451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250728/mid_451-stupnu-fahrenheita-6Eg-250728.jpg
4
3716
3716
451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky… Román vychází v nově revidovaném překladu s úvodním slovem Raye Bradburyho. Kniha je doplněna původním doslovem Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání a esejem Františka Novotného k současnému aktualizovanému vydání.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
Fahrenheit 451 , 1953
více info...
Přidat komentář
Temná vize světa, kde vlastnictví knih je trestné a stíhané. Hlavní postava - požárník, který knížky ničí, se o nich začte a začne přemýšlet. Společnost to ale nepřijme.
Doufejme že tato vize se nenaplní..
Bradburyho knihy jsou jako sen... Někdy je krásný a nostalgický a jindy zase temný a děsivý.
Co napsat ke knize, k níž již bylo tolik řečeno? Snad jen, že mě jako jedna z mála rozplakala a že mi připomněla, proč s takovou láskou opečovávám svou knihovnu.
Až mi běhal mráz po zádech! Tahle kniha vznikla před 60-ti lety, ale je až děsivé, kolik se toho dnes děje, jen si to přečtěte a věřím, že mi dáte za pravdu!
Jako malé dítě jsem viděla zfilmovanou verzi; dávali ji "na Němcích", které jsme tehdy v Litvínově chytali. :-) Naši mi museli celý film překládat, protože jsem nerozuměla jazyku. Ale ději jo. Což je trochu strašlivé, vzhledem k tomu, že mi bylo šest, ale celkem pochopitelné, neb všudem kolem nás bujel socialismus.
Vlastní kniha mě nadchla. Četla jsem ji později i v originálě. Ve výtisku, zapůjčeném z knihovny, jsem na jedné stránce objevila poznámku psanou stařeckým rukopisem a tužkou: "Mívali jsme hasiče, aby hasili požáry. Teď máme požárníky..." Nu, apsoň něco se zase vrátilo do původních kolejí. Ale tato myšlenka a vidina lidí učících se nazpaměť celé knihy mě nenechávají klidnou dodnes.
K tejto knihe je môj komentár zbytočný. Dovolím si teda aspoň citovať, nech si každý urobí názor sám.:
...Více sportu pro každého, kolektivní duch, zábava a myslet se vůbec nemusí, co? Organizujte a organizujte a víc a víc organizujte skvělejší sportovní podívané. Víc kreslených seriálů do knih. Víc obrázků. Duch potřebuje míň a míň. Roztěkanost. Silnice plné zástupů, které se ženou někam, někam, někam, nikam...
...Vypisuj pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to, že se naučí zpaměti populární šlágr, nebo hlavní města různých států, nebo kolik tun obilí sklidili loni v Iowě. Napěchuj do nich údaje, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika „fakty“, až se budou cítit přecpaní, ale budou mít dojem, že doslova srší informacemi. Potom se jim bude zdát, že myslí... Jenom jim nedávat nic tak ošemetného jako filozofii nebo sociologii, aby si uměli dát dohromady dvě a dvě. To je cesta k nespokojenosti....
Další příběh z ne příliš vzdálené budoucnosti, který varuje před stagnací a konečným samovyhlazením lidstva. V této knize se ale autor nezaměřuje moc na popis (zbytečného) života lidí (jako např. A. Huxley v jeho Konci civilizace), spíš se věnuje vnitřním myšlenkám a pohnutkám hlavní postavy, která nás provází dějem a ani chviličku nenudí. Spíš se děj postupně rozjíždí, až dospěje ke klimaxu a poté zlehka dozní do závěrečného "vždycky je naděje". Jediná nepatrná výtka, v době, kdy Bradbury psal knihu, neodhadl, že itelektuálním činnostem se v budoucnu budou věnovat i ženy. V závěru knihy, kdy hlavní hrdina narazil na "vyděděnce společnosti" kvůli jejich názorům, tam byli samí muži. V dnešní době by se mezi nimi určitě našli i nějací zástupci opačného pohlaví.
Ano, jsem tím, kdo nad těmito nesmysly přemýšlí a proto mi to bohužel jako sci-fi nepřijde. Nebudu zde polemizovat s některými názory, zda jsou konkrétní situace popisované v knize reálné či někdy možné, protože o to podle mne nejde. Bradbury zde velmi trefně zachycuje odosobnění celé společnosti a její uzavření se do přetechnizovaného světa virtuálního štěstí. Přitom je navíc se všemi těmi peckami v uších, telestěnami, milými seriálovými rodinkami a všudypřítomnou mediálně-reklamní masáží neuvěřitelně nadčasově přesný. Některé náhledy na svět jsou pochopitelně ovlivněny vznikem románu v 50. letech minulého století, ale jinak se podle mého názoru jedná o mistrovské dílo, navíc čtivě napsané. Kdo rád přemýšlí nad knihami, které čte, nebude tímto Bradburyovým románem rozhodně zklamán.
Vynikající podobenství, které je stále aktuálnější, až se nechce věřit, že vzniklo počátkem 50. let. Jen těch témat Bradbury komentuje až moc, navíc ovlivněn tehdejší americkou propagandou klade zbytečně velký důraz na možnou (atomovou) válku. Někdy však nedává chování Montaga smysl, někdy se Bradbury nechá unést a servíruje nám magický realismus s morálně zdviženým prstem. Přesto celkově je to nadčasová kniha, kde se objevují i poetické pasáže nebo popisy, z nichž až mrazí.
