Bábovky
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/293567/bmid_babovky-DdY-293567.png
4
5705
1485
Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi četla velmi dobře, dialogy jsou jak ze života a vlastní myšlenky hrdinek působí velmi reálně a uvěřitelně. Vzhledem k velkému množství postav a vzájemné provázanosti je i lepší nedělat větší pauzy, protože pak nevíte, kdo je vlastně kdo a unikají souvislosti. První kapitola o Rebece nevěrnému manželovi navzdory byla vtipná.
S dalšími postavami a jejich příběhy bohužel přibývalo smutku a neštěstí, nepovedených vztahů jak mezi partnery, tak mezi rodiči a dětmi. Bábovky mě bavily jen po nich zůstane pachuť bezvýchodnosti a zmaru.
Kniha je i zfilmovaná jako romantické drama/komedie. Romantiky tam ale není ani za mák.
Proč mám pocit, že každá ta ženská je pernamentně nešťastná a ještě si v tom libuje. Copak autorka nezná jedinou ženu, která by byla někdy v životě šťastná anebo spokojená? Ty postavy se téměř neliší, jsou jako přes kopírák.
Spousta postav, takže v nich máte za chvíli naprostý zmatek. Díky všem těmto věcem působí kniha ploše a depresivně.
Knihu jsem si půjčil od přítelkyně. Ne že by mě nebavila, ale vystupovalo v ní podle mě až příliš postav a mě vlastně nebavilo se v nich pořád dokola snažit orientovat. Navíc mi přišlo, že některé zápletky jsou vykalkulované a neuvěřitelné. Nemůžu porovnávat s žádnou jinou knihou od autorky, protože byla první, kterou jsem četl. Ale chápu její popularitu, v podstatě jde přesně o typ knihy, která si najde spokojené čtenářky (případně i čtenáře).
Knížka se mi celkem líbila, zajímavě propletené osudy lidí v každé kapitole. Jen kdybych ji četla více jak dva dny, tak bych nejspíš nevěděla kdo je kdo. Smutný konec jsem nečekala.
Pěkná knížka, bavila mě, je to milé čtení. Postav je hodně. Četla jsem před delší dobou a osudy některých lidí se mi úplně vykouřily z hlavy. Je to zajímavý propletenec osudů.
Nebylo to špatné, ale kniha Osm se mi líbila více... tady už to místy bylo moc, moc postav, moc zapletených vztahů a konec byl na můj vkus moc otevřený. Nápad byl fajn, líbilo se mi, jak jsou všechny hrdinky nějak spojené... ale pro mě je kniha jako taková spíše průměr.
Pribeh fajn, ale jednorazove propleteni postav (co kapitola, to postava) je zmatene, spatne se v tom orientuje, nedokonceny zaver me fakt zklamal
Příběhy, kde se osudy jednotlivých postav nečekaně proplétají, mě většinou baví, ale tady je těch postav prostě moc (ono to není jen dvanáct hrdinek jednotlivých kapitol, ale ještě jejich muži a děti, takže to ještě nabyde) - nejde ani tak o to, že bych si nezvládla vztahy zapamatovat, ale to propojení začíná být místy křečovité, což je patrné i na postavách - ty v druhé polovině knihy s výjimkou paní Dobrovolné jsou v podstatě jednorozměrné a pouze slouží autorčiným záměrům. Navíc, pokud už se osudy komplikovaně (i když ne moc originálně) proplétají a kvůli množství postav třeba o jedné přes sto stránek neslyšíme, aby se pak znovu vrátila, možná by nebylo od věci aspoň vyprávět v čase lineárně a nepřeskakovat mezi minulostí a přítomností. Jinak je sledování souvislostí opravdu náročné (třeba záležitost s penězi je v podstatě na hraně proveditelnosti i pochopitelnosti), ale možná je cílem, aby si člověk nevšiml, že všechny postavy myslí a mluví dost podobným způsobem a příběh je plný stereotypů: svobodné dívky zásadně neumí vařit, a to asi ani těstoviny, matky dospělých dětí je tlačí k založení rodiny, u Roberta už jen chybělo, aby byl profesí řezník... Nápad není špatný a ze začátku mě to celkem bavilo (byť to žádný slibovaný vhled do lidské duše opravdu nebyl), ale pak už jsem spíš jen nevěřícně kroutila hlavou. Tady skutečně platí, že méně by bylo více - a to i co se pravopisných chyb týče: "...on my teď mírnix týrnix oznámí, že žádnou rodinu mít nikdy nebude" je na mě v knize moc.
