Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
A dne sedmého... série
< 2. díl >
Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2000 , ArgoOriginální název:
Veronika Decide Morrer , 1998
více info...
Přidat komentář
Po velmi dlouhé době kniha, kterou jsem nedokázala dočíst. "U řeky Piedra..." byla fajn a Veronika měla na databázi tak velké hodnocení, proto jsem se tolik těšila, ale bohužel. Nedočetla jsem, skončila jsem ani ne před půlkou knihy. Proto také nebudu hodnotit.
Třeba se k ní časem vrátím.
Od Coelha som citala zatial iba tuto knihu a Alchymistu. Tato sa mi pacila o cosi viac. Aj ked Coelho je manipulativny autor. Manipuluje citatela na prijimanie jeho vlastnych myslienok.
Pribeh nebol nijako extremne uzasny, styl rovnako, hodnotim skor na zaklade skryteho podtextu a pocitu, ktory vo mne kniha vyvolala. Citanie stalo za to, a to aj napriek tomu, ze ma Coelho svojim pisanim a vnucovanim vlastnych myslienok dost rozculuje.
Moje hodnotenie: 82%
"Tiše prožívala svůj Přítomný okamžik, aby prostor uprázdněný nenávistí zaujala láska. Když pak nastala ta pravá chvíle, obrátila se k luně a na její počest hrála sonátu - a věděla, že ji luna poslouchá, pyšní se a budí u hvězd žárlivost."
Někde jsem četla, že Coelho má být symbolem filozofie dneška. Pak se možná nechceme namáhat moc přemýšlet. Coelho tlačí na laciné struhy, brnká nám v tónu všelidově dostupného mysticismu a dělají mu problém přívlastky. Je to totálně bestsellerový materiál, což nemyslím v dobrém, myslím to tak, že si široké publikum může na chvíli přijít myslitelsky až osvíceně, zatímco se do něj vsakují jedové ampule patosu. Moderní člověk neztratil touhu po duchovní spáse: zde leží, jen si vystřihnout odstavec a nalepit na nástěnku. Nechte kolovat.
"Co je to opravdové já?"
"To je to, co jste, ne to, co z vás udělali..."
"Je vážné se lišit?"
"Vážné je nutit se k tomu, aby byl člověk stejný jako druzí."
"Dvě nejtěžší zkoušky na duchovní cestě jsou trpělivost čekat na správnou chvíli a odvaha nepocítit zklamání z toho, s čím se setkáváme."
Když jsem četl tuto knihu, všem to přišlo úsměvné (jmenuju se Veronika). Nebylo.
Komentář píšu zpětně, ale i když to nebyla bůhví jaká senzace, na tuhle knihu jsem nezapomněla ani po takové době. Líbilo se mi to hlavně z důvodu těchto různých "citátů", které mi něco daly. Pamatuju se, že konec mne překvapil a vlastně jsem ho ani moc nečekala, jak tomu u jiných knížek bývá. Tak trochu happy end, který mě i mrzel, ale jinak docela fajn. A myslím, že je to jedna z jeho nejlepších knih, jak tak koukám.
Veľa ľudí Coelha odsudzuje, vraj sa jedná o pseudofilozofické bláboly, ale podľa mňa je to fajn spôsob, ako aj priemerného čitateľa motivovať k premýšľaniu nad ľudstvom, k premýšľaniu nad citmi a vzťahmi. Coelhove diela v sebe obsahujú, podľa môjho názoru, silné humanistické myšlienky s tým, že nakoniec dobro vždy zvíťazí...aspoň teda na krátku dobu ;)
"Všechen ten chaos v našem světě pramení z přemíry pořádku - společnost má stále víc pravidel a zákonů na obcházení těch pravidel - a nových pravidel na obcházení těch zákonů ... a lidé se pak bojí vybočit z toho neviditelného řádu, který řídí život všech."
... zákony holt nebyly stvořeny k tomu, aby řešily problémy.
Žijeme ve světě spoutaném pravidly a konvencemi, ale mohli bychom bez nich žít? Ať už se podíváme do historie na jakékoli společenství, které lidé vytvořili, najdeme mnoho stále stejných institucí, řídících se stále stejnými (podobně založenými) pravidly, jako jsou: láska, manželství, tabu, obchod, ale také např. homosexualita, šílenství, incest apod. Lidé prostě bez pravidel neumí žít, vždy a stále znovu si nějaká vytvářejí. Společnost, tak jak ji chápeme, není bez pravidel možná. Ovšem to, jaká pravidla to budou, která uznáme za obecně platná a kterými se budeme řídit, je už na nás, a to i přesto, nebo možná právě proto, že jsme při jejich vytváření podmíněni zvyky a konvencemi, neméně důležité je také vědět, že to víme.
