Barva kouzel (limitovaná sběratelská edice)

Tuto knihu jsem dostala k vanocum a zacala jsem ji cist jen proto, ze tata a pritel jsou fandy cele serie. Na me vsak tato kniha nezapusobila ani v nejmensim, nektere poznamky sice byly vtipne, Zavazadlo bylo neuveritelne roztomile, ale jinak to opravdu nebyl muj salek kavy...

31.12.2011

Takhle začíná Zeměplocha. Alespoň pro mě setkání osudové...

25.12.2011

Zeměplocha je vážně podivuhodné místo, nicméně dost zajímavé. Milé, oddechové a vtipné čtení, za mě určitě 5*

24.10.2011

Kolikrát jsem jen potkal někoho s knihou Terryho Pratchetta? Čtenáře Úžasné Zeměplochy s ožmoulanými, stokrát přečtenými a stokrát poprskanými knihami této humorné fantasy je možno zahlédnout snad všude. Zasloužený kult, průměrná žánrovka nebo jen přeceněný kýč? Toť otázka.

Opravdu nevím, co všechno Barva kouzel paroduje, ale nejspíš trpím neznalostí literárních děl, historických událostí či bájí a pověstí, na které poukazuje, protože mi celkem nic během četby nevytanulo na mysli, snad kromě souvislosti mluvícího meče Kring(a) s legendárním Excaliburem. Samozřejmě jsem se podíval na české fandovské stránky, kde je vše podrobně vysvětleno, ale beru to jen jako bonus po dočtení – tím hlavním, čím Terry útočí, je ztřeštěný humor. I když..
Nemyslím si, že bych trpěl nedostatkem smyslu pro humor (toho mi bylo naděleno až až), ale to, co v ostatních vyvolává dávivé záchvaty smíchu, ve mně maximálně vyvolalo náznaky úsměvu zvednutého koutku úst. Některé vtipy mi přišly vyloženě infantilní nebo že se zcela minuly svým účinkem, takže již ve třetině knihy jsem věděl, že Pratchettův styl nejspíše nebude mým oblíbeným. A tak nezbylo nic, než se spokojit s dějovým vývojem příběhu. I tady mám ale problém: Nevím, jak si vyložit neustálé schéma „přesun - zajetí - osvobození – přesun – zajetí – osvobození“ a jestli jej přičíst Pratchettově oblibě nebo zeměplošským bohům a jejich Hře na hrdiny (no dobře, i tohle je parodie..). Chápu, že cílem bylo ukázat co nejvíce koutů z této prapodivné země, kde všechno je možné, ale proč vsadit na uhozenost ve všech ohledech?
I přes všechna negativa musím zmínit dvě části v knize, které mě zaujaly – 1) letadlová část (čtenáři vědí), 2) pohled přes okraj Zeměplochy na želvu A’Tuin a slony. Je to velice krátká pasáž, ale já ji považuji za vůbec nejlepší okamžik v celé Barvě kouzel. A vůbec, celá ta záležitost Zeměplochy, nesené na želvě, je zajímavá.
Taktéž jsem si zde oblíbil dvě postavy – Smrtě a foto-šotka - které mi putování po ztřeštěné Zeměploše přece jen zpestřily.

Ke srovnání se přímo vybízí Adamsův Stopařův průvodce Galaxií (Na což poukazuje i anotace Barvy kouzel.). Zde pro mě jednoznačně vede Adams a to nejen v ohledu, že dávám přednost sci-fi žánru před fantasy.
A abych vyřešil otázku ze začátku, odpovím poněkud jinak: Barva kouzel je mišmaš, který buď sedne nebo nesedne. Kdybych se měl rozhodovat na základě dojmů z první knihy, asi bych se už k další části Zeměplochy víckrát nedostal. Ale já jí ještě šanci dám. Někdy.

