Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13488
3485
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Jsou knihy, které ve vás po přečtení ještě nějakou dobu rezonují a zanechají za sebou stopu. Kniha Hana mezi ně jistě patří. Je to mé první setkání s autorkou a určitě ne poslední.
Tady už snad bylo napsáno vše:) skvělá kniha, velmi dobře zpracované téma.
Krásná, i když smutná kniha. Zajímavě propletené osudy hrdinů. Přečetla jsem jí jedním dechem.
První moje knížka od autorky byla Listopád a moc se mi líbila. Hana byla ale ještě o pár levelů výš! Čte se sama a od půlky dál jsem ji dala na jeden zátah. A samozřejmě jsem jako správná plačka brečela jak želva.
Strhující čtení. Styl autorky perfektně v táhne do děje, že si člověk ani neuvědomí, jak dlouho čte, nebo že mu po tvářích stékají slzy.
Právě jsem dočetl a mám dost. Čirá deprese, smutek, beznaděj, krutost, nespravedlnost, vše uvalené na jednoho hodného naivního člověka.
Je to super. Jen teda (nechci spoilovat) jednu věc ke konci knihy si už mohla autorka odpustit, protože to bylo trochu zbytečné. Pokud se to tedy tak nestalo i ve skutečnosti :-(
„Dospělé kamarádky spolu nechodí každé odpoledne ven, nečekají na sebe, když jdou do práce a nedělí se o svačiny. Nevídají se každý den, někdy se dokonce nepotkají celé týdny, ale vědí o sobě, a když je potřeba, pomůžou si.“
Příběh židovské rodiny z Valašského Meziříčí ve třech obdobích - těsně před 2. světovou válkou, během války a po válce. Vyprávění o tom, jaký byl život před válkou v malém městě na Valašsku, co si o válce mysleli obyvatelé města, jaké strasti museli prožít všichni včetně židů a jak mladá Hana kvůli milostnému poblouznění vystavila celou rodinu, včetně sebe, jisté smrti.
Romány z období holokaustu běžně nečtu, ale Hanu jsem si chtěl přečíst již delší dobu kvůli jejímu doslova výbornému hodnocení na internetu a místě zasazení - mé rodné město Valašské Meziříčí. Knihu jsem i několikrát viděl v povinné četbě, slyšel na ni mnoho kladných ohlasů a proto jsem od ní měl vysoké očekávání, které se maximálně naplnily! Byla to první kniha o holokaustu a zároveň první kniha od paní Mornštajnové, kterou jsem kdy četl a myslím si, že určitě ne poslední.
Děj je velmi čtivý, poutavý, chvílemi napínavý a přehledně rozdělený do jednotlivých kapitol. Tím, že se děj odehrává v mém rodném městě, tak jsem si různé místa mohl vybavit a lépe odhadnout vzdálenost mezi dvěma body. Co mě trošku mrzelo bylo to, že ač se většina děje odehrává na Valašsku, v knize nezazněl od postav žádný valašský dialekt. Každopádně knihu budu doporučovat kde jen můžu a snad se někdy vrhnu i na další knihy této autorky!
Jedna z mnoha skvěle napsaných knih o tom, že holocaust byl zlo. Hlavně závěrečná kapitola, která vlastně dává celé knize smysl, je opravdu mimořádně sugestivní. Ale bohužel nic víc než dobře zpracovaný silný příběh jsem v Haně nenašel. Za mě je to jen výborná kniha s konvenčním obsahem. Zato si říkám, kde vlastně berou lidi, kteří to nezažili, právo vymýšlet si takové příběhy. Dnes bereme holocaust jako jakési scifi, o kterém si může kdo chce co chce psát. Ale ona to byla realita. A aby o tom mohli všichni ti spisovatelé psát a sbírat pak úspěchy za své knihy, musel to napřed někdo odžít. A to mi přijde strašně nefér.
Ještě nikdy se mi po dočtení knihy nestalo, že by mi po celém těle neskočila husí kůže a zježily se chloupky na nohou i rukou - az dnes. Nejsem ani trochu cita, ale při čtení tohoto románu jsem měl pocit, že chci ronit slzy, vztekat se a proklínat svět za svou nekonečnou nespravedlnost. Nebývalá autenticnost a půvabny az elegantni ton vypraveni na pozadi těch nejodpornejsich hrůz, navic propojen s velmi propracovanou psychologii postav, dava tomuto psychologickému dramatu punc mimořádné jedinečnosti. Klanim se pani autorce hluboce.
Nechápu, jak může tahle kniha dostávat tak kladná a vysoká hodnocení.
Knihu jsem četla dvakrát. Jednou, protože jsem ji dostala, podruhé kvůli škole. V obou případech mě děj neskutečně nudil, nepřišel mi zajímavý, k postavám jsem si nevytvořila žádný vztah (dobře - Hana mi lezla na nervy, ani trocha soucitu). Navíc se mi to ani nečetlo dobře.
Poslední dobou mi přijde, že je důležité vydat knihu stůj co stůj. Nevíš, jaké téma zvolit? Chceš, aby kniha měla nálepku ‘bestseller’? Tak vytáhni téma druhé světové války nebo komunismus, a popiš, jak strašné to tehdy bylo. Je to hrozně prvoplánové téma a autoři se předhání, kdo šokuje nejvíc.