Jak už jsem uvedla u knihy Ďábel a slečna Chantal, série "A dne sedmého ..." patří, spolu s Alchymistou, mezi to nejlepší, co Coelho napsal.
Ze začátku mi knížka připomínala spíše "Coelhův průvodce psychickými poruchami" a obtížně jsem na stránkách hledala příběh. Pak jsem ale způsob vyprávění přijala a ke konci knihy jsem se přistihla, jak přemýšlím nad spoustou témat v knize nakousnutých a jakou mám radost ze života. 3 hvězdy za to, že mě kniha obohatila filozoficky, ačkoliv to nebylo nijak závratné literární dílo.
K této knize jsem se dostala díky svým přátelům, kteří mi ji darovali na narozeniny a jsem za to neskonale vděčná. Je to moje první kniha od Paula Coelha a díky ní jsem si pořídila další. Musím uznat, že číst celou dobu o něčem a očekávat, že víte jak to dopadne a autor vás na konci vytrhne z vašeho přesvědčení mě totálně dostala. Nevěřila jsem vlastním očím, ale byla jsem šťastná. Řádky jsem nehltala jako u jiných knih, ale přesto jsem si z ní odnesla hodně.
Díky knize jsem si řekla, že se podívám i na film - trvalo mi pět minut než jsem film vypla a řekla si: "Tak tohle rozhodně NE!"
Moje první přečtená kniha od Coelha. Má osobitý styl vyprávění-je neobyčejně poutavé a moudré. Přesto mi v té knize chybí větší jiskra, i když určité fáze příběhu jsou vynikající. Jen podotknu, že závěr jsem v průběhu četby předpokládal, nicméně nakonec byl podán velice elegantně. Doktora Igora, i přesto, že je psychiatrem, si musí čtenář oblíbit. Kniha je to útlá, ale určitě potěší každého, kdo má rád špetku tajemství a miluje příběhy o lidech, kteří hledají v životě své správné místo.
Dlouho jsem nevěděl zda 4 či 5 hvězd, ale podařený závěr mě správně utvrdil. Povedené dílo i s přeskakováním na jiné než hlavní postavu. To co jiní např. Robin S. Sharma povídají dokola v několika knihách a někdy i trochu násilně, je zde krásně a lehce ukázáno na emocionálním a atmosferickém příběhu ze speciálního prostředí. Vše do sebe pasuje, vše je tak jak má být a člověk by snad četl zas a znova. 9/10
Nevím, co k tomu mám říci. Ten příběh je moc hezký a Coelho si mě po zklamání v podobě "11 minut" opět získal. Musím si sehnat filmovou verzi. Doporučuji!
V dnešní době je mnoho velmi uznávaných osvícenců a všichni vlastně říkají, že člověk neumí žít přítomností, ale je buďto v minulosti a nebo v budoucnosti a stále se trápí. Rozdíl je, že Coello toto poznání umí dát do takového hezkého příběhu a tím se tak stává více stravitelným pro větší skupinu čtenářů.... každopádně když ještě znáte jeho životní příběh, tak jen poklona pro tohoto autora!
Nejdříve jsem viděl film (btw. s jednou z mých oblíbených hereček Sarah Michelle Gellar v hl. roli), který mě bavil a hned bylo o jedno příjemně strávené odpoledne víc. Pak přišel čas přečíst knihu....PÁNI... neuvěřitelně silný a zároveň jednoduchý příběh, který vás donutí zamyslet se nad svým dosavadním životem. Nevím jak u ostatních, ale tahle kniha mě silně poznamenala ve vnímání a postoji k životu celkově...
Hodnocení - 83%
Přečteno - 1x
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno psychiatrické léčebny brazilská literatura Slovinsko inzulin astrální projekce
Autorovy další knížky
2005 | Alchymista |
2009 | Jedenáct minut |
2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
2014 | Nevěra |
2002 | Poutník – Mágův deník |
Kniha Veronika se rozhodla zemřít je v
Právě čtených | 37x |
Přečtených | 5 614x |
Čtenářské výzvě | 600x |
Doporučených | 380x |
Knihotéce | 883x |
Chystám se číst | 833x |
Chci si koupit | 166x |
dalších seznamech | 8x |
nedocetla.nezvladla jsem ty pocatecni depky.Prekvapilo me to, Coelha miluju, ale na Veroniku jeste asi neni muj cas. Proto nehodnotim.