Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7852/bmid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu-6546848571946.jpg
4
1873
447
Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The Boy in the Striped Pyjamas , 2006
více info...
Přidat komentář
Příběh je silný díky prostředí, ve kterém se děj odehrává. Kniha je psaná lehce, jednoduše - očima malého chlapce. Zajímavý náhled na tehdejší situaci, pohledem dítěte, což musí být opravdu nelehký úkol a autorovi se to i přesto povedlo. Na jejich nevědomost a naivitu, kdy vůbec netuší, jaké hrůzy kolem se odehrávají za plotem, kde se dva chlapci seznamují. Naprosto nečekaný konec, který se nezdá být takovým jakým skutečně je, jen díky tomu, že je to vyprávěno očima dítěte...stojí za přečtení.
Kniha, kterou jsem si v knihovně půjčila z dětského oddělení.
Kdo jí však nestihl přečíst jako dítě, musí jako dospělý.
Celou dobu čtete příběh, který je zastřen dětským nevědomím, které vás ale svírá u srdce a víte, že příjde něco hrozivého.. a ono doopravdy příjde.
Kniha se čte velice rychle, a o to víc Vás zasáhne, že je i Brunovi tak rychle konec.
Autor prý tuto knihu psal pouze dva dny - vy ji za dva dny ( ani ne ) přečtete a budete si myslet, že jste celou dobu byli s rodinou a Brunem v "Oušicu" a věděli, že za plotem je malý Šmuel...
Celou dobu jsem si říkala, že je to napsáno tak nějak jednoduše, ovšem ten konec mě dostal. Celkově je to ale dle mého názoru spíše průměr.
Tak to byl neuvěřitelný příběh. O holocaustu byla napsána stovka příběhů. Ale tenhle je jiný. Je napsán z pohledu malého chlapce. Ta dětská naivita a nevědomost, je do očí bijící kontrast s dobou, v níž se nešťastně narodili. Chvilkama mi bylo do pláče z toho, jak jednoduchý, nevinný a neposkrvněný dětský svět je. Takové hodnoty, jako měly ty děti, ty jsou důležité. Ne ty, které si my, dospělí, během života uměle vytvoříme. Konec mě naprosto dostal.
Krásny príbeh. Myšlienky malého Bruna sú jednoduché a zrozumiteľné aj pre deti , dospelým čitateľom dá tento román oveľa viac. Je to smutný príbeh. Príbeh o veľkom priateľstve, o veľkých objavoch a o tom, aké je dôležité byť na tej správnej strane plota. Vrelo odporúčam.
Analady: Nemyslím si, že se jedná o knihu pro děti. Hlavním smyslem knihy ale bylo vyprávět příběh očima malého, nevinného devítiletého chlapce, který netuší, jaké hrůzy 2. světová válka přináší, ani co znamená slovo holocaust. V tom byl smysl a vlastně i krása knihy. Ano, některé věci v knize jsou opravdu naivní, ale takové jsou i představy a myšlenky kde jakého devítiletého dítěte.
To, jak se prolíná dějem v oněch hrůzných podmínkách dětská dobrota, naivita a přesto touha po dobrodružství,to ve mně zůstane. Příběh,který jsem lačně přečetla za jeden den a budu si pamatovat.
Příběh se mi vryl do srdce a donutil mě dokola přemýšlet o přátelství mezi chlapci, nečekaném konci knihy a vlastně o celé knize...
Škoda, že jsem se před přečtením knihy nikde nedočetla, že se jedná o knihu pro děti. Autor je sice přesvědčen, že kniha osloví i dospělé, jak jsem se dočetla na přebalu knihy. Mě bohužel neoslovila. Celé mi to přišlo hrozně málo uvěřitelné a naivní.
Knížku jsem přečetla velmi rychle a dlouho, dlouho o ní přemýšlím. Nečekala jsem takový závěr, byl pro mě přímo šokující. Vyvstává mně v mysli spousta otázek, na které si však musím odpovědět sama.
Knížku doporučuji všem, i těm, kteří si myslí, že kapitola holocaustu a druhé světové války je uzavřená. Dějiny se opakují...
Výjimečný knižní skvost s naprosto brilantním koncem. Kdo u téhle knihy nezjihne, ten snad ani nemá srdce.
Opět úžasná kniha z období holocaustu, psaná očima malého chlapce. Příběh přátelství vzniklého na pomezí dvou rozdílných světů... Krásný příběh, leč s nešťastným koncem. Knihu bych zařadila jako povinnou četbu.
Asi jsem čekala trochu víc. Nicméně oceňuju silnou výpovědní hodnotu, kterou tato kniha má. Konec mi přišel lehce absurdní, i když musím uznat, že zcela nečekaný.
Neuvěřitelný příběh ze strašlivé doby napsaný pohádkovým stylem. Knížka se velmi dobře četla a líbila se mi stejně jako stejnojmenný film.
Knižka je zjavne písaná pre mladšie publikum ako som ja, to zistí čitateľ po pár stranách a keď bude premýšľať, či nie je v knihe chyba, keď je tam slovo ako - Fujrer.
Chyba to nie je. Je to príbeh podaný očami 9-ročného chlapca a tak to treba brať.