K napsání recenze jsem se dlouho odhodlávala. Moje odhodlávání prodlužovaly vesměs pozitivní recenze, které jsem zde přečetla. Proto jsem nad Bábovkami dlouho přemýšlela a upřímně jsem se snažila zjistit, čím mě kniha zaujala a proč bych ji doporučila i dalším čtenářkám a čtenářům. Ani po měsíci přemítání jsem z hlubin paměti nic zásadního nevykutala a rozhodla se smířit s tím, že Bábovky - příběh dvanácti žen a neuvěřitelného propojení jejich životních drah, jsou kniha mimo moji čtenářskou bublinu.
Jak zde již někdo trefně poznamenal, dělat si poznámky (zpětně doporučuji formu mentální mapy) by bylo bývalo nebylo od věci. Bez poznámek jsem zůstala „orientovaná“ přibližně do jedné třetiny příběhu. Pak přišla fáze, kdy jsem stránky častěji otáčela dozadu než dopředu, abych se ujistila o tom, kdo je kdo a jak to spolu všechno souvisí. Dvanáct by nemusel být tak špatný počet, pokud by se autorce podařilo vystavět postavy, které svým chováním přesahují známé stereotypy nebo příběhy s uvěřitelnou zápletkou. Bábovky jsou první kniha Radky Třeštíkové, která se mi dostala do rukou. Namotivovala mě k přečtení jiných děl této autorky? Spíše ne.
V knize je dvanáct kapitol, každou vypráví jedna žena, ale všechny jejich příběhy jsou vlastně propojeny. Každá sděluje své zážitky, pocity, ať už je to milenka ženatého muže, která s ním čeká dítě, jeho manželka, která s ním naopak nemůže otěhotnět, vytížená manažerka, která nemá čas na dceru, její dcera, které chybí její zájem, atd. Příběhy se navzájem prolínají, některé se vyřeší a skončí dobře, některé naopak...
Mně se tento způsob vyprávění líbil.
Kniha se mi moc hezky četla. Propojení osob v jednotlivých příbězích a hledání společné linie vyzývalo k pozornému čtení. Bavilo mě to, četla jsem jí jedním dechem. Doporučuji.
(SPOILER) Tato kniha mi přijde spíš jako hodně vymakaná křížovka, jestli jste někdo zvládl zapamatovat si všechny vztahy, aniž byste si dělali poznámky bokem, tak klobouk dolů. Propojení je obdivuhodný, ale něco mi tam nesedí. Spoiler!! Podle mě má Alena 3 děti - Ondru, Anetku a Kristýnku, ale když si s Ivanem kupuje od p. Dobrovolné byt, usmívá se na Ondráška, hladí těhotenské břicho a potom chlapečka, kterému můžou být tak čtyři. Pochybuju, že to je chyba p. Třeštíkové, asi sem něco přehlídla. Nevíte co? Vrtá mi to hlavou....
Hezky napsané, smutné, dobře se čte. Sem tam i nějaké to poučení z života prolínajících se postav. Takové lehké čtení na léto...
Bylo to svižné, mělo to spád a postupné propojení osudů a postav nutilo číst dál. Já jsem naprosto spokojená. Samozřejmě bez lístečku s vazbami mezi hlavními hrdiny jsem se neobešla, ale i to mě bavilo.
Moje první kniha od této autorky a asi i poslední. Propojení postav se mi líbilo, ale asi tak do třetiny (škoda, že není na začátku doporučeno, dělat si poznámky). Pak už mi to přišlo neuvěřitelné, že by se to takhle mohlo propojit. Styl psaní mi úplně nesedl.
Velice čtivá kniha na odpočinek. Občas jsem se zamotávala, kdo se s kým, jak zná. Dle mého nelze vůbec předpovídat, jak kniha dopadne, protože postupně se odhalují vztahy, dějí se nové věci... Od autorky hodlám číst další knihy!
Štítky knihy
nevěra pro ženy zfilmováno partnerské vztahy neplodnost manželská krize české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Kniha Bábovky je v
| Právě čtených | 74x |
| Přečtených | 9 041x |
| Čtenářské výzvě | 2 474x |
| Doporučených | 244x |
| Knihotéce | 1 040x |
| Chystám se číst | 924x |
| Chci si koupit | 206x |
| dalších seznamech | 12x |
(SPOILER) Četla jsem to dvakrát, jestli mi něco neuniklo. A bojím se, že ne.
Kniha byla zajímavě napsaná, kompozicí mi dost připomínala Želary, které miluju. Nápad na propletené příběhy žen, skvělé.
Osobně jsem měla problém s otevřeným koncem, ale chápu, že někomu to může vyhovovat.
Přijde mi ale, že autorka zapomněla v půlce knížky, jak to měla vymyšlené s penězi. Přišlo mi to zamotané a úplně zbytečné.