Původně jsem tuhle sci-fi nechtěl číst, protože sci-fi období mám už dlouho za sebou. Pak se mi ta knížečka připletla do ruky spíš náhodou. Teď po přečtení musím napsat, že jsem se dlouho utápěl v ošklivén omylu. Vždyť ono téměř nejde o sci-fi, ale o téměř současný příběh odlidštění lidstva. Prostě úžasné čtení plné úžasných myšlenek.
osobně jsem čekala víc od knihy patřící do žánru antiutopie..nějakou uvěřitelnější vizi..nebo alespoň lépe napasnou vizi, protože nápad by to nebyl špatný, zpracování mi ale místy dost vadilo..spousta informací hozených od placu bez jakékoli další vazby, nevysvětlené, místy zmatené..po skvěle vystavěných a napsaných antiutopiích 1984 od Orwella a My od Zamjatina je toto slabý odvárek, ze kterého se při troše šikovnosti (tím nechci nějak znevažovat Bradburyho, nic jiného jsem od něj nečetla) dalo vytřískat mnohem mrazivější a děsivější drama konzumní společnosti bez cíle, kterou už reálný svět nezajímá a zavírá sama sebe v neskutečnu..škoda
Myslím si, že to není o knihách, ty jsou pouze prostředníkem, který přenáší důležitou informaci, nebo spíše lidskou zkušenost. Je to zkušenost prožitku pravých hodnot, které člověka naplňují (ostatně je to i zmíněno v knize, např. přátelství je též takový přenašeč té samé zkušenosti).
Pokud se budu držet této myšlenky, pak již v takovém světě žijeme více, než si uvědomujeme. Kniha je popisem konzumní společnosti vrcholící pozitivním odkazem (pokud nepočítám tu válku). Cesta k pozitivnímu je však doprovázena vnitřní krizí člověka reagující s vnějším světem.
Myslím si, že spousta lidí je vnitřně nespokojena se svou prací, kolik procent populace tráví většinu volného času u televize? Kolik máme skutečných přátel? Konzumní chování naplňuje smysl života současné většiny. A TO jsou významné podobnosti mezi reálem a knihou.
Troufám si říct, že je to Bible budoucnosti... Sice se autor netrefil tak jako Orwell (troufnu si to přirovnat právě k němu. Orwell popsal totalismus ještě před tím, než nastal. Nakonec třeba Bradbury popsal režim, který teprve nastane), ale jisté náznaky dnešní společnosti v tom jsou. Například masa lidí ovlivňující ostatní. To, co se dneska považuje za out není výplodem jedince, ale nějaké skupiny lidí. Stejně tak to může dopadnout s knihami. Copak už dneska neexstují čtečky? Možná bude stačit pár desítek let, technologie se posune dál a klasické knihy v pevných deskách už nebude zapotřebí... Pak už stačí jenom několik málo pošklebků nebo urážek typu: "Ty nečteš přes čtečku?" nebo "Kdo by se dneska tahal s tak těžkou knížkou?" Z čehož bude mít jedinec pocit nesounáležitosti, bude se cítit vyřazen společností a místo toho, aby byl outsider, raději odloží knihy. Autor v tohle sice zachází dál, ale nevím, proč by taková budoucnost nemohla být možná.
Ale nejde tady jen o to, zda je taková budoucnost možná. Je to především varování právě před takovou budoucností. Existuje stále hodně lidí, kteří knihy bezmezně milují. Ale síla masové většiny by se neměla podceňovat. Dřív nebo později se slabší jedinci nechají ovlivnit a pak to půjde do kytek.
Člověk si musí stát za svým, zvlášť když ví, na které straně je pravda... To chápu jako hlavní myšlenku knihy.
Taková ponurá, temná, ale hezká knížečka.Myslím, že Bradburyho "věštba" se pomalu naplňuje.
Selanka u blikajících obrazovek televizí a za okny krutý hon na nepohodlné. Asi bych byl paranoidní kdybych si myslel že to tak je, ale závan reality tohohle románu občas cítívám...
Srovnávání tohoto díla s Orwellovým 1984 mi nepřijde příliš adekvátní - Orwell do detailu analyzuje totalitní systém, zatímco Bradbury nám vykresluje společnost, která se díky konzumentarismu a bezmezné touze po nekonečné zábavě dostala do tohoto stavu jaksi svévolně. Navzdory tomu, že mě kniha po celou dobu jejího čtení bavila, nejsem s ní stoprocentně spokojen. Bradbury má nezpochybnitelně kvalitní styl psaní, ovšem kniha mi připadala jako jakási "roztáhlá" povídka na 160 stran. Přestože se tu postavy vyvíjí, je jich tu málo, a na žádné z nich mi příliš nezáleželo - stejně tak jako na dalších zvratech v ději. I přes tuto drobnou výtku mi nezbývá nic jiného než 451 stupňů Fahrenheita doporučit všem, kteří v knihách hledají sebemenší reflexi systému, v němž žijeme. :)
Skvělá kniha. Trochu se bojím, že to tak začne fungovat v reálu. Kdo čte je totiž považován za pako. Doporučuji, vede k zamyšlení.
Výborný sci-fi příběh s promyšleně vystavěným fikčním světem, kterému vládne vymývání mozků.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno 20. století americká literatura rozhlasové zpracování o knihách
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Nalijte mi tekutý dusík do střev a spalte mozek, pokud není tohle ztělesněním snu fanatika destopických knih (Orwella nepočítám, už je až moc komerční).