23.10.2011

Je samozřejmě nesmyslné kritizovat jakýkoliv z dílů této série za absurditu jeho příběhu, protože to vlastně dělá Zeměplochu Zemělplochou, ale tady si nějak nemůžu pomoci. Mám na mysli především příběh, jehož jednotlivé části vždy rychle začnou a stejně tak ukvapeně skončí. Postavy nikdy nezůstanou příliš dlouho na jednom místě, pouze se přesouvají z jedné bizarní scény do druhé, často bez sebemenší návaznosti. Rozhodně to ale neznamená, že bych měl něco proti tomu šílenému životu na Zeměploše, kterému jsme díky četbě Prattchetových knih svědky, protože u následujících dílů jsem se nasmál více, ať už byla jejich zápletka sebeblbější. :) Doufám, že jsem nikoho od četby této série neodradil, protože i tak se jedná o jednu z nejzábavnějších knih, co jsem kdy četl, akorát je v kontrastu s ostatními díly poněkud slabší.

25.08.2011

Nikdy jsem takovýto žánr moc nečetla, jsem spíše na klasickou světovou tvorbu - romány, ale můj partner je velkým příznivce Pratchetta a proto mě přemluvil, abych cyklus Úžasná Zeměplocha začala číst a tak jsem se do toho dala a v žádném případě nelituji. Pratchett má neskutečný dar a to je jeho schopnost psát velmi čtivě - knížka má neustále spád, není v ní prostoru k odpočinku a věřím, že se po začtení nebudete, stejně jako já, příliš často od knihy odtrhnout.
Všem vřele doporučuji i těm, kteří mají pocit, že by Pratchett neměl být jejich šálek čaje - jistě změníte zájem.

01.06.2011

Spousta mých přátel si Zeměplochu strašně vychvaluje, ale mě Pratchett stále ne a ne oslovit. Snad protože své knihy staví jen na humoru, který mi sice občas nadzvedne koutky, ale nestačí k tomu, aby mě opravdu bavil a zaujal. Přesto jsem téhle knize dala dvě šance a na podruhé ji i dočetla. Uvidíme, jestli mě zaujme pokračování a já dám Pratchettovi další šanci nebo už ho nadobro pošlu k ledu.

07.04.2011

[024/11] (ebook) Čím jen začít? Možná tím obrovským zklamáním, kterým se pro mě tato kniha stala. Naběhla jsem si, uvrtala se do něčeho, co se jen díky prolomení bariér mezi východem a západem stalo něčím víc. Je to něco víc jen díky sentimentalitě a rozhodně bych tomu nepřisuzovala takové kvality, jaké jsou všeobecně předestírány. (,Nevěř lidem píšícím recenze. Nevěř lidem nechtějícím vidět chyby. Nevěř zpopularizovanosti.‘)

(EB str.: 010) ,Všichni bohové jsou sviňáci.’

Zeměplocha je určitě zajímavý nápad, zajímavý svět a zajímavé dějiště nejroztodivnějších story, ale to je tak asi vše. Minimálně ‘Barva kouzel‘ postrádá komediální humor a už vůbec neobsahuje parodii! Ano, je tam jeden směšný okamžik (,,!“ řekl cizinec), ale to je tak asi všechno, plus pár, pouze úsměvných, situací se Smrtěm. Postavy mě ničím, kromě již zmiňovaného Smrtě, nezaujaly a z jejich vystupování v jednotlivých dějstvích nijak nevyčnívá individualita a osobitost.

(EB str.: 075) Osud pozvedl obočí.
„A paní, prosil bych nepodvádět,“ řekl.
„Kdo by mohl ošidit Osud?“ usmála se.
Pokrčil rameny. „Nikdo, a přesto to všichni zkoušejí.“

Autorův styl mě nijak zvlášť neuchvátil. Zeměplocha je postavena na zhuštěnosti a co největší dávce absurdností, ale podle mého názoru tam toho je až příliš. Slýchala jsem, že Mrakoplaš je velký zmatkář a absolutní antihrdina, ale na mě nepůsobil ani jeho antiheroismus a ani schopnost se dostat každých pět stran do průseru. Podle mého názoru nesplňuje ani roli samotné hlavní postavy. Nevím vlastně ani proč, ale kdykoliv se snažím rozpomenout na jeho postavu, vidím pouze bílé místo, které zastiňují všechny ostatní postavy, dokonce i ty nejvíce vedlejší.