Knižka nie je zlá, je dobrá - vzhľadom na smutnú tému 2.sv. vojny , je to podľa mňa určite vhodné aj mladším čitateľom a na SR by to bolo určite vhodné aj do povinného čítania a možno by to aj viac detí oslovilo napr. na takom dejepise - a číta sa ľahko.
Nenájdete tu katastrofické opisy z táborov , ale nájdete tú katastrofický opis toho ako sa 9-ročnému chlapcovi zrútil svet, keď mal opustiť svoj domov a tiež ako deti vnímali vojnu.
Je to o priateľstve, odvahe, skúmaní nových vecí....
Určite môžem odporučiť.
*poznámka na záver: videla som xy rokov dozadu film a ten ma veľmi dojal, možno preto som sa na knihu pozerala už ináč, no nevadilo mi ju čítať ani keď som vedela ako skončí.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
| 2016 | V tomto domě straší |
Kniha Chlapec v pruhovaném pyžamu je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 2 773x |
| Čtenářské výzvě | 722x |
| Doporučených | 211x |
| Knihotéce | 531x |
| Chystám se číst | 976x |
| Chci si koupit | 237x |
| dalších seznamech | 40x |
Dvě slova: TY VOLE. To jediné, co jsem ze sebe po dočtení dokázala dostat. Tohle mě totálně zlomilo, srazilo na kolena, vyrazilo mi to dech a ani za těch 8 měsíců, kdy jsem ji dočetla, jsem se z toho nevzpamatovala a mám pocit strašné ztráty a vyhoření, které, než aby se zmenšovalo, se ještě víc a víc stupňuje. Jeden z mých nejsilnějších, nejzlomovějších, nejbolestivějších a nejtěžších čtenářských i psychických zážitků. A to o to víc, že tomu nic nenasvědčuje, a pak mě to z ničeho nic a najednou smetlo a já absolutně nevěděla, co mám dělat, že jsem se i přistihla, jak zadržuju dech. Nestává se mi, že bych neměla slova pro moje myšlenky a pocity, ale tady ani po těch několika měsících prostě nemám slov, abych tu ránu uvnitř popsala, nedokážu to vstřebat a jenom se mi v hlavě přehrává ta poslední stránka.
Mám za sebou takových knih hodně, ale tahle mi opravdu, jako že opravdu vyrvala srdce z těla a stále to bolí. Víte... uvnitř. Je mi z toho fyzicky i psychicky špatně. Jsou knížky, které vám zlomí srdce, ale tahle mi ho vyrvala, rozřezala na kusy, rozstřílela na popel, zadupala pod zem a nechala po něm velkou, bolavou, otevřenou a živou ránu, která už se nikdy nezahojí. Přesně jsem věděla, že to mnou otřese a vlastně jsem i věděla, že to bude až tak silné, ale když to nakonec přišlo, nechtěla jsem to přijmout, nešlo se s tím smířit a bylo to nakonec ještě horší, než bych si dokázala představit. Něco mi stále říkalo ne, to není možné, to nejde, takhle to prostě nemůže skončit, já tomu nevěřím. Ale potom vám nezbyde nic, jen sedět a s vyděšeným výrazem, neschopni slova, tupě zírat před sebe. Ono to z té knihy sálá na metry daleko, ale bylo to mnohem, mnohem silnější a zdrcující. Ten pocit jsem měla zatím jenom jednou, u Zlodějky, a tady znovu, a ani u Zlodějky to nebylo až takové.
Zprvu se to tváří jako nevinný až naivní dětský příběh, a nejdřív to tak opravdu je, ale nakonec vás to srazí na zem, otevře místa, o kterých jste ani nevěděli, že je máte, vezme veškerou naději, zlomí na několik kousků, a o to víc je to nečekané a děsivé. Je jasné, že to nemohlo dopadnout dobře, ale sakra, tohle jsem fakt nezvládla. Poslední stránky mi doslova bušilo srdce a četla jsem to, co bylo už tak zřejmé a nevyhnutelné, ale mně to pořád nějak nedocházelo, protože jsem se proti tomu snažila obrnit, tekly mi slzy a pomalu jsem se nemohla nadechnout.
A jestli by tohle téma snad mělo být ohrané, s čímž nesouhlasím, tak tohle… to je masakr. Je mi jedno, že ten příběh je možná naivní a samozřejmě by se to nemohlo stát, neřeším, mě to rozervalo až na dřeň.
Opět se potvrdilo, že pohled dětskýma očima z toho dělá něco významného a silnějšího. Ať jsem říkala kdykoliv cokoliv o nejlepších knihách tohoto typu, po přečtení Chlapce měním svůj názor. Tohle bylo… vyčerpávající. Doslova. Říká se, že kdyby existoval Bůh, nic takového by se nikdy nestalo. A ač v Boha nevěřím, s tímhle souhlasím a tahle kniha to potvrzuje.
Nezačalo to plynovými komorami, začalo to bezúhonností a nevědomostí ve světě ignorance právě takových, jako Bruno. Začalo to dělením lidí na MY a ONI, nesnášenlivostí a slepostí vůči okolním situacím. A nejhorší, což nesmíme zapomenout, všechno, co Hitler v Německu udělal, bylo legální.
A to měla ta kniha ukázat. Nezapomínejte, neřešte nepodstatné, čtěte.
Někdo se mě v té době ptal, jakou knihu by si podle mě měl přečíst každý. A já říkám tuhle.
Ach Bruno...