Veškeré moje další hodnocení bude jenom o tom, proč se mi to nelíbilo, takže tady bych to ukončila. Jen můžu doporučit autorčinu Slepou mapu. Tu jsem četla před Hanou a je to úplně o něčem jiném.
(SPOILER)
Autorka mi byla doporučena kamarádkou a stejně tak, že mám začít touto knihou. Bylo to tedy velmi silné čtení.
Kniha je rozdělena do třech částí popisující osudy tří žen, tří generací jedné rodiny. Společným článkem je tu Hana, u které sledujeme vývoj od zamilované osmnáctileté dívky po zcela zničenou, bez duše trpící ženu. Její poslední část se četla obzvlášť těžce.
Celý příběh vede k tomu typu zamyšlení, co by bylo kdyby. Co kdyby Hana nebyla tak naivní a prokoukla Jaroslava dřív, než bylo pozdě? Co kdyby Hana nekoupila žloutkové věnečky na oslavu narozenin Rosy? Co kdyby hrdě neprohlašovala, kdo je otcem jejího dítěte?
Všechno mohlo být jinak. Jenže šlo by to v té době vůbec jinak?
Kniha se dobře četla, propojení jednotlivých postav a jejich osudů bylo odhalováno postupně, což neustále udržuje čtenářovu pozornost. Každá maličkost tu byla důležitá. Určitě ještě někdy sáhnu po další knize od autorky.
Od této spisovatelky je tato kniha první co jsem četla a musím říct, že ve mně zůstane ještě dlouho. Je to velmi smutný silný příběh, který se čte jedním dechem a určitě ho doporučuji všem k přečtení.
Naprosto nechápu, proč většina čtenářů této knize dává tak vysoké hodnocení. Knihu považuji za slabší průměr. Autorka pojmenuje knihu Hana a přitom tam zapracuje příběhy několika lidí nejen z rodiny, ale i cizích. Např. epizoda Ivany s Karáskem, tam byla zbytečná a co si myslel Jaroslav ke konci, také. A to není jediná zbytečnost. Vadil mi i styl psaní autorky. Nejdříve nám na začátku knihy řekne něco Mira a na konci knihy nám to zopakuje Hana. Utrpení v koncentráku bylo popsáno jen povrchově, vůbec jsem s Hanou nesoucítila. Když jí velmi ublížili, nebylo v knize nic o jejích pocitech. Nechápu, proč autorka nepsala jen o Haně a to chronologicky. Terezín a Osvětim byl napsán rychlíkem. Od chvíle, kdy se Mira v první třetině knihy dostala k Haně, mě to začalo nudit. Už více než 40 let jsem nečetla knihu českého autora, protože se mi knihy pro dospělé od českých autorů nelíbily. Paní Mornštajnová dokázala, že v budoucnu nebudu číst české autory zase.
Já tomu nadšení z Hany upřímně nerozumím. Je to stokrát převyprávěný příběh o podobách holocaustu a utrpení židů, který je sice historicky přesný, ale jinak klouže po povrchu jako ta ledová kra a nic nového nenabízí. Umím si knihu představit jako čtivo v dějepisu pro ty, kteří ještě nevědí, jak to tehdy bylo. Literárně mám potom kromě výše uvedeného pocit, že to je takový obvyklý trend: chcete napsat uznávanou či oceňovanou knihu? Vyberte si utrpení a zasaďte ho do bolestných českých dějin, první či druhá světová válka, komunistické lágry nebo rok 1968. A půl je hotovo, pak už jsou umělecké kvality druhotné, protože je to "důležitá výpověď o událostech, na které bychom neměli zapomínat". Na moderní dějiny si autoři bohužel zatím netroufají. Knihu jsem dočetl, ale literárně ve mně nezanechala nic.
Super knížka i když hodně smutná. Aspoň už vím více jak probíhala 2. světová válka z pohledu Židů.
Moje nejoblíbenější knížka loňského roku. Při čtení jsem několikrát brečela. Co se dělo, bylo hrozné, ale Alena Mornštajnová odvedla skvělou práci v sepsání příběhu. Určitě se plánuju k ní v budoucnu vrátit.
Kniha je ze začátku napínavá, člověk neví co má čekat. Postupem času už pochopí, kam děj spěje. Já jsem se osobně ztrácela v prolínání osob a dějů. Rozhodovala jsem se, jestli dát 3 nebo 4* nakonec skrz to, že mě v půlce knížky přestala trochu bavit, dostala jen 3, ale závěr byl povedený.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
HanaKniha Hana je v
| Právě čtených | 219x |
| Přečtených | 19 316x |
| Čtenářské výzvě | 5 646x |
| Doporučených | 2 255x |
| Knihotéce | 2 598x |
| Chystám se číst | 2 753x |
| Chci si koupit | 943x |
| dalších seznamech | 90x |
Opakovaně a nechtěně narážím na nadšené a velice emotivní komentáře a pokaždé mě znovu a znovu udivuje, jakým fenoménem se zrovna tato knížka stala. * a ** komentáře vesměs shrnují i mé myšlenky, díky za ně. Jsou knihy, které i po letech zanechávají silný pocit souznění, myšlenky v nich vyřčené jsou mi při vzpomínce tichou podporou, morálním kompasem nebo tím, co mi zvedne náladu a znovu pobaví a rozesměje. Hana žádné vzpomínky nevyvolává, rovná linka na monitoru, ani píp.