Chtěla bych si přečíst Zeměplochu chronologicky a právě to bude ten kámen úrazu. Chronologicky. Počítala jsem, že to bude nevybroušené, neohrabané, ale doufala jsem někde tam úplně vzadu, že to alespoň zachrání humor. Nestalo se tak. Parodovat znamená něco jiného než to, co je tak vehementně podáváno v Zeměploše a nevšimla jsem si, že by si mě dokázal podmanit totální smích. Ne, pánové a dámy, na Zeměploše opravdu nic moc není a ani ten britský humor mi nepřipadal příliš britský.

(EB str.: 120) „Vždycky, už odmalička jsem si přál vidět draka. Draka, který se vznáší na nebi a chrlí plameny...“
„Draci se uměli akorát tak čvachtat v močálech a jediný, co jim šlo z huby, nebyly plameny, ale smrad.“

Co z toho plyne? Zklamání. Zklamání obrovské, až za hory sahající, ale stále si uchovávám naději, že to celé nepošlu do háje, že na tom opravdu TO něco je, že to není jen přeceňovaný kýč a že příště, snad, pookřeji. Snad…

21.03.2011

Mrakoplaš a Dvoukvítek mě rozchechtali k slzám..... Díky

07.03.2011

První kniha z Pratchettovy skvělé a obsáhlé série Úžasná Zeměplocha. Pro mě osobně první dva díly patří k nejlepším. Už v tomto díle se plně projevuje obrovská svoboda a fantazie autorovy tvorby. Různě pokroucená a vtipně parodující realita plná magie a oktaríny, která v některých věcech připomíná stejně skvělého Stopařova průvodce. Ani tady nechybí spousta věcí a postav, které jsou později rozvinuty a někdy trochu pozměněny v dalších knihách o Zeměploše. Parta: čaroděj Mrakoplaš, turista Dvoukvitek a jeho Zavazadlo, barbar Hrun, Smrť... to je prostě dokonalý mix. Želva A'Tuin, Ankh-Morpork, Neviditelná univerzita, cech Zlodějů, Vrahů a Obchodníků, hospoda U Prokopnutého bubnu, vodní skřet, okrajové království Krull, dračí hrad Wyrm, trolové, strašlivý Bel-Shamharoth, bohové, dračí vládkyně Liessa... to je Barva Kouzel. Naprosto výborná odpočinková zábavná četba.

28.02.2011

Přitel mi doporučoval, ať si od Pretchetta něco přečtu, že se mi to určitě bude libit, tak jsem řekla, že začnu od začatku a pujčila jsem si Barvu kouzel a Lehké fantastično. Ze začátku mě to vcelku i bavilo, ale ke konci pořád míň a míň a abych dočetla Lehké fantastično už jsem se musela skoro i přemlouvat. Upřímně jsem čekala, že to bude lepší... až bude čas možná šáhnu ještě po nějaké Pratchettovce, ale prozatím mě moc nepřesvědčil

Mája jde kolem regálu v knihovně, tenkrát ještě v oddělení pro děti - tak dva roky zpět. Bylo jí divné, že tam má tenhle pán tolika knížek. Tak sáhla po té první zleva.

Hrozně mě bavila skutečnost, že Mrakoplaš trpí chronickým úprkem. Dvoukvítek by se klidně hodil do davu turistů na Pražském hradě a Zavazadlo ... kufr jedna báseň, jehož vlastnictvím ubývá starost o praní a žehlení prádla. Svět je to hezký, plný aluzí, roztomilé i v AJ... ale zaplaťpámbu za Kantůrka!

23.11.2010

První Zeměplocha se hodně liší od těch následujících. Je pravda, že postavy se tady chovají jinak než jsme později zvyklí. Jinak ze všech dílů, které jsem zatím četl, je tady nejvíc parodií na stránku. Parodizováno je snad úplně všechno a to je jen dobře. Skvělá scéna je např. ta, ve které se Mrakoplaš seznámí s Dvoukvítkem. Velmi milá četba. A tohle mě dostalo:

"?", řekl cizinec.

30.11.-0001

Barva kouzel je začátek každého putování budoucího pratchettomila. Proto jsem ji četla jako druhou. ;) Dostala jsem ji k narozeninám od své drahé kamarádky Jill a četla jsem ji několikrát. Mrakoplaš je prostě nejlepší! Po Krysím Smrťovi, samozřejmě.