, obsahuje i napínavé momenty, ale po přečtení ve mně zůstal pocit, který vůbec nemám rád: Co tím chtěl autor říci? Murakami zde nadhodil nějaké myšlenky, ale co s nimi, když mně osobně přišly jen jako berle pro podepření celého příběhu, aby se mu to celé nesesypalo jako domeček z karet. Na takovéhle hry já autorům neskáču. Nicméně nenudil jsem se, to je fakt a uvidím, co bude v nějaké jeho další knize.
Kniha, která nejde popsat pár větami... Musíte si ji zkrátka přečíst a věřím, že nebudete litovat... Každý si v ní může něco najít...
Naprosto pohlcená příběhem jsem dočítala poslední stránky. Číst tuto knihu nebylo vůbec jednoduché, význam vět, souvislosti ... dějové zvraty ... překvapivé pointy ... nakonec se musíme smířit s tím, že v příběhu je možné téměř vše a každý, kdo si ho přečte si z něj může odnést něco naprosto odlišného. Příběh je úžasnou kombinací fantasy, místy až hororu, erotických scén, a pak také (možná trochu překvapivě, protože jde o japonského autora) odkazů k západní filozofii (ale také evropské vážné hudbě).
Jak říká pan Óšima, náš svět je samá metafora.
" ... na světě existuje něco, čemu se říká ironie osudu. ... v řecké tragédii je to úplně základní pohled na svět ... hlavní úlohu přitom nesehrají slabé stránky hrdiny, ale naopak ty lepší. ... Lidi nezavlečou do tragické situace jejich nedostatky, ale právě jejich přednosti. Jen se podívej na Sofoklova krále Oidipa, toho nepřivede do neštěstí nějaká lenost, nebo hloupost, ale hlavně jeho odvaha a poctivost. V tom je právě ta nevyhnutelná ironie osudu."
Po přečtení prvních deseti stránek jsem věděl, že mě od Murakamiho čeká opět opravdová literární lahůdka. Díky jeho Norskému dřevu mě již nezaskočilo, že má patnáctiletý kluk vnitřní hodnoty, myšlení a postoje zralého člověka. Celá kniha je vlastně alegorie plná metafor. Podkladem jsou ovšem reálné příběhy několika hrdinů, jejichž osudy se mají někde protínat. Některé se protnou, jiné ne. Některé se protnou dokonce za jakousi oponou reálného života (na onom světě?). Bavila mě mnohoznačnost významu událostí, kdy si každý musí ten správný nebo alespoň autorem zamýšlený dosadit. Koncepčně je kniha do první poloviny tvořena zápletkou a od počátku druhé poloviny se odehrává postupné rozuzlení. V druhé části jsem si připadal jako před téměř hmatatelnou myšlenkovou sítí, jejíž spletitost tvořenou z příčin a následků nejsem schopen pochopit. Když už jsem měl pocit, že niť vede jednoznačně od jednoho uzlíku ke druhému mně nadohled, ukázalo se, že vede k úplně jinému. Nakonec jsem si přeci jen udělal svoji představu o celkovém tvaru té sítě. Je mi ale jasné, že někdo jiný splete celou síť do úplně jiné a přitom rovněž celistvé a smysluplné struktury. Snad právě v tom spočívá velké kouzlo této krásné knihy. Rozvolněnost možných závěrů o roli jednotlivých postav vede podle mého k tomu, že někdo může mít opravdu slečnu Saeki za matku Kafky, což samozřejmě poněkud kazí dojem z dobrodružství o jeho spolknutém spermatu; jiný může pokládat pana Óšimu za člověka spolčeného s „oním světem“, pana Nakatu za Charóna nebo samotného Kafku za zesnulého přítele slečny Saeki. Bůh ví, jak je to správně….
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus World Fantasy Award (cena)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Pro mě asi nejlepší Murakamiho kniha. Prostě naprosto úžasné čtení, které mě chytlo. Příběh je posazen na intelektuální rovině a zároveň na podivných věcech. Chvilku přemýšlíte, chvíli relaxujete. Paráda.